Show Email

Tělo:

Docent Valenčík, expert na důchody, o vládním plánu: OBYČEJNÁ KRÁDEŽ.

ZÁPLAVA LŽÍ, JAKÁ TU JEŠTĚ NEBYLA „Ještě nikdy v naší zemi tady nebyla tak

intenzivní snaha zaskočit veřejnost a ještě nikdy nebyla veřejnost zaplavena

 takovým přívalem lží.“ Vysokoškolský pedagog, docent Radim Valenčík, který

dlouhodobě navrhuje bezbolestný způsob penzijní reformy bouchnul do stolu.

Při sledování nejrůznějších variant, která dává na stůl současná vláda, říká

jediné: „Je to obyčejná krádež. To, že zlodějem je stát dočasně ovládaný

diletanty, kteří mají za úkol zdevastovat naši zemi, na tom nic nemění. O

krádeži není dovoleno hlasovat ani v Parlamentu. Ale hlavně, nejsou žádné

důvody pro tuto krádež. Než se dostaneme k tomu, co dlouhodobě navrhujete,

pojďme ke změnám, které lidé mohou očekávat rychle. Podle zákonné valorizace

měl průměrně důchod od června stoupnout o zhruba 1500 korun. Podle vládního

návrhu změny zákona, kterou by měla do března projednat Sněmovna, ale

poroste v průměru jen o 750 korun. Pane docente, neznám nikoho, kdo by se

penzijní reformou zabýval tak jako vy. Co na to říkáte? Především vás chci

uklidnit v tom, že zdaleka nejsem jediný, kdo dané problematice rozumí. A

někteří mí kolegové významným aspektům této problematiky rozumí lépe než já.

Vynikající rozbor problematiky penzijního systému dal například dlouholetý

poradce odborů a senátora M. Štěcha Jaroslav Šulc na stránkách sdružení Kudy

z krize, zde. Ale abych neuhýbal před opovědí na otázku. Tady vás

neuklidním. Je to něco, čemu se lidé zdráhají věřit. Uvedu to na konkrétním

příkladu. Včera jsem měl setkání s přáteli v jedné hospůdce na Malvazinkách.

Když jsem odcházel, oslovil mě muž od sousedního stolu, kterého jsem neznal,

ale on mě ano. Uvedl stejný problém jako vy a dodal: „Vysvětluji kamarádům,

co nás čeká, a oni mně nechtějí věřit. Řekněte jim, jak to je.“ Tak jsem

uvedl stručně v číslech. Inflace je téměř 20 %. Pokud se týká spotřebního

koše důchodů, tak může být i přes 20 %. To, co se navrhuje, je jen 50%

valorizace snížení reálné hodnoty důchodů. To znamená, že reálně se důchody

sníží téměř o desetinu! Přitom tato inflace je nákladová a nelze ji tak

snadno zastavit, tj. o desetinu důchodů můžeme přijít několik let po sobě, a

to při současném výrazném znehodnocování úspor. To si skutečně lidé

nedokážou vůbec představit. Tak je dobré, že se o tom začínají bavit při

různých příležitostech. Je to opodstatněné ještě z jednoho důvodu. Ještě

nikdy v naší zemi tady nebyla tak intenzivní snaha zaskočit veřejnost a

ještě nikdy nebyla veřejnost zaplavena takovým přívalem lží. Někdy se

argumentuje současným poklesem reálných mezd. Dlouhodobě ovšem reálné mzdy

rostou. Pokud by se penze valorizovaly podle pětiletého klouzavého průměru

reálných mezd, byli by na tom důchodci ještě lépe. Opozice se hodlá obrátit

na ústavní právníky, jenže ministr práce Marian Jurečka tvrdí, že má právo

parametry valorizace upravit. Je to pravda? Co je podstatou průběžného

penzijního systému? To, že prostřednictvím něj člověk investuje do svého

budoucího příjmu. Je to plně hrazený poručnický statek typu pojištění, něco

jako třeba havarijní pojištění. Jak bychom chápali to, že pojišťovna zruší

platná pravidla, za kterých bylo pojištění uzavřeno, a bude vyplácet jen

poloviční pojistky. Nazvali bychom to zlodějinou a obrátili se na soud. To,

co chce udělat vláda, je totéž. Je to obyčejná krádež. To, že zlodějem je

stát dočasně ovládaný diletanty, kteří mají za úkol zdevastovat naši zemi, 

na tom nic nemění. O krádeži není dovoleno hlasovat ani v Parlamentu. Ale

hlavně, nejsou žádné důvody pro tuto krádež. „Cítili jsme nutnost sáhnout do

mechanismu (valorizace) i z hlediska nějaké obecné mezigenerační

spravedlnosti, udržitelnosti do budoucna,“ řekl premiér Petr Fiala. Co k

tomu říci? To je jedna lež z toho přívalu lží, o kterém jsem mluvil. Ten

člověk si to patrně ani neuvědomuje a neví, o čem mluví. Logika fungování

průběžného penzijního systému s mezigenerační spravedlností a udržitelností

systému vůbec nesouvisí! To, že v důsledku diletantské politiky vlády došlo

k jednorázovému výkyvu v bilanci penzijního systému bylo zaviněno špatně

nastavenými podmínkami předčasného odchodu do důchodu. Špatně nastavený

systém selhal a začal působit přímo proti svému hlavnímu smyslu, proti

motivaci lidí k dobrovolnému prodloužení výdělečné aktivity. Velké množství

lidí si spočítalo, že z hlediska očekávané inflace se jim vyplatí odejít

předčasně do důchodu a budou mít důchod vyšší. Této situaci šlo snadno

zabránit. Byl to jen diletantismus, nebo destrukce penzijního systému byla

součástí plánu na devastaci ekonomiky naší země?  Dnešní padesátníci by měli

jít do důchodu v 66 letech. Čtyřicátníci mají mít nárok na důchod v 67

letech a lidé staří 34 let a méně by měli jít do penze v 68 letech. To je

zřejmě jedna z verzí, které už byly publikovány v souvislosti s penzijní

reformou, o které se teď tak žhavě diskutuje. Co je tohle za nápad? Tady

jsme u jádra problému a dalších lží či „neznalosti“ toho, o co jde. Není

sporu o tom, že reforma penzijního systému je nutná. Dokonce není ani sporu

o tom, že je nutné udržet poměr mezi těmi, kteří do penzijního systému

přispívají a kteří z něj čerpají, i když zde existují i alternativní názory.

Podstata sporu o pojetí reformy penzijního systému je následující: Jít

cestou administrativního, demotivujícího, povinného, paušálního (či

administrativně modifikovaného paušálního) prodloužení doby odchodu do

důchodu, nebo jít cestou dobrovolného, individuálního, motivovaného

prodloužení doby výdělečného uplatnění těch, kteří mohou a chtějí se

seberealizovat ve své profesi? Na tuto alternativu by se měla zaměřit

pozornost. Normální lidé, mladí, středního věku i starší, by si neměli

kvalifikovanou a reprezentativní rozpravu k dané alternativě nechat ukrást, 

protože jinak budou okradeni, a to nejen o prostředky, které již odvedli

nebo budou odvádět na své důchody, ale hlavně a především o svoji budoucnost

. Není pravda, že reforma penzijního systému musí bolet, jak např. uvedl P.

Pavel.  Lze jít cestou, která prodlouží plnohodnotný život člověka a naplní

jej smyslem, kdy byť i postupné rozvolňování profesních aktivit dává člověku

pocit uspokojení, vědomí toho, že je prospěšný druhým, umožňuje mu uchovat

společenské kontakty. V interním materiálu ministr práce a sociálních věcí

Marian Jurečka navrhuje, aby i po roce 2030 rostl důchodový věk postupně. S

každým ročníkem o necelé dva měsíce. Je to přijatelné? Tady se ministr

Jurečka zpronevěřil sám sobě. Ještě v loni touto dobou se jednoznačně

postavil na stranu individuálně motivovaného prodloužení doby odchodu do

důchodu. Nyní podlehl tlaku a dělá, že na svůj vlastní názor zapomněl. 

Přitom tento tlak nepochází z naší země a jde proti naší zemi. Chybné je již

samo časování. Kritická léta budou 2040–2060, kdy bude penzijní systém

jednorázově vystaven největší demografické zátěži, viz výše zmíněný rozbor

J. Šulce. Demografické vlny lze prognózovat velmi přesně. Kritické období

snadno překonáme, pokud alespoň částečně využijeme následující možnosti: –

Výchovu od nejranějšího věku k pojetí dráhy profesního uplatnění jako běhu

na dlouhou trať.– Systému vzdělání zaměřeného na rozvíjení a uchování

schopnosti neustále si doplňovat kvalifikaci a využívat možnost nezbytného

upgrade kvalifikace.– Zdravotní péči zaměřenou na to, aby byl člověk co

nejdéle a v co největší míře psychicky a fyzicky fit.-- Pěstování firemní

kultury tak, aby vytvářela pozice pro uplatnění lidí ve vyšším věku a

současně přínosné pro firmu.– Podporu opatření, která umožňují člověku ve

vyšším věku postupně rozvolňovat jeho profesní aktivity. – Budování tvůrčích

mezigeneračních týmů, v nichž starší lidé mohou nalézt plnohodnotné a

efektivní uplatnění. Využití výše uvedených možností je závislé na vytvoření

potřebných motivací zabudovaných do penzijního systému. Výkonnost penzijního

systému = jeho motivační účinek pro všechny výše uvedené subjekty. 

Administrativní, nucené prodloužení doby odchodu do penze vede ke zničení

těchto motivací, a tím i zničení výkonnosti penzijního systému. Vy jste vše

zhodnotil jednoznačně, a to tak, že vše nasvědčuje tomu, že po zvolení Petra

Pavla prezidentem byl spuštěn rychlý scénář ve stylu „do nich, dokud jsou

zblblí,“ viz: „ekonomiku devastující kvazireforma penzijního systému“. Je

asi zbytečné se ptát, proč se k tomu přidává i nově zvolený prezident, že? 

Musíme danou problematiku chápat v globálním kontextu. Ve sporu o reformu

nejde ani tak o to, zda a jak budou důchodci trpět, ale hlavně a především o

to, zda se vydáme cestou k nové kvalitě ekonomického růstu, který může být

trvale udržitelný, dynamický a neomezený. Nová kvalita ekonomického růstu je

dána dvojím efektem produktivních služeb, tj. služeb zaměřených na rozvoj,

uchování a uplatnění lidských schopností. První efekt je dán tím, že

spotřeba, v níž hrají produktivní služby dominantní roli, je na rozdíl od

okázalé, prestižní, konzumní spotřeby šetrná k přírodě ze samotné své

podstaty. Druhý efekt je dán tím, že tato spotřeba vede k výraznému posílení

inovačního potenciálu společnosti, který je základním a dostatečně vlivným

faktorem odlehčení ekonomického růstu od všech aspektů zatěžování životního

prostředí včetně přírodního. Koncepce vycházející z Green Dealu tuto cestu

řešení ekologické problematiky nevidí, případně nechtějí vidět, a nabízejí

setrvačná, přerozdělovací řešení, která nikam nevedou. Řadu let říkáte, že

penzijní reformu lze udělat bezbolestně a přitom důchodový systém

nezkolabuje. Proč si myslíte, že za ty roky, prostě stále není vůle… 

Pokládáte otázku, proč teda lidem sugerují, že není jiná, než bolestivá

cesta a proč záměrně lžou? Možnost, že by skutečně neviděli jiné možnosti,

můžeme vynechat, že? Jde o globální hru. Do ní byla současná vláda dosazena.

 Ale, jak se zdá, to přehnala a snad bude možnost ukázat jednak cestu k

lepší budoucnosti, jednak to, jak je nebezpečné připustit vládu 

manipulovatelných diletantů dosazených cizí mocí. Každopádně se ukazuje, že

problematiku změn v důchodovém systému nelze řešit za zády veřejnosti a pod

tlakem různých lobby, bez opory v teorii, vně vize, která je perspektivní,

tj. vidící až za horizont řešení současných problémů, realistické, tj.

opírající se o dostatečné společenské síly, a přitažlivé, tj. srozumitelné a

naplňující člověka, kterého osloví smyslem. Možná bychom mohli zakončit

rozhovor pozvánkou na vaši online diskusi? Co říct, pane docente, na závěr? 

Velmi rád uvítám každého, kdo se práce na výše zmíněné vizi má zájem

účastnit. Včera jsem měl ještě jeden zážitek. Dostal jsem od tří kolegů

vynikající materiály reagujících na to, co se děje kolem penzijního systému.

 „V pravý čas,“ řekl jsem si. A vzápětí si připomněl, že tato slova použil

Jan Žižka ve filmovém zpracování Proti všem během bitvy na Vítkově, když

čelil přívalu cizáků. Proti současnému přívalu lží a scestných návrhů

týkajících se penzijního systému je nutné postavit hráz rozumu.