Show Email

Tělo:

Jak si někteří z mých přátel všimli, dnes jsem se vydal na záchranou výpravu

v rámci akce na Ukrajině. Byl jsem kamarádem kamaráda požádán, jestli bych

dovezl dvě rodiny ze Zamošće do Varnsdorfu. Má podmínka byla, abychom věděli

o koho jde, měli kontakt a bylo zařízené ubytování. Vše bylo.

Cesta vypadala jako na fotkách. Vyrazil jsem v 1:48. Po cestě byl v kontaktu

přes WhatsUp s rodinou v angličtině. Ještě při mém odjezdu nebyly za

hranicemi, ale byl jsem informován, že by kolem 3 tí ráno měli být na místě.

Byli v 6, což jsem byl stále na cestě. Já na místo dorazil v 8, dle fotek ve

městě označené místo červeného kříže, před vstupem policie zjišťující, kdo

co a kam jede. Po mé identifikaci mě poslali dovnitř, ale to už má skupinka

po mém avizu vylezla. Nalodili jsme se a vyrazili zpět. Do cíle ve

Varnsdorfu dorazili v 16:11, já domů do Brna zpět v 20:32. Jestli dobře

počítám, celkový čas stání včetně 3 tankování a pauzami s dětmi byl 1:15 hod

na 1725 km. Dle mého soudu a mého malého ega úctyhodný výkon.

Nyní k samotné cestě. Dvě dospělé ženy ( jsou vidět na fotce v bílém a

černém kabátě ) a tři děti ve věku 3, 5 a 6 let. Už od výjezdu v autě bugr (

v češtině bordel ). Říkal jsem si: "To se uklídní." -> Chyba lávky. Bordel

se stupňoval a maminky zvládali jenom: "Sedni." na což děti samozřejmě

nereágovali. Když začali na okreskách ( viz foto ) přelízat z druhé řady do

třetí, už jsem hukl. Pak se začali bavit přelézáním do nákladového prostoru.

Maminky stále nic. Finál byla masáž mého sedadla zezadu, mlaskání do ucha a

doslova otravování řidiče. Až jsem zařval, maminky si začali děti

pacifikovat. Výsledek samozřejmě nula. Boty na sedačkách jsem vzdal stejně

jako upatlaná okénka, i když jsem čekal,že mi je každou chvíli vysklí, jak

do nich mlátili. Vrchol všeho, kdy jsem auto zastavil bylo, když nejmladší 3

letý, který měl neustále s něčím problém, takže buď pištěl, hrál si žábu

nebo retarda, brečel nebo do něčeho mlátil si začal stěžovat, že chce vidět

ven. Maminka jej čapla a přes hlavové opěrky mi jej posadila dopředu na

přední lavici ( opakuji, 3 leté dítě ) na mou svačinu, bundu a batoh. Ve 130

ti na dálnici.Maminka jej čapla a přes hlavové opěrky mi jej posadila

dopředu na přední lavici ( opakuji, 3 leté dítě ) na mou svačinu, bundu a

batoh. Ve 130 ti na dálnici.Maminka jej čapla a přes hlavové opěrky mi jej

posadila dopředu na přední lavici ( opakuji, 3 leté dítě ) na mou svačinu,

bundu a batoh. Ve 130 ti na dálnici.

Zde jsem na té dálnici zastavil a začal řvát jak tur. Zabralo to na půl

hodiny z naší 7 mi hodinové cesty. Už to vypadalo, že bude chvíli klid, když

uviděli McDonald a velice se dožadovali jeho návštěvy. Samozřejmě na Drive,

abych to řešil já jako řidič, což jsem kategoricky odmítl a zastavil jim

vedle.

No stres, pro každého Menu s sebou automaticky do auta. Kečup, tatarka,

hranolky - a samozřejmě všudypřítomná kola, která už tak hyperaktivní děti

ještě více nabudila. Následující a poslední hodi