Show Email

Příloha dosud nebyla synchronizována s hlavní databází, zkuste to prosím později.

ID: 16940

←

→

Předmět: Zablokováno ještě není, kdo vládne na Ukrajině postupně 1-4

Datum: 2022-03-15 10:17

Abstrakt:

Ukrajina je zločinecký stát, který páchá zločiny na lidech Doněcké a Luhanské republiky, porušuje Minské dohody, prezident Zelenskij je válečný zločinec.

Zdroj: DONBAS.CZ Společnost přátel Luganské lidové republiky a Doněcké lidové republiky

Odkaz: https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-1/

Štítky:

Ukrajina Rusko armáda

Zmíněné osoby:

Vladimir Vladimirovič Putin Antimajdan Berkut Doněcká republika Rusko Viktor Janukovyč Jaromír Vašek Luhanská republika SNS Michail Zurabov Vladimir Lukin Frank Steinmeier Laurent Fabius Minské dohody Radosław Sikorski OBSE Vladimir Vjatrovič Viktor Muženko Německo Petro Porošenko Francie Banderovci NATO Ukrajina ukrajinská armáda ukrajinská vláda Viktor Juščenko Majdan Stepan Bandera Evropská unie Alexandr Turčinov Leonid Kravčuk Boris Jelcin Šuškevič Volodymyr Zelenskyj

Tělo:

Abyste všichni pochopili, kdo vládne na Ukrajině a také potom

koho podporuje naše vládní pětikoalice.

[1] https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-1/

(https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-1/)

[2] https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-2/

(https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-2/)

[3] https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-3/

(https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-3/)

[4] https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-4/

(https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-4/)

-------------------text odkazu 1-----------------------------------------

ŠEST LET OBČANSKÉ VÁLKY NA DONBASE – část 1.

23. srpna 2020 Jaromír Vašek

14.4.2020 uplynulo šest let od začátku občanské války na Donbasu, která trvá dodnes. Pojďme si osvěžit paměť a podívat se nejen na hlavní události uplynulých více jak šesti let, ale i na to, co občanské válce předcházelo.

1. PROTISTÁTNÍ PŘEVRAT NA UKRAJINĚ V ROCE 2014

UKRAJINA V DOBĚ SOVĚTSKÉHO SVAZU

V období Sovětského svazu (1922-1991) byla Ukrajina hospodářská velmoc (těžba uhlí na Donbase, nerostných surovin, průmyslové podniky, úrodná půda-obilnice Evropy) jak v rámci SSSR, tak v Evropě. Na Ukrajině nebyly ani žádné národnostní a náboženské rozpory. 8.12.1991 rozhodli tři lidé-prezidenti Ruska Jelcin, Ukrajiny Kravčuk a Běloruska Šuškevič v bělověžském pralese bez souhlasu lidu SSSR a lidu tří zmíněných republik, o zániku SSSR a vzniku Společenství nezávislých států-SNS. Byl to nezákonný akt, doslova puč tří lidí, v rozporu s Ústavou a zákony SSSR a v rozporu s výsledky referenda ze 17.3.1991 o zachování SSSR (účast 79,5% voličů, pro zachování SSSR bylo 76,4% hlasujících). Všichni tři prezidenti se tak dopustili vlastizrady. Zejména Rusové, obývající východ a jih Ukrajiny, nesli rozpad SSSR velmi těžce (na celé Ukrajině hlasovalo v referendu 83,5% voličů, pro zachování SSSR bylo 70,2% hlasujících).

SAMOSTATNÁ UKRAJINA

Ukrajina zůstala po rozpadu SSSR pozorovatelem Společenství nezávislých států (SNS), svazku bývalých republik SSSR. V SNS šlo hlavně o rozvoj hospodářské spolupráce. Po osamostatnění Ukrajiny v roce 1991 se ani první prezident samostatné Ukrajiny Leonid Kravčuk, ani jeho následovník Leonid Kučma (zvaný mezi lidmi Čučma), příliš o svou zemi nestarali. Hospodářská situace se začala zhoršovat, zavíraly se podniky, rostla nezaměstnanost, začaly se objevovat národnostní rozpory mezi Ukrajinci (obývající hlavně západ země) a Rusy (jih a východ). A již krátce po roce 1991 se začal připravovat za pomoci Západu scénář velkých změn, který měl vést k odpoutání Ukrajiny od SNS a k jejímu připoutání k Západu (EU, NATO), aby bylo možné hospodářsky Ukrajinu vysát a politicky a vojensky ji zneužít proti Rusku.

POČÁTKY VNITROPOLITICKÉ KRIZE

První pokus o velkou změnu, tzv. Oranžová revoluce v roce 2004, po které prezidenta Kučmu vystřídal prozápadní Viktor Juščenko (v opakovaných prezidentských volbách porazil Viktora Janukoviče), neměla dlouhého trvání. Ve volbách v roce 2010 vyhrál proruský Viktor Janukovič. Janukovič chtěl vyváženou spolupráci jak s Ruskem a státy SNS, tak s EU. Vyjednal smlouvu o spolupráci mezi Ukrajinou a EU. EU však žádalo Ukrajinu o jednostrannou spolupráci s EU a přerušení spolupráce Ukrajiny se SNS. A tady někde začíná ukrajinská vnitropolitická krize, vedoucí k občanské válce na Donbasu. Následující události dokazují, o co šlo EU, NATO a Západu-o zničení Ukrajiny jako prosperující země, o její vytržení ze SNS a o její připoutání k Západu (vstup do EU, NATO). A v budoucnu o její využití jako nástupiště pro válku proti Rusku.

MAJDAN-PROTISTÁTNÍ PŘEVRAT NA UKRAJINĚ

Janukovič v listopadu 2013 odmítl smlouvu o spolupráci Ukrajiny s EU podepsat, protože chtěl pokračovat ve spolupráci se SNS. Toho okamžitě využily dlouho předtím připravené domácí i zahraniční živly, které se shromáždily na náměstí Nezávislosti (ukr. Majdan Nězaležnosti, do roku 1991 náměstí Říjnové revoluce) a žádaly rezignaci prezidenta Janukoviče. Protesty trvaly do února 2014. Na demonstracích se objevovaly portréty Stěpana Bandery a vlajky jeho Ukrajinské povstalecké armády-UPA. Jako protiváha vznikl tzv. Antimajdan, demonstrace na podporu dosavadní vlády. 19.2.2014 došlo k masakru na Majdanu, kdy ukrajinští nacionalisté spolu s najatým gruzínským komandem začali z oken okolních budov střílet na demonstranty, z čehož nacionalisté obvinili příslušníky pohotovostního pluku-Berkutu. Poté začala střelba i na příslušníky Berkutu. Oficiálně bylo zabito přes 25 lidí na obou stranách (celkem za celou dobu demonstrací se uvádí podle různých zdrojů 77 či 82 obětí).

„21. února 2014 pokračovala jednání o dohodě mezi ukrajinskou vládou a opozicí, při čemž asistovali polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski, spolu s kolegy z Francie Laurentem Fabiusem a Německa Frankem Steinmeierem, ruským ombudsmanem Vladimirem Lukinem a ruským velvyslancem Michailem Zurabovem. V průběhu dne byla podepsána dohoda o návratu k ústavě z roku 2004, vytvoření prozatímní vlády, vyhlášení všeobecné amnestie pro demonstranty a zdržení se násilí na obou stranách, což následně potvrdil německý ministr zahraničních věcí Steinmeier. Součástí dohody bylo rovněž vytvoření nových volebních zákonů. Dohoda nebyla nikdy dodržena a její dodržení nebylo ze strany EU, která se na jejím uzavření podílela, nikdy vyžadováno nebo nějak sankcionováno.“ (Citováno z Wikipedie-článek Euromajdan)

Místo splnění výše uvedené dohody došlo ke státnímu převratu. Parlament 22.2.2014 pod nátlakem a hrozbami ze strany nacionalistů nezákonně odvolal prezidenta Janukoviče z funkce a ten emigroval do Ruska.

„Takovéto odvolání prezidenta Ukrajiny z funkce je ale de jure neplatné, protože k odvolání parlamentem byly podle ústavy krom potřebného množství hlasů nutné také obžaloba z velezrady (nebo jiného závažného trestného činu) a následné schválení odvolání Nejvyšším soudem a poté ještě Ústavním soudem. Tato nezbytná procedura ale nikdy neproběhla. Dále lze prezidenta odvolat ze zdravotních důvodů a také se může prezident funkce vzdát dobrovolně; ani jedno ani druhé nebyl tento případ. Poslední možností uprázdnění prezidentského úřadu by byla smrt prezidenta, což se prokazatelně nestalo.“ (Citováno z Wikipedie-článek Euromajdan)

23. února 2014 byl parlamentem nezákonně zvolen jako „zastupující prezident“ předseda parlamentu Alexandr Turčinov. Poslanci vyměnili vládu a zahájili stíhání třiceti lidí kvůli „krvavým represím“. Bývalí ministři většinou emigrovali do Ruska.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR

Leonid Kravčuk

Leonid Kučma

Viktor Juščenko

Viktor Janukovič

Oleksandr Turčinov

Alexandr Turčinov

Kreščatik za dob SSSR

Náměstí nezávislosti (Majdan) za dob SSSR

náměstí Nezávislosti (Majdan) za dob SSSR

Náměstí nezávislosti (Majdan) 2014

náměstí Nezávislosti (Majdan) 2014

Náměstí nezávislosti (Majdan) 2014

náměstí Nezávislosti (Majdan) 2014

------------------text odkazu 2----------------------------

ŠEST LET OBČANSKÉ VÁLKY NA DONBASE – část 2.

14. září 2020 Jaromír Vašek

2. ROZPOUTÁNÍ POGROMŮ PROTI ODPŮRCŮM PŘEVRATU

BANDEROVSKÝ NACIONALISMUS V PRAXI

Jakou ideologii budou vyznávat noví vládci Ukrajiny, ukázalo posmrtné jmenování bývalého velitele UPA Stěpana Bandery „Hrdinou Ukrajiny“ a přiznání statutu „válečných veteránů“ bojovníkům UPA-banderovcům. Tedy válečným zločincům, zrádcům SSSR, bojujícím v době Velké vlastenecké války po boku hitlerovských vojsk proti Rudé armádě, majícím ale na svědomí také tisíce životů vyvražděných civilních obyvatel včetně dětí-Poláků, Ukrajinců, Rusů, volyňských Čechů… Neblahé zkušenosti s banderovci máme i my v Československu v letech 1945-47, kdy vraždili naše občany především na Slovensku.

Nová ideologie byla převedena ihned do praxe-došlo ke zbourání památníků a pomníků Rudé armádě, sovětským a ruským činitelům a spisovatelům (a jejich nahrazení pomníky Stěpana Bandery a banderovcům), přejmenování ulic, náměstí, parků, podniků, škol, měst, vesnic apod. Jak prohlásil v roce 2018 ředitel Ukrajinského institutu národní paměti Ukrajiny Vladimir Vjatrovič, bylo od roku 2015 do května 2018 na Ukrajině přejmenováno 987 měst a vesnic a 52 tisíc názvů. Zajímavostí ovšem je, že první pomník Banderovi na Ukrajině byl postaven ještě za Sovětského svazu, ve vesnici Starý Ugrinov v Ivano-Frankovské oblasti, v říjnu 1990 (zničen v prosinci 1990, obnoven v červnu 1991, zničen v červenci 1991, obnoven v srpnu 1992). Byla zakázána Komunistická strana Ukrajiny, Komsomol a podobné levicové organizace, jejich symboly a tisk (byla zakázána ale i Janukovičova proruská Strana regionů a symboly vítězství Rudé armády ve Velké vlastenecké válce-georgijevská stužka, rudá hvězda, rudá vlajka Vítězství, písně Vítězství, filmy o Velké vlastenecké válce apod.).

Začaly tvrdé útoky proti početnému ruskojazyčnému obyvatelstvu, proti ruské národnosti, proti ruskému jazyku. Dochází k jazykové diskriminaci, doslova k jazykové genocidě. Ruština přestala být oficiálním státním jazykem, rusky se nesmí mluvit na úřadech, v institucích, ve školách, ba ani v obchodech. Byly zrušeny ruskojazyčné školy, omezila se výuka ruštiny. Začaly pogromy (vyhazovy z práce, věznění, mučení, vraždění) proti všem odpůrcům převratu-komunistům, komsomolcům, levicovým a proruským aktivistům, nezávislým novinářům apod.). Byly zakázány rovněž oslavy Dne Vítězství-9.května. Na Ukrajině se ale nesmí ani promítat sovětské filmy, hrát sovětské hry, sovětské knihy byly vyřazeny z knihoven. Ale útočí se i proti všemu ruskému. To vše bylo nahrazeno symboly UPA, oslavami banderovců a jejich činů, pochody nacionalistů s hořícími pochodněmi, pochody nacistických batalionů SS-divize Galizien (která bojovala mj. v říjnu 1944 proti Slovenskému národnímu povstání) atd. Násilně došlo k rozkolu v pravoslavné církvi. Byly přepracovány učebnice dějepisu a literatury. Ve školách se děti místo o hrdinech Velké vlastenecké války učí o „hrdinech-banderovcích“. Osvobození Ukrajiny Rudou armádou je líčeno jako „okupace“ a sovětské období na Ukrajině 1945-1991 jako „nejhorší období ukrajinských dějin“.

Ukrajina vystoupila ze SNS (19.3.2014), kde měla status pozorovatele, podstatně omezila výhodné hospodářské styky s Ruskem (ovšem vůbec nikomu nevadí, že gigantický potravinářský komplex Roshen, vlastnící první „pomajdanovský“ prezident, oligarcha Petro Porošenko, rozvíjí rozsáhlé obchodní aktivity v Rusku) a navázala nevýhodné hospodářské styky s EU. Ukrajina téměř úplně zrušila vědecké, kulturní, sportovní a další styky s Ruskem, politické styky jsou na bodu mrazu. Došlo k úplnému přerušení hospodářských styků Ukrajiny s LLR a DLR-k úplné obchodní, finanční a dopravní blokádě. Byly přerušeny i kulturní, vědecké a sportovní styky, jakož i kontakty mezi školami, politickými stranami, odborovými, mládežnickými a dětskými organizacemi.

Mezi Ukrajinou na jedné straně a LLR a DLR na druhé straně je otevřeno jen velmi málo přechodů, na ukrajinské straně jsou mnohde nedůstojné podmínky, z ukrajinské strany jsou kladeny pro průchod lidí různé překážky. Mnohdy lidé, včetně starých občanů, čekají na přechodu, třeba v horku nebo mrazu, i den-dva. Několik lidí při dlouhém čekání na přechodech zemřelo. Několikrát byli lidé na přechodech (např. v Jelenovce v DLR) ostřelováni ukrajinskou armádou, v důsledku čehož bylo mnoho mrtvých a raněných. Mnoho lidí se snaží také na přechodech pod různými sliby i výhrůžkami naverbovat ukrajinská rozvědka-SBU. Podařilo se alespoň po dlouholetých odkladech dosáhnout opravy mostu na ukrajinské straně na přechodu přes řeku Doněc ve Stanici Luganské, jediném přechodu mezi LLR a Ukrajinou. V roce 2020 se chystá otevření dvou nových přechodů mezi LLR a Ukrajinou v Zolotém a Ščasťje, zatím se ale na přechodech pracuje pouze na straně LLR.

Po nezákonném státním převratu se dalším důležitým momentem stalo zrušení dosavadního jazykového zákona parlamentem (dosavadní zákon umožňoval národním menšinám-převážně ruským-využívat jejich jazyk v úředním styku). Zrušení tohoto zákona však později vetoval „úřadující prezident“ Turčinov, a zákon tak zůstal v platnosti. Ale to se mezitím již rozjely protesty ruskojazyčného obyvatelstva Ukrajiny, nejen proti zrušení jazykového zákona, ale i proti státnímu převratu a nastolení banderovského režimu na Ukrajině.

LIDOVÝ ODPOR PROTI PŘEVRATU

Velké demonstrace byly v Doněcku, Charkově, Oděse, Dněpropetrovsku, na Krymu a v dalších městech na východě a jihu země. Antimajdan tak přerostl v protivládní proruské hnutí. Demonstranti odmítli státní převrat na Ukrajině a žádali, po vzoru Krymu (po referendu o osamostatnění z 16.3.2014 byl 21.3.2014 na žádost parlamentu Krymu připojen k Rusku), osamostatnění a budoucí připojení k Rusku.

V dubnu 2014 začaly skupiny proruských aktivistů obsazovat správní střediska a policejní stanice v Doněcké, Charkovské a Luganské oblasti (Slavjansk, Artěmovsk a Kramatorsk). Následovalo 7.4.2014 vyhlášení Doněcké lidové republiky a 8.4.2014 Luganské parlamentní republiky (27.4.2014 Luganské lidové republiky). V obou republikách se připravovala všelidová referenda o nezávislosti.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR

Oles Buzina, novinář a spisovatel. Zavražděn 2015

Oleg Kalašnikov, poslanec Strany regionů. Zavražděn 2015

Kyjev, pomník V.I.Lenina. Odstraněn v prosinci 2013

Černigovská oblast. Zničení pomníku armádního generála Nikolaje Vatutina v roce 2019

Kyjev, pomník vojevůdce Alexandra Suvorova. Odstraněn v roce 2019

Lvov, pomník Stěpana Bandery, 2007

Ivano-Frankovsk, pomník Romana Šucheviče, 2012

Rudý prapor Vítězství, zakázaný na Ukrajině

Znak praporu Azov

Plakát SS-divize Galizien v Těrnopolu

Hákový kříž ve Vinnici

Sestřelený dron ukrajinské armády s hákovým křížem Gorlovka, 2.4.2020

Hákový kříž u bojovníků praporu Azov

Hákový kříž na schodech obchodního domu v Kyjevě v únoru 2019

Kyjev, pochod nacionalistů s portrétem Stěpana Bandery

Dněpropetrovsk (po přejmenování Dněpr), 1.1.2019, pochod nacionalistů ke 110.výročí narození Stěpana Bandery

Banderovci s portrétem Stěpana Bandery

Stanice Luganská, hraniční přechod mezi LLR a Ukrajinou, zničená část mostu (opravena 2019)

Stanice Luganská, hraniční přechod mezi LLR a Ukrajinou, opravená část mostu (2019)

Antimajdan v Kyjevě

Vlajka Antimajdanu

Antimajdan v Charkově

Antimajdan v Oděse

Antimajdan v Kramatorsku

Antimajdan v Doněcku

Antimajdan v Lugansku

Antimajdan v Simferopolu na Krymu

Antimajdan v Moskvě

---------------text odkazu 3------------------

3. OBČANSKÁ VÁLKA A TZV. MINSKÉ DOHODY

OBČANSKÁ VÁLKA: LÉTA 2014-2015

Nastala nejtragičtější událost v dějinách Ukrajiny od konce druhé světové války. 14.4.2014 vyhlásil nezákonně zvolený „úřadující prezident“ Turčinov tzv. Antiteroristickou operaci (ATO) proti „teroristům“ na Donbasu a „ruským okupantům-agresorům“. Samozvaní vládci Ukrajiny totiž tvrdí, že „na Ukrajinu vtrhla ruská armáda, která podporuje místní teroristy, okupuje a terorizuje Donbas. Ukrajina tak vede válku proti Rusku za osvobození své země“. Že nikdo nikdy na území LLR a DLR neviděl jediného ruského vojáka, ani místní obyvatelé, ani návštěvníci včetně mě? Že i bývalý zástupce představitele OBSE na Donbase (OBSE jinak straní Ukrajině) Alexander Hug prohlásil, že na Donbase žádná ruská vojska nejsou? Dokonce i sám náčelník generálního štábu ukrajinské armády Viktor Muženko 29. ledna 2015 prohlásil, že v Donbasu Ukrajina nebojuje s regulérními ruskými jednotkami. Nevadí, přece jen je lepší před světem předstírat válku proti Rusku než přiznat, že bojuji proti vlastnímu lidu! Tak začala krutá občanská válka, trvající dodnes.

V obou nových republikách následovala všelidová referenda o vyhlášení nezávislosti na Ukrajině. Pro nezávislost se vyslovili obyvatelé tehdejší Luganské (75% hlasujících, 96% pro nezávislost) a Doněcké oblasti (75% hlasujících, 89% pro nezávislost) v referendech 11. května a dne 12. května byla vyhlášena samostatnost Doněcké lidové republiky a Luganské lidové republiky. Obě republiky se však fakticky ustavily pouze na menší části bývalé Doněcké a Luganské oblasti (na části, kterou kontrolovali proruští aktivisté), větší část obou oblastí zůstala pod správou Ukrajiny.

2.5.2014 došlo k hrůznému masakru aktivistů Antimajdanu v Domě odborů v Oděse ze strany ukrajinských nacionalistů, který dodnes nebyl vyšetřen.

V občanské válce měla zpočátku převahu ukrajinská armáda (podporovaná dobrovolnickými banderovskými oddíly Azov, Ajdar aj.). Proti ní stáli obyčejní lidé-dělníci, zaměstnanci, doplnění dobrovolníky z celého světa včetně ČR a Slovenska. Ukrajinské armádě se podařilo dobýt část území lidových republik (Slavjansk, Kramatorsk, Artěmovsk, Mariupol). Po zformování armád LLR a DLR a po ostudných porážkách mnohem silnější ukrajinské armády v kotlech u Izvarina a Ilovajsku v roce 2014 hrozilo osvobození nejen celé bývalé Luganské a Doněcké oblasti, ale celé východní a jižní ruskojazyčné Ukrajiny (dokonce se hovořilo o možnosti osvobodit celou levobřežní Ukrajinu (tj. území Ukrajiny na levém břehu Dněpru, mj. až po Kyjev). Ukrajina pochopila toto nebezpečí a najednou žadonila o příměří. Obrátila se na OSN a OBSE se žádostí o pomoc zastavit „ruskou agresi“.

TZV. MINSKÉ DOHODY

5.9.2014 byl v běloruském Minsku mezi stranami tohoto ozbrojeného konfliktu za účasti zástupců OBSE sjednán protokol o klidu zbraní s 12 body (dnes znám jako tzv. Minsk I.). Dohoda však ukrajinskou stranou nebyla plněna. Myslela si, že brzy nad povstalci zvítězí. V následujících měsících se však ukrajinská armáda dostala do defenzívy a začala ustupovat. V lednu-únoru 2015 jí hrozila další těžká porážka po obklíčení u Děbalceva a postup vojsk LLR a DLR dále na západ. Proto Ukrajina rychle souhlasila s další dohodou a 12.2.2015 byly v Minsku podepsány další dohody mezi bojujícími stranami (tzv. Minsk II.). Garanty dohod se staly Rusko, Francie a Německo. Dohody vstoupily v platnost 15.2.2015, ale boje pokračovaly u Děbalceva v DLR. 18.2.2015 bylo Děbalcevo i s okolím osvobozeno spojenými armádami LLR a DLR. Ukrajinská armáda u Děbalceva utrpěla největší debakl v občanské válce-na 3 000 padlých vojáků. Tisíce obklíčených ukrajinských vojáků byly propuštěny. Plánované osvobození přístavu Mariupolu na jihu DLR se již neuskutečnilo, Minské dohody tomu zabránily. Boji u Děbalceva skončila nejkrvavější fáze občanské války na Donbase. Odhaduje se, že v této fázi války zahynulo kolem 10 000 lidí. „Od vypuknutí konfliktu do června 2015 z Ukrajiny uprchlo 900 tisíc lidí, z nichž většina (až 746 000 osob) odešlo do Ruska. Dalších 1,3 milionu byli uprchlíky ve vlastní zemi.“ (Wikipedie).

UKRAJINSKÁ IGNORACE TZV. MINSKÝCH DOHOD

Od přijetí tzv. Minských dohod uplynulo v únoru 2020 již pět let. Dosud nebyl splněn jediný bod těchto „dohod“. Jaké body obsahovaly tzv. Minské dohody?

1. Okamžité příměří

Nesplněno Ukrajinou.

Za více než pět let bylo dojednáno mnoho dalších „příměří“ (školní, žňové, novoroční aj.), ale ta nikdy neměla dlouhého trvání (trvala vždy jen od několika hodin do několika dnů, poté byla vždy porušena Ukrajinou).

Poslední „příměří“ mělo začít platit od 27.7.2020, to ale záhy po podepsání dokumentu v Minsku všemi zúčastněnými stranami konfliktu zpochybnil tzv. prezident Ukrajiny Vladimir Zelenskij s tím, že dohodu o „příměří“ musí podepsat vedoucí představitelé tzv. normanské čtyřky, tj. Ruska, Ukrajiny, Německa a Francie. Navíc se vyjádřil, že nerozumí bodům tzv. Minských dohod (co tedy dělá na nejvyšším místě Ukrajiny, když všechno zpochybňuje a ničemu nerozumí?).

Toto poslední „příměří“ sice nakonec vstoupilo 27.7.2020 v platnost, ale jako všechna předchozí vydrželo jen krátce-dva dny v DLR a tři dny v LLR. 29.7.2020 Ukrajinci ostřelovali z pěchotních zbraní vesnici Jakovlevka v DLR. 30.7.2020 ostřelovali z granátometů a pěchotních zbraní vesnici Golubovskoje v LLR. V dalších dnech ostřelování LLR i DLR pokračovalo. Střílelo se na Zajcevo, Sachanku (DLR), Zolotoje-5 (LLR) a na další frontové vesnice a čtvrtě Doněcku a Gorlovky… 15.8.2020 zahynul v důsledku ostřelování vesnice Logvinovo (LLR) Ukrajinci první voják lidových republik od nového „příměří“. Garanti války Německo a Francie jsou spokojeni, válka pokračuje.

Mnoho let střílela jen ukrajinská strana, armády lidových republik měly přísný zákaz střílet, nesměly uplatnit ani odvetnou střelbu. Od června 2020 mohou vést armády LLR a DLR odvetnou palbu, ale pouze na vojenské pozice Ukrajinců mimo obytnou zónu. Jelikož Ukrajinci mnohdy pálí ze zbraní, umístěných mezi obytnými domy, nelze proti takto umístěným zbraním uplatnit odvetnou střelbu. Během pěti let platnosti tzv. Minských dohod zahynulo na straně lidových republik, ve frontových městech a vesnicích, dalších více než tři tisíce lidí-vojáků i civilistů (včetně žen, starých občanů a dětí), několik tisíc jich bylo zraněno, další tisíce uprchly převážně do vnitrozemí nebo do Ruska. Jelikož ukrajinská armáda cílí hlavně na civilní objekty a infrastrukturu, bylo zničeno mnoho obytných domů, obchodů, škol, školek, zdravotnických zařízení, průmyslových podniků, zemědělské půdy, hospodářských zvířat, trafostanic, vodojemů, plynojemů, elektrického vedení, vodovodů, plynovodů, silnic a železnic.

Ukrajinci střílí i po opravářích, sanitkách, zdravotnících, novinářích, školních autobusech s dětmi (Zajcevo), autech civilistů apod.

Jedná se ze strany Ukrajinců o genocidu vlastních občanů-ruskojazyčných obyvatel, porušování ženevských konvencí, a tedy o válečné zločiny, které musí být po zásluze potrestány.

2. Stažení těžkých zbraní

Nesplněno Ukrajinou.

Těžké zbraně měly být staženy z bezpečnostní zóny široké 50-140 km podle druhu zbraní. Zatímco armáda LLR a DLR stažení provedla, Ukrajina jej provedla jen částečně a v maličkém úseku fronty (Stanica Luganská, Zolotoje), časem znovu některé dříve stažené zbraně vrátila na původní pozice a ostřeluje z těchto těžkých zbraní území LLR a DLR a jejich civilisty.

3. Monitorování OBSE

Plnění bráněno Ukrajinou.

„Zajistit ze strany OBSE efektivní monitorování a ověření režimu zastavení palby a stažení těžkých zbraní počínaje prvním dnem stahování, s využitím všech nezbytných technických prostředků včetně satelitů, bezpilotních letounů, radiolokačních systémů atd.“

Ukrajina střílí po pracovnících monitorovací mise OBSE, vozidlech OBSE, dronech a kamerách OBSE.

4. Zvláštní režim v Donbasu

Nesplněno Ukrajinou.

„Počínaje prvním dnem po stažení zahájit dialog o způsobech provedení místních voleb v souladu s ukrajinskými zákony a zákonem Ukrajiny „o dočasném uspořádání místní samosprávy v jednotlivých regionech Doněcké a Luhanské oblasti“ a rovněž o budoucím režimu těchto regionů na základě uvedeného zákona.

Neprodleně, nejpozději 30 dnů od podpisu tohoto dokumentu, přijmout usnesení Nejvyšší rady Ukrajiny s uvedením území, kterého se týká zvláštní režim v souladu s ukrajinským zákonem „o dočasném uspořádání místní samosprávy v jednotlivých regionech Doněcké a Luhanské oblasti“ na základě linie stanovené minským memorandem z 19. září 2014.“

Ukrajina dosud dialogu brání.

Ukrajina se také několikrát vyjádřila, že žádný zvláštní režim na Donbase nebude.

5. Amnestie

Nesplněno Ukrajinou.

„Zajistit omilostnění a amnestii formou zákona, který zakáže pronásledování a potrestání osob v souvislosti s událostmi, k nimž došlo v jednotlivých regionech Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny.“

Ukrajina se vyjádřila, že amnestie pro bojovníky LLR a DLR a jejich podporovatele nebude.

6. Výměna zajatců

Nesplněno Ukrajinou.

„Zajistit osvobození a výměnu všech rukojmích a nezákonně zadržovaných osob podle principu „všechny za všechny“. Tento proces musí skončit nejpozději pátý den po stažení.“

Dosud byly provedeny jen tři výměny zajatců, ale nikdy „všech na všech“, tomu se Ukrajina dosud brání.

7. Humanitární pomoc

Plnění bráněno Ukrajinou.

„Zajistit bezpečný přístup, dodávky, ochranu a rozdělování humanitární pomoci potřebným na základě mezinárodního mechanismu.“

Ukrajina nejednou ostřelovala auta s pracovníky, kteří přiváželi humanitární pomoc frontovým městům a vesnicím, např. vozidla Mezinárodního Červeného kříže.

8. Penze a daně

Nesplněno Ukrajinou.

„Stanovit způsoby plného obnovení sociálně-ekonomických vazeb, včetně sociálních převodů, jako jsou výplaty penzí a jiné platby (příjmy, včasné placení všech komunálních účtů, obnova zdanění v rámci právního rámce Ukrajiny).

S tímto cílem Ukrajina obnoví správu svého bankovního systému v regionech zasažených konfliktem, a pravděpodobně bude vytvořen mezinárodní mechanismus na podporu těchto převodů.“

Ukrajina dosud odmítá vyplácet důchody občanům LLR a DLR posíláním na jejich bankovní konta, takže důchodci, chtějí-li dostat důchod, si pro něj musejí dojet na Ukrajinu. Mnohdy velmi staří, málo pohybliví a nemocní lidé tak musejí, chtějí-li dostat důchod, každý měsíc stát v horku či mrazu mnohahodinové (někdy i dvoudenní) fronty na přechodech s Ukrajinou, a to dvakrát, cestou na Ukrajinu a zpět.

9. Kontrola hranice

Nelze splnit, protože nebyly Ukrajinou splněny předchozí body.

„Obnova plné kontroly státní hranice ze strany ukrajinské vlády ve všech zónách konfliktu, která začne první den po místních volbách a skončí po komplexním politickém urovnání (místní volby v jednotlivých obvodech Doněcké a Luhanské oblasti na základě ukrajinského zákona a ústavní reforma) do konce roku 2015 při podmínce splnění bodu 11 – při konzultacích a po dohodě s představiteli jednotlivých obvodů Doněcké a Luhanské oblasti v rámci třístranné kontaktní skupiny.“

10. Odchod zahraničních vojsk

Nelze splnit, protože nebyly Ukrajinou splněny předchozí body.

„Odsun všech zahraničních vojenských formací, vojenské techniky a rovněž žoldnéřů z ukrajinského území pod dohledem OBSE. Odzbrojení všech nezákonných skupin.“

11. Ústavní reforma

Nelze splnit, protože nebyly Ukrajinou splněny předchozí body.

„Realizace ústavní reformy na Ukrajině s účinností nové ústavy ke konci roku 2015, která jako klíčový prvek předpokládá decentralizaci (s ohledem na zvláštnosti jednotlivých regionů Doněcké a Luhanské oblasti dohodnuté s představiteli těchto regionů) a rovněž přijetí stálé právní úpravy zvláštního statusu jednotlivých regionů Doněcké a Luhanské oblasti v souladu s opatřeními uvedenými v poznámce (viz poznámka) do konce roku 2015.“

12. Volby

Nelze splnit, protože nebyly Ukrajinou splněny předchozí body.

„Na základě ukrajinského zákona „o dočasném uspořádání místní samosprávy v jednotlivých regionech Doněcké a Luhanské oblasti“ otázky týkající se místních voleb budou posuzovány a dohodnuty s představiteli jednotlivých regionů Doněcké a Luhanské oblasti v rámci třístranné kontaktní skupiny. Volby se uskuteční při dodržení odpovídajících standardů OBSE při monitorování ze strany Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE.“

Usnesením Nejvyšší rady (Parlamentu) Ukrajiny ze dne 15.7.2020 o pořádání místních voleb byla v ukrajinských právních předpisech zakotvena ustanovení, která hrubě porušila tento bod Minských dohod.

13. Kontaktní skupina

Plnění bráněno Ukrajinou.

„Zintenzivnit činnost třístranné kontaktní skupiny včetně vytvoření pracovních skupin pro realizaci odpovídajících aspektů minských dohod. Budou odrážet složení třístranné kontaktní skupiny.“

Mnohokrát se stalo, že na jednání třístranné kontaktní skupiny nebo pracovních skupin zástupci Ukrajiny nepřišli, nebo přišli v nedostatečném počtu, nebo odmítli dříve dohodnuté věci podepsat. Ukrajina také záměrné často mění své zástupce ve skupinách, a ti se pak vymlouvají, že se nejprve musí s problematikou seznámit. Tím často Ukrajina zdržuje a protahuje jednání. Mnohdy pro neochotu Ukrajiny jednání skončila bez výsledku. Mnohdy i Ukrajinou podepsané dohody Ukrajina později zpochybňuje.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR

--------------text odkazu 4-----------------

14.4.2020uplynulo šest let od začátku občanské války na Donbasu, která trvá dodnes. Pojďme si osvěžit paměť a podívat se nejen na hlavní události uplynulých více jak šesti let, ale i na to, co občanské válce předcházelo.

4.„MÍROTVŮRCE“ ZELENSKIJ A „GARANTI“ MINSKÝCH DOHOD NĚMECKO A FRANCIE

„MÍROTVŮRCE“ VLADIMIR ZELENSKIJ

Bývalý televizní komik Vladimir Zelenskij sliboval v roce 2019 před prezidentskými volbami na Ukrajině (konaly se 31.3.2019) nastolení míru na Donbase. Sliboval, že prvním krokem v úřadu bude zastavení palby. Tím se vymezoval proti dosavadnímu „prezidentu“ Petro Porošenkovi, který válku nezastavil. Lidé Zelenského slibům uvěřili, protože si už dlouho přáli ukončení války. Zelenskij ve volbách zvítězil (v parlamentních volbách pak zvítězila jeho narychlo „spíchnutá“ strana Sluha národa).

Zelenského prvním krokem po nástupu do úřadu nebylo zastavení palby, ale naopak zintenzivnění střelby na LLR a DLR. Střelba ze zakázaných zbraní na civilisty-muže, ženy, děti a staré občany, a civilní objekty-obytné domy, školy, školky, nemocnice, trafostanice, elektrická vedení, vodovody, vodojemy, plynovody, plynojemy, silnice, železnice aj. pokračovala, ale oproti letům 2016-2019 Ukrajinci stříleli po celé délce fronty, častěji, déle, i ve dne, použili těžší zbraně a stříleli na delší vzdálenosti. Přibývali mrtví a ranění, vojáci i civilisté. Lidé ve frontových vesnicích a městech byli zděšeni, opět trávili celé dny a noci ve sklepích. Situaci přirovnávali k dosud nejhoršímu období války, k letům 2014-15. Takhle se tedy „uvedl“ po svém nástupu do funkce Zelenskij. Ihned byl také příslušnými orgány LLR a DLR doplněn na seznam ukrajinských válečných zločinců.

Také se za první rok Zelenského ve funkci ukázalo, že je velmi slabý prezident. Zemi fakticky nevládne on, ale militantní nacionalistické bojůvky-banderovci. To se v plné nahotě ukázalo na podzim roku 2019, když mělo dojít k odsunu ukrajinských vojáků v oblasti města Zolotoje v LLR. Město je od února 2015 rozděleno na část, patřící Ukrajině (Zolotoje 1, 2, 3), na část, patřící do tzv. šedé zóny-území nikoho (Zolotoje 4) a na část, patřící LLR (Zolotoje 5). Ukrajinci později, jako i v jiných částech fronty, odsadili Zolotoje 4, přesunuli tam těžké zbraně a často ostřelovali Zolotoje 5. Nyní se konečně ukrajinští vojáci měli stáhnout ze Zolotoje 4. To však nechtěli banderovci připustit, prohlásili Zelenského za zrádce, přitáhli do Zolotoje 4 a oznámili, že jestli se ukrajinští vojáci stáhnou, obsadí místo nich jejich pozice. Zelenskij se zalekl a banderovcům se podřídil. Stažení bylo odloženo. Nakonec se sice ukrajinská armáda ze Zolotoje 4 stáhla, ale nadále ostřeluje Zolotoje 5, akorát z větší vzdálenosti. Zelenskij tedy, místo aby naplnil sliby svým voličům a zasadil se o mír, jde ze strachu před svým svržením na ruku svým odpůrcům-banderovcům a prodlužuje nesmyslnou válku.

Jak „ctí“ Zelenskij tzv. „Minské dohody“ a jak „usiluje o jejich plnění“, se také ukázalo brzy po jeho nástupu do funkce „prezidenta“. Nejenže ukrajinští zástupci neustále blokují jednání třístranné kontaktní skupiny (jak bylo již uvedeno výše), ale vedoucí představitelé státu včetně Zelenského se několikrát vyjádřili, že tzv. „Minské dohody“ jsou nezávazné (!), že jejich podpisy pod nejrůznějšími dokumenty (včetně tzv. „příměří“) nic neznamenají (!) apod. To jsou tedy skutečně „seriozní“ partneři pro jednání!

Zelenskij tak „úspěšně“ pokračuje ve šlépějích svého předchůdce Petra Porošenka ve funkci „prezidenta“-nehodlá splnit tzv. „Minské dohody“, nehodlá ukončit občanskou válku, nebude plnit dohody o „příměří“. Pokračuje v genocidě vlastního lidu a dál páchá válečné zločiny.

„GARANTI“ MINSKÝCH DOHOD

Garanty tzv. „Minských dohod“ se staly při jejich podepsání 12.2.2015 Rusko, Německo a Francie. Zatímco Rusko po celou dobu od podepsání dohod usiluje o jejich naplňování, vyzývá Ukrajinu k jejich plnění a kritizuje porušování dohod Ukrajinou, Německo a Francie celých pět a půl roku mlčí… Ani jednou se Německo a Francie nevyjádřily k porušování dohod Ukrajinou, ani jednou ji nevyzvaly k jejich dodržování. Navíc ještě slibují Ukrajině vstup do EU a NATO, podporují Ukrajinu hospodářsky a vojensky. Mlčí ke genocidě lidu Donbasu Ukrajinou-k vraždění civilních obyvatel včetně dětí, k ničení obytných domů a infrastruktury.

Německo a Francie se tak staly garanty ne míru, ale války, garanty pokračování občanské války na Donbase. Svým mlčením souhlasí s činy Ukrajinců včetně jejich válečných zločinů a jsou tak spoluzodpovědné za nesmyslné pokračování války. Historie tuto ostudnou roli Německa a Francie jistě jednou náležitě „ocení“.

SCHŮZKY TZV. NORMANDSKÉ ČTYŘKY

Normandskou čtyřku tvoří Rusko, Ukrajina, Německo a Francie. Na nejvyšší úrovni se čas od času projednává konflikt na Donbase včetně plnění tzv. Minských dohod. Jelikož schůzky nepřinášely kvůli nečinnosti Ukrajiny téměř žádné výsledky, prohlásili představitelé Ruska v roce 2019, že další schůzka nemá smysl, dokud se vždy nesplní dohody z předcházející schůzky. Nakonec však přece jen Rusko dalo k další schůzce souhlas.

Zatím poslední jednání normandské čtyřky, jak se tomuto formátu schůzek říká podle první čtyřstranné schůzky při oslavách vylodění Spojenců v Normandii v červnu 2014, se konalo v prosinci 2019 v Paříži.

Zpráva z tisku: „Ruský prezident Vladimir Putin a jeho ukrajinský protějšek Vladimir Zelenskyj se poprvé setkali k bilaterálnímu jednání. Svou schůzku na okraj schůzky Ruska, Ukrajiny, Německa a Francie o řešení konfliktu na Donbase označili za pozitivní. Dohodli se na výměně zajatců do konce roku a slíbili úplné respektování příměří. Ohledně termínu voleb na Donbase a kontroly hranic v povstalci ovládané oblasti se ale neshodli.“

»Summit se konal, válka zůstala,« napsal o výsledku ruský list Kommersant, podle kterého definitivní urovnání konfliktu na Donbasu jednání nepřiblížilo. Nedohodlo se ani odpoutání znepřátelených vojsk podél celé frontové linie, bez čehož nelze dosáhnout trvalého příměří. A místo zakotvení autonomie Donbasu v ukrajinské ústavě lze očekávat jen prodloužení platnosti ukrajinského zákona o zvláštním postavení povstalci ovládané části Donbasu. Tolik list Kommersant.

Jak hodnotit výsledky této schůzky z dnešního pohledu? Jako vždy se „díky“ Ukrajině nesplnilo skoro nic (např. slíbené „úplné respektování příměří“ se ze strany Ukrajiny zvrhlo v nekonečné každodenní ostřelování území LLR a DLR podél celé fronty během ledna až července 2020), kromě částečné výměny zajatců (opět tedy ne všech zajatců). Tristní výsledek poslední schůzky museli nakonec konstatovat i ruský prezident Putin a ministr zahraničí Ruska Lavrov. A stanovisko Německa a Francie? Mlčení… A proč by také ne? Vždyť těmto garantům války vše vychází-dohody se neplní, válka pokračuje, zbraně na Ukrajinu mohou dál v klidu prodávat, zisky zbrojařských koncernů rostou. Tak proč by nebyli spokojeni?

Pro zajímavost jedna poznámka Zelenského z prosincové schůzky (2019) v Paříži:

»Hned bych se raz dva domluvil. Teprve budoucnost ukáže, zda se s ním (Putinem) dá vůbec dohodnout, anebo nedá,« řekl podle ČTK Zelenskij ukrajinským médiím.

Inu, s kým se nedá dohodnout a kdo neplní závěry pařížské schůzky, vidíme dnes a denně.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR

Schůzka tzv. normandské čtyřky v prosinci 2019 v Paříži

Petro Porošenko Tzv. "prezident" Ukrajiny 2014-2019

Petro Porošenko

Tzv. „prezident“ Ukrajiny 2014-2019

Vladimir Zelenskij Tzv. "prezident" Ukrajiny od 2019

Vladimir Zelenskij

Tzv. „prezident“ Ukrajiny od 2019

Podobné e-maily

16970

Zablokováno ještě není ...

2022-03-19 10:22:56

Zpět