Show Email

Tělo:

Nezávislá úvaha nad značnou částí vlivných i indiferentních občanů i ovčanů.

Neračte se zlobit na svou neznalost, nebo neinformovanost a autora nekamenujte, nevíte, zda za půl roku nebudete na jeho místě. Jinotajů si nevšímejte, nebo se můžete sami zahloubat nad současností a hledat východiska. Opět jako občas, článek o něčem jiném.

Nejčastější dnešní setkávání téměř s čímkoliv – ať to je pořad televize, reklama na nároží, politická prohlášení politiků státu, kraje i většinu obecních, jsou taková, že plně, nebo téměř plně, vyhovují nadpisu tohoto článku.

Jste milovník psů ? – tak pozor na setkání na procházce, nebo jen při nutném denním nehygienickém krátkodobém venčení zmíněného psa, s větší skupinou zahraničních hostů, kteří dle současných i historických dokumentů nesnášejí psy a i dle těchto dokumentů ani vepře, i když pasení vepřů domácích na travnatých terénech bylo už hodně dávno, stejně jako i pasení husí vytěsněno z vesnického života, má-li článek splňovat teze dle nadpisu. Rada v tomto odstavci může být předčasná. Nebo ani ne – když realitní kanceláře mají stále další zájemce na koupi vesnických pozemků nebo chalup.

A co říci – nebudeme-li se dívat jinam, o takovém současném reálně se vyskytujícím a hodně často v řídících orgánech státu i nadstátu praktikovaným pořekadlem, že kam čert nemůže tak tam bývá dnes stále častěji nastrčená bába, i když čerti – ti čeští čerti vždy v pohádkách – ach kam doby mladosti už uplynuly – byli na rozdíl – všímejte si, od čertů zahraničních, vždy celkem dobromyslní a více pouze na oko strašili peklem. Jenže taková pohádka psaná Němcovou – tedy Boženou, je i v tomto ohledu více v Pekle sloužícího sirotka Petra, přikládajícího vytrvale pod kotly hříšníků, takto radou a nabídkou Luciferovou, když po smrti svých rodičů hledajícího jakoukoliv službu u sedláka, zámeckého zahradníka i jinde, ale všichni tohoto sirotka posílali k čertu. Tak k němu šel – jenže tam se nechodí – tam se propadá.

Peklo že není realita? Fakt není? A co nyní se děje v Gaze, Kurachovu, jižně od Kurska a možná i leckde jinde. Přitom už tím dlouho trvajícím zabíjením lidských duší (tělo je jen obal, nosič, duše je mozková činnost a ta využitím kyslíku a cukru z tělesné krve spotřebovává energii k myšlení, no a energie – jak nám už mnohem dříve napověděl – pro ty chápajíc,í pan Albert Einstein – energie se nemůže ztratit, pouze přeměnit – chytrému napověz, hloupého trkni), se ti odpovědní víc a víc blíží k přijetí v Luciferově firmě k trvalému, nebo dočasnému – dle stupně své vlastní nelidskosti – kotelnímu varu. Zde v tomto velmi vážném varování to neberte jako pohádku – i ti nejvyšší potentáti mívají špatnou náladu a i někdy děsivé sny. S následky. Neřeknou to, ale mají.

Vzpomeňte na kdysi xtá čínská varování americkým lodím i letadlům porušujícím vzdušný i námořní výsostný snad dokonce prostor tehdejší Čínské lidové republiky. I 356 krát, to tehdy bylo. Velmi vážná varování. Kdekdo se tehdy Číňanum smál. Dnes už se nesměje nikdo. Čína je ekonomický obr a nukleární velmoc.

A co je už na spadnutí – to zvyšování vojenských, skrytě válečných, utrhování si od huby u těch evropských nejchudších, protože bohatí a nejbohatší – zisk, ten motor kapitálu a kapitalistů má tu vlastnost, že když šance zisku vyššího i nejvyššího nese to, že když může zisk dosahovat už sto, ba i tří set procent a možná i daleko více, jak praxe dokazuje, se nezastaví ani před tím nejhorším zločinem. Reálné poučení toho filozofa, který má své nadlidské zpodobnění – sochu v městě Trevíru.

Vzpomínáte na tu skleněnou tubičku s bílým práškem v ruce amerického ministra války– kdy ale drze lhal celému světu a věděl to. Bylo to na zasedání Rady bezpečnosti OSN. Ale jistota obrovských zisků z ukořistěné ropy a jiných surovin v Iráku mu a jeho chlebodárcům stála i za těch mnoho stovek tisíc iráckých dětí hynoucích hladem a nemocemi – viďte kdysi Češka Albrightová, nyní v tom vroucím kotli. Je tam fajn?? Stálo to za to ??? Opovržení vědoucími netřeba zvýrazňovat.

Slovensko plus napojené okolí jediným potrubím k dodávce zemního plynu přes ukrajinské území, je sankcionováno těmi, které v posledních letech dotovalo na úkor vlastní prosperity, vlastní protiletecké i vojenské ochrany státu, vlastního sociálního zabezpečení svých obyvatel a s davy té části obyvatel, chtivými pod fanfárami poražené opozice v demokratických volbách, napodobit události před jedenácti lety na náměstí Nezávislosti ve městě s protékající řekou, která má vždy svůj západní břeh velmi strmý vlivem z hodin fyziky a zeměpisu středních škol, známé Coriolisovy síly. Pamatujete ještě? Otáčení Země nejen formuje břehy řek tekoucích směry – sever, jih, nebo i opačně a také i opotřebování kolejnic železnic vedoucích podobným směrem.

Řeky i železniční koleje mají na běh světa vliv nemalý, když tu trať nutně potřebujete nebo onu řeku se strmým břehem musíte vojensky zdolat. To vědí, nebo by měli zainteresovaní největší současní papaláši znát, i když by bylo záhodno raději odtroubit všude vojenské snahy a provézt už konečně tak toužebně očekávanou touhu všech matek a otců, děsivě se strachujících o své syny a mnohdy i dcery v maskovacích oblecích s výložkami, tu i tam a i onde.

Závěr textu by nebyl dostatečný, kdyby se hloubání nad realitou skutečnou i mainstreamově vylhanou nezakončilo nadějí, že dvacátého ledna tohoto roku, po inauguraci nového velitele – sice dočasného, ale nejmocnější armády světa, se dosavadní vznášející se smrtihlav radioaktivity a definitivního black autu všech polovodičů, co jich je a tím přesun zbytku lidí přeživších – do jeskyní, nikdy nekonal. Zdar všem vytrvalým chcimírům, svítícím v pátek i v úterý. Za MÍR a proti těm, kteří si nevidí ani na špičku svého nafrněného nosu.

Svítící svými lucernami a svíčkami, s transparenty proti válce a proti kolaborační fialové vládě – děvčata i chlapci, mladí jste všichni svým odhodláním. Odoláváte nezájmu, skrytému i otevřenému nepřátelství, ba i také fyzickým útokům těch proti kterým vlastně tento text tvořím. Jako výtku, varování, obžalobu a fakt, který platil vždy a všude. Jak si kdo ustele tak si i lehne.

A jen kdo se nebojí, může do lesa.

Krásný den všem Pepík

"