Show Email

Tělo:

Hlavně, že je Zeman sprostý a nevím co ještě. Má ve všem pravdu a to vadí, že?

Vodňanská napsala knihu "Voda, která hoří" ... O Havlovi trochu jinak

Jitka Vodňanská (milenka Havla a úspěšná psycholožka) v knize: "Voda, která

hoří". Zveřejnila spoustu zajímavých faktů, které mají značnou vypovídající hodnotu a nebyly doposud zohledněny ...

Článek Václava Pikory:

K narozeninám jsem si přál knihu Jitky Vodňanské: „Voda, která hoří“. Tušil

jsem, že mě její příběh zaujme Netušil jsem ale, jak je tenhle příběh

překvapivě realistickým zrcadlem doby, kterou si právě připomínáme. No ano,

příběh mě skutečně zaujal, bohužel ale úplně jinak, než jak byl nejspíš

autorkou zamýšlen. Vyprávění bere iluze o prezidentovi.

Václav Havel byl i pro mě dlouho ikonou dobrých vlastností. Rok 1989 mě

zastihl jako dítě, takže jsem hodně přebíral názory dospělých. Když zemřel –

to už jsem byl samozřejmě dospělý – byli lidé nešťastní.

Zemřela jejich modla. Mluvili o něm, jako by nebyl člověk z masa a kostí,

ale nadčlověk.

Tato kniha však čtenáře usadí. Havel je vylíčen jako každý jiný s dobrými i

špatnými stránkami. Kniha nemění jen mainstreamový náhled na Havla, ale na

celou socialistickou společnost. Já jsem jako dítě vnímal život asi takto:

práce, večerní vymývání mozku v televizi, brzo spát, brzo vstát a zase

práce. Dovolené v NDR a jednou za celé dětství v Jugoslávii.

Vodňanská popisuje jiný socialismus. Klídek, pohodička, jeden mejdan za

druhým. Mnohokrát píše, že bylo štěstí, že tou dobou nebyly běžně dostupné

drogy, protože jinak by v nich jela. Jeden vztah za druhým a k tomu zábava a

cestování. Před rokem 68 pobývala dlouhodobě v Západním Německu a ve

Francii. Byt jí koupila babička za našetřené peníze. Proč neznám nikoho,

komu by babička našetřila na byt? Co dělali moji rodiče špatně? Na Západě

byli jen díky tomu, že tam každému z rodičů emigroval sourozenec. Mohli za

ním jet, ale jen sami, aby taky nemohli emigrovat s rodinou. Vodňanská ale

byla v USA i s manželem. A hned si troufne navštívit režimu nepohodlné lidi,

jako byl Voskovec.

Byla to evidentně úplně jiná vrstva socialistické společnosti. Měla „všechno

“. Ano, čas od času odvedli disidenty na výslech, ale za 48 hodin se vrátili

a pařilo se dál. Takový socialismus ale většina lidí dnes nepamatuje.

Kniha ukazuje pro mě falešnou morálku disidentů. Scházeli se jako elita

zaštítěná jmény, jako například Tomáš Halík, aby přitom navazovali a měnili

vztahy jak ponožky. Tak třeba Havel odchází do vězení. Tou dobou má vedle

Olgy ještě přítelkyni. Vrací se z vězení, Olga mu oznamuje, že má nový vztah

s hercem, který je o 23 let mladší. On zareaguje tím, že navazuje nový

vztah s Vodňanskou. Žijí vespolek zvláštní partnerský mnohoúhelník. Na

fotkách jsou společně a působí spokojeně. Nerozumím. Obvyklý argument, že se

nerozvedli kvůli dětem, nemá u bezdětného Havla logiku. Vodňanská přitom

Olgu obdivuje. Holky se evidentně respektovaly jako ženy v harému.

Vztahy Havla k ženám byly vskutku komplikované. Vodňanská například

zveřejňuje dopis, kde jí Havel píše, jak je sám ze sebe bezradný, a

potřebuje od Vodňanské poradit jako od ženy a psycholožky, protože je

obviňován „z děvkařství, když cítí cit k Aničce (Kohoutové), Vodňanské a

přitom i ke své ženě Olze“.

Ani jako potenciální otec se moc nevytáhnul. Vodňanská popisuje, jak

zjistila, že je s Havlem těhotná. Havel tomu nechce věřit a jednoznačně nemá

radost. Naopak Olga radost má a navrhuje Vodňanské komunu.

Nicméně rozhodne to, že Havel dítě nechce. V dopise pak Havel píše Vodňanské

dlouhé pojednání, jak by bylo správné, aby s ní šel k potratové komisi, ale

zrovna mu přivezou materiál na přestavbu Hrádečku, a tak ji v tom

„pochopitelně a logicky“ nechá samotnou. Po potratu Vodňanská píše Olze, že

si myslí, že to byla chyba. Po delší době přestane Olze čtyřúhelník

vyhovovat a navrhne rozchod s vedlejšími partnery. Ona slib dodrží, Havel

nikoli. Ze čtyřúhelníku je trojúhelník. Havel to vysvětluje v dopise: „Sere

mne, že nejsem schopen žít ani s Olgou, ani bez ní, že nejsem schopen se

rozhodnout…

Volné partnerské vztahy silně předznamenávají levicový liberalismus

současnosti. Zjevně již tehdy se formovala skupina lidí, která měla k rodině

hodně jiný přístup než tehdejší většinová společnost. Vodňanská je

bezpochyby hodný člověk. Z knihy je cítit její dobrota a láska. Klidně bych

ji označil za matku všech levicových liberálů. Jako individualista s

pravicovým smýšlením bych si s ní ale určitě dlouhodobě nerozuměl.

Ona miluje komunity, pospolitosti a zbytečná slovíčka. Nic pro mě. Jenomže

myslím, že už někde tady pramení dnešní rozdělení naší stávající

společnosti.

Václav Klaus a Václav Havel by si už tehdy neměli moc co říct. Děti lidí

těchto skupin jsou dnes ovlivněni rodiči a posunuli se ještě o krok dál.

Příkopy se prohloubily. Pražská kavárna začala vznikat už za socialismu,

nikoli dnes.

A nejde jen o přístup k rodině, sexu či genderům. Kniha zcela mimoděk

ukazuje, jak se už během osmdesátých let formoval politický směr, který se

po roce 1989 promění v ODA, Unii Svobody či TOP 09. Něco, co dnes občas

nazýváme i sluníčkáři a kavárníci. Dnes bychom tyto strany označili za

levicové, tehdy se jim však ve snaze o odlišení od komunistů říkalo

pravicové. Lidé jako Bratinka, Kroupa, Palouš, Šabatová a Halík se scházeli

u Havla. Budoucí leader tohoto politického proudu však v soukromé rovině

rozhodně nebyl suverén.

Je z něj cítit nerozhodnost, nejistota a časté deprese. Havel zapíjí silné

prášky na spaní alkoholem, aby mohl spát a nemyslet na nic. Jakmile se

přehoupneme do roku 1989, vše se mění. Vodňanská živě popisuje, jak se lidé

kolem Václava Havla změnili. Nikde to neříká otevřeně, ale z knihy je jasné,

že se připravovali na revoluci.

Zatímco ovečky si myslely, že 17. listopad přišel nečekaně, autorka mezi

řádky ukazuje, že tak to nebylo. Havel a lidé kolem něj o budoucí revoluci

věděli předem. Vodňanská jasně popisuje, jak jí lidé kolem Havla (např. M.

Žantovský) v květnu 1989 říkali, že Havel už není to, co býval. Musí se

připravit na novou situaci, nemůže si dovolit žádný skandál, a proto vedle

něj už nemůže tát milenka Vodňanská, ale jen manželka Olga. Přišel listopad

1989 a Vodňanská vidí, že už k Havlovi nepatří. Je pohlcen politikou. V

prosinci 1989 jí volá, že bude inaugurován prezidentem. Milovala ho, přála

mu to, ale zároveň jí bylo nevýslovně smutno, že jí byl Havel lidem ukraden.

Upadla do hluboké deprese. I na Havla je ta prudká změna moc rychlá. V

únoru 1990 se potkávají v Lánech. Dává jí hlavu do klína a pláče. Ani v

prezidentské funkci nedokázal Havel vztah s Vodňanskou úplně přerušit. Až

v roce 1996 přišel zlom, který Vodňanská dlouho nechápala. Havel navrhl

Vodňanské, že se jejím přítelem má stát místo něj Tomáš Halík. Vodňanská si

do deníku poznamenala: „Trochu přehlédl, že je kněz a možná drží i celibát.“

A pak se na scéně objevuje Veškrnová a přebírá otěže. Vodňanská v jednom

rozhovoru prohlásila, že nechtěla svou knihou Havla poškodit. Po revoluci v

ději hodně vynechává a přeskakuje. Proč asi? Poškodila by ještě víc

havlovské iluze, kdyby napsala vše? Už takto je popsán jako sebestředný

sobec, který nikdy nemusel řešit existenční problémy, protože krom období

vězení a vojny si žil vždy velmi nadprůměrně. Odkaz 17. listopadu je

najednou jiný. Ono to vlastně nebylo tak hezké a idylické, jak se dlouho

zdálo

PS: Komunisté a estébáci si vyhlídli Havla, aby pro ně revoluci udělal.

Bohužel, to nejsou pouhé spekulace. Je možné, že on svou roli užitečné

loutky nepochopil, ale špičky předešlého režimu a nakonec i on díky této

maškarádě rozkradli kdeco. Znamená to snad, že revoluce byla špatně? Ne.

Znamená to jen tolik, že revoluce nás převedla z jedné totality do druhé,

ještě totalitnější totality. Havel byl jako měkká, neřestná figurka

dlouhodobě předem připravován, aby se nastolením chaosu a neřesti veškerá

moc a kontrola nad mocí nepozorovaně dostala do rukou banksterů. A sluhové

předešlého režimu věrně slouží novému režimu už ne jako estébáci, ale jako

úspěšní podnikatelé, poradci, lobbysté. Mají politickou a ekonomickou moc.

Opět. Jen o něco větší než tehdy

Ing. M. Pankrác

"

--- http://klikni4.tiscali.cz