Show Email

Tělo:

----------------------------------- text přílohy -----------------------------

NA PAMÁTKU OBĚTEM GERMÁNSKÝCH NACISTŮ

Na tento tábor, ztracený na pobřeží Severního ledového oceánu, si dnes nikdo nevzpomíná. Jen rezavý ostnatý drát a díry vyhloubené v žulových kopcích dokazují, že tam kdysi žili lidé. Přesněji řečeno nežili, ale zemřeli zde. Svou smrt zde našlo několik tisíc sovětských válečných zajatců z Karelského frontu a Severní flotily.

Nebyli zastřeleni a zplynováni - zabil je arktický mráz. Ale ani ti, kteří toto peklo dokáza-li přežít, se už nikdy nemohli vrátit domů. Několik týdnů po skončení války Němci vyhladili přeživší sovětské bojovníky. S tichým souhlasem britských spojenců.

Informace o tom, že Němci vybavili velký tábor pro sovětské válečné zajatce poblíž norského města Tromsø, se na velitelství Severního loďstva objevila hned na začátku války. Jednalo se o hlášení leteckého průzkumu. Informace byla brzy podstatněji potvrzena.

V polovině roku 1943 se do Severního loďstva vrátil velitel torpédového člunu TKA-239 V. D. Jurčenko, který byl dlouho považován za mrtvého. Jeho člun byl potopen v bitvě s německým konvojem. Jurčenko uvedl, že ho Němci vyzvedli ve vodě, když byl zasažen střelou, a poslali ho do tábora u Tromsø, z něhož o pár měsíců později s pomocí norských vlastenců uprchl. Přestože námořnictvo již dobře vědělo o zvěrstvech, která naši váleční zajatci v německých táborech zaží-vali, vyprávění velitele lodi bylo doslova šokující..

Žádný tábor jako takový neexistoval. Byl to dvojitý plot z ostnatého drátu nad plochou holé země. Jediné budovy na jeho území byly strážní baráky a kulometné věže. Zajatci byli drženi pod širým nebem. Mráz na místě dosahoval až 45 stupňů Celsia. Lidé se snažili postavit si přístřešky, aby unikli krutému mrazu a arktickému větru. Většinou se jednalo o nory. Doslova je vyhloubili ve zmrzlé kamenité půdě. Vyhrabávali je vším, co měli po ruce - ostrými kameny, dokonce i mis-kami. Vchody do nich ucpávali větvemi nebo je jednoduše zakrývali hadry. Ti, kteří neměli sílu kopat, si postavili jakousi chýši - kostry byly z větví a tenkých kmenů zakrslých bříz. Celá tato křehká konstrukce se pak pokryla drny a mechem. Lůžko tvořila pouhá hromada větví.

O vytápění nemohla být řeč. Nebyla tu žádná kamna ani dřevo, takže se museli hřát jeden o druhého, ale to při tak nízkých mrazech nebylo bezpečné. Každý den byl z chladných úkrytů vyne-sena řada těl vojáků, zmrzlých v ledu. Jejich místa okamžitě zaujali noví váleční zajatci, kteří do tábora přišli.

Pořádek v táboře byl skutečně sadistický. Němci jim za sebemenší přestupek odebírali svrchní oděv a obuv, byť jejich bídná ošacení se dala i tak jen stěží nazvat oděvem či botami. V takových podmínkách znamenal tento trest jediné – smrt.

V létě se začaly objevovat problémy s vodou. Pro tábor s tisíci lidmi byla k dispozici jen jediná studna. Jídlo dostávali jednou za 2-3 dny - obvykle polévka z bramborových slupek a strouhanku. O lékařské péči nemohla být ani řeč.

Zprávy sovětské rozvědky jen potvrzovaly hrůzy tábora u Tromsø. Podle posledních zpráv se na jaře 1945 v táboře nacházelo asi 2000 sovětských válečných zajatců, pro které bylo toto jaro poslední. Sovětská vojska se však do této části Norska nedostala až do konce války.

Tromsø a jeho okolí bylo pro hitlerovce důležitou oblastí. Byla zde umístěna elitní 6. horská divize wehrmachtu. Tento sektor Norska měl být podle dohody se Spojenci osvobozen britskými jednotkami v květnu 1945. Během společného plánování bojové operace dostalo britské velení ta-ké příkaz osvobodit zajatecký tábor a připravit sovětské bojovníky, kteří zde přežili, na transport domů. Tato operace se však nikdy neuskutečnila. Britové se v Tromsø vylodili až po kapitulaci Německa, 10. května 1945. Stačili pouze přijmout kapitulaci posádky a odzbrojit Němce. Sovět-ské velení však nikdy nedostalo žádnou zprávu o tom, že by zajatci byli propuštěni. Muži prostě zmizeli.

Začátkem léta 1945 byla do Tromsø vyslána zvláštní komise z Karelského frontu a Severní flotily, aby se pokusila zjistit, kam sovětští vojáci zmizeli. Tvořili ji major Velikovič, kapitáni Diakonov a Novogrudski a fotokorespondent politického oddělení Severní flotily. Při pátrání po válečných zajatcích jim pomáhali důstojníci norské armády a místní loparisté. O několik dní poz-ději se řetězec smutných událostí obnovil.

Britové se skutečně vylodili v Tromsø a přijali kapitulaci německé posádky. Učinili tak však pouze „pro forma“, neboť Němci zde nebyli ani odzbrojeni. Totéž se stalo i v některých jiných částech Evropy. Podle tajných Churchillových instrukcí Britové odebrali Němcům pouze těžké zbraně: vojáci wehrmachtu mohli být přece použiti proti SSSR, s nímž se vztahy na konci války den ode dne komplikovaly. V samotném Německu tak v britské okupační zóně vznikla takzvaná německá skupina "Nord", která zahrnovala dva armádní sbory a samostatné tankové jednotky. A

v Norsku Britové převzali již zmíněnou 6. horskou divizi.

Němce spojenci fakticky neměli pod kontrolou, a ti se mohli volně pohybovat po městě a jeho okolí, kde se nacházelo mnoho neozbrojených sovětských válečných zajatců. Nacisté na ně pořá-dali skutečný hon. Bývalé zajatce z tábora stříleli v ulicích města i na kopcích. Podle dostupných informací do 21. května 1945 postříleli nejméně 2 000 vojáků a důstojníků, kteří s vědomím ví-tězství nemohli pochopit, co se to děje. Jen několik bývalých válečných zajatců se mohlo vrátit do vlasti.

Bohužel - k žádnému mezinárodnímu skandálu za všechna tato zvěrstva však nedošlo. Materi-riály o práci komise a totální benevolenci spojenců byly utajeny a posléze zarchivovány.

Přesto byly nalezeny některé listinné důkazy. Tyto události ve svém deníku měsíc po vítězství popsal admirál Golovko, velitel Severní flotily: "Nacisté, pokud jsou podplacení, páchají zločiny i nyní. Příkladem je příběh zajateckého tábora u Tromsø. Od okamžiku kapitulace až do 31. května včetně všichni důstojníci a vojáci 6. hitlerovské horské divize, dislokovaní v oblasti Tromsø a jeho okolí, nejenže nebyli odzbrojeni, ale chodili po městě se zbraněmi jak se jim zlíbilo. Oficiálně byli zajatci propuštěni na svobodu a umístěni pod ochranu britských úřadů, ve skutečnosti však byli neozbrojení muži ponecháni napospas rozmarům ozbrojených fašistů, kteří této blahovůle neopo-mněli důsledně využít“.

Měsíc po osvobození Norska někdo umístil poblíž tábora pamětní desku s nápisem:

"200 metrů do ruského tábora. Uvidíte tam věci, na které nikdy nezapomenete - jak těžké to mělo Norsko v letech 1940-1945, kdy zde vládl německý barbarský systém".

Podle posledních údajů fungovalo v Norsku za války více než 200 táborů pro sovětské válečné zajatce. Bylo v nich drženo více než 100 000 sovětských vojáků a důstojníků.. Ano, Norsko to mělo pod nadvládou nacistů těžké. Ale ti sovětští zajatci v jejich zemi určitě neskonale těžší…

Autor: Diament L. R.

----------------------------------- text přílohy -----------------------------