Show Email

Tělo:

Důchodci: Poslední bašta odporu proti systému, který potřebuje vyrábět

poslušné otroky bez paměti a kořenů

A právě tady máme ten skutečný důvod, proč systém tak zuřivě útočí na

důchodce. Nejsou to jen peníze, není to jen jejich "neproduktivita". Je to

něco mnohem hlubšího, mnohem nebezpečnějšího. Důchodci jsou poslední

překážkou totální kontroly nad myšlením příštích generací. A systém to ví.

Proto bije na poplach.

Představme si to: Důchodce už není otrok kanceláří, fabrik ani korporátních

molochů. Má čas. A ten čas může trávit se svými vnoučaty - těmi samými

dětmi, které stát a jeho poslušné neziskovky, školy a média usilovně

převychovávají k bezbřehému multikulturalismu, slepé poslušnosti vůči

Bruselu a přesvědčení, že tradice, národ a rodina jsou přežité pojmy z doby

kamenné. Děti, které místo pohádek dostávají lekce o "genderové fluiditě",

místo vlasteneckých písní zpívají ódy na "globální občanství" a místo úcty k

předkům se učí, že historie začíná až rokem 1989 - přepsaná, vygumovaná a

přizpůsobená potřebám současné moci.

A teď si představme, že takové dítě přijde k babičce a dědovi. A ti mu

začnou vyprávět, jak to bylo doopravdy. Jak vypadal svět před globálními

korporacemi, co to znamená mít hrdost na svou zemi, proč je důležité držet

pohromadě jako rodina, i když se svět řítí do šílenství. Důchodci jsou

živoucí pamětí národa - a paměť je to poslední, co systém chce, aby měly

nové generace. Protože paměť znamená srovnání. A srovnání znamená otázky. A

otázky znamenají revoluci.

Systém potřebuje, aby děti vyrůstaly odpojené - od minulosti, od rodiny, od

jakéhokoli pevného referenčního bodu, na který by se mohly vztahovat.

Potřebuje, aby byly kořeny přerušené, aby neexistovala kontinuita, aby každá

nová generace byla jen prázdnou nádobou, kterou lze naplnit oficiální

propagandou dnešního režimu. A důchodci tohle narušují. Jsou jako strážci

brány, kteří stojí mezi dětmi a totální indoktrinací.

A proto musí být izolovaní. Zdiskreditovaní. Znevážení. Zesměšnění.

Ponížení.

Všimli jsme si, jak se v médiích neustále vytváří obraz důchodců jako

zaostalých, sobeckých, nesnášenlivých staříků, kteří "brzdí pokrok"? Jak se

vnucuje představa, že jejich názory nestojí za pozornost, protože "už

nechápou moderní svět"? Jak se mladí a staří poštvávají proti sobě pomocí

uměle vykonstruovaných sporů o důchody, o bydlení, o politiku? To všechno je

záměr. Rozdělená společnost je ovladatelná společnost. A nejúčinnější

způsob, jak rozdělit, je postavit generace proti sobě.

Kdyby totiž mladí a staří stáli společně, systém by měl problém. Kdyby si

vnoučata mohla povídat s dědečky o tom, jak fungovala svoboda předtím, než

se z ní stala prázdná fráze, nebo s babičkami o tom, jak se vařilo z

opravdových surovin místo z chemického odpadu z hypermarketů - byla by to

katastrofa pro plány elit. Děti by začaly vidět rozpory. Začaly by

pochybovat. Začaly by myslet.

A to je něco, co si systém nemůže dovolit.

Proto musí být důchodci odstavení na vedlejší kolej. Proto musí být jejich

vliv na vnoučata co nejvíce omezený. Proto se podporuje model, kde rodiče

nemají čas na děti, a ty pak tráví více času ve školách a na kroužcích

řízených systémem než v kruhu rodiny. Proto se tradiční hodnoty zesměšňují a

rozvrat rodiny se vydává za "pokrok".

Důchodci jsou poslední obrannou linií. Pokud padnou, padne všechno.

Takže až příště uslyšíme, jak někdo nadává na "líné důchodce, co se jen

flákají", nebo jak se masmédia snaží vyvolat dojem, že staří lidé jsou

přítěž, pamatujme: Nejde o peníze. Nejde o dopravu. Nejde ani o volby. Jde o

moc. O kontrolu. O to, kdo bude formovat mysl příštích generací.

A systém už se třese strachy, že by to mohli být právě ti "nebezpeční"

staříci a stařenky, co mají tu drzost pamatovat si víc, než je oficiálně

povoleno. Nejhorším nepřítelem systému je totiž DLOUHODOBÁ PAMĚŤ!