Show Email

Tělo:

Poslední bašta odporu proti systému, který potřebuje vyrábět poslušné otroky

bez paměti a kořenů A

právě tady máme ten skutečný důvod, proč systém tak zuřivě útočí na 

důchodce. Nejsou to jen peníze, není to jen jejich "neproduktivita". Je to

něco mnohem

hlubšího, mnohem nebezpečnějšího. Důchodci jsou poslední překážkou

totální kontroly nad myšlením příštích generací. A systém to ví. Proto

bije na poplach. Představme si to: Důchodce už není otrok kanceláří,

fabrik ani korporátních molochů. Má čas. A ten čas může trávit se svými

vnoučaty - těmi samými dětmi, které stát a jeho poslušné neziskovky, školy a

média

usilovně převychovávají k bezbřehému multikulturalismu, slepé

poslušnosti vůči Bruselu a přesvědčení, že tradice, národ a rodina jsou

přežité pojmy z doby kamenné. Děti, které místo pohádek dostávají lekce

o "genderové fluiditě", místo vlasteneckých písní zpívají ódy na

"globální občanství" a místo úcty k předkům se učí, že historie začíná až

rokem 1989 - přepsaná, vygumovaná a přizpůsobená potřebám současné moci. A

teď si představme, že takové

dítě přijde k babičce a dědovi. A ti mu začnou vyprávět, jak to bylo

doopravdy. Jak se žilo za socialismu, jak vypadal svět před globálními

korporacemi, co to znamená mít hrdost na svou zemi, proč je důležité

držet pohromadě jako rodina, i když se svět řítí do šílenství. Důchodci

jsou živoucí pamětí národa - a paměť je to poslední, co systém chce, aby

měly nové generace. Protože paměť znamená srovnání. A srovnání znamená

otázky. A otázky znamenají revoluci. Systém potřebuje, aby děti

vyrůstaly odpojené - od minulosti, od rodiny, od jakéhokoli pevného

referenčního bodu, na který by se mohly vztahovat. Potřebuje, aby byly

kořeny přerušené, aby neexistovala kontinuita, aby každá nová generace

byla jen prázdnou nádobou, kterou lze naplnit oficiální propagandou

dnešního režimu. A důchodci tohle narušují. Jsou jako strážci brány,

kteří stojí mezi dětmi a totální indoktrinací. A proto musí být

izolovaní. Zdiskreditovaní. Znevážení. Zesměšnění. Ponížení. Všimli jsme

si, jak se v médiích neustále vytváří obraz důchodců jako zaostalých,

sobeckých, nesnášenlivých staříků, kteří "brzdí pokrok"? Jak se vnucuje

představa, že jejich názory nestojí za pozornost, protože "už nechápou

moderní svět"? Jak se mladí a staří poštvávají proti sobě pomocí uměle

vykonstruovaných sporů o důchody, o bydlení, o politiku? To všechno je

záměr. Rozdělená společnost je ovladatelná společnost. A nejúčinnější

způsob, jak rozdělit, je postavit generace proti sobě.

Mk 3:24 „Ak je kráľovstvo rozdelené samo proti sebe, také kráľovstvo

nemôže obstáť. A ak je dom rozdelený sám proti sebe, taký dom nemôže

obstáť.“

Kdyby totiž mladí a staří stáli společně, systém by měl problém. Kdyby

si vnoučata mohla povídat s dědečky o tom, jak fungovala svoboda

předtím, než se z ní stala prázdná fráze, nebo s babičkami o tom, jak se

vařilo z opravdových surovin místo z chemického odpadu z hypermarketů -

byla by to katastrofa pro plány elit. Děti by začaly vidět rozpory.

Začaly by pochybovat. Začaly by myslet. A to je něco, co si systém

nemůže dovolit.

Proto musí být důchodci odstavení na vedlejší kolej. Proto musí být

jejich vliv na vnoučata co nejvíce omezený. Proto se podporuje model,

kde rodiče nemají čas na děti, a ty pak tráví více času ve školách a na

kroužcích řízených systémem než v kruhu rodiny. Proto se tradiční

hodnoty zesměšňují a

rozvrat rodiny se vydává za "pokrok". Důchodci jsou poslední obrannou linií.

Pokud padnou, padne všechno. Takže až příště uslyšíme, jak někdo nadává

na "líné důchodce, co se jen flákají", nebo jak se masmédia snaží

vyvolat dojem, že staří lidé jsou přítěž, pamatujme: Nejde o peníze.

Nejde o dopravu. Nejde ani o volby. Jde o moc. O kontrolu. O to, kdo

bude formovat mysl příštích generací. A systém už se třese strachy, že

by to mohli být právě ti "nebezpeční" staříci a stařenky, co mají tu

drzost pamatovat si víc, než je oficiálně povoleno . Nejhorším

nepřítelem systému je totiž DLOUHODOBÁ PAMĚŤ!