Show Email

Tělo:

Svět se neustále diví, co se u nás dělo a děje dodnes. Manželka Milana Kundery o minulosti i o Paříži, kde už se nedá žít.

Věra Kunderová, manželka světoznámého spisovatele českého původu Milana Kundery, promluvila pro literární měsíčník Host.

Podle Kunderové při sametové revoluci došlo k chybě a bylo odsouzeno i to dobré, co v období komunismu vzniklo. A odhalila důvod, proč se disidenti do Kundery pouštěli. „Američani, kteří byli napojeni na Tigrida, vybrali jako vůdce protikomunistické opozice Havla a měli obavy, že Milan, který byl v zahraničí tehdy mnohem známější, by chtěl být sám v čele politické opozice.“ „Možná že vás překvapí, že jsem to byla já, kdo byl od začátku rozhodnut se nevracet. K definitivnímu společnému rozhodnutí došlo ve chvíli, kdy Milan začal psát rok po našem příjezdu Knihu smíchu a zapomnění; bylo hned jasné, že za tu knihu by v Čechách musel být odsouzen, ta kniha byl definitivní rozchod. Stačilo ostatně, že z ní publikoval v Nouvel Observateur ukázku, bylo to v roce 1979, a byl okamžitě zbaven občanství,“ okomentovala teoretickou možnost se vrátit do Čech, kterou měli, ještě když odjížděli.

Kunderová uvedla, že se jí po Čechách velmi stýská. „Emigrace je těžká věc. Je to nejhorší blbost, kterou může člověk v životě udělat". „Byla jsem celou dobu přesvědčena, že už nikdy neuvidím Prahu. Můj pesimismus byl absolutní. Listopad byl především neuvěřitelné překvapení". A pak dojetí. A pak radost. Co si myslím o pokračování? Člověk, který žije tak dlouho v cizině a ví, že se už nevrátí, může vám jen držet palce a sám se ptát.“

Kunderová také uvedla, že s exilovými kruhy se nestýkala. S jednotlivými přáteli ano. „Ano, komunisti byli hrozní, zavírali a popravovali lidi, ale po Maďarsku, po roce 1956, to přestalo. To bylo tak strašné zlo, co se tam dělo,