Show Email

Tělo:

"Odmítám vlastizradu a budu se dál chovat tak, abych se mohl v budoucnu

podívat do očí svým dětem a vnukům . Vyrůstal jsem v rodině, kde jsme si

vážili jeden druhého, a moji rodiče pečovali o stárnoucí prarodiče s láskou.

Ve škole mi vštěpovali úctu k našim předkům a lásku k národu a k naší zemi.

Učil jsem se rád národní dějiny a bavila mne česká literatura. Na výlety

jsme jezdili na hrady a zámky a památky spojené s českou minulostí. Měl jsem

to ohromné štěstí, že jsem chodil do divadla v době, kdy z úst herců zněla

správná a slušná čeština bez vulgarismůUž  jako dítě jsem měl ohromnou

radost, když naši sportovci vítězili, československá vlajka stoupala na

stožár a zněla naše hymna, která opěvuje naši nádhernou a požehnanou zem.

Učili mne, že tohle  jsou Čechy  a žije tu český národ.   Je to naše vlast,

za kterou jsme odpovědní, a budeme se mít dobře  jen tehdy, pokud  o ni

budeme pečovat svědomitě, s úctou a láskou. Učili mne, že si musím brát

příklad z předků,  kteří pro svou vlast umírali, bojovali s nepřáteli a

postavili se i přesile, neboť cítili odpovědnost za svůj domov, za svoje

děti, manželky, rodiče, prarodiče. Nehrbili se  před nepřítelem a pohrdali

vlastizrádci. Za vlastizradu byl trest smrti. Vlastizradou  je míněno to,

když by někdo chtěl vydat tuto zem a její lid nepříteli. Pro celé generace

byla vlastizrada tím nejhorším, čeho se mohl Čech na Čechovi dopustit.  Bylo

to stejné, jako vrazit bratrovi dýku do zad.Bylo toho hodně, co mě učili a

čemu jsem věřil. Asi mě vychovali divně, protože všechno to, co jsem miloval

  a v co jsem věřil, je dnes špatně.......  Za zločin vlastizrady  je dnes

naopak pokládáno vlastenectví.Dozvídám se, že tato země nepatří nám, Čechům,

ale patří všem, celému světu. Dozvídám se, že o svém osudu nesmíme

rozhodovat my, ale lidskoprávní organizace a mezinárodní soudy. Dozvídám se,

že národy,  které dobře hospodařily, mají své bohatství odevzdat těm,  kteří

hospodařili špatně.Nejsem ekonom, jsem historik a spisovatel, ale přiznám

se, že neznám v lidských dějinách analogickou situaci, aby se bohatý národ

dobrovolně  vzdal svého bohatství  ve prospěch parazitů a lenochů. Mnohým z

nás padli rodiče, prarodiče, příbuzní ve světových válkách 20. století.

Bojovali za svobodu a bojovali proto, aby jejich rodiny mohly žít ve

svobodných Čechách.Dnes se dozvídám, že není správné bránit vlast, je lepší

se sebrat a odejít vyklidit prostor pro (přemnožené) nově příchozí. To

samozřejmě neznamená, že nechci pomoci potřebným lidem.Učili mě, že mám být

velkorysý, laskavý a štědrý. Pokud někdo o pomoc požádá a já mohu pomoci,

mám to rozhodně udělat. A udělám to, i když mne to stojí vlastní síly,

peníze, čas a třeba musím i trochu riskovat. Děláme to všichni, pokud ovšem

ten, kdo pomoc potřebuje, si ji nevynucuje silou a nechce víc, než mu můžeme

dát. A nerozhodují o tom byrokrati, ale naše srdce. Nelze pomáhat všem, může

se stát, že na to naše síly nestačí.  Neplavec nemůže skočit pro topícího

se, ani kdyby nakrásně chtěl. Pomoc někomu  je záležitost našeho svědomí.

Pokud někomu z jakéhokoli důvodu pomáhat nechci, neudělám to.  Je to mé

nezadatelné právo.Od dávnověku  do téhle země  přicházeli cizinci  a

usazovali se tu v klidu míru a pohodě . Bylo k tomu potřeba dodržet tři

základní podmínky:    ***Přijmout naši víru..., ctít zákony českého

království...   a živit se poctivě*** a nevnucovat nám umanutě cizí víru...,

  cizí zvyky..., cizí jazyk.   České království bylo pohostinnou zemí a ten,

kdo chtěl s námi žít v míru, byl  vítán. Nejsme národ, který by byl sobecký.

Jsme  národ, který se vždycky choval rozumně, a pokud možno spravedlivě.

Mohou mi spílat, že jsem xenofobní, ale já zůstanu Čechem a vlastencem. 

Budu dál milovat tuhle zem,  budu psát knihy o českých dějinách  a budu

chválit naše předky za to,  že tuhle zem uchránili proti nepřátelům, že ji

budovali k obrazu svému, že z neúrodné krajiny sevřené horami  vybudovali

zemi medem a strdím oplývající.***  Odmítám vlastizradu a budu se dál 

chovat tak,  abych se mohl  v  budoucnu podívat  do očí  svým dětem a 

vnukům.PhDr. VlastimilVondruška, CSc.  narozen 9. května 1955 v Kladně  """"

"""