Show Email

Tělo:

Věra Kunderová

Kdo dodává zbraně také chce válku a tím také je vinen, tím, že válka

pokračuje a umírají neviní lidé a často i děti.

Málo se připomíná, že USA v srpnu 1945 shodily na 2 japonská města,

Hirošimu a Nagasaki

2 atomové bomby. A zemřelo najednou 110 tisíc Japonců, do konce srpna

dalších 140 tisíc a další roky pak několik desítek tisíc Japonců na

ozáření.

To by neudělal žádný stát. Obyčejní lidé neschvalují válku na Ukrajině a

mají stejný názor jak Olympionik Svoboda.

Pro literární měsíčník Host promluvila Věra Kunderová, manželka slavného

spisovatele a emigranta Milana Kundery, která s ním odešla do exilu.

„Možná že vás překvapí, že jsem to byla já, kdo byl od začátku rozhodnut

se nevracet. K definitivnímu společnému rozhodnutí došlo ve chvíli, kdy

Milan začal psát rok po našem příjezdu Knihu smíchu a zapomnění; bylo hned

jasné, že za tu knihu by v Čechách musel být odsouzen, ta kniha byl

definitivní rozchod.

Stačilo ostatně, že z ní publikoval v Nouvel Observateur ukázku, bylo to v

roce 1979, aby byl okamžitě zbaven občanství,“ okomentovala teoretickou

možnost se vrátit do Čech, kterou měli, ještě když odjížděli. Kunderová

uvedla, že se jí po Čechách velmi stýská.

Emigrace je těžká věc. Je to nejhorší blbost, kterou může člověk v životě

udělat. „Byla jsem celou dobu přesvědčena, že už nikdy neuvidím Prahu. Můj

pesimismus byl absolutní Listopad byl především neuvěřitelné překvapení. A

pak dojetí. A pak radost. Co si myslím o pokračování? Člověk, který žije

tak dlouho v cizině a ví, že se už nevrátí, může vám jen držet palce a sám

se ptát.“

Kunderová také uvedla, že s exilovými kruhy se nestýkala. S

jednotlivými přáteli ano

„Ano, komunisti byli hrozní, zavírali a popravovali lidi, ale po Maďarsku,

po roce 1956, to přestalo. To bylo tak strašné zlo, co se tam dělo, že se

lidé začali, myslím si, pro