Show Email

Tělo:

ŠKOLSTVÍ:

Proč školy v dnešní době nefungují?

Poslední dobou se ve svém okolí stále častěji setkávám se stanovisky tohoto typu: Přijali

jsme do firmy kluka / holku těsně po škole a ona / on nic neumí. Nedokáže vyřešit triviální

praktické problémy, neumí se ani zeptat, jak to má udělat. Když se pídím po podrobnostech,

dozvím se, že ač se jedná o absolventa ekonomického oboru, neumí pracovat s Excellem, má

problém ovládat Outlook, nedokáže napsat reklamaci, protože neví, jak vypadá. K sečtení

čísel 20 a 30 potřebuje kalkulačku a neví, že hlavní město Polska je Varšava. A navíc je takový

absolvent přesvědčen o své dokonalosti a nepostradatelnosti.

Nepřekvapuje mě to. Protože na škole ekonomického typu pracuji, pokusím se popsat příčiny

tohoto jevu.

Základní problém je v celkové koncepci základního a středního školství. Škola má dnes děti

bavit, má přistupovat individuálně ke každému žáku a zohledňovat jeho specifické potřeby. V

případě středního školství s maturitou se z původně do určité míry výsadních oborů stává

záležitost, na kterou má student právo. Řada škol má problém s tím, aby vůbec otevřela

ročník, proto bere i žactvo, které by se dříve, za minulého režimu, nedostalo ani na zedníka.

Skoro všechna „systémová“ zlepšení se v praxi odehrávají pouze na papíře, řada učitelů

neumí vůbec učit... Podívejme se na školství jako celek trochu podrobněji.

Základním pojmem dnešního školství je slovo problém. Má ho skoro každý žák. Jeden je

dyslektik, druhý dyskalkulik, třetí má kombinaci obojího a k tomu pochází z Mongolska,

čtvrtý je z rozvedeného manželství, pátý je sociálně slabý, šestý je na hranici normálnosti a

Aspergerova syndromu. Žáci bez tzv. „problémů“, které si dnešní režim, v diktátu od EU,

vyrobil, takřka nejsou. Tím, že byly zrušeny speciální školy, nebyli tito žáci zpracováni

odborníky, kteří dokázali řadu projevů eliminovat a čtyřhodinové školení z žádného učitele

specialistu neudělá, i když samozřejmě dostane certifikát o tom, že je proškolen. Zažil jsem

studenta nástavby s Touretteovým syndromem, který mi při výuce periodicky kokrhal, ale

připouštím, že výše popsané komplikace se dají zvládnout.

Jakmile se ale uzavírá klasifikace, jsou tyto problémy velmi často důvodem, proč student

prospěje – pokud by neprospěl a stěžoval si, došlápne si na školu Česká školní inspekce, jak je

možné, že nedokáže zvládnout někoho se specifickými vzdělávacími potřebami ...

Další potíž je v tom, že základní školy jako celek selhávají na celé čáře (i když vím, že i na nich

jsou mnohdy velmi kvalitní učitelé). „Socialistické“ osnovy byly nahrazeny školními

vzdělávacími programy. Ty jsou psány podle tzv. rámcových vzdělávacích programů, což je v

praxi snůška všeobecných a nicneříkajících keců, které dělají z populace akorát hlupáky, ale

chce to EU ... A tak všechno, co bylo z minula je zatracováno, ačkoliv dříve ze škol odcházeli

lidé natolik vzdělaní, že když emigrovali tzv. na západ, okamžitě se uplatnili. Není to zvláštní

??

Navíc je dnes doba, kdy je biflování považováno za překonané, požaduje se interpretace. S

algebrou či vyjmenovanými slovy se tak žáci toliko zdvořile seznámí, ale u