Show Email

Tělo:

"HORÁKOVÁ 27. 6. 1950 NEBYLA POPRAVENA

Severočeská PRAVDA

Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz

Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473

červenec 2020

http://www.severoceskapravda.cz/index.php/historie/2721-horáková-27-6-1950-nebyla-popravena

Blíží se datum údajné popravy trojnásobné agentky Horákové, a tudíž nás v televizi v různých pořadech už zas otravují, vzpomínkami na tuto osobu, o které se ani její tehdejší kolegové nevyjadřovali dobře. Svá téměř 74-letá ústa si např. „třepí“ také Saskia Burešová v „jejím“ Kalendáriu, nářkem nad výročím dle jejího vyjádření justiční vraždy, která se s největší pravděpodobností vůbec neuskutečnila. Zveřejňujeme proto opět poznatky, které jsme už jednou uvedli:

Otázka je: Byla Milada Horáková, agentka tajných služeb, která jak známo spolupracovala i s gestapem, opravdu popravena?

S otevřením archivů a objevení nových informací se objevily hlasy, které její smrt popírají. Jedním z těch, kteří se dopracovali k takovým závěrům, je Dr. Rudolf Ströbinger, také JUDr. Miroslav Kopecký. Dr. Ströbinger zemřel v roce 2015. Před tím publikoval na toto téma a bylo možné s ním i rozumně rozmlouvat. JUDr. Kopecký zemřel v roce 2010. Oba pánové dospěli k závěru, že neexistují žádné důkazy, že by Milada Horáková byla na nádvoří pankrácké věznice skutečně popravena. Kladou si otázku: Byl rozsudek vykonán nebo strávila Horáková zbytek života v USA nebo dokonce v Světském svazu? Historik Buquoy říká, že poznal Dr. Ströbingera v době, kdy byl zastupujícím šéfredaktorem Lidové demokracie. V roce 1968 emigroval do Německa a stal se redaktorem československého vysílání Deutsche Welle a od roku 1975 byl dopisovatelem západoberlínského rádia – Vysílač Svobodný Berlín. Nebyla to žádná bezvýznamná figura. Vydal Knihu Stalinovy největší politické procesy. A právě tento historik byl překvapen tím, že v knize píše např. o Rudolfu Slánském, ale vůbec nezmiňuje Miladu Horákovou. Takže mu okamžitě telefonoval a navázali spolu kontakt. Cituji pana Ströbingera: Říká, že chtěl o Horákové psát monografii, ale důkazy o jejím životě, jako by se ztrácely v písku. Dokonce její mladší sestra, provdaná Tůmová, nechtěla o ní vůbec slyšet a nechtěla o Horákové cokoli říct, údajně s tím, že je vázána mlčením. A na něj to dělalo dojem, jakoby Milada Horáková za sebou pečlivě zahlazovala stopy. Její činnost v letech 1945-49 definoval právě Ströbinger jako „dublera“ (dvojitý agent) – že současně pracovala jako vyzvědačka pro SSSR, pro USA a také pro Francii, čímž připomínala legendární Matu-Hari. Nejvíce překvapila pochybnost o popravě. Nelze o tom vůbec nic nalézt. Hrob neexistuje, o urně není nikde žádný záznam.

(Že nepřijde nikomu divné, když se konají vzpomínky u různých hrobů – Beneše, Palacha, a jiných., že se nekoná nic u hrobu Horákové? Je to proto, že její hrob v této zemi neexistuje? – pozn. RSP)

Záhadně se ztratilo popravčí prkno i oprátka, na které byla údajně oběšena. Nikdo netuší, kam tyto důkazy zmizely. Údajný kat Vladimír Trunda, který se později stal vedoucím pohřební služby v Ústí nad Labem, když ho v roce 1968 požádal pan Ströbinger o rozhovor, tak se velmi bránil nařčení, že popravil Miladu Horákovou. Řekl, že dostal odměnu na tu dobu vysokou, 60000 korun pouze za podpis úřední listiny, podepsal to jako kat, ale u popravy vůbec nebyl. (Pokud bychom vzali v úvahu výši průměrné mzdy v roce 1948, t. j. 823,- korun, tak v dnešní době (v roce 2019) by to bylo 2,6 milionů Kč – pozn. RSP.) Popravu údajně provedl jeho pomocník, ale jméno pomocníka žádné nesdělil a žádné se nezjistilo. Dále je tu i protokol o úmrtí Milady Horákové, který v roce 1950 vystavil jistý MUDr. Hampl, ale ani tento lékař nebyl u popravy, stejně jako nebyl u popravy kat. Lékař pouze podepsal protokol, který mu byl předložen a dostal odměnu 20000 korun (Přepočteno na dnešek asi 878.000,- Kč – pozn. RSP.) Historik Buquoy vyslovil jako bývalý zpravodajský důstojník British Inteligence Corps Berlin-West hypotézu, že v případě kata i lékaře se jedná o honoráře za mlčenlivost. Z těchto premis vychází, že Horáková vůbec nebyla popravena.

JUDr. Kopecký, člen Národně sociální strany znal Miladu Horákovou osobně ještě ze svých studentských let na právnické fakultě. Tento pán byl vyloučen z této strany a odsouzen na 12 let za pokus o převrat a po předčasném propuštění členství ve straně zachoval. Nikdo ho asi nemůže podzírat ze spolupráce s režimem. Vůči Horákové zastával následující mínění: „Byla bezohlednou kariéristkou, ochotná připojit se ke komukoliv, spolupracovat s kýmkoliv, pokud by to prospělo její kariéře.“ (Chtěla být ministryní zahraničních věcí – pozn. RSP) Nejdříve to byl SSSR potom USA. Její výpovědi před soudem nejsou relevantní, neboť věděla, že vše se nahrává a filmuje. Chtěla se ukázat v očích národa v nejlepším světle, jako bojovnice za demokracii. M. Horáková byla právnička, mohla se proti obviněním bránit, ale ona všechno, z čeho byla obviněna, přiznávala. Po skončení procesu proto Gottwald veřejné promítání její obhajoby zakázal. Obával se její glorifikace. Šlechta a Neumann mi tvrdili, že popravena nebyla. Sovětská GDU ji prý odvezla do Moskvy“, řekl JUDr. Kopecký.

Pan Ströbinger hovoří o možnosti transferu do USA. Pan Kopecký o transferu do SSSR. Další možnost byla, že po převezení do SSSR byla vyměněna za nějakého agenta v rámci výměny agentů mezi SSSR a USA a vydána do USA. Ponecháme-li stranou úvahy o její poněkud neprůhledné povaze a zametání stop, transparentním faktem zůstává, že byla dvojitou agentkou a že byla odsouzena k trestu smrti. To je výchozí pozice. Zbývá prokázat, zda byl trest vykonán a pakliže nebyl, tak proč nebyl? Komu tato hra sloužila? Dodává, že poprava by v jejím případě mohla být fingována jen dvojím způsobem. Na šibenici by skončil někdo jiný úředně vydávaný za Horákovou nebo oběť na šibenici nezemřela. Přikláněl se k druhé verzi, která se doslova nabízí. (V případě prvé by existovala urna s popelem jiné popravené, ale žádná taková v evidenci není – pozn. RSP.) Na Horákovou totiž byla použita šibenice typu „prkno“. Zde nekončí odsouzenec v propadlišti, to znamená, že nemá zlomený vaz, nýbrž byl popravován smyčkou kolem krku, která se napíná a oběť zemře udušením. Aby se stala poprava fingovanou, stačilo povolit lano, smyčka by se uvolnila a odsouzenec by se neudusil. Dále je citován úřední záznam kata Trundy, který u popravy nebyl: „Katův pomocník trhl lanem za její spoutané nohy, až ji udusil.“ Otázka je, kdo tedy byl katův pomocník? Zdá se, že vlastně vůbec neexistoval. Pokud neexistoval, tak byla nebo nebyla popravena? Autor protokolu MUDr. Hampl u popravy také nebyl. Popravovány byly 4 osoby. První byl Záviš Kalandra, druhý Oldřich Pelc, třetí Jan Buchal a za ním následovala Horáková. Zde by pro přežití odsouzené hovořil fakt, že byla poslední. Jako vedoucí síla vyzvědačské skupiny měla být popravena jako první. To byla tehdy praxe všude na světě. Pokud měla být poprava fingovaná, bylo nutné zařadit odsouzenou na místo poslední, aby bylo možno provést nepozorovaný únik, aby bylo co nejméně svědků. MUDr. Hampl je podepsán pod protokolem o smrti Milady Horákové. Ale nebyl na místě. Ohledáním mrtvol na místě byl pověřen MUDr. Grünwald. V případě tohoto náhradníka MUDr. Hampla, stejně jako u katova náhradníka nelze o této osobě vůbec nic dohledat. Existence a úloha těchto dvou osob je naprostou záhadou.

(Řečeno s Vlastou Buriánem: „Jde o bytosti tzv. mystické, které provedly popravu, ohledaly mrtvolu a víc od takového nějakého pomocníka a MUDr. Grönwalda nemůžeme chtít. A že neexistovali? To už nemusí nikoho zajímat.“) Vypadá to tak, že vůbec neexistovaly.

Pan Kopecký, se domnívá, že žádosti o milost od Winstona Churchilla, Eleanor Rooseweltové, Alberta Einsteina, nemohlo moskevské vedení ani Gottwald ignorovat.

Sama Horáková sdělila své spolužačce, že se bojí odvozu do SSSR. Žádosti o milost přicházely z Velké Británie a USA. Pakliže by moskevské vedení a Gottwald žádosti uznali, následoval by transfer Horákové na Západ, nejpravděpodobněji do USA pod změněnou identitou. To by jí nemělo působit potíže, protože už v době protektorátu Čechy a Morava fungovala pod krycími jmény Milada Králová nebo Milada Pěkná. Byl důvod, proč by se měla CIA k transferu do USA rozhodnout? Nejednalo o jejich agenta, ale o osobu, která se rozhodla nabídnout své služby CIA a ještě navíc šlo o „dublera“ - agentky pracující na dvě strany.

Na dotaz: Co by KSČ fingovanou popravou získala, odpověděl Ströbinger: Poprava musela být oficiálně provedena jako odstrašující případ. (Patří se pro úplnost dodat dodat, že kromě žádostí o milost několika významných „potentátů“ a osobností ze Západu, docházely tisíce žádostí od občanů ČSR - ze závodů, kteří žádali za vlastizradu pro Horákovou trest smrti – pozn. RSP). Ve skutečnosti mohlo dojít mezi USA a ČSR k výměně agentů a Horáková mohla strávit zbytek života pod cizí identitou v Americe. Pokud jste se věnovali problematice politických procesů v 50. letech, tak víte, že politické procesy (v Polsku, Maďarsku a ČSR – pozn. RSP) byly zejména hrou americké CIA.

Pokud se týká historiků, kteří tyto informace a závěry poskytli, tak třeba Buquoy je přítelem tzv. „sudetských Němců“. Ale právě tím je jeho svědectví cennější. Kdyby to byl nějaký komunistický historik, tak by mu nikdo nevěřil. Buquoy neměl žádný zájem, aby bránil komunistický režim.

V roce 1968 v rozhlase běžela jedna relace, která rozebírala politické pozadí událostí, a autentičtí svědkové vzpomínali na to, jak se někteří lidé dostali do sporu s KSČ. V tom pořadu jeden z těch 639 odsouzených mluvil o tom, jak spolupracoval s britskou MI 6 a byl spojkou k Miladě Horákové. Pokud měli komunisti tyto informace, potom Milada Horáková byla pochopitelně odsouzena, ona nebyla jen dvojitým, ale pravděpodobně až trojitým agentem.

(Převzato – zdroje citovány v textu.)