Show Email

Tělo:

"""Posudek na práci Jana Lipavského

(https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/28041/130014480.pdf?sequence=4&isAllowed=y)

Texty jsou kopírovány z běžně dostupných zdrojů na internetu

 

TAKOVÝ ODBORNÍK PRO FUNKCI MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ !!!!!!

 

 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD

Institut mezinárodních studií 

 

 

Jan Lipavský Politizace ruských energetických dodávek na příkladu zemního

plynu 

Bakalářská práce Praha 2010 1 

Autor práce: Jan Lipavský 

Vedoucí práce: Mgr. Karel Svoboda, Ph.D. 

Oponent práce: 

Datum obhajoby: 2010 

Hodnocení:   

 

 

 

 Posudek na práci Jana Lipavského "Politizace ruských energetických dodávek

na příkladu zemního plynu"

 

 Jan Lipavský se ve své práci zabývá problematikou energetických vztahů mezi

Ruskem a Evropskou unií, které, jak sám autor uvádí, narážejí na některá

úskalí. Ihned na začátku je třeba zmínit, že autor bohužel svoji práci ani

jednou nekonzultoval, je tedy pro mne velmi těžké psát posudek jako její

vedoucí.   Téma je tedy nesmírně široké, když se autor snaží postihnout

vztahy Ruska, respektive Gazpromu, s Ukrajinou, Běloruskem, Turkmenistánem s

přihlédnutím k dalším státům Kaspické oblasti. Vedle toho zmiňuje i vztahy

Ruska s EU či vývoj plynárenského průmyslu. I proto velmi překvapuje rozsah

textu, který jen nepatrně překračuje minimální počet stránek určený pro

bakalářskou práci.

 

 Práce se tak nevyhne povrchnosti, když zvláště krize mezi Ruskem a

Běloruskem/Ukrajinou, které jsou pro řešení zadané otázky klíčové, zmiňuje

jen velmi povrchně. Autor sice v úvodu zmiňuje, že nepodává vyčerpávající

přehled událostí, ale takto je jeho argumentace jen velmi málo přesvědčivá.

Podobně  působí například v části o rozdílech mezi ropou a zemním plynem

(autor zde nezmiňuje obchodování s plynem na burzách), kde dochází k

přesvědčení, že dodavatele ropy lze poměrně  jednoduše vyměnit (str. 7).

Vynechává tím fakt, že i ropy jsou různé typy a výměna mezi jednotlivými

dodavateli tak znamená výrazné změny v rafineriích. 

 

 Takto by se dalo pokračovat i dále.   Doslova minimalisticky je pak pojata

kritika pramenů  a literatury. Především u knih zmínění dvou prací z české

provenience doslova zaráží, zvláště s ohledem na to, že jde o tak často

zkoumané téma. I v anglickém jazyce vyšlo dostatek knižních publikací, které

jsou dostupné i v České republice, které bylo možné zahrnout. Namátkou lze

zmínit práce B. Nygrena či S. Piraniho, ale i dalších.

 

Výhrady lze mít i k faktu, jakým způsobem je literatura  členěna. Novinové 

články jsou zařazeny mezi primární zdroje vedle koncepcí a vládních

materiálů, do druhé  části jsou naskládány tituly od  článků  z thinktanků 

až po knihy.

 

Velkou nevýhodou pro práci je pak přirozeně to, že autor nepoužívá vůbec

rusky psané zdroje.    V práci se pak objevují některé dílčí nepřesnosti,

které jen dále problematizují její závěry. Není například jasné, proč 

tabulka států stoprocentně závislých na ruském plynu neobsahuje Slovensko

(str. 10). Rovněž tvrzení, že Rusko bylo zasaženo krizí v roce 1997, je

nepřesné (str. 21). Tento rok byl naopak pro Rusko prvním, kdy dosáhlo

hospodářského růstu, krize udeřila až v roce příštím.

 

 

Tvrzení o tom, že první zájem Gazpromu o Běltranshaz se projevil v roce

2004, je podobně nepřesné. Již od 1. července 2003 měl být vytvořen společný

podnik Gazpromu a Beltranshazu.

 

 Dalšími prohřešky jsou pak „státní dekrety“, které mají ve skutečnosti

znamenat prezidentské (str. 14). Velkým prohřeškem je napůl anglický přepis

ruského jména Rem Vjachirev (zde Rem Vjakhirev – str 18).

 

 Jinak lze obecně  říci, že se autor vyvaroval překlepů a podobných nešvarů.

   Nebylo by ovšem spravedlivé mluvit jen o negativech, práce je rozhodně 

zajímavým základem pro budoucí výzkum. Nastiňuje zajímavou otázku ohledně 

motivací ruského plynárenského monopolu k budoucím krokům.

 

 Poskytuje v mezích možného poměrně  strukturovaný výklad, což je jistě 

pozitivní. Podobně i použité grafy poskytují zajímavé dokreslení výkladu.   

 

 Celkově  tak lze  říci, že práce Jana Lipavského zůstala pouze nadějným

příslibem. Trpí extrémně širokým vymezením tématu, díky kterému vlastně na

otázky ani neodpovídá, ale pouze je naznačuje. Autor tak sice dochází k

jasnému závěru, ale z výkladu se příliš nedozvíme, proč k němu došel.

 

Pro uvedené nedostatky pak nelze práci hodnotit lépe, než dobře. 

 

V Praze dne 8. června 2010          

 

Mgr. Karel Svoboda Ph.D  

""""

"