Show Email

Tělo:

NEDĚLNÍ RÁNO IVANA VYSKOČILA 

„Už minule jsem psal,

jak se cítím se svým

jediným pohlavím

vyřazen z této nové

společnosti. Ještě k

tomu nejsem ani v žádné

menšině, a navíc jsem

bílý! Takže kvůli mně

se na fotbale nekleká.

Nejsem ani LGBT, ani

členem žádné

‚pokrokové‘

neziskovky. A ještě s

hrůzou zjišťuji, že

ani některým slovům

svého mateřského jazyka

nerozumím. Nebo už to

není mateřský jazyk?“

žasne herec.

„Ve snaze to napravit a

trochu se vzdělat,

zavolal jsem jedné

známé, pracovnici

Českého rozhlasu, abych

se zeptal, co to vlastně

je, to stále skloňované

slovo ‚podkást‘?

(Možná ‚podcást‘?,

asi to bude z

angličtiny.) Musím

říci, že jsem se nic

nedozvěděl. Odpověď

byla ve známém školním

stylu… To je když…

Prý, když je to na

internetu, kam lidé

dávají různé

podkásty, anebo to, co

každé dopoledne dělá

Terezka Kostková a

Adélka Gondíková s

různými lidmi, tedy

‚rozhovor‘, je také

podkást Českého

rozhlasu,“ kroutí

hlavou Ivan Vyskočil.

Zaraženi hluboko v

americké prd*li

„Tak jsem z toho úplně

pitomej, a vůbec nevím,

proč se to teď jmenuje

jakýmsi slovem, které ve

mne evokuje pouze obrat,

že si děvče podkasalo

sukni a přešlo potok.

Proč se vytratilo české

rozhovor, možná

reportáž, a musíme to

nazývat nějak jinak?“

ptá se herec a

podotýká: „Patrně

proto, abychom byli

dostatečně IN. Ano, jsme

IN, jsme COOL a FREE,

dokonce jsem slyšel, že

jdou odpoledne

‚šopovat‘. Se svojí

základní angličtinou

vím, že jdou nakupovat,

od anglického shopping.

Ale tento výraz mě už

zcela uzemnil. Něco je

šit (shit) a něco je

fejk a já jsem z toho

stupid, a nejsem vůbec a

ani trochu clever a in!

Jak krásně se mi

poslouchal rozhovor

(…asi podkást) s

nějakým panem

profesorem, českým

jazykovědcem. V tomto

rozhovoru vedeném v duchu

…ó ano, a ó nikoliv...

řekl pan vědec hezky

jadrně: ‚V češtině

máme tři zápory. NE,

NIKOLIV a HOVNO‘! I

přes mikrofon jsem

slyšel, jak moderátorce

spadla čelist, ale mé

srdce zaplesalo nad

čistou a jadrnou

češtinou,“ směje se

Ivan Vyskočil a vzkazuje:

„S těmi výrazy,

kterým často

nerozumějí ani ti,

kteří je užívají,

jděte někam, a vraťte

se k rodnému jazyku. Ale

asi to už nepůjde. Jsme

zaraženi tak hluboko v

té americké prdeli, že

nám z ní nekoukají ani

nožičky. Ani my jsme

dříve, v té sovětské,

tak hluboko zalezlí

nebyli!“