Show Email

"ŠKOLSTVÍ: Proč školyvdnešní době nefungují?Poslední dobouse ve svém okolí stále častěji setkávám se stanovisky tohoto typu: Přijali jsme do firmykluka / holku těsně po škole a ona / on nic neumí. Nedokáže vyřešit triviální praktické problémy, neumí se ani zeptat, jak to má udělat.Když se pídím po podrobnostech, dozvím se, že ač se jedná o absolventa ekonomického oboru, neumí pracovat s Excellem, má problém ovládat Outlook, nedokáže napsat reklamaci, protože neví, jak vypadá. K sečtení čísel 20 a 30 potřebuje kalkulačku a neví, že hlavní město Polska je Varšava. A navíc je takový absolvent přesvědčen o své dokonalosti a nepostradatelnosti.Nepřekvapuje mě to. Protože na škole ekonomického typu pracuji, pokusím se popsat příčiny tohoto jevu.Základní problém je v celkové koncepci základního a středního školství. Škola má dnes děti bavit, má přistupovat individuálně ke každému žáku a zohledňovat jeho specifické potřeby. V případě středního školství s maturitouse z původně do určité míry výsadních oborů stává záležitost, na kterou má student právo. Řada škol má problém s tím, aby vůbec otevřela ročník, proto bere i žactvo, které by se dříve, za minulého režimu,nedostalo ani na zedníka. Skoro všechna „systémová“ zlepšení se v praxi odehrávají pouze na papíře, řada učitelů neumívůbecučit... Podívejme se na školství jako celek trochu podrobněji.Základním pojmem dnešního školství je slovo problém. Má ho skoro každý žák. Jeden je dyslektik, druhý dyskalkulik, třetí má kombinaci obojího a k tomu pochází z Mongolska, čtvrtý je z rozvedeného manželství, pátý je sociálně slabý, šestý je na hranici normálnosti a Aspergerova syndromu. Žáci beztzv.„problémů“, které si dnešní režim, vdiktátu od EU, vyrobil, takřka nejsou.Tím, že byly zrušeny speciální školy, nebyli tito žáci zpracováni odborníky, kteří dokázali řadu projevů eliminovat a čtyřhodinové školení z žádného učitele specialistu neudělá, i když samozřejmě dostane certifikát o tom, že je proškolen. Zažil jsem studenta nástavby s Touretteovým syndromem, který mi při výuce periodicky kokrhal, ale připouštím, že výše popsané komplikace se dají zvládnout.Jakmile se ale uzavírá klasifikace, jsou tyto problémy velmi často důvodem, proč student prospěje –pokud by neprospěl a stěžoval si, došlápne si na školu Česká školní inspekce, jak je možné, že nedokáže zvládnout někoho se specifickými vzdělávacími potřebami...Další potíž je v tom, že základní školy jako celek selhávají na celé čáře (i když vím, že i na nich jsoumnohdyvelmi kvalitní učitelé). „Socialistické“ osnovy byly nahrazeny školními vzdělávacími programy. Ty jsou psány podle tzv. rámcových vzdělávacích programů, což je v praxi snůška všeobecných a nicneříkajících keců, které dělají zpopulace akorát hlupáky, ale chce to EU ... A tak všechno, co bylo zminula je zatracováno, ačkoliv dříve ze škol odcházeli lidé natolik vzdělaní, že když emigrovali tzv. na západ, okamžitě se uplatnili. Není to zvláštní ?? "

"Navíc je dnes doba, kdy je biflování považováno za překonané, požaduje se interpretace. S algebrou či vyjmenovanými slovy se takžáci toliko zdvořile seznámí, ale učivo se pak již zpravidla neprocvičuje, neboť by to smrdělo memorováním.Tvůrci školské koncepce si ale neuvědomili, že i na interpretaci potřebuji mít určité penzum (nabiflovaných) znalostí. Ve výsledku tak máme v lepším případě stádo žáků ochotné se hádat o čemkoliv, ale nemající sebemenší argument pro nebo proti.Neustálé diskutování, přecházející vpermanentní neklid, rozhádanost každého skaždým, to je dnešní styl, vnucený nám opět EU a USA.Prestiž učitelů hraje rovněž významnou roli. Občas zaslechnu v tramvaji matku, která říká malému,školou povinnému dítěti, že „paní učitelka je kráva“. Byť vím z vlastní zkušenosti, že je hovězích typů ve školství relativní dostatek, má tato hodnotící věta obrovský dopad na možnosti učitele ohledně vzdělávání. Když vám rodič řekne, že je někdo blbec, budete si ho potom vážit a poslouchatho?Navíc, byť to osobně nechápu, má i dnes řada –hlavně učitelek –problém s výpočetní technikou. Odeslat či přijmout mail je quest na půl hodiny, většina z nich skončila u kopírek. Na matematice tak zvídaví žáčci dostávají stokrát okopírované slovní úlohy psané ještě na stroji a počítají příklady „Kolik svetrů si můžu koupit za 200 Kčs, když jeden stojí 47 Kčs?“To prestiži učitele taky nepřidá...mimochodem, za 47 Kč si dnes nekoupím ani ponožky, natož svetr, asi se někam zatoulaly nuly ...Aby učitelé nebyli za voly a učitelky za krávy, procházejí takřka neustále nějakým školením. Sám jsem jich absolvoval ranec a byla všechna na draka. Lektoři často nevědí, o čem mluví, mají v prezentacích gramatické chyby,či jim zkolabuje u videa zvuk. Zažil jsem na vlastní oči situaci, kdy jsem upozornil lektorku na chybu ve shodě podmětu s přísudkem v promítané prezentaci. Odpověděla mi, že o ní ví, že jí to říkají pokaždé...Co naplat školit se budeme neustále, protože to chce EU a hojně na to přispívá, jen se ptám, proč aco za tím „dobrosrdenstvím“ sakra vězí, no bruselský ouřada si asi potřebuje vylepšit domácí rozpočet ... Tím se dostávám ke školství střednímu. Již poměrně dlouhou dobu je nekriticky protežováno maturitní vzdělávání. Ono to vypadá ve výroční zprávě hezky,když se napíše, že 75 % studentů dosáhlo na maturitu, ale Gaussova křivka je neúprosná a školy musely jít s požadavky dolů. Krásným příkladem je obor Kosmetička. Kdysi učební obor byl povýšen na obor maturitní.Nechápete? Já také ne. Klasické řemeslo, jenže to bylo dříve a co bylo dříve, všechno je podle EU naprosto špatně!Výsledek? Dívky, které bychani zoběma zavřenýma očimaneoznačil za studijní typy, se praly s kuželosečkami vmatematice,či se zdravovědouna úrovni biologie člověka na gymplu. To vše na úkor praxe, takže ve výsledku neuměly pořádně ani jednoani druhé, hlavně, že bude maturita a „bruselák“ si udělá někde zase „poctivou“ čárku ... Kapitolou samou pro sebe je pak školení ke státním maturitám.Ty byly s velkou slávou po třináctiletém vyvíjení vypuštěny do světa, aby se na nich,co dva roky,něco měnilo, protože „to nevyhovuje potřebám škol“. Na každou změnu navazuje školení a diplom, přestože se vlastně zkouší pořád to samé. Za každé školení pak dostane pedagog certifikát, podle jejichž počtu se (papírově) hodnotí kvalita učitele –např. bez určitého diplomu nemůže sedět "