Show Email

Tělo:

Jan Schneider: Stydím se, stát je jak onuce. Skripal? I zde důkaz proti. Jsme jak UEFA proti Slavii

24. 4. 2021 9:39 | Rozhovor

Stát se chová ve věci Vrbětic jako onuce, stydí se signatář Charty 77, hudebník Plastic People Of The Universe, porevoluční pracovník BIS i policie Jan Schneider. Uvádí analýzu amerického zpravodajce, který zpochybňuje související kauzu Skripal a v rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz podrobně rozebírá slabá místa oficiální verze výbuchu muničního skladu, která autorizovala naši vládu k diplomatickým zákrokům proti Ruské federaci.

Foto: Hans Štembera

Popisek: Jan Schneider

Skoro týden řešíme otázky vztahu s Ruskem a okolnosti sedm let starého výbuchu muničního skladu soukromé firmy ve Vrběticích. Jak tomu celému zatím rozumíte?

Nahromadily a vyhrotily se některé geopolitické a vnitropolitické problémy, dere se mi na jazyk, ale schválně to nenapíšu, protože mi to připomíná staré bolševické rčení na konto padesátých let: „staly se chyby“. Nikoliv, chyby se nestaly, problémy se nenakupily. Někdo ty chyby udělal a někdo ty problémy nakupil a hrotí.

NATO stupňuje napětí u ruských hranic, v Bělorusku byl zlikvidován pokus o puč, Západ chce vyřadit Rosatom ze hry o dostavbu Dukovan, nestíhá vyrábět preparáty na očkování proti covidu a chce zabránit očkování ruskou vakcínou, USA ztratily pozici světové ekonomické jedničky a doma začíná hrozit občanská válka, do Evropy migrují masy obyvatel, zčásti z oblastí a přes země, které evropské země pomohly destabilizovat. U nás se blíží volby a opozice nemá žádná témata.

A tak se ředitel BIS rozhodl, že vyslyší jakési tajné přání, tu skrumáž jedním šťouchem rozstřelí, a ještě dostane generálské prýmky a bude jmenován na další funkční období. Už dříve si vyzkoušel, jak řídké šlichty mu vedení státu a veřejnost spapaly, a nyní přišel s konspirační teorií, kde jsou důkazy v koncentraci sotva homeopatické.

Veřejnost má šanci informace čerpat pouze z oficiálních sdělení, a tedy věřit představitelům státu, že důkazy o vině ruských agentů jsou neotřesitelné. Existuje podle vás důvod k pochybnostem, které se místy objevují?

Ano, v takové situaci je jedinou možností věřit – tedy pokud dezinformovaná veřejnost nemá už dopředu jasno, kdo za všechno může. Přesvědčivého nebylo předloženo nic.

Když jsem sledoval, jak premiér rozechvěle prezentoval tu chatrnou story, měl jsem dojem, že podal silný důkaz, že pro Státní bezpečnost (StB) nikdy nepracoval – protože takového prosťáčka by StB těžko někdy zverbovala.

Pak však začal premiér zničehožnic dávat odborné zpravodajské lekce, jak tu akci GRU zpackala. V tu chvíli jsem se obával, že ten můj předchozí dojem snad vyvrátí – ? Nevyvrátil. Stalo se mu to, co mnohým poslancům. Uvěřil zřejmě, že se získaným mandátem se do něj vtělila i veškerá moudrost lidu, včetně té moudrosti zpravodajské.

A tak když začal memorovat ty bisácké řeči o „nezpochybnitelných důkazech“, věděl jsem, že je zle. Každý důkaz je zpochybnitelný, to za prvé, a za druhé, odrazovat lidi od pochybování, to znamená odvádět je od přemýšlení ke slepému dogmatismu. To je typická metoda nedemokratických režimů.

Takže moje odpověď je úplně opačná. Není důvod věřit představitelům státu. Na místě jsou pochybnosti naprosto zásadní. Je totiž velmi pravděpodobné, že nic z toho, co řekl premiér, se nestalo. Že ono „důvodné podezření“ je výmysl BISky.

Nebyl totiž předložen jediný validní argu