Show Email

Tou milenkou byla psychoterapeutka, buddhistka a čarodějnice Jitka Vodňanská (exmanželka Jana Vodňanského), s níž Havel v 80. letech občas žil na Hrádečku zároveň se svou manželkou Olgou, která tam však recipročně měla svého milence, o 18 let mladšího herce, Jana Kašpara. Havel dokonce čekal s Vodňanskou v roce 1984 dítě, ale nakonec se rozhodli pro potrat, takže Havel zůstal bezdětný, ačkoli měl řadu avantýr s dalšími ženami (např. agentka StB, zvaná Tlusťoška, která tvrdila, že s opilým Havlem otěhotněla během nějakého mejdanu na Hrádečku). Téma interrupce - čili zabití vlastního dítěte - chtěl pak Havel zúročit v nějakém své absurdním dramatu. Připadalo mu to z hlediska dramatika zajímavé...

Vodňanská napsala knihu "Voda, která hoří", v níž cituje řadu dopisů, které jí žárlivý a psychicky nevyrovnaný Havel psával. V těch dopisech často přiznává, že se omamuje alkoholem s prášky (Rohypnol, Diazepam, Centedrin, Fenmetrazin, Meprobamat ap.), doslova že "chlastá a žere prášky", že jeho "bohémský duch je zbaven alkoholem rozmyslu" ap. Na straně 16 výňatku je i karikatura, na níž Havel nakreslil sám sebe coby ožralu a požírače prášků.

Ta kniha je velmi zajímavé i z hlediska poznání různých vztahů uvnitř tzv. pražské kavárny.

Hlavně však dodává munici všem, kdo neuctívají Havla jako jakousi morální ikonu. Co se týče alkoholismu, nemají havlisté Zemanovi co vyčítat, neboť sám Havel svůj alkoholismus v osobní korespondenci nijak nezastíral. Pokud pak jde děvkařství, jeví Zeman oproti Havlovi jako naprostý světec, pokud mohu soudit, co je známo o Zemanovi v této oblasti...