Show Email

"Ano, v mnoha případech tomu tak může být. Vždyť i u nás už někteří psychologové a politologové zastávají názor, že naše pomoc ukrajinským běžencům je až nekriticky přehnaná. Prostí, obyčejní lidé z ukrajinského venkova si takový přepych utečence dovolit nemohou. Utíkají většinou bohatí, kteří mají "pobyt" předem zajištěný, a ti potáhnou samozřejmě dál na západ, za svými konty. Ti chudší zůstanou u nás nebo v Polsku, a zřejmě na dlouhou dobu, než jim udělá někdo na Ukrajině pořádek. Myslíte si, že budou ochotni se vrátit? Ti bohatí asi ne. Oligarcha nepotáhne do nejistého prostředí a nejisté budoucnosti!

""""""""""""""

"

4.uf bflmřgezna v 022n:s1g8rua51 (https://www.facebook.com/Menellicar/posts/10221414176963471?__cft__[0]=AZVJRXLVHjvaj_eRYa7Ywk01561QCCt1hc4sF2rN7EeUHHdwZPozSfSDjBtaVyMqNq35yovLc535t_BwP-mwk_iEkaHlSSHEWaneu7hanhyY_nhAOlEgnKP5nhVxiUVI_XmWIfL8iFpqUjvfbkiZK7EbKjzZ4962dB2-OA4ydYzxbCMdluh4auPf2IqND9LiKVQ&__tn__=%2CO%2CP-y-R) · Jak si někteří z mých přátel všimli, dnes jsem se vydal na záchranou výpravu v rámci akce na Ukrajině. Byl jsem kamarádem kamaráda požádán, jestli bych dovezl dvě rodiny ze Zamošće do Varnsdorfu. Má podmínka byla, abychom věděli o koho jde, měli kontakt a bylo zařízené ubytování. Vše bylo. Cesta vypadala jako na fotkách. Vyrazil jsem v 1:48. Po cestě byl v kontaktu přes WhatsUp s rodinou v angličtině. Ještě při mém odjezdu nebyly za hranicemi, ale byl jsem informován, že by kolem 3 tí ráno měli být na místě. Byli v 6, což jsem byl stále na cestě. Já na místo dorazil v 8, dle fotek ve městě označené místo červeného kříže, před vstupem policie zjišťující, kdo co a kam jede. Po mé identifikaci mě poslali dovnitř, ale to už má skupinka po mém avizu vylezla. Nalodili jsme se a vyrazili zpět. Do cíle ve Varnsdorfu dorazili v 16:11, já domů do Brna zpět v 20:32. Jestli dobře počítám, celkový čas stání včetně 3 tankování a pauzami s dětmi byl 1:15 hod na 1725 km. Dle mého soudu a mého malého ega úctyhodný výkon. Nyní k samotné cestě. Dvě dospělé ženy ( jsou vidět na fotce v bílém a černém kabátě ) a tři děti ve věku 3, 5 a 6 let. Už od výjezdu v autě bugr ( v češtině bordel ) . Říkal jsem si: "To se uklídní." -> Chyba lávky. Bordel se stupňoval a maminky zvládali jenom: "Sedni." na což děti samozřejmě nereágovali. Když začali na okreskách ( viz foto ) přelízat z druhé řady do třetí, už jsem hukl. Pak se začali bavit přelézáním do nákladového prostoru. Maminky stále nic. Finál byla masáž mého sedadla zezadu, mlaskání do ucha a doslova otravování řidiče. Až jsem zařval, maminky si začali děti pacifikovat. Výsledek samozřejmě nula. Boty na sedačkách jsem vzdal stejně jako upatlaná okénka, i když jsem čekal, že mi je každou chvíli vysklí, jak do nich mlátili. Vrchol všeho, kdy jsem auto zastavil bylo, když nejmladší 3 letý, který měl neustále s něčím problém, takže buď pištěl, hrál si žábu nebo retarda, brečel nebo do něčeho mlátil si začal stěžovat, že chce vidět ven. Maminka jej čapla a přes hlavové opěrky mi jej posadila dopředu na přední lavici ( opakuji, 3 leté dítě ) na mou svačinu, bundu a batoh. Ve 130 ti na dálnici. Zde jsem na té dálnici zastavil a začal řvát jak tur. Zabralo to na půl hodiny z naší 7 mi hodinové cesty. Už to vypadalo, že bude chvíli klid, když uviděli McDonald a velice se dožadovali jeho návštěvy. Samozřejmě na