Show Email

Tělo:

asi není tak vzdělaný, jak bychom si přáli, že????,

Jan Lipavský, jeho bakalářská práce a její nepříznívé hodnocení od

vedoucího této práce

*následující texty kopírovány z běžně dostupných zdrojů na internetu*

*TAKOVÝ ODBORNÍK PRO FUNKCI MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ !!!!!!*

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD

Institut mezinárodních studií

Jan Lipavský Politizace ruských energetických dodávek na příkladu zemního

plynu

Bakalářská práce Praha 2010 1

Autor práce: Jan Lipavský

Vedoucí práce: Mgr. Karel Svoboda, Ph.D.

Oponent práce:

Datum obhajoby: 2010

Hodnocení:

* Posudek na práci Jana Lipavského *Politizace ruských energetických

dodávek na příkladu zemního plynu

Jan Lipavský se ve své práci zabývá problematikou energetických

vztahů mezi Ruskem a Evropskou unií, které, jak sám autor uvádí, narážejí

na některá úskalí. *Ihned na začátku je třeba zmínit, že autor bohužel

svoji práci ani jednou nekonzultoval, je tedy pro mne velmi těžké psát

posudek jako její vedoucí.* Téma je tedy nesmírně široké, když se autor

snaží postihnout vztahy Ruska, respektive Gazpromu, s Ukrajinou,

Běloruskem, Turkmenistánem s přihlédnutím k dalším státům Kaspické oblasti.

Vedle toho zmiňuje i vztahy Ruska s EU či vývoj plynárenského průmyslu. I

proto *velmi překvapuje rozsah textu, který jen nepatrně překračuje

minimální počet stránek určený pro bakalářskou práci*. Práce se tak nevyhne

povrchnosti, když zvláště krize mezi Ruskem a Běloruskem/Ukrajinou, které

jsou pro řešení zadané otázky klíčové, zmiňuje jen velmi povrchně. Autor

sice v úvodu zmiňuje, že nepodává vyčerpávající přehled událostí, ale *takto

je jeho argumentace jen velmi málo přesvědčivá*. Podobně působí například

v části o rozdílech mezi ropou a zemním plynem (autor zde nezmiňuje

obchodování s plynem na burzách), kde *dochází k přesvědčení, že dodavatele

ropy lze poměrně jednoduše vyměnit (str. 7). Vynechává tím fakt, že i ropy

jsou různé typy a výměna mezi jednotlivými dodavateli tak znamená výrazné

změny v rafineriích.* Takto by se dalo pokračovat i dále. Doslova

minimalisticky je pak pojata kritika pramenů a literatury. Především u

knih zmínění dvou prací z české provenience doslova zaráží, zvláště s

ohledem na to, že jde o tak často zkoumané téma. I v anglickém jazyce vyšlo

dostatek knižních publikací, které jsou dostupné i v České republice, které

bylo možné zahrnout. Namátkou lze zmínit práce B. Nygrena či S. Piraniho,

ale i dalších. Výhrady lze mít i k faktu, jakým způsobem je literatura

členěna. Novinové články jsou zařazeny mezi primární zdroje vedle koncepcí

a vládních materiálů, do druhé části jsou naskládány tituly od článků z

thinktanků až po knihy. Velkou nevýhodou pro práci je pak přirozeně to, že

autor nepoužívá vůbec rusky psané zdroje. V práci se pak objevují

některé dílčí nepřesnosti, které jen dále problematizují její závěry. Není

například jasné, proč tabulka států stoprocentně závislých na ruském plynu

neobsahuje Slovensko (str. 10). Rovněž tvrzení, že Rusko bylo zasaženo

krizí v roce 1997, je nepřesné (str. 21). Tento rok byl naopak pro Rusko

prvním, kdy dosáhlo hospodářského růstu, krize udeřila až v roce příštím.

Tvrzení o tom, že první zájem Gazpromu o Běltranshaz se projevil v roce

2004, je podobně nepřesné. Již od 1. července 2003 měl být vytvořen

společný podnik Gazpromu a Beltranshazu. Dalšími prohřešky jsou pak „státní

dekrety“, které mají ve skutečnosti znamenat prezidentské (str. 14). Velkým

prohřeškem je napůl anglický přepis ruského jména Rem Vjachirev (zde Rem

Vjakhirev – str 18). Jinak lze obecně říci, že se autor vyvaroval

překlepů a podobných nešvarů. Nebylo by ovšem spravedlivé mluvit jen o

negativech, práce je rozhodně zajímavým základem pro budoucí výzkum.

Nastiňuje zajímavou otázku ohledně motivací ruského plynárenského monopolu

k budoucím krokům. Poskytuje v mezích možného poměrně strukturovaný

výklad, což je jistě pozitivní. Podobně i použité grafy poskytují zajímavé

dokreslení výkladu. *Celkově tak lze říci, že práce Jana Lipavského

zůstala pouze nadějným příslibem*. Trpí extrémně širokým vymezením tématu,

díky kterému vlastně na otázky ani neodpovídá, ale pouze je naznačuje. *Autor

tak sice dochází k jasnému závěru, ale z výkladu se příliš nedozvíme,

proč k němu došel. Pro uvedené nedostatky pak nelze práci hodnotit lépe,

než dobře. *

*V Praze dne 8. června 2010 Mgr. Karel Svoboda Ph.D *