Show Email

Tělo:

----------------------------------- text přílohy -----------------------------

NA PAMÁTKU OBĚTEM GERMÁNSKÝCH NACISTŮ

Na tento tábor, ztracený na pobřeží Severního ledového oceánu, si dnes nikdo nevzpomíná. Jen rezavý ostnatý drát a díry vyhloubené v žulových kopcích dokazují, že tam kdysi žili lidé. Přesněji řečeno nežili, ale zemřeli zde. Svou smrt zde našlo několik tisíc sovětských válečných zajatců z Karelského frontu a Severní flotily.

Nebyli zastřeleni a zplynováni - zabil je arktický mráz. Ale ani ti, kteří toto peklo dokáza-li přežít, se už nikdy nemohli vrátit domů. Několik týdnů po skončení války Němci vyhladili přeživší sovětské bojovníky. S tichým souhlasem britských spojenců.

Informace o tom, že Němci vybavili velký tábor pro sovětské válečné zajatce poblíž norského města Tromsø, se na velitelství Severního loďstva objevila hned na začátku války. Jednalo se o hlášení leteckého průzkumu. Informace byla brzy podstatněji potvrzena.

V polovině roku 1943 se do Severního loďstva vrátil velitel torpédového člunu TKA-239 V. D. Jurčenko, který byl dlouho považován za mrtvého. Jeho člun byl potopen v bitvě s německým konvojem. Jurčenko uvedl, že ho Němci vyzvedli ve vodě, když byl zasažen střelou, a poslali ho do tábora u Tromsø, z něhož o pár měsíců později s pomocí norských vlastenců uprchl. Přestože námořnictvo již dobře vědělo o zvěrstvech, která naši váleční zajatci v německých táborech zaží-vali, vyprávění velitele lodi bylo doslova šokující..

Žádný tábor jako takový neexistoval. Byl to dvojitý plot z ostnatého drátu nad plochou holé země. Jediné budovy na jeho území byly strážní baráky a kulometné věže. Zajatci byli drženi pod širým nebem. Mráz na místě dosahoval až 45 stupňů Celsia. Lidé se snažili postavit si přístřešky, aby unikli krutému mrazu a arktickému větru. Většinou se jednalo o nory. Doslova je vyhloubili ve zmrzlé kamenité půdě. Vyhrabávali je vším, co měli po ruce - ost