Show Email

Tělo:

* Vondruška - nádherná slova... *

*Vyrůstal jsem v* *rodině, kde jsme si vážili jeden druhého, a moji rodiče

pečovali o stárnoucí* *prarodiče s láskou. Ve škole mi vštěpovali úctu k

našim předkům a lásku k* *národu a k naší zemi. Učil jsem se rád národní

dějiny a bavila mne česká* *literatura. Na výlety jsme jezdili na hrady a

zámky a památky spojené s českou* *minulostí. Měl jsem to ohromné štěstí,

že jsem chodil do divadla v době, kdy z* *úst herců zněla správná a slušná

čeština bez vulgarismů.*

*Už * *jako dítě** jsem měl ohromnou radost, když naši sportovci vítězili,*

*československá vlajka stoupala na stožár a zněla naše hymna, která* *opěvuje

naši nádhernou a požehnanou zem. Učili mne, že tohle * *jsou Čechy a žije

tu český národ. Je to naše vlast, za* *kterou jsme odpovědní, a budeme se

mít dobře jen tehdy, pokud * *o ni budeme pečovat svědomitě, s úctou a

láskou.* *Učili* *mne, že si musím brát příklad z předků, kteří pro svou

vlast* *umírali, bojovali s nepřáteli a postavili se i přesile, neboť

cítili odpovědnost za svůj domov, za svoje děti, manželky, rodiče,* *prarodiče.

Nehrbili se před nepřítelem a pohrdali vlastizrádci. Za vlastizradu byl

trest smrti. Vlastizradou je míněno* *to, když by někdo chtěl vydat tuto

zem a její lid nepříteli. **Pro* *celé generace byla vlastizrada tím

nejhorším,* *čeho se mohl Čech na* *Čechovi* *dopustit. * *Bylo to stejné,

jako vrazit bratrovi dýku do zad**.*

*Bylo toho hodně*, *co mě učili a čemu jsem věřil.* *Asi mě vychovali

divně, protože všechno to, co jsem miloval a v* *co jsem věřil, je dnes

špatně........*

*Za zločin vlastizrady je dnes naopak pokládáno vlastenectví.*

*Dozvídám se, že tato zem**ě nepatří nám, Čechům, ale patří všem, celému

světu. Dozvídám* *se, že o svém osudu nesmíme rozhodovat my, ale

lidskoprávní organizace a mezinárodní soudy. Dozvídám se, že národy, které

dobře* *hospodařily, mají své bohatství odevzdat těm, kteří hospodařili*

*špatně.*

*Nejsem* *ekonom, jsem historik a spisovatel, ale přiznám se, že neznám v

lidských dějinách analogickou situaci, aby se bohatý národ dobrovolně* *vzdal

svého bohatství ve prospěch parazitů a lenochů. Mnohým z nás padli rodiče,

prarodiče, příbuzní ve světových válkách 20. století. Bojovali za svobodu a

bojovali proto, aby jejich rodiny mohly žít ve svobodných* *Čechách.*

*Dnes se dozvídám, že není správné bránit* *vlast, je lepší se sebrat a

odejít vyklidit prostor pro (přemnožené) nově* *příchozí. To samozřejmě

neznamená, že nechci pomoci potřebným* *lidem.*

*Učili* *mě, že mám být velkorysý, laskavý a štědrý. Pokud někdo o pomoc

požádá a já mohu pomoci, mám to rozhodně udělat. A* *udělám to, i když mne

to stojí vlastní síly, peníze, čas a třeba musím i trochu riskovat. Děláme

to* *všichni, pokud ovšem ten, kdo pomoc potřebuje, si ji* *nevynucuje

silou a nechce víc, než mu můžeme dát. A* *nerozhodují o tom byrokrati, ale

naše srdce. Nelze pomáhat* *všem, může se stát, že na to naše síly

nestačí. Neplavec nemůže skočit pro topícího se, ani kdyby nakrásně* *chtěl.

Pomoc někomu je záležitost našeho svědomí. Pokud někomu z jakéhokoli

důvodu pomáhat* *nechci, neudělám to. Je to mé nezadatelné právo.*

*Od dávnověku do téhle země * *přicházeli cizinci a usazovali se tu v

klidu míru a pohodě* *. Bylo k tomu potřeba dodržet tři základní

podmínky: *

****Přijmout* *naši víru..., ctít zákony českého království... a živit

se* *poctivě.*

**** a nevnucovat nám* *umanutě cizí víru..., cizí zvyky..., cizí jazyk.*

*České království bylo pohostinnou zemí a ten, kdo chtěl s námi žít v

míru, byl * *vítán. Nejsme národ, který by byl sobecký. Jsme národ, který

se vždycky choval rozumně, a pokud možno* *spravedlivě. Mohou* *mi spílat,

že jsem xenofobní, ale já zůstanu Čechem a* *vlastencem. Budu dál milovat

tuhle zem, budu psát knihy o českých* *dějinách a budu chválit naše

předky za to, že tuhle zem uchránili* *proti nepřátelům, že ji budovali k

obrazu svému, že z* *neúrodné krajiny sevřené horami vybudovali zemi medem

a strdím* *oplývající.*

**** * *Odmítám vlastizradu a budu se dál chovat tak, abych se mohl v

budoucnu podívat* *do* *očí svým dětem a vnukům.*

*PhDr. VlastimilVondruška, CSc. *

*narozen 9. května 1955* *v Kladně*