Show Email
-- mlynářů z hoslovického mlýnaStarobylý mlýn v osadě Podhoslovičky byl od roku 1802 až do začátku 21. století v majetku rodiny Harantů. Díky životnímu příběhu posledních majitelů se dochoval v podobě, kterou měl před sto letyHoslovický mlýn (Autor: MSP 06/2023) Hoslovická rozhledna Autor: P. Urbanec 07/2020Vesnici Hoslovice donedávna téměř nikdo neznal. Leží na návrší v podhůří Šumavy jihozápadně od Strakonic. Přímo nad západním okrajem vsi se zdvíhá zalesněný vršek, na němž v létě roku 2005 vyrostl štíhlý, 50 metrů vysoký kovový stožár mobilního operátora a na něm ve výši 29 metrů po 152 schodech volně přístupný ochoz rozhledny. Ačkoli Hoslovice jsou starobylá ves doložená již roku 1352 v majetku řádu křížovníků s červenou hvězdou, nikdy neměly kostel. Na návsi však stojí památkově chráněná pozdně barokní kaple sv. Václava z 2. poloviny 18. století s hranolovou věží v průčelí v podobě z roku 1934. Před ní se nachází socha sv. Jana Nepomuckého a kříž z 19. století. Tyto stavby by ale k proslulosti vsi nestačily. Hoslovická kaple sv. Václava Autor: B. Stejskalová 07/2019Nejvíce tuto obec proslavil vodní mlýn. Jeho existence je prvně zmiňována již roku 1352. Ten současný nestojí přímo ve vsi, ale v údolí asi kilometr na jihovýchod. U Hoslovického potoka se tu nachází osada Podhoslovičky, kterou tvoří starý mlýn a čtyři chalupy. Mlýn je to opravdu starý, první zprávy o něm pocházejí již z roku 1654. Dodnes vypadá jako z pohádky. Zděná mlýnice se zázemím, sklepem a chlebovou pecí, přilehlá roubená obytná část s patrem, vedle roubený objekt s chlévy a kolnou a za malou brankou dvorek s roubenou stodolou. Všechny stavby jsou kryty doškovými střechami. Mlýnské zařízení zachované v původním stavu je prý jediné ve střední Evropě, které zůstalo také na původním místě. Vývoj událostí způsobil, že dodnes si tu člověk připadá jako ve středověku. Mlýn byl od roku 1802 v majetku rodu Harantů, který sem přišel ze sousední vsi Střídky. Mlynář, který tu působil od počátku 20. století, měl celkem 12 dětí. Dvě z nich zemřely brzy po narození, třetí se nešťastnou náhodou utopilo v mlýnském náhonu a devět jich přežilo. Starý mlynář stejně jako jeho manželka zemřel brzy po 2. světové válce ještě před nástupem komunismu. Za války projevil velkou statečnost, protože v odlehlém mlýně, který Němci zapomněli zaplombovat, načerno mlel okolním sedlákům ukryté zbytky obilí, i když tím riskoval život celé rodiny. Po válce proti všem zvyklostem mlýn odkázal nejmladšímu synu Karlovi (1917-2005) s tím, že nejstarší František (1902-1984) tam bude mít doživotní výměnek. Bratři zůstali svobodní, zatímco ostatní sourozenci vesměs založili rodiny v okolních vesnicích. Oba bratři, velmi zdatní řemeslníci a velcí dříči, pak díky okolnostem prožili zvláštní život v neuvěřitelné izolaci. Naprostou ignoraci, kterou použil jejich otec vůči nacistům, projevili vůči komunistickému zřízení tak důsledně, že do mlýna nebyla zavedena voda ani elektřina. Jejich středověký způsob života po roce 1960 sdílela také jejich osamělá sestra Anna, vyučená švadlena, po níž tu zbyla kromě mlýnského zařízení a žentouru u stodoly jediná technická vymoženost, šicí stroj. Anna zemřela v roce 1982 a o dva roky později ve věku 82 let starší z bratrů František. Karel pak žil ve mlýně zcela sám ještě 20 let. Zemřel 5. ledna 2005 ve věku 87 let. Hoslovický mlýn Autor: Jiří Špaček 08/2009Téměř neuvěřitelný příběh posledních majitelů mlýna potvrzuje svědek, pražský fotograf Jaroslav Guth (*1940), který jako chalupář koupil chalupu vedle hoslovického mlýna začátkem 80. let 20. století. Jeho svědectví bylo v roce 2009 dostupné na internetu. Jeho sousedé Karel a František Harantovi ho od počátku fascinovali. Vyvzdorovali si totiž na totalitní moci, aby je nechala žít jako robinzony. Státu neodve