Show Email

Tělo:

---Přepis přílohy---

Totální vymývání mozků.

Po přečtení tohoto textu možná lépe pochopíte, jak se to dnes dělá

HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY V moderní historii nemáme k podobnému

pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin.

Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení

upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví

či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.

Foto: Hans Štembera

Popisek: Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška

Když čtu nebo poslouchám diskuse o současné společnosti a problémech, které nás trápí, jímá

mne smutek. Ne kvůli problémům samotným, ty jsou od toho, abychom je řešili, ale jsem skoro

zoufalý z toho, jak hanebně se pracuje s fakty a logikou. Aby se dal nějaký problém řešit,

musíme ho především přesně definovat. Někteří lidé si vůbec neuvědomují, jak důležitou funkci

má přesný význam slov. A ti, kteří si to uvědomují, pracují často s významem slov naprosto

demagogicky, neboť dobře vědí, jak snadno se dá obecné mínění zmanipulovat.

Dovolte mi kratičký exkurz, abych na konkrétních příkladech objasnil, co mám na mysli. Když v

padesátých letech minulého století vyháněli komunisté sedláky, neoznačovali je názvem, který

platil po staletí, ale dali jim hanlivou nálepku kulaků. Když jim kradli majetek, bylo to

združstevňování. Nakonec společnost díky masáži ze strany médií a ideologů přijala, že majetek

nebyl sedlákům ukraden, ale legitimně združstevněn.

Okupanti nás v roce 1968 nenapadli, ale poskytli internacionální pomoc. A byli tu dočasně

umístěni. Vlastenci, kteří s okupací nesouhlasili, byli prohlášeni za protistátní živly, které

rozvracejí socialismus. Jejich pronásledování se pak nazývalo kádrovou prací.

Místo argumentů padají v diskusích snůšky urážek

Úmyslně uvádím příklady, které jsou všem srozumitelné. Pokud bychom šli hlouběji do

minulosti nebo zabrousili mimo Evropu, najdeme stovky podobných. Vyvražďování celých

národů se pojmenovalo podle okolností jako pokřtění či demokratizace. Upalování kazatelů jiné

víry se prohlašovalo za očistu křesťanstva. Popravy neoblíbených panovníků se konaly pod

hlavičkou spravedlivého trestu, ať již z rukou Kristových věrných, občanů revoluce, pěsti

dělnické třídy nebo odpůrců totality. Je to pořád stejné. Realitu se snaží vládcové a jejich

nohsledi pojmenovat tak, aby vyhovovala jejich mocenským cílům.

Dnes skoro nikdo ve vášnivých diskusích nepřemýšlí o skutečné podstatě problémů. Chy