Show Email

Tělo:

"

"Neschvaluji válčení ...toto je psané v roce 2020 , pro možné pochopení a

další souvislosti ...

Zvláštní, že ještě existují, nebo to neobjevili, výborně popsané Minské

dohody a celý vývoj....

ŠEST LET OBČANSKÉ VÁLKY NA DONBASE – část 1-4

 https://donbas.cz/…-1/

(https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-1/)

 https://donbas.cz/…-2/

(https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-2/)

 https://donbas.cz/…-3/

(https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-3/)

 https://donbas.cz/…-4/

(https://donbas.cz/sest-let-obcanske-valky-na-donbase-cast-4/)

--------------text odkazu 1-----------------------

14.4.2020 uplynulo šest let od začátku občanské války na Donbasu, která trvá dodnes. Pojďme si osvěžit paměť a podívat se nejen na hlavní události uplynulých více jak šesti let, ale i na to, co občanské válce předcházelo.

1. PROTISTÁTNÍ PŘEVRAT NA UKRAJINĚ V ROCE 2014

UKRAJINA V DOBĚ SOVĚTSKÉHO SVAZU

V období Sovětského svazu (1922-1991) byla Ukrajina hospodářská velmoc (těžba uhlí na Donbase, nerostných surovin, průmyslové podniky, úrodná půda-obilnice Evropy) jak v rámci SSSR, tak v Evropě. Na Ukrajině nebyly ani žádné národnostní a náboženské rozpory. 8.12.1991 rozhodli tři lidé-prezidenti Ruska Jelcin, Ukrajiny Kravčuk a Běloruska Šuškevič v bělověžském pralese bez souhlasu lidu SSSR a lidu tří zmíněných republik, o zániku SSSR a vzniku Společenství nezávislých států-SNS. Byl to nezákonný akt, doslova puč tří lidí, v rozporu s Ústavou a zákony SSSR a v rozporu s výsledky referenda ze 17.3.1991 o zachování SSSR (účast 79,5% voličů, pro zachování SSSR bylo 76,4% hlasujících). Všichni tři prezidenti se tak dopustili vlastizrady. Zejména Rusové, obývající východ a jih Ukrajiny, nesli rozpad SSSR velmi těžce (na celé Ukrajině hlasovalo v referendu 83,5% voličů, pro zachování SSSR bylo 70,2% hlasujících).

SAMOSTATNÁ UKRAJINA

Ukrajina zůstala po rozpadu SSSR pozorovatelem Společenství nezávislých států (SNS), svazku bývalých republik SSSR. V SNS šlo hlavně o rozvoj hospodářské spolupráce. Po osamostatnění Ukrajiny v roce 1991 se ani první prezident samostatné Ukrajiny Leonid Kravčuk, ani jeho následovník Leonid Kučma (zvaný mezi lidmi Čučma), příliš o svou zemi nestarali. Hospodářská situace se začala zhoršovat, zavíraly se podniky, rostla nezaměstnanost, začaly se objevovat národnostní rozpory mezi Ukrajinci (obývající hlavně západ země) a Rusy (jih a východ). A již krátce po roce 1991 se začal připravovat za pomoci Západu scénář velkých změn, který měl vést k odpoutání Ukrajiny od SNS a k jejímu připoutání k Západu (EU, NATO), aby bylo možné hospodářsky Ukrajinu vysát a politicky a vojensky ji zneužít proti Rusku.

POČÁTKY VNITROPOLITICKÉ KRIZE

První pokus o velkou změnu, tzv. Oranžová revoluce v roce 2004, po které prezidenta Kučmu vystřídal prozápadní Viktor Juščenko (v opakovaných prezidentských volbách porazil Viktora Janukoviče), neměla dlouhého trvání. Ve volbách v roce 2010 vyhrál proruský Viktor Janukovič. Janukovič chtěl vyváženou spolupráci jak s Ruskem a státy SNS, tak s EU. Vyjednal smlouvu o spolupráci mezi Ukrajinou a EU. EU však žádalo Ukrajinu o jednostrannou spolupráci s EU a přerušení spolupráce Ukrajiny se SNS. A tady někde začíná ukrajinská vnitropolitická krize, vedoucí k občanské válce na Donbasu. Následující události dokazují, o co šlo EU, NATO a Západu-o zničení Ukrajiny jako prosperující země, o její vytržení ze SNS a o její připoutání k Západu (vstup do EU, NATO). A v budoucnu o její využití jako nástupiště pro válku proti Rusku.

MAJDAN-PROTISTÁTNÍ PŘEVRAT NA UKRAJINĚ

Janukovič v listopadu 2013 odmítl smlouvu o spolupráci Ukrajiny s EU podepsat, protože chtěl pokračovat ve spolupráci se SNS. Toho okamžitě využily dlouho předtím připravené domácí i zahraniční živly, které se shromáždily na náměstí Nezávislosti (ukr. Majdan Nězaležnosti, do roku 1991 náměstí Říjnové revoluce) a žádaly rezignaci prezidenta Janukoviče. Protesty trvaly do února 2014. Na demonstracích se objevovaly portréty Stěpana Bandery a vlajky jeho Ukrajinské povstalecké armády-UPA. Jako protiváha vznikl tzv. Antimajdan, demonstrace na podporu dosavadní vlády. 19.2.2014 došlo k masakru na Majdanu, kdy ukrajinští nacionalisté spolu s najatým gruzínským komandem začali z oken okolních budov střílet na demonstranty, z čehož nacionalisté obvinili příslušníky pohotovostního pluku-Berkutu. Poté začala střelba i na příslušníky Berkutu. Oficiálně bylo zabito přes 25 lidí na obou stranách (celkem za celou dobu demonstrací se uvádí podle různých zdrojů 77 či 82 obětí).

„21. února 2014 pokračovala jednání o dohodě mezi ukrajinskou vládou a opozicí, při čemž asistovali polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski, spolu s kolegy z Francie Laurentem Fabiusem a Německa Frankem Steinmeierem, ruským ombudsmanem Vladimirem Lukinem a ruským velvyslancem Michailem Zurabovem. V průběhu dne byla podepsána dohoda o návratu k ústavě z roku 2004, vytvoření prozatímní vlády, vyhlášení všeobecné amnestie pro demonstranty a zdržení se násilí na obou stranách, což následně potvrdil německý ministr zahraničních věcí Steinmeier. Součástí dohody bylo rovněž vytvoření nových volebních zákonů. Dohoda nebyla nikdy dodržena a její dodržení nebylo ze strany EU, která se na jejím uzavření podílela, nikdy vyžadováno nebo nějak sankcionováno.“ (Citováno z Wikipedie-článek Euromajdan)

Místo splnění výše uvedené dohody došlo ke státnímu převratu. Parlament 22.2.2014 pod nátlakem a hrozbami ze strany nacionalistů nezákonně odvolal prezidenta Janukoviče z funkce a ten emigroval do Ruska.

„Takovéto odvolání prezidenta Ukrajiny z funkce je ale de jure neplatné, protože k odvolání parlamentem byly podle ústavy krom potřebného množství hlasů nutné také obžaloba z velezrady (nebo jiného závažného trestného činu) a následné schválení odvolání Nejvyšším soudem a poté ještě Ústavním soudem. Tato nezbytná procedura ale nikdy neproběhla. Dále lze prezidenta odvolat ze zdravotních důvodů a také se může prezident funkce vzdát dobrovolně; ani jedno ani druhé nebyl tento případ. Poslední možností uprázdnění prezidentského úřadu by byla smrt prezidenta, což se prokazatelně nestalo.“ (Citováno z Wikipedie-článek Euromajdan)

23. února 2014 byl parlamentem nezákonně zvolen jako „zastupující prezident“ předseda parlamentu Alexandr Turčinov. Poslanci vyměnili vládu a zahájili stíhání třiceti lidí kvůli „krvavým represím“. Bývalí ministři většinou emigrovali do Ruska.

------------text odkazu 2---------------

14.4.2020 uplynulo šest let od začátku občanské války na Donbasu, která trvá dodnes. Pojďme si osvěžit paměť a podívat se nejen na hlavní události uplynulých více jak šesti let, ale i na to, co občanské válce předcházelo.

2. ROZPOUTÁNÍ POGROMŮ PROTI ODPŮRCŮM PŘEVRATU

BANDEROVSKÝ NACIONALISMUS V PRAXI

Jakou ideologii budou vyznávat noví vládci Ukrajiny, ukázalo posmrtné jmenování bývalého velitele UPA Stěpana Bandery „Hrdinou Ukrajiny“ a přiznání statutu „válečných veteránů“ bojovníkům UPA-banderovcům. Tedy válečným zločincům, zrádcům SSSR, bojujícím v době Velké vlastenecké války po boku hitlerovských vojsk proti Rudé armádě, majícím ale na svědomí také tisíce životů vyvražděných civilních obyvatel včetně dětí-Poláků, Ukrajinců, Rusů, volyňských Čechů… Neblahé zkušenosti s banderovci máme i my v Československu v letech 1945-47, kdy vraždili naše občany především na Slovensku.

Nová ideologie byla převedena ihned do praxe-došlo ke zbourání památníků a pomníků Rudé armádě, sovětským a ruským činitelům a spisovatelům (a jejich nahrazení pomníky Stěpana Bandery a banderovcům), přejmenování ulic, náměstí, parků, podniků, škol, měst, vesnic apod. Jak prohlásil v roce 2018 ředitel Ukrajinského institutu národní paměti Ukrajiny Vladimir Vjatrovič, bylo od roku 2015 do května 2018 na Ukrajině přejmenováno 987 měst a vesnic a 52 tisíc názvů. Zajímavostí ovšem je, že první pomník Banderovi na Ukrajině byl postaven ještě za Sovětského svazu, ve vesnici Starý Ugrinov v Ivano-Frankovské oblasti, v říjnu 1990 (zničen v prosinci 1990, obnoven v červnu 1991, zničen v červenci 1991, obnoven v srpnu 1992). Byla zakázána Komunistická strana Ukrajiny, Komsomol a podobné levicové organizace, jejich symboly a tisk (byla zakázána ale i Janukovičova proruská Strana regionů a symboly vítězství Rudé armády ve Velké vlastenecké válce-georgijevská stužka, rudá hvězda, rudá vlajka Vítězství, písně Vítězství, filmy o Velké vlastenecké válce apod.).

Začaly tvrdé útoky proti početnému ruskojazyčnému obyvatelstvu, proti ruské národnosti, proti ruskému jazyku. Dochází k jazykové diskriminaci, doslova k jazykové genocidě. Ruština přestala být oficiálním státním jazykem, rusky se nesmí mluvit na úřadech, v institucích, ve školách, ba ani v obchodech. Byly zrušeny ruskojazyčné školy, omezila se výuka ruštiny. Začaly pogromy (vyhazovy z práce, věznění, mučení, vraždění) proti všem odpůrcům převratu-komunistům, komsomolcům, levicovým a proruským aktivistům, nezávislým novinářům apod.). Byly zakázány rovněž oslavy Dne Vítězství-9.května. Na Ukrajině se ale nesmí ani promítat sovětské filmy, hrát sovětské hry, sovětské knihy byly vyřazeny z knihoven. Ale útočí se i proti všemu ruskému. To vše bylo nahrazeno symboly UPA, oslavami banderovců a jejich činů