Show Email

Tělo:

1

Premium

Nikdy jsem se nesetkal s tak otřesnými

případy násilí dětí, říká Max Kašparů

18.01.2020

Dc. ThDr. PhDr. MUDr. et Dr. Jaroslav Maxmilián Kašparů

Nikdy jsem se nesetkal s tak otřesnými případy násilí dětí, říká Max Kašparů. Má za sebou 45

let praxe dětského psychiatra, ale dnešní společnost ho neustále překvapuje. A často i

negativně. „Nikdy jsem se nesetkal s tak otřesnými případy násilí ze strany dětí jako v této

době,“ říká Max Kašparů, držitel největšího počtu vysokoškolských titulů v České republice.

Začali jsme nový rok, vánoční smířlivost vyvanula, vše opět vklouzlo do starých kolejí. Jaký

jev ve společnosti vás nejvíce zaujal na přelomu těchto let, který řadíte k těm

nejdůležitějším?

„Samozřejmě pokračující rozpad hodnot, jakými jsou slušnost nebo stud za zlé jednání. A

také rozdělená a stále více rozdělovaná společnost,“ říká psychiatr a teolog Max Kašparů.

Kdo a co společnost rozděluje?

Takzvaných rozdělovačů je více, ale důležití jsou dva. Jednak je to ona stará známá

rozdělovací příčina – ekonomické rozdíly. Na jedné straně velmi bohaté a pořád bohatší

skupiny lidí a na straně druhé chudé a chudnoucí jiné skupiny. Je to patrné už ve školách,

2

šikana nemajetných není nijakou výjimkou. A víme z minulosti, že kdykoli se tyto dvě skupiny

dostaly do konfliktu, nikdy to neskončilo dobře. Potom je tady ale ještě horší, plíživější, a tím

pádem nebezpečnější rozdělování. Je záměrné, umělé a velmi promyšlené. Často se ho

dopouštějí politici, ale k hlavním jeho strůjcům patří samozvaní intelektuálové.

Jak se to jejich rozdělování konkrétně projevuje?

Předně dělí lidi na chytré – k těm počítají sami sebe a všechny, kdo mají stejné či podobné

politické, světonázorové a ideologické názory – a na ty ostatní, hloupé. Rozdělují tak už podle

bydliště. Na nás, kdo žijeme na venkově a volíme jiné strany než oni, se dívají jako na

méněcenné a podřadné lidi. Objevily se už i názory, že by každý občan neměl mít právo volit.

Mělo by to být prý dovoleno jen tomu, kdo má určité vzdělání, tudíž patří mezi intelektuály.

Oni se pasují do role jakýchsi pionýrů nového života, nového životního stylu a považují se za

majitele pravdy. Přičemž jsou to obyčejní novodobí kádrováci. Nálepkují těmi nejhoršími

nálepkami každého, kdo si myslí něco jiného než oni, a obzvlášť rádi sahají až k extrémním

nálepkám. Třeba člověka, který se prohlásí za vlastence, označí jako extremistu, xenofoba,

nacistu… a zdá se, že si už nejenže neuvědomují svou agresivitu, ale především asi ani netuší,

jak právě oni ze všech nejvíc rozdělují společnost a zasévají do ní nesvár, spory a nenávist.

Mnohem více než všichni ti, které označují těmi svými extrémními nálepkami.

Z čeho to pramení? Je to pohrdání lidmi, kteří se dívají na svět jinak?

Vychází to z pýchy. Křesťanství učí, že nejtěžší ze všech hříchů je pýcha. Z pýchy vycházejí

všechny ostatní hříchy. Všechno zlo vychází z pýchy. A tohle je pýcha na svůj domnělý

intelekt.

Teď mě napadá, vy se šesti doktoráty a jednou profesurou se nepokládáte za intelektuála?

Chraň mě toho Bůh, abych se považoval za intelektuála. Jsem vesnický člověk, žiji mezi lidmi,

kteří mají své obyčejné starosti a někdy velké starosti, a nemám čas filozofovat o takových

věcech, kvůli kterým intelektuálové nálepkují své spoluobčany. Vadí mi na nich třeba i to, že

se sice pokládají za intelektuály, ale přitom s vámi