Show Email

Tělo:

*Vážení kolegové, dnešní datum jako nechvalné výročí od roku 1939 mě

vybízí k tomu, abych Vám přeposlala velice zajímavý text. Je třeba

zachovávat paměť, je ale také třeba, abychom si my nezasvěcení utvořili

celistvý obrázek o současném politickém dění získáváním informací z více

zdrojů a vytvořili si vlastní, nepřejatý názor.*

*Podotýkám, že s lidmi postiženými válečným konfliktem, ať se udává

kdekoli, soucítím. LV*

*Neuvádím jméno autora, ale osobně ho znám. Člověk, který na začátku

osmdesátých let emigroval z prostého důvodu: jako vědeckému pracovníku mu

nebyl dovolen postup, dokud nepodepíše přihlášku do Komunistické strany

Československa. Nepodepsal a s rodinou (nejednoduchým způsobem) odešel do

zahraničí.....*

Před 8 lety jsem intenzivně sledoval to, co se děje na Ukrajině.

Proto i posledních 14 dní jsem dělal totéž (v online mediích ruských,

ukrajinských, izraelských [ruština je druhý nejpoužívanější jazyk Izraele],

ázerbájdžánských a progresivních amerických).

Protože málokdo nejspíš sledoval co se děje na Ukrajině tak podrobně jako

já od konce r. 2013, začnu tento asi až moc dlouhý e-mail velice stručnou

historie tohoto konfliktu. Pak následuje něco o tom, jak se Rusko vyrovnává

se současnými sankcemi (neboli téměř totální ekonomickou válkou) a jakou

budoucnost tam lidé čekají (obrovské změny). Nakonec moje zápisky a

komentáře událostí některých dnů po 24.2., s kterými jsem tento e-mail

původně začal psát.

V r. 1997 se začalo s rozšiřováním NATO. Já jsem tenkrát psal, že by se

mělo NATO buď úplně rozpustit nebo do něj vzít úplně celou Evropu včetně

Ruska, má-li to být skutečný nástroj kolektivní bezpečnosti. To lze najít v

čtvrtém článku s názvem "NATO - můj skromný názor" zde:

http://zzk.mkolar.org/NATO.html

V druhém článku tam najdete podstatnou část otevřeného dopisu, který tehdy

napsalo 49 amerických činitelů prezidentu Clintonovi. Mimo jiné v něm

říkají "úsilí o rozšíření NATO je politická chyba historických rozměrů" .

Teď se ukázalo jak obrovská to byla chyba!

Putin se opravdu hlásil do NATO když se stal presidentem. Byl odmítnut.

21.2.2014 uzavřeli v Kyjevě vůdci tří opozičních stran dohodu s prezidentem

Janukovičem o zastavení násilí. Dohoda byla podepsána za přítomnosti

garantů - ministrů zahraničí Francie, Německa a Polska. Janukovič měl

zůstat prezidentem do podzimu dokud nebudou provedeny nové volby. Kdyby se

dohoda provedla, nemuselo dojít k všemu tomu, co probíhalo posledních 8

let. Místo toho druhý den extrémní ukrajinští nacionalisté (Pravý sektor,

UPA, Banderovci...) provedli státní převrat - obklopili parlament (Nejvyšší

radu), vyhnali Janukoviče. Chystali se na to v tajných táborech v Karpatech

už předchozích 20 letech. Pozoroval jsem to tenkrát v únoru 2014 všechno na

internetu prakticky v reálném čase.

Poté se anti-majdanovci rozjeli ze svého tábora v Kyjevě do svých domovů,

většinou na východě Ukrajiny a na Krymu a tam také začali obsazovat místní

a oblastní administrativní budovy, tak jak to majdanovci udělali již

předtím na západě Ukrajiny, jen měli jiné názory a budoucnost Ukrajiny. Na

Krymu to skončilo jeho odtržením. Na východ Ukrajiny proti nim nejprve nová

vláda poslala regulární armádu s mladými vojáky v základní službě. Proti

těmto tankům vyšly místní ženy s květinami (to video mám stále před očima)

a zahnaly je zpět na západ. Vyhlašovali lidové republiky, nejen v Doněcku a

Lugansku, ale i v Charkově a Oděse (na východ od čáry Oděsa-Charkov bylo

tehdy hodně lidé proti nové ukrajinské vládě). Obzvláště po upálení zaživa

v Oděse 2.5.2014 asi 48 anti-majdanovců se začali lidé ozbrojovat a mnoho

oděsanů odešlo bojovat do Donbasu. Povstalci na východě tenkrát měli jen

asi tři hlavní požadavky - určit si sami úřední jazyk v každé jednotlivé

obci a městě, mít slovo při jmenování (nebo je přímo jmenovat?) oblastních

guvernérů a spolurozhodovat při jmenování dalších důležitých úředníků. Až

po letech jsem slyšel v nějakém rozhovoru o těch událostech, že se jim o

tom prý podařilo vyjednat dohodu s někým z Kyjeva. Měla být podepsána

1.7.2014. Den předtím ale prezident Porošenko zahájil vojenskou operaci

(ATO - antiteroristická operace) k potlačení povstání silou. Z dohody tak

sešlo a ozbrojený konflikt se od té doby táhne s přestávkami dodnes ...

Rusko se tenkrát dlouho nemohlo rozhodnout, jestli Porošenka uznat nebo ne.

Putin si nechal v Dumě odhlasovat použití vojenské síly v zahraničí a na

hranicích s Donbasem bylo soustředěno asi 30.000 vojáků. Tenkrát by to plně

stačilo na rychlé obsazené většiny Ukrajiny, což se nyní zatím nepodařilo s

mnohem větší silou. Místo toho nakonec Porošenka (který vlastnil skoro po

celou dobu svého vládnutí velkou čokoládovou továrnu v Rusku) uznali a

doufali, že se s ním budou moci nějak dohodnou pomocí peněz a obchodních

styků. Lidé na Donbasu a i mnoho v Rusku to Putinovi vyčítali jako zradu

ruskojazyčného východu Ukrajiny.

V r. 2014 byla ukrajinská armáda slabá. Proto ukrajinští oligarchové (tam

je dodnes opravdová oligarchie, kdy bohatí lidé o všem rozhodují, vlastní

všechna media, financují politické strany) vyzbrojili za své peníze

dobrovolnické prapory (bataliony), které hrály hlavní roli v ATO. Mnozí z

těchto dobrovolníků používali otevřeně nacistickou symboliku (stylizované

SS, hákové kříže). Jeden z nich, Batalion Azov, se dostal i do amerického

seznamu teroristických organizací a nesměl oficiálně dostávat americké

zbraně (jeho příslušníci se ale před pár lety chlubili, že je stejně i přes

ten zákaz dostávají). Později byly tyto dobrovolnické prapory včleněny do

regulární ukrajinské armády nebo teritoriální obranu. Z praporu Azov je teď

zřejmě pluk Azov, který je opevněn uvnitř Mariupolu, kde podle ruských

zpráv drží většinu obyvatelstva jako rukojmí, jako živé štíty (považuje je

za nepřátele, protože mnoho z nich bylo v r. 2014 pro DLR, referendum o

její nezávislosti se konal i tam) , nedovoluje jim odejít z města, několik

civilistů azovci už bylo zastřeleno při pokuse odejít z města (zatím se

podařilo město opustit jen několika málo stům uprchlíkům, kteří o to

zoufalé situaci ve městě vyprávějí.

O Azovu, Ajdaru a dalších dobbatech od 2014 dodnes je dost člení v češtině

na iDnes TADY! <https://www.idnes.cz/wiki/firmy/azov.K5052002>

Moc doufám, že nebudou vytlačeny za hranice Ukrajiny, že s nimi nebudete

mít v Evropě potíže.

Ukrajinská media tvrdila v těchto dnech, že v Mariupolu Rusové bombardovali

nemocnici č. 3 a při tom zahynuli civilisté. Ruské zprávy tvrdí, že z té

nemocnice lékaři i pacienti odešli (byli vyhnáni?) již koncem února, po

čemž se v ní opevnili azovci, kteří sami přitom poškodili její strukturu

několika malými výbuchy, což pak vydávali za následky ruského bombardování.

Rusové tvrdí, že bombardování by způsobilo jiné škody, než to co bylo

ukazováno v mediích.

Takže pokud Rusové požadují denacifikaci Ukrajiny, jedná se o příslušníky

těchto extrémně nacionalistických dobrovolnických batalionů , které

nazývají nacisty, protože ti opravdu ve své velké většině věří, že

Ukrajinci jsou vyšší rasa než ostatní národy. Jedná se jen o velmi malou

část všech Ukrajinců, jen asi o 2%, ale mají bohužel od převratu r. 2014

doposud rozhodující vliv na ukrajinskou politiku. Kromě Azova nejsmutněji

proslulý byl batalion Tornádo, jehož přestupky proti civilistům byly tak

velké, že mnoho jeho členů nakonec skončilo v ukrajinském vězení. Zelenský

jim ale minulý týden dal amnestii a poslal je bojovat na frontu.

DLR a LLR opravdu vznikly jako lidové republiky, chtěli budovat

spravedlivou společnost. Nápisy typu "Socialismus nebo smrt" na zdech bylo

vidět ve video klipech těch událostí. Jeden z populárních velitelů v LLR,

A. Mozgovoj (už není mezi živými) se snažil na svém území dokonce zavádět

přímou demokracii. Byl to místní člověk, před konfliktem r. 2014 skládal

texty písní, vyhrál nějakou soutěž lidové tvořivosti s písní v

ukrajinštině Donečka

mojá <https://www.youtube.com/watch?v=sKwBuCTn0z4>. V r. 2014 přitahoval

Donbas pozornost extrémnějších pravičáků i levičáků z celého světa, podobně

jako španělská občanská válka po roce 1936. Třeba jacísi levicoví

komsomolci z Petrohradu jezdili v přestávkách mezi studiem nebo prací na

tříměsíční bojové "směny" na straně republik Donbasu (a někteří jejich

čeští spolubojovníci za totéž nyní dostávají dlouhé tresty vězení

<https://www.lidovky.cz/domov/statni-zastupitelstvi-ukrajina-terorismus-boje-soud.A220107_163825_ln_domov_kov>).

A neonacisté např. ze Švédska (zprávy o tom byly ve švédském tisku) nebo z

USA se zase zúčastnili bojů na druhé straně fronty v rámci výše uvedených

dobrovolnických praporů (krátce: nacbaty nebo dobbaty).

Celkem prý prošlo za posledních 30 let v táborech ukrajinských pravých

nacionalistů několik tisíc podobně smýšlejících extremistů ze 35 zemí.

V situaci, kdy později zůstala jen podpora doposud super-kapitalistického

Ruska a dobrodruhů pochybné motivace, se z toho původního projektu sociálně

orientované společnosti zatím bohužel mnoho uskutečnit nepodařilo.

Po r. 2014 všichni známí přívrženci lidových republik (ruského světa,

historického Novoruska), kteří zůstali na území kontrolovaném Ukrajinou

byli vystaveni represím a zastrašování. Před pár dny se objevilo interview

s Nikolajem Azarovem (ministerský předseda Ukrajiny v letech 2010-2014,

chválený odborník, který prý pro Ukrajinu hodně udělal), v němž tvrdil, že

v Charkově bylo po r. 2014 tajné vězení SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny),

ve kterém zahynulo několik stovek lidí. Takže i když tam nějací takoví

přívrženci zůstali doposud, budou z opatrnosti ještě dlouho čekat, jak

ruská operace nakonec dopadne, než se případně projeví.

Ilustrace komplikované situace lidských vztahu na Ukrajině: V TheRealNews

byl článek jistého Tarase B., etnického Ukrajince. O sobě v něm napsal asi

toto: Moje babička a dědeček žijí v LLR, kde celý život pracovali v

kolchozu a plně podporují Putina (přestože mluví ukrajinsky). Jejich syn,

tj. můj otec je příslušníkem extrémně pravého batalionu Ajdar. Já jsem se

po dlouhé analýze situace naopak stal hodně levým socialistou. V současné

době ale je třeba být ukrajinským vlastencem a tak jsem se přihlásil do

ukrajinské teritoriální obrany. Snažíme se (naše tři generace) spolu

mluvit, ale musíme se přitom striktně vyhýbat politice.

Prezident Zelenský v době Majdanu 2013-2014 na Ukrajině nebyl přítomen. Žil

a pracoval v té době dlouhodobě v Rusku, kde vystupoval v ruské TV -

Ukrajina a Rusko měly jediný kulturní prostor. Měl mezi svými bývalými

ruskými televizními kolegy mnoho přátel. Byl zvolen prezidentem v naději,

že ukončí boje v Donbase a naladí vztahy s Ruskem. V tom své voliče zcela

zklamal.

*Rusko:*

To co tam kolem r. 1993 proběhlo byla kontrarevoluce, která se snaží

anulovat výsledky říjnové revoluce 1917. Takže Putin určitě nebude

obrozovat (z vlastní vůle) SSSR, protože je velký antikomunista a nemá rád

Lenina.

Rusko bylo v posledních 30 letech v jistém stavu schizofrenie, jeho nová

vládnoucí třída je hrdá na vítězství svých předků ve 2. světové válce a na

bývalý super-velmocenský status SSSR, ale zároveň SSSR odmítá. Chtěli by

nějak skřížit pravoslavnou církev a carskou minulost s SSSR, což prostě

nejde. A tak se pořád ještě neshodli na nějaké sjednocující ideologii, a

díky tomu ani celá léta nic nedělali pro získání srdcí mas lidí v ostatních

post-sovětských zemích (na rozdíl od USA, které na to vydali hodně úsilí).

Pro obyčejné lidi (mimo Pobaltí) byl rozpad Sovětského svazu spíš velkou

katastrofou. Přes všechny velké nedostatky SSSR byl bolševický program

přeměny "carského vězení národů" ve společenství spřátelených národů

(mnohonárodní sovětský lid) docela úspěšný - alespoň dokud se aktivně

omezovaly projevy extrémního nacionalismu.

V době šokové terapie a přechod ke kapitalizmu v 90. letech nebyl ale na

udržování družby národů čas.

Došlo od té doby k obrovskému rozdílu mezi bohatými a chudými, zapojení

Ruska do globálního kapitalismu, rozrušení mnoha odvětví průmyslu a

soběstačnosti země. "Putin" (=skupina, jejímž je mluvčí) se proti mnohému z

toho snažil/snaží bojovat od svého nástupu k vládě. Oligarchové byli

odstraněni od reálné moci (proto uvalování na ně nyní osobních sankcí nemá

žádný vliv na politiku Ruska). Ekonomická samostatnost země zdaleka nebyla

obnovena, se sociální nespravedlností je to stále špatné (nový ministerský

předseda technokrat Mišustin na začátku r. 2020 dostal za úkol s tím něco

udělat, vybudovat jakýsi patriarchální pravoslavný socialismus, ale kvůli

epidemie kovidu se s tím sotva začalo). Jsou lidé kteří po léta tvrdí, že

šéfová centrální banky (která je zcela nezávislá na vládě) Elvíra

Nabiullina, ministr financí a řada dalších liberálních členu vlády přímo

sabotují úsilí "Putina" - vyplňují příkazy globálního kapitálu (MMF,

amerického FRS) místo direktiv vlády.

Globální kapitál chtěl Rusko jen jako zdroj surovin, neměl zájem o

všestranný rozvoj země.

Takže vážným vedlejším důvodem pro zahájení současné vojenské operace na

Ukrajině mohlo být i zbavit se této sabotáže, což se díky sankcím už hodně

stalo.

Pře