Show Email

Tělo:

Tak tohle to si myslím a ještě si vzpomínám jak jedna herečka - Daniela Kolářová - v roce 1990 řekla, že nepotřebují plné autobusy vidláků kteří jedou do Prahy do divadla pak se ožerou U Fleků a pak jedou domů.

Článek jsem napsal a ocitoval z různých zdrojů, protože patřím k těm, co zažívali pouto mezi umělci, herci, zpěváky, jejich diváky a posluchače. K lidem, kterým oni kdysi věřili, a pro které hráli a zpívali. Patřím do doby, kdy nám umělci neříkali, že jsme debilové, co ničemu nerozumí. Patřím do doby, kdy z pódia létaly narážky na tehdejší totalitní režim. Všichni jsme byli na jedné lodi, všichni jsme věděli, o čem je řeč, umělce vítali výbuchy smíchu a potlesku. Měli jsme pocit, že nám někdo rozumí, a že o nás někdo stojí, že se o nás někdo zajímá.

Takže milí dnešní „umělci“ - tohle všechno jste v nás zabili Už neříkáme naši umělci, už vám říkáme jen šmíra a trapní komedianti. Mnozí z nás vás nechtějí ani poslouchat, ani vidět a nechtějí chodit na vaše divadelní představení.

Zdeněk Svěrák byl pro nás kdysi pojmem, protože byl ve svém oboru jedinečný Dnes je z něj zaujatý, nenávistný, zavilý stařík nad hrobem.

K