Show Email

Tělo:

Jak si někteří z mých přátel všimli, dnes jsem se vydal na záchranou

výpravu v rámci akce na Ukrajině. Byl jsem kamarádem kamaráda požádán,

jestli bych dovezl dvě rodiny ze Zamošće do Varnsdorfu. Má podmínka

byla, abychom věděli o koho jde, měli kontakt a bylo zařízené

ubytování. Vše bylo.

Cesta vypadala jako na fotkách. Vyrazil jsem v 1:48. Po cestě byl v

kontaktu přes WhatsUp s rodinou v angličtině. Ještě při mém odjezdu

nebyly za hranicemi, ale byl jsem informován, že by kolem 3 tí ráno

měli být na místě. Byli v 6, což jsem byl stále na cestě.

Já na místo dorazil v 8, dle fotek ve městě označené místo červeného

kříže, před vstupem policie zjišťující, kdo co a kam jede. Po mé

identifikaci mě poslali dovnitř, ale to už má skupinka po mém avizu

vylezla. Nalodili jsme se a vyrazili zpět.

Do cíle ve Varnsdorfu dorazili v 16:11, já domů do Brna zpět v 20:32.

Jestli dobře počítám, celkový čas stání včetně 3 tankování a pauzami s

dětmi byl 1:15 hod na 1725 km. Dle mého soudu a mého malého ega

úctyhodný výkon.

Nyní k samotné cestě.

Dvě dospělé ženy ( jsou vidět na fotce v bílém a černém kabátě ) a tři

děti ve věku 3, 5 a 6 let. Už od výjezdu v autě bugr ( v češtině

bordel ). Říkal jsem si: "To se uklídní." -> Chyba lávky.

Bordel se stupňoval a maminky zvládali jenom: "Sedni." na což děti

samozřejmě nereágovali.

Když začali na okreskách přelízat z druhé řady do třetí, už jsem hukl.

Pak se začali bavit přelézáním do nákladového prostoru. Maminky stále

nic. Finál byla masáž mého sedadla zezadu, mlaskání do ucha a doslova

otravování řidiče. Až jsem zařval, maminky si začali děti pacifikovat.

Výsledek samozřejmě nula. Boty na sedačkách jsem vzdal stejně jako

upatlaná okénka, i když jsem čekal, že mi je každou chvíli vysklí, jak

do nich mlátili.

Vrchol všeho, kdy jsem auto zastavil bylo, když nejmladší 3 letý,

který měl neustále s něčím problém, takže buď pištěl, hrál si žábu

nebo retarda, brečel nebo do něčeho mlátil si začal stěžovat, že chce

vidět ven. Maminka jej čapla a přes hlavové opěrky mi jej posadila

dopředu na přední lavici ( opakuji, 3 leté dítě ) na mou svačinu,

bundu a batoh. Ve 130 ti na dálnici.

Zde jsem na té dálnici zastavil a začal řvát jak tur. Zabralo to na

půl hodiny z naší 7 mi hodinové cesty. Už to vypadalo, že bude chvíli

klid, když uviděli McDonald a velice se dožadovali jeho návštěvy.

Samozřejmě na Drive, abych to řešil já jako řidič, což jsem

kategoricky odmítl a zastavil jim vedle.

No stres, pro každého Menu s sebou automaticky do auta. Kečup,

tatarka, hranolky - a samozřejmě všudypřítomná kola, která už tak

hyperaktivní děti ještě více nabudila. Následující a poslední hodina a

půl bylo peklo se vším všudy. Dopředu mi postupně se všemi otvory

zezadu proplétali ručičky, nožičky, za krkem neustále byl nějaký

plyšák samozřejmě s doprovodem různých skřeků a pazvuků. Na mé prosby,

okřikování a řvaní nebyl brán zřetel. Pochopi jsem záhy proč. Maminka

už na silu posadila malého 3 letého chlapečka vedle sebe a ten ji

jednu látnul. Plnohodnotnou facku. Ona mu ji vrátila a on ji taky.

Toto trvalo 5 minut, co se mlátili a řvali po sobě.

A teď k mému jádru myšlenky.

Celá akce pomoc Ukrajině je zaměřená na uprchlíky postižené válkou.

Uprchlíka před válkou jsem si představoval jako lidi, kteří na

poslední chvíli sebrali co stačili a utekli před agresí. Jsou znaveni

cestou a chybí jim úplně všechno, pomalu včetně dokladů. Jsou

psychicky minimálně lehce otřesení a jsou vděční za cokoliv, co

dostanou.

To jsem si myslel.

Tito jsou z Lvovu. 500 km vzdušnou čarou od nejbližší střelby. Ve

městě, kde jsou stále bez omezení otevřeny restaurace, školy, školky

atd.

Sbalili si, co potřebovali, nebalili si to, co "věděli", že dostanou.

Koupili si lístky na autobus do Zamošće a dál se nechali blbcem jako

jsem já odvézt.

A stěžovali si, že překročení hranice trvalo skoro 12 hodin. Kdo jezdí

na ukrajinu ví, že toto je normální čas i v dobách míru.

U červeného kříže nafasovali:

- simkartu s neomezenými daty po EU

- powerbanku 20.000

- nabíjecí kabely

- tablet pro děti na cestu !!!!

- každý deku ( samozřejmě nerozbalenou, novou )

- každý polštář

- snídani

- teplé nápoje včetně kakaa pro děti, které si brali s sebou do auta.

- celou dobu byly ve vyhřívaných partystanech a kontejnerech = žádné

mrznutí venku

Tito uprchlíci před válkou si nechali po cestě zastavit v McDonaldu a

koupili každému Menu. Pozor, i mě jako řidiči Kávu, abych se asi

neurazil. Cenu známe všichni. Za tu cenu mohli mít klidně lístky pro

všechny přes půl Evropy. Ale chtěli v rámci uprchlické solidarity

odvoz a ubytování.

Tedy pro mě jasný signál, že se jedná o výlet a nikoliv úprk.

Po cestě ani jeden hovor s rodinou, pouze nadiktování textu do

hromadného chatu (jak jsem později zjistil), kde popisovali, kde si co

vyzvednout včetně oné SIMKarty.

A já se ještě jak blbec ptám, jestli budou mít vodu a jídlo na cestu.

Namalujte mi na čelo kosočtverec, protože přesně tak se cítím.

Dnes jsem vzal dvě maminy a tři nevychované děti na prázdniny, za mé

peníze - když to akutně nepotřebují.

Na onom McDonaldu bylo spousta ukrajinských i českých aut. Všichni

říkali to samé. Bojuje se, ano, na 3-5 ti místech, jinde je klid.

Rusové málokdy útočí na životně důležité věci jako je voda a

elektřina. Ano, střílí se, ano utíká se. Ale z desetiny území. Což z

toho počtu uprchlíků rozhodně neodpovídá.

Připadá mi to jako uměle vyvolaná migrační krize. Po válce pokud bude

trvat pár let ( pak budou mít ženy, které pracují v daném státě nárok

na trvalý pobyt a tím pádem i jejich manželé na přesun za nimi )

budeme mít poloopuštěnou ukrajinu a budeme se stále starat o

uprchlíky. Dojde nám to někdy?

A víte co je extrémní drzost? Oni se tím netají. "Nový život zadarmo."

Mám pak spoustu připomínek k organizaci oného přemisťování, které mě

jako logistika zvedlo ze židle:

https://www.novinky.cz/.../humanitarni-vlak-privezl-do... )

PS: Ano, neustále na východ jezdí označené autobusy napěchované

krabicemi, dodávky evidentně přetížené i vedle toho směšně vypadající

kombiky oblepené ukrajinkými vlajkami a slogany mající na sedadle dvě

krabice a tři v kufru. Je vidět, že přímo Německé autobusové firmy tam

organizují výjezdy ( jeli čtyři stejné za sebou ) . Ale pořád mi to

připadá jako trochu trapná reklama. Pokud by bylo opravdu takhle

potřeba pomoc, neměl by to někdo organizovat? Třeba červený kříž? Co,

odkud, kam a čím, aby se nezahlcovaly silnice desítkami osobních vozů,

když stačí jeden kamion? S výhodami přepravy pod humanitární pomocí?

Aby se nejezdilo pro 3 lidi 15 ti osobáky, když stačí jeden autobus?

KDyž už tam zázemí na přežití je?

PPS: Znám vás přátelé a kamarádi, takže rovnou budu reágovat:

-> "Nemůžeš házet všechny do jednoho pytle."

Mluvil jsem s lidmi, co řeší ubytování a s tím spojený transport.

Velice často udělají dobrovolníci jednu záchrannou akci a další už se

nepřihlásí. Přímo jsem mluvil na benzince s ukrajinkou, která se stydí

za své krajany, jak tohoto zneužívají. Když už ukrajinci sami jsou

naštvaní, co pak máme dělat my?

-> "Moc to hrotíš / prožíváš." ( záleží kdo bude reágovat ).

Ano, velmi. Protože náš stát tam pumpuje miliardy, které budeme muset

někde zaplatit. Spousta lidí se hádá do krve, jak na hranicích mrznou

děti a babičky a nedá si říct, protože viděli ve správách.

A že se mi nelíbí, když někdo nemá úctu k věci druhým a neumí se

chovat? Pak ano, moc to hrotím.

Byl jsem tam, jak u červeného kříže, tak na odpočivadlech, kde je

spousta cestujících, tak s nimi mluvil. Toto nejsou lidé postižení

válkou. Toto jsou lidé, co se stěhují za lepším životem a bydlením na

úkor někoho jiného a vymlouvají se na válku.

Neříkám, že tam není problém, ale není takový, jak jej svět nafukuje a

rozhodně není potřeba tam kvůli tomu jezdit osobními vozy a vozit tam

po 5 ti karimatkách a 5 ti spacácích, jak tu vidím na internetu. ( ti

moji měli deky z Německa, semišové, takže jim asi české nevoní - 4 ani

nerozbalili a ještě je měli v úhledných taškách s nápisy červeného

kříže, jako z obchodu, polštářky z Holandska, jaké si tady nemůže

dovolit polovina rodin )

Do tohoto příspěvku si dovolím ještě pár poznámek k zamyšlení.

Na ukrajinu se poslalo 22 cisteren s pohonnými hmotami (

https://www.novinky.cz/.../cesko-predalo-ukrajincum-22... )

- a že během mé cesty, kdy jsem pomáhal vrostla cena paliva o 4 Kč /

litr na mez za hranicemi únosnosti?

A tedy hrozí, že nebude na to natankovat ony auta a autobusy s

kamiony, protože na to nebudou mít firmy, co to dělají za své peníze?

Myslel na to někdo?

Ukrajinské děti se nemusí hlásit do školek a škol (

https://www.novinky.cz/.../ukrajinske-deti-se-nemuseji... )

- takže tu máme multi jazyčné vyhlášené školy a školy, ale ukrajinské

děti si mohou po 8 mi hodinové cestě udělat prázdniny do příštího

školního roku?

A nejlepší na konec:

Uprchlíci by mohli dostat ... no to si přečtěte sami (

https://www.novinky.cz/.../uprchlici-by-mohli-dostavat... )

- toto se bude platit z jakého rozpočtu prosím? Předpokládám že z mých daní.

Kde se mohu přihlásit o to, že jsem se tři dny místo práce věnoval

převozu rodin, které dostanou dávky? Místo toho buď musím zaplatit

nebo tepovat po nich auto, protože je nikdo nenaučil se chovat, aby

to, co zničili mohlo vydělat na případný další podobný transport.

A takovým tady budeme podlézat a ještě dávat kapesné, když je tu

několik desítek tisíc volných pracovních míst, na které mohou

nastoupit ne zítra, ale ihned?

Mrzí mě, že mi muselo otevřít oči 5.000 Kč a víc jak 2 dny mého času,

který jsem tomu obětoval místo věnování se vlastní firmě ( která to

vlastně platí z daní ), odpočinku ( ukažte mi netrénovaného řidiče,

který by toto dal bez nehody po dni v práci a 3 hodinách spánku ) a

samozřejmě i vlastní rodině, kterou jsem tři dny neviděl.

Všem co o tomto uvažují na rovinu říkám: "Nestojí to za to."

A klidně mě ukamenujte.

"