Show Email

Tělo:

 Úryvek z " Nedělního rána" Ivana Vyskočila. 

Kvůli mně se na fotbale nekleká … A co je to ten

„podkást“? 

„Už minule jsem psal, jak se cítím se svým jediným pohlavím

vyřazen z této 

nové společnosti. Ještě k tomu nejsem ani v žádné menšině,

a navíc jsem 

bílý! Takže kvůli mně se na fotbale nekleká. Nejsem ani LGBT,

ani členem 

žádné ‚pokrokové‘ neziskovky. A ještě s hrůzou

zjišťuji, že ani některým 

slovům svého mateřského jazyka nerozumím. Nebo už to není

mateřský jazyk?“ 

žasne herec. 

„Ve snaze to napravit a trochu se vzdělat, zavolal jsem jedné

známé, 

pracovnici Českého rozhlasu, abych se zeptal, co to vlastně je,

to stále 

skloňované slovo ‚podkást‘? (Možná ‚podcást‘?, asi to

bude z angličtiny.) 

Musím říci, že jsem se nic nedozvěděl. Odpověď byla ve

známém školním stylu… 

To je když… Prý, když je to na internetu, kam lidé dávají

různé podkásty, 

anebo to, co každé dopoledne dělá Terezka Kostková a Adélka

Gondíková s 

různými lidmi, tedy ‚rozhovor‘, je také podkást Českého

rozhlasu,“ kroutí 

hlavou Ivan Vyskočil. 

Zaraženi hluboko v americké prd*li 

„Tak jsem z toho úplně pitomej, a vůbec nevím, proč se to

teď jmenuje 

jakýmsi slovem, které ve mne evokuje pouze obrat, že si děvče

podkasalo 

sukni a přešlo potok. Proč se vytratilo české rozhovor, možná

reportáž, a 

musíme to nazývat nějak jinak?“ ptá se herec a podotýká:

„Patrně proto, 

abychom byli dostatečně IN. Ano, jsme IN, jsme COOL a FREE,

dokonce jsem 

slyšel, že jdou odpoledne ‚šopovat‘. Se svojí základní

angličtinou vím, že 

jdou nakupovat, od anglického shopping. Ale tento výraz mě už

zcela uzemnil. 

Něco je šit (shit) a něco je fejk a já jsem z toho stupid, a

nejsem vůbec a 

ani trochu clever a in! Jak krásně se mi poslouchal rozhovor

(…asi podkást) 

s nějakým panem profesorem, českým jazykovědcem. V tomto

rozhovoru vedeném v 

duchu …ó ano, a ó nikoliv... řekl pan vědec hezky jadrně:

‚V češtině máme 

tři zápory. NE, NIKOLIV a HOVNO‘! I přes mikrofon jsem slyšel,

jak 

moderátorce spadla čelist, ale mé srdce zaplesalo nad čistou a

jadrnou 

češtinou,“ směje se Ivan Vyskočil a vzkazuje: 

„S těmi výrazy, kterým často nerozumějí ani ti, kteří je

užívají, jděte 

někam, a vraťte se k rodnému jazyku. Ale asi to už nepůjde.

Jsme zaraženi 

tak hluboko v té americké prdeli, že nám z ní nekoukají ani

nožičky. Ani my 

jsme dříve, v té sovětské, tak hluboko zalezlí nebyli!“