Show Email
Mirek Topolánek ve svém projevu mluví o erozi evropského integračního projektu. Kritizuje bezbřehou solidaritu, kolektivní práva a vynucené nároky, regulace, dotace, kvóty, rovnosti všeho a všech, korporátní ESG socialismus a apokalyptické scénáře konce světa. EU podle něj doplatila na mýtus o ideálním sociálním státu blahobytu a ztratila konkurenceschopnost v globalizovaném světě. Chybou je také snaha o "převýchovu" občanů formou nových regulací, nařízení a pravidel. Zároveň ale poukazuje na to, že k evropskému projektu nemáme žádnou reálnou geopolitickou, bezpečnostní a ekonomickou alternativu a rozklad EU není v našem národním zájmu.
Celý text na: https://neviditelnypes.lidovky.cz/politika/budoucnost-projev-
mirka-topolanka-na-konferenci-eu.A240519_102305_p_politika_nef
(https://neviditelnypes.lidovky.cz/politika/budoucnost-projev-mirka-topolanka-na-konferenci-eu.A240519_102305_p_politika_nef)
...Dnes jako důchodce si už nemusím brát servítky. Mám 68 let, jsem starý,
bílý, heterosexuální, neortodoxní muž, neoliberál, neokonzervativec,
neokatolík, neomalený boomer, neolitický žrout masa a proteinů, nekouřící
kuřák, neoblomný řidič dieselu. Jsem pro dnešní progresivní Evropany živá
mrtvola, poslední kromaňonec, fosilie, boomer… Přežíváním kazím barvotiskový
obrázek dokonalého světa, ve kterém jen svítí slunce, všichni se mají rádi,
jsou si rovni, neexistují peníze, rozdíly, pohlaví ani rizika. Na to, že
jsem vlastně mrtvý, jsem ale poměrně hlasitý. Nedá mi to. Dlouhodobě se
totiž snažím vyvracet nejrůznější mýty a „nastavovat zrcadlo“ hlupákům,
užitečným idiotům, putinovským slouhům, nacionalistům, neomarxistům a
novodobým progresivistickým snílkům. Nikdy nesmíme dát zelenou zlu tím, že
budeme mlčet!
Preferuji univerzální hodnotu – svobodu, odpovědnost, rovnost příležitostí,
zastupitelskou demokracii, liberální kapitalismus, konzervativní hodnoty
založené na tradici, víře, rodině, vzdělání, lásce k vlasti – před bezbřehou
solidaritou, kolektivními právy a vynucenými nároky, regulacemi, dotacemi,
kvótami, před rovností všeho a všech, před korporátním ESG socialismem a
apokalyptickými scénáři konce světa.
Byl jsem tehdy naivní, hloupý nebo jen špatně informovaný optimista, když
jsem voličům ODS v roce 2003 doporučoval hlasovat v referendu ke vstupu do
EU ano? Nebo jsem nechápal, kam se EU v čase pohybuje a jakými mýty infikuje
lidi napříč zeměmi? Nebo jsme já, vy a naši spoluobčané byli ještě zblblí
poté, co jsme vylezli z terária, z toho bolševického lágru a vypustili nás
do volné přírody, aniž jsme si všimli, že je kolem taky plot?...
-------celý projev z přiloženého odkazu-------------
BUDOUCNOST: Projev Mirka Topolánka na konferenci EÚ
20.5.2024
Projev Mirka Topolánka na konferenci EÚ: následujících 20 rokov v Bratislavě
Dobrý den přátelé.
Díky za každé dobré ráno, do kterého se svobodni budíme, za každý další dobrý den, který prožíváme v našich relativně svobodných, bezpečných a relativně bohatých zemích. Díky za to, že si pořád ještě rozumíme bez překladu. Díky za to, že zrovna v tomto sále si rozumíme i v obsahu toho, co říkáme. Vďaka za láskavé pozvanie do môjho druhého domova, do Blavy.
Letos slavíme. Doufám, že většina. Dvě a dvě jsou čtyři! Úžasných 35 let od sametové revoluce. Pro mne zázračných 25, pro vás 20 let od vstupu do NATO. Trochu vlažněji 20 let od vstupu do Evropské unie a s úlevou i rozpaky 17 let od našeho vstupu do schengenského prostoru. Wow! Impozantní milníky. Zdálo by se, že byly formálně i fakticky naplněny všechny aspekty, aby bylo možné naše země označit za svobodné, nezávislé a suverénní. Tedy země bezpečné a prosperující! Proč to tak necítíme? A proč tomu tak stoprocentně není a asi ani být nemůže? Proč nejsme dnes bezpeční geopoliticky? Proč nejsme bezpeční politicky, resp. vnitropoliticky? Proč nejsme bezpeční energeticky? Proč ztrácíme konkurenceschopnost, tah na branku, ekonomický výkon a tím i prosperitu našich zemí, iluze a důvěru občanů a dominanci a budoucnost západního světa? Protože nefungujeme my, EU a ani „svět“.
Na společném zasedání národních parlamentů v Bruselu, které jsem 17. 2. 2009 coby předseda Evropské rady vedl, jsem řekl: „Všichni víme, že jsme na jedné lodi. Jsme na jedné lodi – všech 27 zemí EU a v každé jednotlivé zemi jak vláda, tak opozice. Je to ale pravda? Jsme opravdu na jedné lodi? Někteří říkají, že to je sice jedna loď, ale má různé paluby – první třídy, druhé třídy a další; někteří říkají, že je to Titanic – loď se potápí, ale na palubě se pořád tančí klimatické tance. Jiní chtějí hasit požár krize benzinem protekcionismu, další chtějí mít svou loď, nár