Show Email

Tělo:

Jitka Vodňanská (milenka Havla a úspěšná psycholožka) v knize: "Voda, která

hoří". Zveřejnila spoustu zajímavých faktů, které mají značnou vypovídající hodnotu a nebyly doposud zohledněny ...

Článek Václava Pikory:

K narozeninám jsem si přál knihu Jitky Vodňanské: „Voda, která hoří“. Tušil

jsem, že mě její příběh zaujme Netušil jsem ale, jak je tenhle příběh

překvapivě realistickým zrcadlem doby, kterou si právě připomínáme. No ano,

příběh mě skutečně zaujal, bohužel ale úplně jinak, než jak byl nejspíš

autorkou zamýšlen. Vyprávění bere iluze o prezidentovi.

Václav Havel byl i pro mě dlouho ikonou dobrých vlastností. Rok 1989 mě

zastihl jako dítě, takže jsem hodně přebíral názory dospělých. Když zemřel –

to už jsem byl samozřejmě dospělý – byli lidé nešťastní.

Zemřela jejich modla. Mluvili o něm, jako by nebyl člověk z masa a kostí,

ale nadčlověk.

Tato kniha však čtenáře usadí. Havel je vylíčen jako každý jiný s dobrými i

špatnými stránkami. Kniha nemění jen mainstreamový náhled na Havla, ale na

celou socialistickou společnost. Já jsem jako dítě vnímal život asi takto:

práce, večerní vymývání mozku v televizi, brzo spát, brzo vstát a zase

práce. Dovolené v NDR a jednou za celé dětství v Jugoslávii.

Vodňanská popisuje jiný socialismus. Klídek, pohodička, jeden mejdan za

druhým. Mnohokrát píše, že bylo štěstí, že tou dobou nebyly běžně dostupné

drogy, protože jinak by v nich jela. Jeden vztah za druhým a k tomu zábava a

cestování. Před rokem 68 pobývala dlouhodobě v Západním Německu a ve

Francii. Byt jí koupila babička za našetřené peníze. Proč neznám nikoho,

komu by babička našetřila na byt? Co dělali moji rodiče špatně? Na Západě

byli jen díky tomu, že tam každému z rodičů emigroval sourozenec. Mohli za

ním jet, ale jen sami, aby taky nemohli emigrovat s rodinou. Vodňanská ale

byla v USA i s manželem. A hned si troufne navštívit režimu nepohodlné lidi,

jako byl Voskovec.

Byla to evidentně úplně jiná vrstva socialistické společnosti. Měla „všechno

“. Ano, čas od času odvedli disidenty na výslech, ale za 48 hodin se vrátili

a pařilo se dál. Takový socialismus ale většina lidí dnes nepamatuje.

Kniha ukazuje pro mě falešnou morálku disidentů. Scházeli se jako elita

zaštítěná jmény, jako například Tomáš Halík, aby přitom navazovali a