Show Email

Tělo:

ŠKOLSTVÍ:

Proč školy v dnešní době nefungují?

Poslední dobou se ve svém okolí stále častěji setkávám se stanovisky tohoto typu: Přijali

jsme do firmy kluka / holku těsně po škole a ona / on nic neumí. Nedokáže vyřešit triviální

praktické problémy, neumí se ani zeptat, jak to má udělat. Když se pídím po podrobnostech,

dozvím se, že ač se jedná o absolventa ekonomického oboru, neumí pracovat s Excellem, má

problém ovládat Outlook, nedokáže napsat reklamaci, protože neví, jak vypadá. K sečtení

čísel 20 a 30 potřebuje kalkulačku a neví, že hlavní město Polska je Varšava. A navíc je takový

absolvent přesvědčen o své dokonalosti a nepostradatelnosti.

Nepřekvapuje mě to. Protože na škole ekonomického typu pracuji, pokusím se popsat příčiny

tohoto jevu.

Základní problém je v celkové koncepci základního a středního školství. Škola má dnes děti

bavit, má přistupovat individuálně ke každému žáku a zohledňovat jeho specifické potřeby. V

případě středního školství s maturitou se z původně do určité míry výsadních oborů stává

záležitost, na kterou má student právo. Řada škol má problém s tím, aby vůbec otevřela

ročník, proto bere i žactvo, které by se dříve, za minulého režimu, nedostalo ani na zedníka.

Skoro všechna „systémová“ zlepšení se v praxi odehrávají pouze na papíře, řada učitelů

neumí vůbec učit... Podívejme se na školství jako celek trochu podrobněji.

Základním pojmem dnešního školství je slovo problém. Má ho skoro každý žák. Jeden je

dyslektik, druhý dyskalkulik, třetí má kombinaci obojího a k tomu pochází z Mongolska,

čtvrtý je z rozvedeného manželství, pátý je sociálně slabý, šestý je na hranici normálnosti a

Aspergerova syndromu. Žáci bez tzv. „problémů“, které si dnešní režim, v diktátu od EU,

vyrobil, takřka nejsou. Tím, že byly zrušeny speciální školy, nebyli tito žáci zpracováni

odborníky, kteří dokázali řadu projevů eliminovat a čtyřhodinové školení z žádného učitele

specialistu neudělá, i když samozřejmě dostane certifikát o tom, že je proškolen. Zažil jsem

studenta nástavby s Touretteovým syndromem, který mi při výuce periodicky kokrhal, ale

připouštím, že výše popsané komplikace se dají zvládnout.

Jakmile se ale uzavírá klasifikace, jsou tyto problémy velmi často důvodem, proč student

prospěje – pokud by neprospěl a stěžoval si, došlápne si na školu Česká školní inspekce, jak je

možné, že nedokáže zvládnout někoho se specifickými vzdělávacími potřebami ...

Další potíž je v tom, že základní školy jako celek selhávají na celé čáře (i když vím, že i na nich

jsou mnohdy velmi kvalitní učitelé). „Socialistické“ osnovy byly nahrazeny školními

vzdělávacími programy. Ty jsou psány podle tzv. rámcových vzdělávacích programů, což je v

praxi snůška všeobecných a nicneříkajících keců, které dělají z populace akorát hlupáky, ale

chce to EU ... A tak všechno, co bylo z minula je zatracováno, ačkoliv dříve ze škol odcházeli

lidé natolik vzdělaní, že když emigrovali tzv. na západ, okamžitě se uplatnili. Není to zvláštní

??

Navíc je dnes doba, kdy je biflování považováno za překonané, požaduje se interpretace. S

algebrou či vyjmenovanými slovy se tak žáci toliko zdvořile seznámí, ale učivo se pak již

zpravidla neprocvičuje, neboť by to smrdělo memorováním.

Tvůrci školské koncepce si ale neuvědomili, že i na interpretaci potřebuji mít určité penzum

(nabiflovaných) znalostí. Ve výsledku tak máme v lepším případě stádo žáků ochotné se

hádat o čemkoliv, ale nemající sebemenší argument pro nebo proti. Neustálé diskutování,

přecházející v permanentní neklid, rozhádanost každého s každým, to je dnešní styl, vnucený

nám opět EU a USA.

Prestiž učitelů hraje rovněž významnou roli. Občas zaslechnu v tramvaji matku, která říká

malému, školou povinnému dítěti, že „paní učitelka je kráva“. Byť vím z vlastní zkušenosti, že

je hovězích typů ve školství relativní dostatek, má tato hodnotící věta obrovský dopad na

možnosti učitele ohledně vzdělávání. Když vám rodič řekne, že je někdo blbec, budete si ho

potom vážit a poslouchat ho?

Navíc, byť to osobně nechápu, má i dnes řada – hlavně učitelek – problém s výpočetní

technikou. Odeslat či přijmout mail je quest na půl hodiny, většina z nich skončila u kopírek.

Na matematice tak zvídaví žáčci dostávají stokrát okopírované slovní úlohy psané ještě na

stroji a počítají příklady „Kolik svetrů si můžu koupit za 200 Kčs, když jeden stojí 47 Kčs?“ To

prestiži učitele taky nepřidá... mimochodem, za 47 Kč si dnes nekoupím ani ponožky, natož

svetr, asi se někam zatoulaly nuly …

Aby učitelé nebyli za voly a učitelky za krávy, procházejí takřka neustále nějakým školením.

Sám jsem jich absolvoval ranec a byla všechna na draka. Lektoři často nevědí, o čem mluví,

mají v prezentacích gramatické chyby, či jim zkolabuje u videa zvuk. Zažil jsem na vlastní oči

situaci, kdy jsem upozornil lektorku na chybu ve shodě podmětu s přísudkem v promítané

prezentaci. Odpověděla mi, že o ní ví, že jí to říkají pokaždé... Co naplat školit se budeme

neustále, protože to chce EU a hojně na to přispívá, jen se ptám, proč a co za tím

„dobrosrdenstvím“ sakra vězí, no bruselský ouřada si asi potřebuje vylepšit domácí rozpočet

…

Tím se dostávám ke školství střednímu. Již poměrně dlouhou dobu je nekriticky protežováno

maturitní vzdělávání. Ono to vypadá ve výroční zprávě hezky, když se napíše, že 75 %

studentů dosáhlo na maturitu, ale Gaussova křivka je neúprosná a školy musely jít s

požadavky dolů. Krásným příkladem je obor Kosmetička. Kdysi učební obor byl povýšen na

obor maturitní. Nechápete? Já také ne. Klasické řemeslo, jenže to bylo dříve a co bylo dříve,

všechno je podle EU naprosto špatně! Výsledek? Dívky, které bych ani z oběma zavřenýma

očima neoznačil za studijní typy, se praly s kuželosečkami v matematice, či se zdravovědou

na úrovni biologie člověka na gymplu. To vše na úkor praxe, takže ve výsledku neuměly

pořádně ani jedno ani druhé, hlavně, že bude maturita a „bruselák“ si udělá někde zase

„poctivou“ čárku …

Kapitolou samou pro sebe je pak školení ke státním maturitám. Ty byly s velkou slávou po

třináctiletém vyvíjení vypuštěny do světa, aby se na nich, co dva roky, něco měnilo, protože

„to nevyhovuje potřebám škol“. Na každou změnu navazuje školení a diplom, přestože se

vlastně zkouší pořád to samé. Za každé školení pak dostane pedagog certifikát, podle jejichž

počtu se (papírově) hodnotí kvalita učitele – např. bez určitého diplomu nemůže sedět

člověk u maturit, protože se změnil celkový dosažitelný počet bodů za ústní zkoušku ... Taky

by všechny ty diplomy měl mít řádně vyvěšené ve školním kabinetu …

Středních škol je navíc ku počtu potenciálních prváků příliš, takže berou často kohokoliv, aby

vůbec otevřely ročník a tím naplnily úvazky učitelů. Prváci, kteří prošli základními školami,

jsou pak často nesmírně překvapeni třeba tím, že Litva neleží v Asii nebo tím, že slovo

„průsmyk“ je odvozené od slova vyjmenovaného. Aby taky věděli, když vyjmenovaná slova

nebiflovali (to EU zakazuje), jako naši předkové, kteří je znali ještě i na smrtelném loži …

Kolega matikář si tuhle stěžoval, že děti vůbec nechápou zlomky. V jazycích nemají prváci

často ani tu elementární slovní zásobu. Sice umí slova „fuck, bitch, dick a tits“, ale nejsou

schopni sesmolit větu „During the holidays I worked in the store“ . V globálu však umí všichni

plno jazyků, aspoň je to tak prezentováno …

Pokud se s tím pokusí učitel něco dělat, narazí na školní vzdělávací program, neboť

opakování vyjmenovaných slov není v učivu, tím pádem ho učitel nemůže zkoušet. Pokud na

tom učitel trvá, nastoupí opět inspekce, která učitele okřikne a dá flinkovi za pravdu. A to

nedej bože, aby hloupé dítě bylo stejně drzé jako jeho zbohatlický otec. To je potom mazec,

že si každý kantor svoje kroky předem rozmyslí!

Studenti chodí do školy neradi. Je to proto, že maturita není jejich cílem, ale jakousi

„povinností“. Musí si tu školu holt odsedět, aby dostali „certifikát“. Jelikož se nudí, visí

neustále přes mobil na Facebooku nebo na YouTube a o novinky se dělí s lidmi okolo. Pokud

jim chce učitel telefon zabavit, dozví se, že na to nemá právo (což je pravda) a jede se dál.

Když k tomu připočteme to, že řada učitelů je sice odborně ke svému předmětu vybavena,

ale neumí učit, je na průšvih zaděláno. Předmět je nebaví, tak tam nechodí. Na konci roku

pak nejsou klasifikováni, protože neměli docházku, známky či obojí. Následuje zkouška v

náhradním termínu, kde student sice nic nepředvede, ale musí dostat čtyřku, aby se

nerozpadl ročník a byly úvazky. Spokojeně pak jede dál a tím, jak snadno mu to jde,

demotivuje i ty studenty, kteří ještě nějakou aktivitu vyvíjeli. No proč by se měl někdo na

čtyřku dřít a chodit do školy, když to jde i takhle?

Zcela specifickou záležitostí jsou pak cizinci. Do školy nastupují zpravidla někdy během

základky, která si s nimi neví rady. Navíc jsou tito studenti ze zákona tři pololetí „hájeni“.

Potom už je pozdě, protože není čas dohánět učivo (a zpravidla o to ani nestojí). Zažil jsem

Rusa, který se mnou komunikoval pomocí kolibřího slovníčku, nebo Mongolku, co si

probíranou látku zapisovala do sešitu azbukou... Pokud jim češtinář nabídne pomoc, zdvořile

poděkují a tím to skončí...

Takže proč školy nefungují? Je to dáno kombinací několika faktorů. Prvním z nich je odpor k

biflování, které bylo označeno slovutnou EU za překonané. Nic na tom, že učitelem národů je

náš J.A.Komenský, který ač pokrokový, nic takového nezavrhoval. Druhým, pak neustálé

zohledňování a rozvíjení (nebo aspoň konzervování) různých poruch učení či „problémů“.

Třetím je naprostý nezájem většiny žáků a studentů o studovaný obor.

Trochu vnímají výsledek, který jim často určili rodiče, ale nejsou schopni a ochotni pro něj

sami něco dělat. Současná generace náctiletých je zvyklá na okamžitý efekt, přesně podle

USA – jen první má cenu! Přidám si někoho do přátel – jsme přátelé. Mám chuť na pizzu –

nechám si ji přivézt do školy. Pro řadu z nich je dlouhodobější úsilí naprosto sprosté slovo. To

se prostě nenosí! Čtvrtým faktorem je pak fakt, že i když učitel chce žákům „šlápnout na krk“,

je nakonec vždycky na straně poražených, protože si lemplové stěžují na České školní

inspekci a tam jim dá za pravdu každý. Teplé místečko je teplé místečko … Jeden příklad za

všechny. Kamarádka učila na škole, kam přišla holka z Arménie s poruchami chování. Běhala

po škole s nožem, vyhrožovala spolužákům zabitím, včetně jejich rodin, učitelům nadávala do

čů*áků... Když se ji pokusila škola vyloučit, podala si rodinka stížnost. Zřizovatel si na školu

došlápl s tím, jak je možné, že nedokáže integrovat někoho z jiného civilizačního okruhu ...

Takže se nedivme tomu, co ze škol vychází, v čem jsme nuceni žít a s čím do budoucna

musíme počítat. A to do takto „fungujících“ tříd, kde už to většina učitelů v sobě vzdala a je

vnitřně znechucena (když se ještě přihlédne k finančnímu ohodnocení), přijde novela

školského zákona, do běžných tříd budou přicházet žáci sociálně zanedbaní a ve velké míře

s těžkým zdravotním postižením. Přeje si to opět EU a její přání = rozkaz, a naše ministerstvo

není proti, tak to tak bude a my ostatní, „těšme se“!

To jsme, přátelé, chtěli?! Já tedy ne, komunista jsem nikdy nebyl a svoje vzdělání jsem nabyl

poctivě s trvalými vědomostmi …