Show Email

Tělo:

"" Tou milenkou byla psychoterapeutka, buddhistka a čarodějnice Jitka

Vodňanská (exmanželka Jana Vodňanského), s níž Havel v 80. letech občas žil

na Hrádečku zároveň se svou manželkou Olgou, která tam však recipročně měla

svého milence, o 18 let mladšího herce, Jana Kašpara. Havel dokonce čekal s

Vodňanskou v roce 1984 dítě, ale nakonec se rozhodli pro potrat, takže Havel

zůstal bezdětný, ačkoli měl řadu avantýr s dalšími ženami (např. agentka

StB, zvaná Tlusťoška, která tvrdila, že s opilým Havlem otěhotněla během

nějakého mejdanu na Hrádečku). Téma interrupce - čili zabití vlastního

dítěte - chtěl pak Havel zúročit v nějakém své absurdním dramatu. Připadalo

mu to z hlediska dramatika zajímavé...

Vodňanská napsala knihu "Voda, která hoří", v níž cituje řadu dopisů, které

jí žárlivý a psychicky nevyrovnaný Havel psával. V těch dopisech často

přiznává, že se omamuje alkoholem s prášky (Rohypnol, Diazepam, Centedrin,

Fenmetrazin, Meprobamat ap.), doslova že "chlastá a žere prášky", že jeho

"bohémský duch je zbaven alkoholem rozmyslu" ap. Na straně 16 výňatku je i

karikatura, na níž Havel nakreslil sám sebe coby ožralu a požírače prášků.

Ta kniha je velmi zajímavé i z hlediska poznání různých vztahů uvnitř tzv.

pražské kavárny.

Hlavně však dodává munici všem, kdo neuctívají Havla jako jakousi morální

ikonu. Co se týče alkoholismu, nemají havlisté Zemanovi co vyčítat, neboť

sám Havel svůj alkoholismus v osobní korespondenci nijak nezastíral. Pokud

pak jde děvkařství, jeví Zeman oproti Havlovi jako naprostý světec, pokud

mohu soudit, co je známo o Zemanovi v této oblasti...