Show Email

Tělo:

VŠEM  NA PŘIPOMENUTÍ TOHO REZAVÉHO POTKANA VLASTIZRÁDNÉHO. TEN BLB CO SEDÍ

NA HRADĚ BY SI MĚL O TOM PARCHANTOVI REZAVÉM  NĚCO PŘEČÍST , NEŽ BUDE

VYHLAŠOVAT ŽE JE JAKO HAVEL, MÁM POCIT ŽE JE DALEKO VĚTŠÍ DEMENT , JEN O TOM

NEVÍ NEBO MLČÍ.  LHÁŘ A PROZÁPADNÍ  SVINĚ  JE UŽ TEĎ!!! HAVEL BYL TA

NEJVĚTŠÍ KURWA V DĚJINÁCH ČESKOSLOVENSKA  , ZAPRODAL NÁS A ROZKRADL NÁM SE

SVÝMI POSKOKY  REPUBLIKU!! PŘEJMENUJTE LETIŠTĚ RUZYNĚ , NA LETIŠTĚ KAŠPÁRKA

VÁCLAVA HAVLA , TOHO NEJVĚTŠÍHO KOKOTA !!!!

Miláček národa Václav Havel- vyšla dlouho očekávaná kniha. " Zpověď jeho

kamarádů ". To je až neuvěřitelné !!!

Zajímavé....100stránková kniha o životě Václava Havla.....první kapitolu

jsem přečetla jedním dechem.  Nikoho nenutím ji číst, posílám jen, že kdyby

si ji někdo chtěl přečíst, tak si ji nemusíte draze kupovat.

Mapuje kus našich dějin a ukazuje jak nás při sametové revoluci opili rohlíkem.

text v příloze:

Obsah:

Opilec Václav Havel – svědek vypraví o bývalém prezidentovi.......................................... 4

Otevřený dopis Václavu Havlovi od Zdeněka Spálovského,............................................... 9

Havlova ztráta paměti o jeho spolupráci s komunisty........................................................ 14

Dopis Zbyňka Čeřovského prezidentu Václavu Havlovi .................................................... 19

Seděl jako Havel. Nemůže ho ani cítit. Parta kolem Havla byly hyeny.......................... 27

Mašínův dopis Václavu Havlovi z roku 1996........................................................................ 30

Tajemné Havlovy restituce....................................................................................................... 33

Balkanizace Německa pokračuje............................................................................................. 36

Václav Havel a ideál demokracie............................................................................................. 36

Václav Havel – přítel Německa ............................................................................................... 40

Havel si přál návrat sudetských Němců i jejich majetku ................................................... 47

Havel? Prase v žitě!.................................................................................................................... 48

Osvícený prezident - selektivní humanista - nešťastná Jugoslávie.................................. 50

Znovu otevřený dopis exprezidentovi Václavu Havlovi ..................................................... 53

Krátké připomenutí k 8. výročí pádu Bagdádu ................................................................... 53

Další chyba humanitárního bombardéra Havla .................................................................. 55

Projev, na který se nezapomíná ! ............................................................................................ 58

Václav Havel: Projev k občanům před volbou prezidenta republiky 1989 .................... 60

Novoroční projev Václava Havla 1990................................................................................... 63

Výňatky z projevů Václava Havla............................................................................................ 67

Havel - ODS mne chtěla obvinit z vlastizrady a sesadit ..................................................... 68

Hra jako zrcadlo světa aneb o Havlovi a jeho odchodu (pardon, odcházení)............... 69

Překvapivě účinná a hluboká omluva od bývalého prezidenta......................................... 74

Kdo nemiluje Václava Havla, jest duševním trpaslíkem! .................................................. 79

Opičan Havel aneb Sametová normalizace + Diskuse ....................................................... 81

Havel udával Židy a Schwarzenberg používal k práci vězně z tábora v Letech ............. 92

Pehe – pravdoláska promluvila............................................................................................... 97

Citát hodnoty našeho největšího zlatoústého humanisty Václava Havla, .................... 100

Prezidentské nevěry ................................................................................................................. 100

Opilec Václav Havel – svědek vypraví o

bývalém prezidentovi

Autor: Jiří Wolf

19.1.2010

Kdyţ byl Václav Havel ze zdravotních důvodů propuštěn z Borů (míním, ţe to bylo v roce

1983, tedy v roce, kdy jsem byl znovu zatčen a poslán do kriminálu), pracoval jsem u

Dopravního podniku Metro a to na stanici Kačerov. Měl jsem krásnou a slušivou uniformu

dozorčího v barvě hnědé a abych řekl pravdu, měl jsem s ní u ţenských úspěchy. Takhle

jednou po práci, míním, ţe to bylo na jaře, jsem s velkou námahou nakoupil nedostatkové

ovoce a šel za Václavem Havlem na internu do nemocnice Pod Petřínem. Prý uţ mu je po

tom zápalu plic lépe a můţe přijímat návštěvy rodinných příslušníků a přátel. To jsem se

dozvěděl od Aničky Šabatové.

Maroda jsem našel na nemocniční chodbě, kterak tam seděl obklopen chumlem přátel a

rodinou na bílé lavici, celý chudák zbědovaný a hubený. Tak jsme tiše kecali o všem

moţném, anţto v nemocničním ţupanu obejdovali na chodbě dva „důkladně zamaskovaní“

tajní. Já marodovi předal ovoce, však Václavovi to radost neudělalo. Olga mne poprosila,

abych skočil do pokoje Vaška a vyčistil jeho stolek a lůţko od alkoholu. Podala mi velkou

igelitovou tašku a řekla: "Jiří, hlavně se tam dostaň nenápadně, ať nemá Vašek ţádné

podezření." S tím, ţe si musím odskočit na záchod jsem úspěšně dorazil do jeho pokoje a

začal důkladně očisťovat jeho nemocniční lůţko od pekelného zlořádu.

Jen pod matrací bylo na dvacet lahviček tvrdého alkoholu, pod polštářem jich bylo

napěchováno pět a noční stolek byl nacpán chlastem, ţe mi ta igelitka od Olgy nestačila.

Nakonec jsem ty l "vitamínové" dárečky od jeho přátel musel cpát do sluţebního kabátu. Uţ

jsem se chtěl vydat z pokoje nazpět na chodbu ku přátelům, kdyţ tu znenadání stál u mne

Václav, který asi vytušil, co jsem s jeho ţenou upekl za lumpárnu! Řekl jsem mu: "Vašku,

Václave, to Tvoje dušinka Olga nařídila, já za nic nemohu, s ní si to vyřiď. Uznej, ten chlast

Tě zničí, a potom, vţdyť jsi váţně nemocen a potřebuješ se především uzdravit. Havel na

mne vrhl prosebné oči: "Jirko, nech mi tu alespoň jednu malou lahvinku, prosím, chceš,

abych Tě poprosil na kolenou, nech mi tu jen jednu jedinou". Těm jeho smutným kukadlům

alkoholika se prostě nadalo odolat a jednu láhev rumíčku jsem mu strčil pod polštář.

Proč to píši. Nedokáţi si představit, kolik tvrdé měny, našich peněz atd.. se vydalo na

mejdany, kdy chlast v bytech lepších disidentů tekl doslova proudem, kdy se platilo za

narvané hospody, kdy si šlechta Charty uţívala peněz a vyloţeně rozkrádala a rozhazovala

peníze o které venku ţádala pro naše rodiny, balíčky do kriminálů atd. Své o tom ví i Petr

Cibulka a další vězni svědomí, kteří se dostávali do vězení. Nebylo nás po těch kriminálech

mnoho, ale peněz na nás se posílalo z celého západního demokratického světa a to hodně.

Jednalo se o velké finanční částky, o které se disent dělil dokonce s reţimem pěkně na půl!

Do dnešního dne nedokázal Havel odpovědět prof. Janouchovi na otázku: Kam, ţe se

poděly všechny peníze, které ze zahraničí posílal do tehdejšího Československa? To by

především zajímalo bývalé politické vězně. A nešlo jen o peníze od profesora Janoucha, ale i

od křesťanských organizacích atd.

Chcípali jsme ve vazbách, co hladu jsme tam zaţili, do pracovních táborů jsme šli zesláblí s

podváhou a nemohli řádně plnit tvrdé výkonové normy, rozesílali jsme na všechny strany

ţádosti o nějaké peníze na nákup jídla, rozesílali jsme balíčenky s prosbou o zaslání

dvukilového potravinového balíčku s nějakým jídlem, ţe máme hlad. Jídla ve vězení bylo

málo a věru špatné. Polovina zubů se mi v puse rozsypala, hlady jsem šílel. A kdo si

vzpomněl? Dostal jsem za dva roky vazby jen jeden balíček od Aničky Šabatové! Havel mi

mohl poslat do vazby v Ruzyň na mé konto peníze - i další z té šlechty! Mohli zfalšovat

odesílatele a peníze bych na vazbě dostal, ale nikdo mi nic neposlal. Ani ubohou jednu

korunu!

V bytech šlechty Charty se jídlo nakupovalo výhradně v Tuzexu! Kaţdý svátek v těchto

rodinách, narozeniny a jiné slavnosti, to vše se odbývalo v neuvěřitelných ţranicích a

chlastu! Přístup k penězům z venku měl ale jen někdo. To si tahle parta hyen dobře

hlídala a nikoho dalšího mezi sebe nebrala. Havel a jeho parta, tyto hyeny dál prosila

Západ, ţe peněz je málo, a o další a další peníze na advokáty ţádala - povětšinou jsme

měli ex offo - na balíčky atd. pro nás politické vězně. Jako prasata ţila tahle parta,

šlechta Charty 77 z našeho hladu, utrpení a sociální bídy! To se nikdy neodpouští!

Patolízalové dostávali peníze ze západu na chlast a děvky! Jednalo se převáţně o peníze,

které měli končit v rodinách politických vězňů, aby nedocházelo k rozpadům manţelství z

finančních důvodů.

Celá tahle banda, spojená tak morální kolektivní vinou, dostala pak od Havla koryta.

Skuteční bojovníci proti totalitě nedostali po roce 1989 nic! Byla tu váţná obava, ţe by tito

militantní antikomunisté poţadovali legálního zrušení KSČ a to podle dokumentu OSN z roku

1948, ţe by poţadovali potrestání zločinců, odebrání jejich nakradených majetků, zákaz

práce komunistů v justici, policii, atd. A pan V. Havel se přece na své tajné návštěvě v

Moskvě - ještě před 17. listopadem 1989 - dohodl s tamní mocí, ţe k něčemu takovému

nedojde. Proto si Moskva zvolila opilce Havla za nového prezidenta, člověka, který je

ochoten ke "kompromisům", tedy zrady na vlastním národu, slabocha a megalomana,

schopného podvádět, lhát a zapírat. K této morální deformaci inklinují především opilci!

Pamatuji si, jak za totality objíţděli kriminály záhadní muţíci v drahých oblecích s ruským

přízvukem a prováděli s námi pohovory na téma: "Kdyby v této zemi došlo ke změně

reţimu.." Jen sondovali, jak jsme na tom s morálkou, jestli jsme ochotni zradit své ideály.

L.P. 199O. Psal mi z USA spoluautor připravované kníţky k vydání "Dobrý voják Wolf" Stuart

Rawlings, ţe by nutně potřeboval fotku pana prezidenta a moji maličkosti do kníţečky, která

má jiţ vyjíti a ţe kvůli tomu musí urychleně letecky do Prahy. Já z toho nadšený zrovna moc

nebyl, arciţ kníţečka měla být o mně a ne o V. H., ale Stuart mne ku focení nakonec v Praze

přemluvil.

Setkání s bývalým panem prezidentem se uskutečnilo ve velmi krátké době v Rybárně. Jak

ješita zjistil, ţe se bude fotit do USA, schůzku značně urychlil. Rybárna je, čtenáři, malá

restaurace přímo pod okny domu Václava Havla hned u břehu královského vodotoče

Vltavského. V restauraci, která byla vyhrazena jen pro pana prezidenta , tam jiţ seděl pan

kancléř, osobní miláček Sašenka, který se po bývalé člence KSČ paní R. Klímové stal

velvyslancem v USA. Dále u stolu bylo několik přátel pana Havla a pár goril (StB) z jeho

doprovodu.

Václav se u stolu líbezně usmíval a decentně lţičkou ujídal ze zmrzlinového poháru. Bylo na

něm vidět, ţe mu chutná. Mr. Stuart udělal rychle pár snímků a objednal si kávu. Já peníze

neměl a proto jsem vedle Havla seděl na suchu. Přítomná Olga, tedy jeho manţelka, byla

nadmíru spokojená, ţe manţílek není zase oţratý jako dělo a tudíţ mají v rodině velký

svátek. Aby ne, kdyţ si svého opilce dobře hlídala, aby se jako ničeho, co zavánělo

alkoholem nenapil. Václav si objednal uţ třetí zmrzku a opět na něm bylo vidět, ţe mu pohár

s jahůdkou chutná. "No vidíš, Václave, ţe to jde i bez toho chlastu", chválila svého

abstinujícího manţílka Oluška.

Václav se mne ptal, co dělám a jak se vůbec mám. "Díky tvému nařízení, Vašku, ţe Wolf

nesmí dostat ţádnou práci v KC OF, ani jinou funkci, se mám fakt blbě. Ale to asi víš, ne?

Bydlím dál v přístřešku za Jedličkárnou, v jedné malinké hygienicky závadné místnosti, a dál

háţu lopatou uhlí do kotle." Tak jsem mu řekl popravdě, jak si náramně ţiji. "Chceš snad,

Vašku, popřít, ţe jsi nevydal ten příkaz o mé osobě a o dalších, jako je Petr Cibulka, Ruda

Battěk... abys jen ty vynikl, likvidovals kolem sebe, megalomane, nejlepší lidi a ještě máš tu

drzost se mne ptát, jak já se mám?“ Byl jsem pěkně naštván. „Jdu pryč! Nebýt tady Stuarta,

tak jsem k tomu focení nesvolil! Doprdele, co tu vůbec dělám! Jdu domů!"

Václav se mezi tím zvedl ze ţidle, začal se omlouvat a něco breptal, ţe musí někam nutně

jít, potom udělal krok kupředu, však náhle přepadl přes ţidli, která stála před ním. Válel se

tam pan prezident na zemi jako pytel ovsa! Paní Olga vyskočila ze ţidle a hnala se k

leţícímu manţílkovi. Přičichla k jeho ústům, potom běţela k tomu zmrzlinovému poháru, také

ho očuchala a uţ věděla, která bije! "Kdo mu do toho poháru nalil vodku!? Kdo to byl!? Dala

jsem výslovný zákaz nedávat mu chlast!" zaječela paní prezidentová, poté běţela do

kuchyně a tam vlastnoručně profackovala chudáka číšníka, jenţ opilému Vaškovi nosil ty

dobré "zmrzlinové poháry".

To fackování bylo z kuchyně zřetelně slyšet aţ do restaurace. Mezi tím hlava státu pomalu a

vrávorajíc vstávala z podlahy a usedla na ţidli, kterou mu přistrčil pan kancléř. Doprovod a

ochranka pana prezidenta se opravdu skvěle bavila. Jen pan kancléř, jako správný šlechtic

se nesmál a s kamennou tváří pomáhal malému opilci ven z rybárny. Za celou tou bandou

vyběhla nasupěná stíhačka, která svého Vašíka zase neuhlídala. "Tak tohle sis měl, Stuarte"

vyfotit. Jak se náš oţrala povaluje po zemi jako čuně. Jó, to minule jsi ho, Stuarte, mohl vidět

u něj v bytě . Nejenom nádherně opilého, ale ke všemu ještě pěkně pozvraceného!"

Můj kamarád z Kalifornie si v Praze udělal svůj vlastní obrázek o člověku, kterého obdivuje

celý svět. Na tohle focení se opravdu nezapomíná a jsem rád, ţe k němu nakonec po mém

velkém zdráhání došlo. Petr Cibulka tomuto člověku jednou u soudu řekl: "Vašku, jsi prase!"

a měl a dodnes má pravdu..

Já to cibulkovské tričko s tím nápisem "Vašku, jsi prase", ještě mám a občas ho na

sebe vezmu a také hrdě na veřejnosti nosím. Vím totiţ, proč. On ten Cibulka v podstatě

perfektně vystihl, jaký opravdu pan Havel po té morální stránce je.

Václava Havla jsem nikdy za svého kamaráda nepovaţoval. Byl to podrazák a já s ním

skončil uţ v den, kdy se nechal propustit z vězení v květnu 1989 na podmínku. Podle

interního předpisu ministerstva vnitra - tento předpis se vztahoval na celý východní

blok- propuštěn z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody na podmínku či ze

zdravotních důvodů nebo na prezidentskou milost mohl být odsouzený, jen v tom

případě, ţe podepsal spolupráci s StB nebo jinou sloţkou MV. Neexistovala výjimka!

Stačí se jen podívat do materiálu VONSu, kolik disidentů bylo propuštěno z vazby a z

výkonu trestu na tento zrádcovský "pardon"! Nic totiţ není zadarmo. Ani svoboda a

kaţdý si ji cení jinak! Doslova mne uráţí, kdyţ mne někdo spojuje s opilcem a zločincem

Havlem, či dokonce spojuje mou s jeho bezcharakterní osobu! Lumpovi Havlovi jsem nikdy

nevěřil, ostatně alkoholikům a muţům, kteří se pusinkují s jinými chlapci se opravdu věřit

nedá. Lehce se totiţ dají vydírat a se svou morálkou jsou na štíru. Bratrům Havlíčkům se

obecně v Chartě dokonce říkalo teplí bratři. Jako první s tím přišla paní Kamila Bendová z

Karlova náměstí.

Jednou jsem si k ní přišel pro nějaká peníze. Potřeboval jsem na nákup fotografického

materiálu, abych mohl ofotit dokumenty a poslat na Západ do exilového tisku. Měl jsem také

hlad a prosil paní Kamilu, aby mi něco přidala na jídlo. Převáţně se u ní stavovili lidé ze

Západu, z křesťanských charit. Uváděla je do pokoje hned vedle vchodových dveří. Kdyţ

vítal manţel byl vţdy a výhradně v obrovských trenýrkách. V pokoji byl dětmi naschvál

zničený a rozpadající se starý nábytek. Křesla, skříně - dobrá finta - umocňovaly dojem

otřesné bídy, ve které paní Kamila ţije s velkým počtem dětí. Kaţdá návštěva ze Západu pak

byla velmi štědrá. Za darované peníze se nový nábytek zásadně nekupoval. Starý poničený

nábytek dál věrně slouţil jako kulisa bídy, ve které musí rodina ţít! Tenkrát křesťanka paní

Kamila otevřela velkou zásuvku u amerického psacího stolu a ta zásuvka byla narvaná

západní měnou. Vytáhla 100 bonů a dala mi je. Potom nemohla tu zásuvku zavřít. Musel

jsem s tím zavíráním zásuvky pomoci, tak byla narvaná penězi. Co se dál s těmi penězi dělo,

nikdo neví. To ponecháme na svědomí paní Kamily. Vím jen, ţe tato šlechta si za peněţní

dary opravovala své chatičky, chalupy atd., a to dá rozum, ţe na chudáky v kriminálech se

potom peněz nedostávalo! Navzdory tomu, ţe jsem paní Kamile z vazby přes advokátku

vzkázal, aby mi něco málo peněz poslala do vězení, ţe mám hlad. Bohatá paní Kamila -

jedna z těch, která měla ve šlechtě přístup k penězům - mi ale nic neposlala. Asi si myslela,

ţe mám ve vazbě dobré zaopatření! Po roce 89 mi řekla, ţe kdyby ona svým jménem poslala

na moje jméno peníze do vazby, mohla by být charta 77 obviněna z toho, ţe financuje

nepřátele socialismu a ţe by to vrhalo špatný stín na Chartu jako takovou a ţe i ona by

mohla skončit ve vězení. Kdyţ jsem jí řekl, ţe na sloţenku nemusela vůbec uvádět své

jméno prohlásila, ţe by jí mohl někdo na poště vidět: „Vţdyť víš, všude má reţim své lidi, a to

i na poště, jak posílám peníze.“ Byl jsem smuten, kdyţ jsem viděl, jaké mají disidenti

výmluvy! Jen aby nemuseli naplňovat svou křesťanskou povinnost.

Podobné se odehrávalo ve všech rodinách, kde se drţel tak zvaný bank, tedy u lidí, kteří

měli přístup k penězům. Pamatuji si, jak jsem jako šílený lítal po Praze, po bytech disidentů a

sháněl peníze na balíček pro Jitku, která byla zatčena v souvislosti se skupinou SRA (Jan

Wunsch). Zadarmo přepisovala dokumenty Solidarity z Polska. To vše se rozšiřovalo. Její

maminka byla v plném invalidním důchodu a měla ještě jednu dceru. Na potravinový balíček

prostě peněz neměla! Všude jsem byl odmítán a to i u Havlů! Aţ Anička Šabatová mi dala na

ten balíček. Maminka Jitky plakala dojetím, ţe jí můţe za 100 bonů poslat hned dva balíčky s

jídlem. To byl ten skutečný boj! Shánět pro lidi v kriminálech peníze, na kterých seděli hyeny!

Peníze pro Jitku jsem ale od nikoho nedostal a já sám jsem kolikrát neměl na svobodě co jíst

sám. Všechno jsem dával do focení. Potom jsem zjistil, ţe moje fotky v zahraničí signoval

někdo úplně jiný! Zase bych zvracel, kdyţ si na to vzpomenu.

Nic se ale nedělalo zadarmo. "Funkce" v disentu se rozdávali jen ze známosti. Nejvíc jich

měli bývalí komunisté, nebo děti bolševiků. Za funkci mluvčího Charty se bral tučný plat ve

tvrdé měně a stejné tomu bylo u dalších menších funkcí. O dobře placenou funkci byla

rvačka a tak o intrikaření a pomlouvání nebyla nouze. Dělalo se mi z toho špatně!

Havla jako alkoholika znala přece celá Praha. Kdyţ se vracel po roce 89 z Německa,

kde byla podepsána mírová dohoda, byla celá, tehdy ještě československá delegace,

vyloţená z letadla na starém ruzyňském letišti jako pytle brambor. Všichni totálně pod

parou. Při další návštěvě v Německu musel být Havel převezen do tamní nemocníce.

Venku se o tom v tisku svobodně psalo, ale doma se nesmělo napsat nic. Fungovala

přísná autocenzura médií! Ano, byla to otrava alkoholem! Tak psal západní tisk!

Pamatuji se, ještě před rokem 89, kdyţ jsem jednou přišel k Havlům, abych tam vyţebral

nějaké peníze na manţelku Jana Wunsche. Věrka Novotná zůstala sama, manţel ve

vazbě, dostal potom 3 roky kriminálu, ona s kojencem a bez koruny. Od reţimu

nemohla očekávat pomoc a tak jsem lítal a opět sháněl peníze. Paní Olga Havlová

nebyla doma, aby své „malé dítě“, Vašíčka uhlídala od alkoholu. Nu, její Vašíček se

tam válel na zemi celý od zvratků a pusinkoval se tam s chlapcem, kterého pak udělal

velvyslancem v USA. Opravdu nechutný pohled! Odešel jsem z tohoto bytu a navštívil

Václava znovu. Bylo to o týden později. Nedal mi nic. "Ať se sama o sebe postará!" To

byla jeho slova. Nevěřil jsem svým vlastním uším. Tohle mi do očí řekl velký bojovník

za lidská práva!

Havel, a to se o něm ví i v zahraničí, je přímo chamtivý po všech cenách a vyznamenáních.

Jeho zatím nedosaţitelným snem je získat Nobelovu cenu za mír a nebo za literaturu. Není

soudný a uţ vůbec není čestný člověk. Všechno je jen přetvářka a pokrytectví. Jeho ego

sleduje pouze vlastní zájmy.

Všichni z HOSu (Hnutí za občanskou svobodu) jsme krátce po roce 1989 protestovali proti

tomu, ţe se ve Zlaté, Karlově uličce a na Karlově mostě propaguje bolševismus tím

nejhnusnějším způsobem a to na veřejnosti prodejem ruských hadrů, čepic-ušanek, hodinek

a odznaků-metálů, a jiné výprodeje z bývalé Sovětské armády. Náš protest nebyl nikde

vyslyšen, prý neexistuje zákon, který by takovou propagaci komunismu zakazoval.

A pak jsme zjistili, ţe "čepičáři" mají nad sebou ochrannou ruku a to přímo z Hradu!

Kaţdý čepičář, který chtěl v centru Prahy prodávat ten hnus, musel se nejprve na

úřadě Prahy 1 - jenţ vydával povolenky k záboru místa pro prodejce vţdy na čtvrt roku

- prokázat sloţenkou 30 tisíc korun, které musel pan ţadatel poslat na Nadaci paní

Olgy Havlové! Teprve po předloţení takového platebního dokladu - poštovního ústřiţku -

bylo čepičáři dovoleno, aby zaplatil Praze 1 za zábor na čtvrt roku a bylo mu vydáno

povolení k prodeji s přesným vymezením místa. Jen ze Staroměstského náměstí aţ na Hrad

těch čepičářů bylo na 60! Já jsem takovou sloţenku od jednoho čepičáře získal za lahvičku

rumu, ofotil ji, napsal kritický článek "Za úplatu Nadaci Olgy Havlové budou moţná povoleny

k prodeji i drogy" a vše předal následně do ČTK, byť jsem to nabízel k otištění všemu

tehdejšímu tisku.

Nikdo se však neodváţil něco takového vydat. Národ nechtěl slyšet pravdu, jak se krade,

kšeftuje, korupčí, asi proto, ţe kradl a podváděl v tomto státě snad kaţdý! Milejší mu byla

leţ, jak se budeme mít krásně a ţe je potřeba si jen utáhnout opasek. Já dnes říkám: Zlatý

internet, kdy můţe svobodný člověk psát a šířit pravdu a nemusí se doprošovat poseroutků a

zbabělců, zda mu kritický článek vydají, či nikoli.

Jediné Rudé Krávo vydávalo v té pohnuté době všechno a za to P. Cibulkovi patří dík. Proč o

těch čepičářích vlastně dnes píši. Napsalo mi hodně lidí, ţe jsem po roce 1989 proti

komunistům nic nedělal, a nyní, ţe jsem generál. Kdyţ tisk odmítá vydat jediný článek o

pravdě, který se bojí zveřejnit, potom těch pár opravdových bojovníků nemůţe nikdo slyšet.

Málo lidem je asi seznámeno, ţe se ještě po roce 1989 dál MUSELO prostě psát

samizdatově. Autocenzura byla snad všude.

Strach novinářů vydat něco proti Hradu, byť i sebemenší kritiku, svazovalo ruce i všem

kniţním vydavatelům. Kníţky mnohých disidentů (býv. samizdaty) se soukromě tiskly

soukromě z dosahu Prahy! Pravda se vydávala v samizdatech dál aţ do roku 1995! Příklad

byl pravdou šílený Pepino Marci z Prahy. On moje články vydával a rozšiřoval a vydával i jiné

"svobodné" autory. V podstatě jsme na tom byli stejně jako před rokem 89. Venku za

hranicemi Česka se lidé v emigraci ještě dnes mylně a především hloupě domnívali a

domnívají, ţe příchodem roku 89 se vše v tehdejších Československu změnilo ku svobodě.

Ano, byla tu svoboda slova, ale nikdo tu svobodu, tedy pravdu nechtěl slyšet a uţ vůbec ne

vydávat. Média nasazovala lidem růţová sklíčka naděje, a mezi tím se potichoučku kradlo v

miliónech! Teprve, aţ kdyţ přišel bulvár, televize Nova se tento národ pomalu probouzel ze

snění, či spíše bych měl napsat z kocoviny, a s hrůzou zjišťoval, jaká je otřesná realita! Ţe se

dál jen lhalo, ţe nám dál vládnou komunisté a jsou v podstatě zásluhou koktavého Vaška

stále u moci!

Vyprávěl mi jeden člověk z oné zmiňované Nadace paní Olgy, ţe kdyţ přišla do Čech ze

Západu nějaká nabídka ku pomoci - povětšinou se jednalo zdravotnické zařízení - všechny

takové nabídky muselo ministerstvo zdravotnictví posílat nejdříve paní Olze a byla to ona,

kdo vyřizoval všechny ty humanitární nabídky. Jen ona v této zemi měla na tom všem

zásluhy, ţe jedině její Nadace zařídila to, či ono, ţe vše sehnala a obstarala pro děti.

http://www.cs-magazin.com/

http://www.euportal.cz/Articles/5553-opilec-vaclav-havel-svedek-vypravi-o-byvalemprezidentovi.aspx

Otevřený dopis Václavu Havlovi od Zdeněka

Spálovského,

důchodce, Kroměříţ

Špígl 9.května 2001

Zdeněk Spálovský vstoupil do historie svým soudním sporem s prezidentem

Havlem za články, které o něm publikoval v našich i zahraničních médiích. Naší

redakci zaslal k uveřejnění tento otevřený dopis.

Václave Havle,

Tímto dopisem doplňuji otevřený dopis ze dne 1.8.1993.

Kdyţ jsme spolu jednali 27.12.89, varoval jsem Vás, abyste se neopováţil

omlouvat Němcům, pokud tak učiníte , budu první, kdo se proti Vám postaví. Mám

k tomu co největší právo, jak se v tomto dopise dozvíte. Nechtěl jsem hovořit o

protektorátní minulosti Vaší rodiny, protoţe zastávám názor, ţe děti nemohou za

chyby a zločiny svých rodičů, pokud nepokračují v těchto zločinech.

Vy jste převzal štafetu sionistickonacistickou a pokračujete ve zločinu vlastizrady,

které se dopustil Váš otec a strýc, proto jste plně vinen.

Váš otec a strýc, byli členy organizace sv. Pavel, která byla zaloţena

v minulém století a trvá dodnes. Tato organizace má za úkol germanizaci Evropy a

likvidaci slovanských národů, coţ napsal Karl Marx – Mardochej v roce 1849: „Úplný

zánik Jihoslovanů jest poţadavkem evropské kultury, protoţe budou poněmčeni a

pomaďarštěni. Jsou to banda lupičů a příští světová válka přinese zánik Jihoslovanů.

Čechové, k nimţ chceme Moravany a Slováky počítat, ačkoliv se řečí a minulostí od

sebe liší, neměli nikdy svých dějin a tento nikdy neexistují národ činí si nároky na

samostatnost ? Nemají ţádného práva na národní samostatnost a nemohou ji nikdy

dosíci.“

Další historický výrok , který je naplňován, s vaší přímou pomocí : „My nejsme

potomci oné husitské šlechty, která protestovala roku 1415 na sněmu českém proti

koncilu kostnickém, my jsme potomci oné katolické šlechty, která u Lipan porazila

Tábory a na Bílé Hoře stavy české…“ „My vidíme v husitech ne slavné bohatýry ,

ale bandu lupičů a ţhářů, komunisty 15. století, a my , Schwarzenbergové, budeme

bojovati proti Vám novohusitům s touţe rázností, jako pánové z Růţe bojovali proti

starým husitům. Karl von Schwanzergerg, r. 1889.

Ve sluţbách Kohla a Německa

Tak jako Henlein plnil vůli a rozkazy Hitlera , tak Vy plníte vůli Kohla, Kinkla a

Německa. K tomu lokajství Vás zavazuje Vaše členství v organizaci sv. Pavel a

německé občanství.

Aby byl beze zbytku splněn plán likvidace naší země Československa, kterým jste byl

pověřen, byl Vám určen Schwarzenberg jako kurátor. Protoţe Váš alkoholismus

nezajišťoval toto plnění. Proto zastával takovou významnou funkci, dostal státní

občanství ihned majetek.

Tento potomek cizácké a nepřátelské šlechty nemá právo vůbec do naší země

vkročit, natoţ aby měl tyto výhody.

Já plnoprávný občan nemám ţádná práva a majetek jsem nedostal, přesto, ţe jsem

přešel peklem nacismu a komunismu.

Deklarace je německý diktát. Tímto je uznána Mnichovská dohoda a

Protektorát a naše podřízenost Německu. Dopustil jste se toho nejhoršího zločinu

vlastizrady na naší vlasti. To, co nestačil uskutečnit Váš otec a strýc s německou

podporou a pomocí, dokončujete to teď Vy, pod rouškou sametu, humanity listiny

lidských práv, kterých zneuţíváte s cynismem Vám vlastním.

Hitler dosazen s financováním Amerikou ?

Adolf Hitler, také člen organizace sv. Pavel, byl osobním přítelem obou Havlů,

kteří pro něj pracovali oficiálně od roku 1933, proti naší republice. I kdyţ byli

významní členové zednářských lóţí, o tom věděli nacisté a samozřejmě i Hitler,

protoţe byl poloviční Ţid, dosazený Amerikou a financován, nesmělo se těmto dvěma

ublíţit.

Byli pod ochranou samotného Hitlera. Toto je důkaz, co je sionistický nacionalismus,

který obsahuje „kapitalismus, komunismus, fašismus, nacismus, globalismus“, který

Vy teď připravujete.

Po okupaci 15.3.1939 bylo v Lucerně zřízeno sídlo SD – Sicherheitsdienst a

Gestapa. Oba Havlové pracovali jako agenti. Byli tam zřízeny konspirativní byty, kde

zís kával i obč an y ke sp ol u pr ác i s SD a G es t ap em. Váš strýc zajišťoval

pro gestapo a SD večírky, hony a zábavy s děvčaty a optoval německou národnost i

občanství. Váš strýc pak dostal doklady na německé jméno a příjmení a stal se

řádným úředníkem praţského gestapa.

Já jsem ho poznal, kdyţ mne v Praze zatýkal pod jménem Klaus Wiedermann.

Neţ byla provedena okupace Československa , měl Váš strýc a otec

vytvořenou organizaci agentů , kteří pak údajně pracovali pro skutečný odboj. Proto

mohli pronikat do skutečného odboje a likvidovat naše nejlepší lidi. Mají na svědomí

mnoho našich občanů, které dostali do koncentračních táborů a vězení , a osobně

zabili přede mnou 3 lidi. Mají podíl na likvidaci štkp. Morávka, pplk. Balabána, pplk.

Mašína a také podíl na zatčení a uvěznění v koncentračním táboře Dr. Milady

Horákové.

Tajně hlídali R.Hendricha

Kdyţ byl do protektorátu přeloţen R. Hendrich s úkolem likvidovat členy

zednářských lóţí a zlikvidovat náš národ, Hitler ţádal Vašeho strýce, aby Hendricha

tajně hlídali. Byl rodinným přítelem Vaší rodiny a Vás choval na klíně a přitom netušil,

ţe je vlastně hlídán. Pátral po původu Hitlera. Byl jeho tvrdým odpůrcem a

zednářských lóţí, které likvidoval bez slitování a Vašeho otce a strýce se nedotkl.

Kdyţ poslal Haydrich své dva agenty do Polné, Váš strýc okamţitě podával zprávu

Hitlerovi s kterým měl přímý kontakt. Byl to Hitler, který okamţitě ţádal Ameriku o

likvidaci Haydrich. Ta byla provedena na ţádost Beneše !!

Byl to váš otec, který určil Lidice jako místo původu atentátu. Váš otec a strýc

mají na svědomí tragédii lidickou.

4. ledna 1944 jsem předával zprávu v Praze a varování . 5. se mělo uskutečnit

navázání styku. Bylo podezření, ţe jde o provokaci a nebyla jistota, ţe jde o

skutečnou skupinu odboje. Byl jsem poţádán o pomoc. Ţena, která měla být mou

údajnou matkou, mi měla krýt záda. V 10 hod. na nábřeţí naproti Národnímu divadlu

byl jsem tím dotyčným sraţen na zem. Od Národního divadla vyběhli nějací muţi.

Chtěl jsem utéct, ale ten druhý, který tam čekal mne nepustil. Dostal jsem ránu a

upadl na zem. Ta ţena přiběhla a volala na muţe, který přiběhl a kopl mne „ Pane

Havel, co Vám můj syn udělal, proč ho kopete ?“ Ich bin nicht Havel, a ţenu udeřil.

Srazil ji na zem, a ihned přijelo auto, do kterého nás vhodili. V Bartolomějské výslech.

Kdo jsme, odkud a ke které skupině patříme. Ta ţena byla velmi statečná, moc na ní

vzpomínám. Pane Havel, toto je velký omyl, my nikam nepatříme. Váš strýc zařval

„Ich bin nich Havel, Ich bin Klaus Widermann.“ Ale já Vás znám, povídá ta ţena, jste

Miloš Havel a ten vedle je Václav Havel a tento pán je Pruţinský Klaus. A tady

udělala chybu. Klaus bylo krycí jméno. Váš strýc a ti ostatní kati zařvali, a Váš otec

zaječel. Tak přece, začal ten pravý výslech. Bylo jich tam dost na týrání. Kdyţ jsem

zavolal „maminko“, váš otec uměl dávat pěkné facky. Po kaţdé jsem omdlel. Tu paní

křísili a znovu bili, strhly z ní šaty a nějakými pruţnými holemi ji mlátili. Váš strýc šílel,

protoţe nepromluvila. Kdyţ se probrala, chtěla vstát, ale nemohla. Byla skoro nahá.

Váš strýc se k ní naklonil s jedním a zařval „Ty čechiše švajnehund, budeš mluvit ?“

A ona najednou klidně povídá „pane Miloši Havle, Vy jste lidská bestie“. Váš strýc

popadl tu hůl a udeřil ji jak nešťastně, ţe ji zabil. Začal jsem plakat a volat „Maminko,

co Ti udělali“? Probral jsem se aţ na kobce na Pankráci. Nebudu popisovat mučení,

kterým jsem prošel. Zde mne vyslýchali Němci. Já jsem své jméno nevyzradil. Byl

jsem si vědom, co by to znamenalo pro mou rodinu a organizaci.

Pojem času jsem ztratil. Kdyţ mne převáţeli do Berlína , bylo jiţ teplo. Dali

mne na kobku, kde byli dva občané Dánové. Při kaţdém výslechu mi vzali šaty ,

nahého mne pověsili na dobytčí háky za nohy a bičovali mne. Ten gestapák co mne

vyslýchal byl sudetský Němec a uměl česky. Sám mi to řek, ţe pochází od

Karlových Varů a ţe se budu hlásit jako „čechiše švajnehund“. To jsem neudělal,

mlčel jsem. Byl jsem bit nějakým bičem a pěstmi. Moji spoluvězni mne opatrovali ,

hladili mne a byli mi velkou oporou. Byl jsem na konci si fyzických , nemohl jsem uţ

ani chodit. Měl jsem pár dnů pokoj, klid pak přišel další výslech. K mému překvapení

, nějaká kancelář, ale jaksi holá. Byl tam stůl a kolem něj seděli nějací muţi

v uniformách a také v civilu. Byli mírně rozpití a pak se mi představil Váš otec , strýc

Pruţinský Klaus a ten další byl Klaus Wilfer, rezident II. oddělení praţské SD a byl

tam nějaký malý chlapec v uniformě Hitlerjungend. Stál u Vašeho otce, který ho hladil

po hlavě. Kdyţ Váš otec na mne zařval jak to, ţe se nehlásím jak mám, jak se

jmenuji a kdo jsem, tak jsem mlčel. Svlékli mne do naha a bičovali po chodidlech tím,

ţe to ze mne dostanou. Nemohl jsem se postavit, klečel jsem. Pak ke mně přistoupili

ti v uniformách a Váš otec a kaţdý měl v ruce sklenici a popíjeli. Ten gestapák na

mne zařval „ Du čechiše švajnehund, budeš se tak hlásit nebo ne ?“ Zakroutil jsem

hlavou, ţe ne. Kopl do mne a já upadl. Ten chlapec přiběhl a kopal do mne, aţ jsem

močil krev, pak zvedl pravou ruku a volal Sieg Heil, Heil Hitler. Pak ke mně přistoupil

ten gestapák i s Vaším otcem a něco německy říkal Vašemu otci. Ten se smál a

kýval hlavou a něco říkal. Přivedl moje dva spoluvězně. Ten gestapák mi říkal , ţe

kdyţ se nebudeš hlásit , jak ty dva zastřelíme. Nevěřil jsem,ţe by to udělali. Zakroutil

jsem hlavou. Vzal pistoli a chtěl je střelit . Váš otec ho zastavil , vzal mu pistoli a ty

dva spoluvězně zastřelil. Byl to pro mne šok, ten malý chlapec, k nim přiběhl a kopal

do nich a pak volal Heil Hitler a Sieg heil. Váš otec ho za to chválil a hladil. Mohl mít

tak 7 aţ 8 roků. Pak přivedli další vězně , tři, jeden z nich mluvil francouzsky. Váš

strýc i otec ne mne řvali, ţe je také zastřelí. Nemohl jsem si vzít na svědomí další

lidské ţivoty. Kleče jsem se hlásil „ Her komandant, ich bin heftlink čechiše

švajnehund ohne nahme“ Hurónský řev a řehot jaký spustili jsem do té doby neslyšel.

Odsouzen jako nepřítel Třetí říše

25.května 1944 jsem byl nějakým soudem souzen, pro nepřátelsko činnost

proti národněsocialistickému státnímu zřízení. Svědkové proti mně byli Váš otec,

strýc, Pruţinský Klaus a Klaus Wilfer. Na základě jejich svědectví, kterým dokazovali

, ţe pařím k nepřátelské organizaci , jak svědkové jednoznačně potvrdili, ţe jsem se

ohlásil přesně podle domluvy. Soud dospěl k jednoznačnému závěru , ţe jsem člen

nepřátelské organizace, jejíţ činnost je zaměřena škodit Velkoněmecké říši a

národněsocialistickému státnímu zřízení. Proto jsem byl odsouzen k smrti

s podmínečným odkladem tří měsíců. Pokud do této doby nesdělím své jméno a

nacionály budu popraven. Tlumočník , který mi překládal celý průběh soudu, byl

zřejmě Čech. Mluvil perfektně česky.

Za krátkou dobu jsem byl se několika spoluvězni převezen do Mauthausenu .

Neţ jsem byl dán na oddělení transportu, bylo mi vytetováno číslo 80943 na předloktí

levé ruky.

Vězněm v Mauthausenu

V Mauthausenu jsme projeli nějakým tunelem. Přebíral mne nějaký vězeň,

mluvil česky a neţ mne dal na celu, tak se mne zeptal , jak se jmenuji a odkud jsem.

Řekl jsem zase – nevím. Na cele byli tři vězni ve vězeňských šatech, odsouzení

k smrti. Kdyţ zavřeli dveře, jeden z nich povídá. „Ani nám neříkej svoje jméno, ani

odkud jsi. Vydrţ a nezraď.“ Byli to příslušníci dem. Pravice Ing. Zdeněk Čech, Dr.

Prof. Jindřich Spáčil a prof. Marek Neuman. Cela byla holá, spali jsme na holé zemi a

nesměli jsme ven. Ten vězeň, který mne přebíral spolu s dozorcem, byl kápo a

placený agent gestapa, pomocník kata – Antonín Novotný, budoucí prezident

Československé socialistické republiky a první tajemník ÚV KSČ. Jednou se mne

zeptal Zdeněk Čech , čím je můj otec. Obchodník říkám a v tom se otevřou dveře a

Novotný zvolal, ţivnostenský parchant. Poslouchal za dveřmi. Trvali na mé popravě

spolu s mými spoluvězni. Také to dokázali. Odvedli nás na celu smrti a přede mnou

byli ti tři popraveni, kdyţ přišla řada na mne, otevřeli se dveře a někdo zařval „Halt“ a

německy něco volal Nesměl jsem být popraven, protoţe lhůta tří měsíců neuplynula.

Odbojová organizace, které velel JUDr. Jan Uher, vyvinula všechnu svou moc

a tajně mne z Mauthausenu dostali ven.Váţi jsem necelých 25 kg. Váš otec a strýc

mají podíl ha likvidaci plk.JUDr. Jana Uhra, pplk. Ing. Jiřího Melichara, vypálení

Javoříčka a tam vyvraţdění muţů od 15 let. Byli to bestiální zrůdy, které Vy dnes

oslavujete jako hrdiny, coţ Vás plně charakterizuje.

Co obsahuje tajná přísaha ?

Plně jste převzal jejich odkaz , který naplňujete. Plníte také přísahu, kterou jste

skládal v Izraeli opřen o Zeď nářků při Vašem svěcení do 30. svěcení ve stupni 1.

Jednáte přesně jak jste slíbil. Rozbít náš stát, podrazit lid, nadělat z nás otroky a

poslušné stádo konsumentních tvorů vnutit lidu apatii, beznaděj, lhostejnost a

nezájem o věci veřejné, musela narůst kriminalita, prostituce , drogy a tím rozbít

morální hodnoty společnosti.

Jednáte přesně podle zasvěcení: Já, jedině já, vše kvůli mně, pro mne, a to všemi

moţnými prostředky.

Přísahu, kterou jste skládal v Izraeli, byla přísahou Bohu zla – Luciferovi a

Satanovi. Nejsem fanatik, ale tvrdý realista. Zlo v kterém stojíte, se muselo ukázat,

odhalit svoji tvář. To se stalo.

Já jsem skládal přísahu Ţivotu, Pravdě a Spravedlnosti – tomu Bohu, který

stvořil Vesmír, planetu Země a Člověka, Stvořitel. Soud, o který jsem poţádal není

spor dvou jedinců, ale boj dvou systémů. Dobra a zla. To, ţe jste mi dal milost, ne

z humánních důvodů, ale proto, aby jste mi zavřel hubu. To jste dal naprosto jasně

najevo, ţe mám pravdu a z té máte strach.

Proto říkám, Buď ţivot nebo smrt, buď pravda nebo leţ, buď spravedlnost

nebo zločiny a bezpráví.

Ochráncem vlastizrádných zločinů

Buď já a ten dobrý, čistý obelhaný a okradený lid a moje vlast, anebo Vy

a ta banda vlastizrádných zločinců, které chráníte a kterým tolik vyhovujete.

Proto ţádám referendum , protoţe jedině lid je pánem v zemi a z jeho vůle

pochází veškerá moc ve státě.

Máte-li tak silnou podporu lidu, jak uvádí sdělovací prostředky, nemáte se

čeho bát. Navrhuji Vám je pro nás dva dialog v České televizi. Totéţ také navrhuji

Václavu Pruţinskému – Klausovi, po našem pohovoru. Těším se na ten pohovor,

věřím, ţe bude a loučím se tak, jak jsem se musel hlásit Vašemu otci a strýci.

Herr komandant heftlink čechiše švajnehund nr. 80943 ohne name.

Zdeněk Spálovský, důchodce , Kroměříţ

Havlova ztráta paměti o jeho spolupráci

s komunisty

Dan Kučera

17.11.2008

Vzhledem k nynějšímu výročí událostí z podzimu 1989 je velmi zajímavé si přečíst svědectví

z vězení a otevřený dopis z roku 1994 adresovaný V. Havlovi, ve kterém jej kritizuje bývalý

podplukovník č. armády Zbyněk Čeřovský (politický vězeň a signatář Charty 77) za

spolupráci s nejvyššími kádry KSČ. Svědectví i informace v dopisu jsou velmi poučné a

vytahují na světlo některé střípky z mozaiky údajně spontánního převratu, jehoţ průběh je

dodnes zahalen mnoha nejasnostmi.

Přes tuto roušku tajemství se Havlovo bratrstvo kaţdoročně pyšně chlubí svou rolí při

vydobytí demokratického ráje pro nás pro všechny a mnohá média jim v tom neúnavně

pomáhají. Kvůli této manipulaci s minulostí je důleţité si tyto informace připomínat, protoţe

se dnes mnoho z nich (vč. Havla) chovají jako největší antikomunisté.

V srpnu 1968 byl tehdejší podplukovník Čeřovský zástupcem velitele vojenského letiště v

Hradci Králové a postavil se proti sovětské okupaci. V rozhovoru pro Českou televizi u

příleţitosti ocenění, kterého se mu dostalo před několika měsíci od prezidenta Klause říká,

ţe se rozhodl bránit vlast, více informací ZDE.

Nástupem normalizace začal jeho pád. Nejdříve mu zakázali chodit do zaměstnání, pak ÚV

KSČ rozhodl, ţe bude vyhozen, takţe v roce 1970 jeho kariéra v armádě definitivně skončila.

V roce 1976 podepsal Chartu 77, odmítl se vystěhovat dobrovolně z republiky a skončil tak

na 18 měsíců ve vězení na Borech. Po propuštění z vězení byli manţelé Čeřovští zbaveni

občanství a byli nuceni se vystěhovat do ciziny, více informací ZDE.

Pravda o 13. prosinci 1989

Jedna událost toho dne měla a má v našich novodobých dějinách velký význam a usvědčuje

V. Havla ze lţi o jeho vztahu ke komunistům a spolupráci s nimi. Došlo tehdy ve

Valdštejnském paláci k jednání Havlových emisarů (vedl je Alexandr Vondra) se zástupci

KSČ, které vedl Vasil Mohorita a o kterém údajně existuje magnetofonový záznam, více

informací např. ZDE.

Zbyněk Čeřovský byl těmito polistopadovými událostmi a Havlovými aktivitami natolik

pobouřen, ţe mu v roce 1994 napsal otevřený dopis. Jeho nejzajímavější části je dobré si

dnes připomenout.

Pane Havle,

přečetl jsem si pozorně vaši řeč před Městským soudem v Praze dne 14.prosince 1993. K

vašemu expozé se vyjádřil i pan John Bok, ale váš projev z 1. ledna 1994 mne přiměl k

tomu, abych se otevřeným dopisem k této situaci vrátil.

Domníval jsem se, ţe nás spojuje společná myšlenka odporu ke stávajícímu reţimu. Byl

jsem vděčen vám a vašim přátelům, ţe jste po letech mrtvolné normalizace našli odvahu říci

své názory. Byl jste mně myšlenkově blízký, povaţoval jsem vás za morálně čistého a

statečného člověka. Proto jsem se přidal na Vaší stranu, proto jsem po propuštění z vězení

podepsal Chartu 77.

13.prosince 1989 jste vyslal své emisary do Valdštejnského paláce, kde vaším jménem

jednali se zástupci KSČ, které vedl tehdejší nejvyšší svazák Mohorita. Tam byla dohovořena

zrada na našich národech. Vám byl přislíben úřad prezidenta ČSSR a vy jste za to slíbil

nedotknutelnost a nepostižitelnost komunistických zločinců a zachování status quo ve

vnitru a v armádě. Tento fakt později potvrdil i svým dopisem velvyslanec Slánský jr., kterého

jste neprodleně vyslal a dosud ponechal v Moskvě. Vaši valdštejnoskopalácoví emisaři se

všichni do jednoho dočkali dobrých, zaslouţených, ale i rozhodujících míst ve státní správě.

Nejvíce na ministerstvu zahraničních věcí, později přímo u vás, na Hradě, jako výraz vašich

díků za Vaše prezidentské zvolení. Přestoţe o této hanebnosti byly přineseny důkazy a byl

jste vyzván, abyste se k nim přiznal nebo zaujal své stanovisko, zahalil jste se mlčenlivostí. A

nebo se povaţujete za člověka, který není povinen se ze své činnosti nikomu zodpovídat.

Jako příklad bych chtěl uvést některé ze zahraničních cest, které vás usvědčují z prolhanosti.

Byl jste v Mexiku a prohlašoval jste, ţe odtud dostaneme ropu. Je to stejné bláznovství jako

Dubčekův dovoz uhlí z Austrálie. Byl jste v Nicaragui a tvrdil jste, ţe vymůţete dluhy. A tak

bych mohl pokračovat. Vyjel jste na Jiţní město a pomlouval zdejší "králíkárny". Nic se však

za vašeho panování nezměnilo. Jen to, ţe teď se nestaví vůbec nic a lidé nemají kde bydlet.

S velkou slávou jste si drţel nos na hrůzami severních Čech. Všechno jste správně

zkritizoval, přednesl jste své demagogické názory, ale nestalo se nic. Spíše je to horší,

protoţe bývalý komunista Dlouhý pokračoval v ničení dalších obcí, ačkoliv jste prohlašoval

opak.

Kdyţ jsem 10.prosince 1989 přijel po letech exilu do Prahy a dozvěděl jsem se sloţení nové

vlády v tzv. postkomunistické společnosti, nechtělo se mně věřit, ţe předsedou vlády je

nomenklaturní bolševik Čalfa a ţe jste křeslo ministra obrany svěřil pučistovi Vackovi a na

Hrad i do vlády instaloval nepochybné agenty KGB, z nichţ někteří tam jsou pro vás jako

nepostradatelní dodnes. Tehdy jsem se domníval, ţe je to součást vaší promyšlené strategie

nekrvavé revoluce. Teprve dopis syna jednoho ze zločinců této země, jehoţ matku nám

Česká televize nedávno prezentovala jako div ne zaslouţilou demokratku, mně otevřel oči.

Všechno byla falešná hra, podlost a zločin, spáchaný na lidu této země a Vy hrajete absurdní

komedii podle vzoru vašich absurdních her. Při svém prvním rozhlasovém a televizním

projevu z Hradu v lednu 1990 jste řekl, ţe se "z těchto míst lhalo". A vy sám dosud lţete a

zastíráte objektivní pravdu a skutečnosti. Ve svém zájmu, v zájmu své pýchy, ješitnosti,

pocitu důleţitosti a domněnky, ţe jste jediný, vhodný a schopný vést tuto zemi jako

prezident.

Prohlásil jste, ţe zveřejnění seznamů spolupracovníků StB v Necenzurovaných novinách

způsobilo četné lidské tragedie, aniţ jste uvedl konkrétní případy. Já na rozdíl od vás,

třebaţe jsem měl jen omezenou moţnost přístupu k dokumentům StB bych chtěl uvést opak.

Na rozdíl od vás budu jmenovat příslušníky a agenty StB plnými jmény, aby se naši občané

dozvěděli pravdu o svých spoluobčanech. Nebudu plýtvat zkratkami jmen jako O.Š.,M.V. a

podobně, protoţe mě nic neříkají. Nebudu také s vámi polemizovat, zda zločiny StB a jejich

pomahačů způsobily více či méně zla, neţ zveřejněné seznamy. Jsem totiţ na rozdíl od vás

přesvědčen o tom, ţe tato organizace, ne nepodobná SS, SA, SD nebo Gestapu, byla

organizace zločinecká a ţe jejich pomahači byli a jsou zločinci a měli by se za svoji činnost

zodpovídat. Ale to byste nesměl 13. prosince 1989 slíbit jejich beztrestnost a

nedotknutelnost.

Vám šlo zřejmě o prezidentský post mnohem více, neţ o vámi proklamovanou spravedlnost,

pravdu a lásku. Nakonec jste svůj postoj vyjádřil panu Dr.Ing.Andělovi, když jste prohlásil,

že v této zemi žádný hon na komunisty nebude. Souhlasím proto s vyjádřením Johna

Boka, ţe celá tato plejáda zločinců vstávaje lehaje můţe děkovat Bohu za vás a vaše

prezidentování.

Mohl bych hovořit o statisících občanů, kteří v důsledku totalitní moci byli vyhozeni z práce a

místo uplatnění svého vzdělání byli pomocnými dělníky, umývači oken nebo hlídači. Vás to

nepostihlo, vy jste byl "spisovatel", chráněný a hýčkaný reţimem. Zatímco tisíce z nás

posílalo své dopisy z vězení domů jako motáky, protoţe značná částpošty byla zadrţována,

vy jste mohl napsat a odeslat z vězení celou knihu, aniţ by vám byť i jediný dopis byl

zadrţen, vrácen nebo neodeslán! Já byl u toho a vy to víte. Ostatně tak znělo pozdější vaše

věnování knihy Dopisy Olze. V době, kdy se tisíce vězňů doslova mačkaly v celách na pár

čtverečných metrech, vy jste měl na Pankráci dvoucelu a na Ruzyni jste pobýval v cele

určené pro 13 osob sám!

Zeptejte se tisíců politických vězňů, které, jak jste měl sám příleţitost na vlastní oči vidět a

slyšet a které jste na setkání s nimi v Belvederu zesměšnil, jak ţili, jak je trápili a posílali do

korekcí s betonovými podlahami s poloviční dávkou "ţrádla", protoţe to, co vězeňský systém

produkoval jako stravu, se jinak ani nazvat nedalo. Vzpomeňte si také na své výsadní

postavení a balíky, o kterých se mnohým jen mohlo zdát, zatímco většina z nás měla po

celou dobu výkonu trestu balíky zakázané. Připomínám, ţe většina z dozorců, kteří nás ve

vězení šikanovali, vyhroţovali nám smrtí nebo nás mlátili, slouţí dál a někteří z nich byli s

vaším vědomím povýšeni ve funkcích a hodnostech, ačkoliv by se měli zodpovídat za své

zločiny.

Jestli si pane Havle mnoho lidí myslí, ţe jsou vyobcováni "z obce", pak se o toto vyobcování

přičinili sami. Na rozdíl od vašeho vznešeného poznání znám mnoho lidí, kteří v minulosti a

ještě i budoucnosti budou na černých listinách, protoţe nebyli v KSČ, tuto organizaci

kritizovali nebo kritizovali lidi, kteří o jejich osudech rozhodují dosud v tzv. státních podnicích

nebo jinde, kde se dostali do rozhodujících mocenských, vlivných pozic. Jen pro osvěţení

vaši krátké paměti. Pan generální ředitel Škody Plzeň nebo ředitel Gramofonových závodů v

Loděnicích. Dnes k tomu zas stačí např. kritizovat vás, aby byl člověk totálně zničen.

Nevěříte? Pak vám připomenu dopis vašeho poskoka Dobrovského, který mně poslal v roce

1990 kdyţ jste ho udělal, naprosto neschopného, ministrem obrany. Já jsem se nemohl vrátit

do armády, protoţe jsem kritizoval pana prezidenta, nebo-li vás!?

Podle vás moc vydírala občany. S tím je moţno souhlasit, ale jiţ méně s dalším

zdůvodněním. A právě proto mně tak velice překvapuje, ţe na jedné straně víte vše o

zrůdnosti moci a totalitního zřízení a na druhé straně se těch, kteří tyto nezákonnosti páchali,

mocí svého úřadu vehementně zastáváte, přičemţ zapomínáte na jejich oběti. Obklopil jste

se plejádou lidí s velice podezřelou minulostí, mnohdy také jen proto, ţe se prohlašovali za

umělce, ke kterým se počítáte i vy. Jste to vy, který jednoznačně zodpovídáte za marasmus

této společnosti, za to, ţe zločinci nebyli pohnáni před soud a odsouzeni.

Vy jste to byl, který spolupracoval s vládou, vedenou nomenklaturním bolševikem Čalfou, vy

jste ustanovil do křesel ministrů zločince, povýšil jste do vysokých generálských hodností

bývalé spolupracovníky nebo přímo pracovníky StB, VKR a KGB nebo své naprosto

neschopné přátele. Nepřekvapilo mne proto ani, ţe jste opět na Hrad instaloval pana

Dobrovského, který utratil naprosto zbytečně jako ministr obrany daňovým poplatníkům více

jak 60 miliard Kčs, aniţ zato československá armáda byla schopna cokoliv zajistit.

Ten pán se nenaučil ani pořádně řídit auto. Jak potom mohl řídit něco daleko sloţitějšího,

jako byla armáda, z níţ byl kdysi vyhozen. Nikdy nám ale neřekl proč. Já jen vím, ţe kdyţ byl

někdo někdy za totality vyhozen z armády nebo bezpečnosti, nemohl jiţ dělat nic. Proto mně

překvapuje jeho pozdější studium a činnost v Moskvě. Za co si ji pan Dobrovský zaslouţil?

Nedivím se proto dnes panu Baudyšovi, ţe náprava páně Dobrovského počínání v armádě

potrvá řadu let. A navíc jste dopustil, ţe si tento pán dovolil vykládat a porušovat zákony

podle svých představ a jako výsměch spravedlnosti si z vyhozeného generála Vacka, coţ

mně jistě do smrti nezapomenete, udělal svého poradce. Nepochybného agenta KGB,

jednoho z těch, kteří přes dvacet let prokazovali oddanost sovětskému reţimu, plk.Diviše,

jste přes veškerá upozornění povýšil do hodnosti generála. Stejně tak bych mohl jmenovat

celou plejádu těchto lidí, přes pana Bizíka, Gavlase a dalších, z nichţ jste mnohým dávno

poté, co byla jejich spolupráce prokázána, propůjčil vysoká státní vyznamenání nebo je

povýšil do vysokých armádních hodností!

Českou zemí se rozšířil primitivní antikomunismus jako zástěrka pro aktivní bolševiky, kteří

ještě nedávno nosili rudou hvězdu na klopě a kníţku téţe barvy v kapse. Mnozí z nich, co

servilně ještě v roce 1989 poţadovali přijetí za člena KSČ či byli úspěšnými střelci v Lidových

milicí, jsou dnes členy české vlády a nikomu to téměř nevadí. Ani Konfederaci politických

vězňů a to je zejména překvapující. Mnozí bývalí členové KSČ, kteří nikdy nikomu neublíţili

a svým členstvím si zajišťovali klid pro sebe či rodinu, jsou velmi často vláčeni tiskem. Mnozí

moji milí spoluobčané, kteří naopak nikdy v KSČ nebyli se však chovali a mnohdy ještě

chovají hůře neţ jejich bývalí partajní kolegové. Kdybyste chtěl tohle všechno vědět, máte

moţnost. Pan Ruml by vám mohl říci, kolik udání dostává policie na občany, jaká je

statistika. Myslíte, ţe jich je méně? Ale kdepak, milý pane moralisto! Mnohonásobně více.

O čempak to asi svědčí?. Buď o tom, ţe tenhle národ je totálně demoralizován a nebo ţe

vaše moralizování jaksi nebere váţně. Také proto, ţe si mnozí myslí, ţe vy nejste ten pravý,

kdo by měl o morálce hlásat.

Mohl bych vyprávět, jak nám ukradli náš barák, ve kterém jste byl, pane prezidente krátce

před naší emigrací, se s námi rozloučit. Protoţe díky vám jsem nedostal po celou dobu

ţádné kvalifikované zaměstnání, nemohl jsem si jako vy vydělat za čtyři roky 45 milionů a

koupit si vilu na Ořechovce na nebo někde jinde. A manţelka bývalého konfidenta StB se

tam roztahuje dodnes, protoţe ho nabyla v dobré víře, jak pravila předsedkyně senátu

okresního soudu v Pardubicích. Ta dáma, která tam byla v době, kdy mně stejný soud poslal

na převýchovu na Bory.

Nejenţe nás okrádali, udávali a šikanovali, ale ještě byli sprostí a většinou v alkoholovém

opojení. Také bohumilé poměry vládly ve věznicích a moc se v tom nezměnilo. Proč by také

mělo, pane prezidente? Vţdyť většina těchto lidí je stále tam, kde byla před rokem 1989! A

jen se zeptejte, co dělali, kdo byl a kde pracoval pan Karabec nebo Kýr (který má v úschově

naše spisy!!! proč asi, pane prezidente, to jste vy nařídil?) Zeptejte se, co si o tom všem

myslí páter Dominik Duka, kdyţ si vzpomene na "pedagoga Kalinu", páter František Lízna,

páter Roţánka, náš přítel Vlček, který měl jiţ při našem společném pobytu na Borech za

sebou deset let Jáchymova! A co další muklové, kněţí a političtí vězni, kteří nesměli psát,

nedostávali balíčky s marlborkami či čokoládu Milku, které posílali na další roky do vězení,

ţe se u nich našlo rádio. A vy jste měl na cele kompletní vybavení, díky komu, pane

prezidente ? No přece díky StB, neboť ta o všem, co se stane i nestane rozhodovala v tomto

státě a samozřejmě i ve vězeních. Já vím, ţe o tom všem nechcete slyšet. Vím i jaké výrazy

pouţíváte, kdyţ podobné články čtete "ze stoky". Vím, ţe prosazujete, aby se o minulosti

nemluvilo. Ona vám je asi nepříjemná, ale bez vypořádání se s minulostí poneseme si

následky ještě několik generací. Tak totiţ je naše společnost morálně zdevastovaná.

Já jsem se nesměl vrátit do armády, protoţe jste mně nemohl zapomenout, ţe jste musel

vyhodit ministra Vacka. Kdyţ jste ale na jeho místo jmenoval Dobrovského, byl jsem

mnohokráte v pokušení Vacka odprosit. Pan Křiţan prohlašoval, ţe to byl Váš dávný úmysl.

Kdopak Vám to nakukal ? Vţdyť pan Dobrovský prokázal, ţe neumí řídit ani auto, natoţ

armádu nebo Hrad. Anebo je tam zbytečný, ten samolibý vykladač ústavních zákonů, a

všechno se řídí vlastně samo. Tak to je. Viděl jsem to na Hradě v červenci roku 1990. Je

mně hanba mluvit o tom, co se tam dělo za Vašeho prezidentování.

Je mně líto, že jsem podepsal Chartu 77, kde je vaše jméno, ale i jména stovky dalších,

aktivních spolupracovníků StB. A myslím si, ţe nejsem sám, komu je to líto. Kdybych v

roce 1978 onu mjr. Vondráčkem nabízenou spolupráci s StB podepsal, mohl jsem se mít

dobře tenkráte a i dnes. Třeba byste mně hned povýšil do hodnosti generála, jako tenkráte

pana Bizíka a řadu dalších.A také byste mně třeba propůjčil nějaký řád, není-liţ pravda?

Třeba Bílého lva, tem se mně vţdy líbil.

Stydím se ne za Chartu, stydím se za vás! Chcete-li si uchovat alespoň svoji tvář,

odstupte. Dokud je čas. Nemáte právo mluvit o pravdě a lásce, nemáte právo nás

moralizovat. Dokažte sám sobě to, co jste hlásal v prosinci 1989 a v první polovině

roku 1990, že po funkci hlavy státu netoužíte a nebudete více kandidovat. Takových

prezidentů, jako jste vy, najdeme desítky. Ale najdeme i jednoho lepšího, neţ jste vy.

Dokaţte nejen sám sobě, ţe nejste velký proto, ţe jste si nasadil klobouk.

Celý otevřený dopis V. Havlovi je moţné najít viz níţe.

Svědectví politického vězně Zbyňka Čeřovského o prezidentu Václavu Havlovi

Toto svědectví napsal Čeřovský redaktorovi Mladé fronty Dnes, který stál za scénářem k

příběhu ze série Ţelezné opony (ČT).

Váţený pane redaktore,

včera a ještě dnes dopoledne jsem se seznámil s příběhem Ţelezné opony, jehoţ scénář

pochází z Vaší dílny a k mému překvapení je plný nepřesností, výmyslů a lţí a jako vykřičník

v něm figuruje Havlův svědek, Marek Šimon, zvaný Mareček, jinak to agent StB s

registračním číslem 39199.

(...)

Měl jsem celu naproti Havlovi. Havel byl prominentní vězeň, pracoval na vězeňské prádelně,

která byla vedle kuchyně, bylo tam útulno, teplo a nebuzerovali tam bachaři, protoţe

muklové tam byli zamčeni. Ale hlavně, bylo to blízko jídla. (...)

Kaţdý vězeň měl nárok na přijetí balíčku jednou za měsíc a jednou za 14 dní moţnost poslat

a přijmout dopis, který byl však po přečtení vězňovi ihned odebrán. Balíček jsem za 2 roky

dostal pouze jeden a dopisy jsem si přečetl aţ v roce 1991, kdy jsem byl jmenován ředitelem

věznice Praha-Pankrác. Mé dopisy od ţeny a ţeně byly uloţeny v mém spisu a tak jsem si je

konečně vzal a mohl i přečíst.

Václav Havel dostával balíky pravidelně včetně tolik ţádaných cigaret Marlboro, čaje a

vitamínů a ve vězení mohl napsat celou knihu, nazvanou "Dopisy Olze", kterou mi později v

německém jazyku s věnováním "Zbyňkovi, který byl u toho .. Václav Havel", věnoval.

http://www.zvedavec.org/komentare/2008/11/2867-havlova-ztrata-pameti-o-jeho-spolupracis-komunisty.htm

Dopis Zbyňka Čeřovského prezidentu

Václavu Havlovi

Zbyněk Čeřovský s manţelkou

Zbyněk Čeřovský, politický vězeň a signatář Charty 77 od března 1977

( dne 9.listopadu 1981 byl pan Zbyněk Čeřovský na pardubickém nádraží zatčen a poslán na další 2

roky do vězení. Tehdejší soudkyně, je dnes předsedkyní Okresní soudu – Jaroslava Sádovská! Co

dodat - nic!).

Pane Havle,

přečetl jsem si pozorně vaši řeč před Městským soudem v Praze

dne 14.prosince 1993. K vašemu expozé se vyjádřil i pan John

Bok, ale váš projev z 1.ledna 1994 mne přiměl k tomu, abych se

otevřeným dopisem k této situaci vrátil.

Co nás spojovalo

Poprvé jsem se o vás dozvěděl v roce 1968 z tisku, ţe jste

našel ve svém bytu zabudovaný odposlech. Pak nic, aţ ve vězení

v roce 1977, kdyţ o vás Rudé právo psalo o samozvanci a

zaprodanci. A také o jakési o Chartě 77 (Severočeský Průboj

psal dokonce o Chátře 77. Měl byste toho šéfredaktora

vyznamenat.Myslím ţe se jmenoval Škoda. Určitě by si to

zaslouţil).

Domníval jsem se , ţe nás spojuje společná myšlenka odporu ke

stávajícímu reţimu. Byl jsem vděčen vám a vašim přátelům, ţe

jste po letech mrtvolné normalizace našli odvahu říci své

názory. Byl jste mně myšlenkově blízký, povaţoval jsem vás za

morálně čistého a statečného člověka. Proto jsem se přidal na

Vaší stranu, proto jsem po propuštění z vězení podepsal Chartu

77. Ţe se můj podpis objevil v seznamu aţ o rok později, to je

vina Ludvíka Vaculíka. Ale vina odpouštějící, neboť on sám měl

toho roku aţ příliš mnoho starostí. A příliš mnoho výslechů na

StB, které mně také čekaly a pak se znásobily.

Co nás rozdělovalo

Kdyţ jsme spolu vedli ve vězení na Borech v roce 1982 a krátce

i počátkem roku 1983 hovory o současné vnitřní i mezinárodní

situaci, povaţoval jsem vaše stanoviska za názory poněkud

pomateného intelektuála, který neví, o čem hovoří. Odmítal jste

politiku zbrojení Reaganovy vlády jako politiku vedoucí

k dalšímu mezinárodnímu napětí a ke konfrontaci s bývalým SSSR.

Tvrdil jste, ţe v zájmu míru je třeba rozpustit Varšavskou

smlouvu i NATO a přesvědčoval jste mne, ţe by obě velmoci,

t.j. USA a SSSR, měly zasednout k mírovému jednání. Nechtěl

jste pochopit a nebyl jste ani ochoten akceptovat názory, ţe

s tehdejším Sovětským svazem se nedá jinak hovořit neţ z pozice

síly, neboť se skutečně jednalo o "říši zla",jak říkal

president Reagan. V důsledku politiky bývalého SSSR byla naše

země v srpnu 1968 okupována, v důsledku této politiky jsme byli

oba, kaţdý z nás, nejméně dvakráte ve vězení. V důsledku této

sovětské politiky byl u nás po roce 1948 instalován reţim,

který si nezadal s reţimem jiných diktátorů na celém světě.

V důsledku tohoto reţimu došlo také k hluboké devastaci nejen

přírody, ale lidské morálky, svědomí a charakterů statisíců

lidí, coţ si zejména nechtějí připustit ti, kteří se pro tento

zločinný reţim angaţovali a páchali jeho jménem zločiny na

svých spoluobčanech. V důsledku této a ţádné jiné skutečnosti

nedošlo k tak hrůzným činům, jeţ od doby Hitlerovy říše nemají

obdoby. Ostatně pak, mnohé z těchto názorů jste ještě později

veřejně hlásal i jako prezident ČSFR.

Místo toho, abyste tyto zločiny odsoudil, vy jste je hájil

a na