Show Email

Tělo:

Zážitky Petra Lišky, který převážel ukrajinské ženy s dětmi.

"Byl jsem tam, jak u červeného kříže, tak na odpočivadlech, kde je spousta

cestujících, tak s nimi mluvil. Toto nejsou lidé postižení válkou. Toto

jsou

lidé, co se stěhují za lepším životem a bydlením na úkor někoho jiného a

vymlouvají se na válku.

Neříkám, že tam není problém, ale není takový, jak jej svět nafukuje a

rozhodně není potřeba tam kvůli tomu jezdit osobními vozy a vozit tam po 5

ti karimatkách a 5 ti spacácích, jak tu vidím na internetu. ( ti moji měli

deky z Německa, semišové, takže jim asi české nevoní - 4 ani nerozbalili a

ještě je měli v úhledných taškách s nápisy červeného kříže, jako z obchodu,

polštářky z Holandska, jaké si tady nemůže dovolit polovina rodin )."

Petr Liška

(

https://www.facebook.com/Menellicar?__cft__%5b0%5d=AZXJaYfy3hD5BqYPeBo_VCRadt-u92Zd7lva2Xajj1DDTYLMmw4uAVNavKUUOfrVeS6VSytyAax6vnRKmETDJYvOAm9YbmraQIW5a9UFI9v1MqqOMH3q3sWrm0DrKyhxN9zNCiLVuYkkaQUgvR3ZvhqpJgi1g3GOgmrhbQe1wizK6_bfES2PHj_k7M3dwIZyQTM&__tn__=-UC%2CP-y-R)

21 h(https://www.facebook.com/) ·

Jak si někteří z mých přátel všimli, dnes jsem se vydal na záchranou

výpravu

v rámci akce na Ukrajině. Byl jsem kamarádem kamaráda požádán, jestli bych

dovezl dvě rodiny ze Zamošće do Varnsdorfu. Má podmínka byla, abychom

věděli

o koho jde, měli kontakt a bylo zařízené ubytování. Vše bylo.

Cesta vypadala jako na fotkách. Vyrazil jsem v 1:48. Po cestě byl v

kontaktu

přes WhatsUp s rodinou v angličtině. Ještě při mém odjezdu nebyly za

hranicemi, ale byl jsem informován, že by kolem 3 tí ráno měli být na

místě.

Byli v 6, což jsem byl stále na cestě.

Já na místo dorazil v 8, dle fotek ve městě označené místo červeného kříže,

před vstupem policie zjišťující, kdo co a kam jede. Po mé identifikaci mě

poslali dovnitř, ale to už má skupinka po mém avízu vylezla. Nalodili jsme

se a vyrazili zpět.

Do cíle ve Varnsdorfu dorazili v 16:11, já domů do Brna zpět v 20:32.

Jestli

dobře počítám, celkový čas stání včetně 3 tankování a pauzami s dětmi byl

1:

15 hod na 1725 km. Dle mého soudu a mého malého ega úctyhodný výkon.

Nyní k samotné cestě.

Dvě dospělé ženy ( jsou vidět na fotce v bílém a černém kabátě ) a tři děti

ve věku 3, 5 a 6 let. Už od výjezdu v autě bugr ( v češtině bordel ). Říkal

jsem si: "To se uklidní." -> Chyba lávky.

Bordel se stupňoval a maminky zvládali jenom: "Sedni." na což děti

samozřejmě nereagovali.

Když začali na okreskách ( viz foto ) přelézat z druhé řady do třetí, už

jsem hukl. Pak se začali bavit přelézáním do nákladového prostoru. Maminky

stále nic. Finál byla masáž mého sedadla zezadu, mlaskání do ucha a doslova

otravování řidiče. Až jsem zařval, maminky si začali děti pacifikovat.

Výsledek samozřejmě nula. Boty na sedačkách jsem vzdal stejně jako upatlaná

okénka, i když jsem čekal, že mi je každou chvíli vysklí, jak do nich

mlátili.

Vrchol všeho, kdy jsem auto zastavil bylo, když nejmladší 3 letý, který měl

neustále s něčím problém, takže buď pištěl, hrál si žábu nebo retarda,

brečel nebo do něčeho mlátil si začal stěžovat, že chce vidět ven. Maminka

jej čapla a přes hlavové opěrky mi jej posadila dopředu na přední lavici (

opakuji, 3 leté dítě ) na mou svačinu, bundu a batoh. Ve 130 ti na dálnici.

Zde jsem na té dálnici zastavil a začal řvát jak tur. Zabralo to na půl

hodiny z naší 7 mi hodinové cesty. Už to vypadalo, že bude chvíli klid,

když

uviděli McDonald a velice se dožadovali jeho návštěvy. Samozřejmě na Drive,

abych to řešil já jako řidič, což jsem kategoricky odmítl a zastavil jim

vedle.

No stres, pro každého Menu s sebou automaticky do aut