Show Email

Tělo:

Ústava říká, že prezident jmenuje ministry, které mu premiér předloží ke schválení. To se dá vyložit mnoha způsoby, mimo jiné i tak, že prezident MŮŽE, ale také NEMUSÍ konkrétního kandidáta schválit. Pokud by v ústavě bylo napsáno, že prezident je povinen jmenovat ministry, navržené premiérem do X dnů od podání návrhu, nebylo by co řešit. Ale takto... Inu, jako většina našich zákonů je i současná ústava právnický zmetek. Jenže podle tohoto právnického zmetku je prezident hlavou státu, čili šéf firmy. Premiéra pak lze přirovnat k šéfovi personálního oddělení, který sice má pravomoc přijímat zaměstnance, tedy ministry, ale o tom, zda přijatý zaměstnanec skutečně nastoupí rozhoduje ve finále pouze a výhradně šéf firmy. Takže Lipavský by uděll nejlíp, kdyby se odporoučel a Fiala, kdyby navrhl na post ministra zahraničí někoho jiného, a pokud možno více vlastenecky zaměřeného.

Názory nechávám výhradně na Vás.

ZA KOHO KOPE JAN LIPAVSKÝ-přeposílejte rychle, snaží se to smazat...

Lubomír Vylíčil : V posledních dnech se množí polemiky o Janu

Lipavském. To je ten kontroversní nominant na post ministra zahraničí

v budoucí Fialově vládě. Velká část progresivních, mainstreamových

médií se durdí, co si to president Zeman dovoluje. Že ho budoucímu

premierovi Fialovi nechce jmenovat. A že se taková svévole musí Hradu

sofort zarazit.

Proto se pojďme na Jana Lipavského společně podívat. Abychom

mohli sami posoudit, jestli mu pan president nekřivdí. Takže: Jan

Lipovský se narodil v roce 1985. Vystudoval bakalářský obor

mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity

Karlovy v Praze Ano, už tohle může některým lidem stačit. Protože mají

praktické zkušenosti s tím, co tyhle humanitní pa-katedry produkují.

Ale nesuďme předčasně Jeho bakalářská práce nese název „Politizace

ruských energetických dodávek na příkladu zemního plynu.”

Je vidět, že jej škola „správně” nasměrovala. Ale že i on sám,

aktivně chytil vítr doby do pirátských plachet. Obsahem práce je, ve

stručnosti, že bychom se měli na Rusko a jeho zdroje…

vydiverzifikovat. Aby si Rus nemohl v Evropě vyskakovat. Zajímavé je,

že ani oponentura jeho dílo nijak zvlášť nechválí. Nevysloveným

pojmem, táhnoucím se celým oponentním posudkem, je slovo slabota.

Nicméně ta správná trajektorie, nalajnovaná už v době studií, ta

už Lipavskému zůstala. Během svého poslancování za Pirátskou stranu

(2017 -2021) byl jedním z nejhorlivějších bojovníků proti Rusku. Jako

lev se bil za zákon, zakazující účast ruských (a čínských) firem v

tendru na dostavbu jaderných elektráren. Jeho koniášský boj, za

přerušení jakýchkoli styků s Ruskem zašel až tak daleko, že bouřil i

proti účasti českého velvyslance na oslavách jednoho z hlavních

státních svátků oné země: “Považuji za skandální, že se český

velvyslanec v Moskvě Vítězslav Pivoňka chystá v neděli 9. května

účastnit vojenské přehlídky Ozbrojených sil Ruské federace na Rudém

náměstí v Moskvě.” Z hlediska slušnosti (a diplomatického úzu) je to

něco podobného, jako vytýkat někomu, že chce kondolovat sousedovi při

úmrtí v rodině. Protože se nám nelíbí, co si ten soused ve svém

skleníku na své zahradě pěstuje…

Krom Ruska a Číny, má Jan Lipavský problém i s Izraelem. Výslovně

například odmítl plán prezidenta Zemana na přestěhování české ambasády

v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma, protože podle něj: „Zřízení

velvyslanectví v Jeruzalémě jako takového by bylo v rozporu se

společným postojem EU. Což je argument, hodný bezprávné kolonie. Na

druhé straně však s Palestinci, nepřáteli židovského státu, je

prakticky jedna ruka. Po celou dobu svého poslaneckého působení v

Zahraničním výboru usiloval o vytvoření „Meziparlamentní skupiny ČR –

Palestina”. Nijak mu přitom nevadilo, že ti „bytostní demokraté” z tak

zvaného Palestinského parlamentu měli volby naposledy v roce 2006,

tedy před patnácti lety. Od těch dob se bez nich obešli. Navíc ten

jejich parlament už 10 let nezasedl. Možná to bude i tím, že Hamás,

jeho nejsilnější frakce, je na seznamu teroristů USA, EU, Kanady…

Podobně vášnivou láskou, jako k Palestincům, hoří Jan Lipavský

také k Němcům. Se zvláštním přihlédnutím k Němcům Sudetským. V roce

2019 odpověděl na otázku Práva, jak by se díval na uspořádání

Sudetoněmeckých dní v ČR, takto: „Přivítat bývalé obyvatele a jejich

potomky v jejich původním domově je krásné gesto. Dá se očekávat, že

jak čertíci z krabičky vyskočí různí pseudonárodovci. Jejich nenávistí

a poštváváním by se ale organizátoři ani český stát neměli nechat

zastrašit.”

A aby bezelstné a naivní občany ČR před působením těchto „různých

pseudonárodovců” ochránil, zasadil se Jan Lipavský, během svého

poslancování, o zřízení stálé parlamentní Komise pro hybridní hrozby.

Její náplní má být odhalování rejdů ruských a piklů čínských tajných

služeb. Protože jiné u nás nepůsobí Posvítit si má také na jejich

domácí pomahače, jakož i na šiřitele nepřátelských názorů Aby bylo

tak nějak oficiálně, ouředně jasné, koho cenzurovat, koho smáznout a

komu ubrat kyslík.

Ve vztahu k V 4, k našim přirozeným spojencům, je Jan Lipavský,

podle svých vlastních slov, rezervovaný a pragmatický. Jak si tu

pragmatičnost představuje, ukázal, před pár dny, na případu Polska.

Striktně odmítnul právní názor Polského ústavního soudu, který

zpochybnil nadřazenost evropského práva nad polským. Takový výklad,

podle páně poslancova pohledu, zpochybňuje svrchovanost stále těsnější

Únie a „velení z Brusele” a je proto nepřípustný

V případě Maďarska zašel pan poslanec ještě dál Na pirátské

Evidenci kontaktů a schůzek je o tom zajímavý záznam ze dne 21. 10.

2019: Schůzka poslance Jana Lipavského s Andrászem Radnótim. Poslanec

českého parlamentu, Jan Lipavský, se ten den sešel s tak zvaným

„bezpečnostním analytikem maďarské liberální strany Momentum Andrászem

Radnótim….” Co to má být?! Bezpečnostní analytik opoziční

pro-bruselské strany? Pamětníkům a historikům to může nehezky

připomenout tzv. Evidenční odbor ÚV KSČ, který před únorem 1948

maskoval špionáž komunistů. Jejich „krtky” v řadách ostatních stran,

jejich vlivové skupiny v bezpečnosti a armádě… až po držitele klíčů od

tajných skladů zbraní budoucích Lidových milicí. Samozřejmou součástí

jeho činnosti byla i „informační výměna” s řídícím centrem v

zahraničí. Tehdy to byla Moskva

Ale zpět k názorům pana poslance. Co by to bylo za pokrokového

člověka, kdyby nepodporoval úchylárny? Ne, nebojte se. Ani v tomto

oboru ale nenajdeme na progresivním profilu Jana Lipavského sebemenší

skvrnku. Tak zvané „manželství pro všechny” propaguje po celou dobu

svého působení v politice. Protože, jak napsal: „Láska je láska.

Rozbijme tabuli nenávisti, ignorace a předsudků rozdělujících

společnost!” A o kousek dál: „Věřím, že jednoho dne se nám podaří

dosáhnout vítězství pro všechny páry, které zatím stále neúspěšně

bojují za svá základní občanská práva.” Jistě. Vzít si svého

homopartnera a časem možná i ovci, nebo komodu, je přece lidské právo.

Tedy alespoň v Europarlamentu to říkali…

Do kompletního portfólia progresivního evropského politika je

však třeba doplnit ještě jednu ingredienci. Každý uchazeč o podrbání

za ouškem z Bruselu musí neustále tepat zaprděný český národ a vzdávat

hold jiným rasám, než té evropské. Obou úkolů se Jan Lipavský zhostil

přímo brilantně. Spojil to dohromady. Využil nedávné aférky s tak

zvaným „rasismem ve fotbale” a hřímal: „Rasismus je u nás bohužel

stále velký problém. A to nejen ve fotbale. Český rasismus se týká

především romské a muslimské menšiny Smutné dopady tohoto problému

jsou patrné všude kolem nás.”

A co by s tím chtěl dělat? I v tom má Jan Lipavský jasno: „…v

neposlední řadě je třeba také podporovat práci neziskových organizací

a sdružení, která se rasovým otázkám věnují Tedy ukončit ten nesmyslný

boj proti nevládkám” Jinými slovy – víc bonzáků, více cenzorů, více

vymývání dětských hlav ve školách, více banů a mazání na síti, větší

tlak na firmy, aby vyhodily nesprávné lidi… dokud konečně nezavládne

všeobecná láska.

Dalo by se pokračovat dál. Ale i těchto pár předložených bodů stačí ke

shrnutí Kandidát na ministra zahraničí je zaťatým, protiruským,

protičínským a protiizraelským horlivcem. Nehodlajícím brát ohled na

to, že jde o (v zásadě nenahraditelné) zdroje surovin, odbytiště

zboží, dodavatele nenahraditelných komponentů a (v případě Izraele)

tradičního politického a hi-tech partnera. Na druhé straně nemá

problém s lísáním se k organizacím, považovaným za teroristické. Mimo

jiné i v jeho milované EU. Lipavského devótnost k Bruselu pak

překonává všechny, i ty nejhorší předchůdce. Skýtá jistotu, že

zahraniční, protičeská a protibělošská linie bude prosazována s dosud

nevídanou horlivostí. Jakož i všechny moderní, rozkladné úchylárny.

Způsobilost takového člověka, zastupovat zájmy České republiky, si

vyhodnoťte sami.

Jan Lipavský – Wikipedie (wikipedia.org)