Show Email
Tomáš Kubín příběh Petra Pavla srovnává se svou osobní historií a staví se do pozice antikomunisty z rodiny, která byla za minulého režimu perzekvována. Vyčítá Petru Pavlovi svoje nezdary a srovnává kariéru protežovaného Pavla s ním samým, kterému bylo vše odepřeno. Útočí i na manželku generála Pavla, která jako členka KSČ mohla budovat profesní kariéru a pisatelova manželka ne. Odsuzuje, že se člověk s touto minulosti uchází o úřad prezidenta republiky.
---přepis přílohy---
Dopis, který si Petr Pavel určitě nepřečte, ale
vy byste měli.
12. 01. 2023 21:25:10
Příběhy jsou mocná a nebezpečná zbraň a v těchto dnech na Hrad vedou člověka,
který si nezaslouží úctu, ale opovržení.
Petře Pavle,
Jsme skoro stejně staří, vy 1961, já 1962. To je asi tak všechno, co máme společného.
Váš život a můj život nejsou jenom dvě různé stránky ilustrující historii naší země. Jsou
to úplně odlišné knihy.
Začnu dobou, kdy nám oběma bylo 6 let.
V roce 1968 byli u vás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. „Právě na kontrastu
mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k
věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší.
Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru
pouze utvrdil.“ To jste napsal v životopise v roce 1987.
Mne ráno 21.srpna vzbudila plačící babička. Zažila obě světové války, bála se. Rodiče
jsem v těch dnech viděl málokdy. Nerozuměl jsem, proč se máme vyhýbat vojákům v
cizích uniformách, proč jim lidé spílají, ale začal jsem to chápat brzy.
Vy jste žil dál život prominentního syna vysoce postaveného armádního důstojníka,
registrovaného agenta STB.
U nás se v následujících měsících a letech změnilo všechno. Otec na schůzi prohlásil,
že se nikdy nesmíří s tím, aby jeden stát zasahoval do suverenity státu jiného, matka
byla „zarytá dubčekistka“. Oba přišli o práci, z vedoucího odboru kultury byl jeřábník a z
ředitelky knihovny dělnice v manufaktuře v garáži, kde se vyráběly svíčky. Soudruzi nás
vyštvali z mého rodného města, otec v novém bydlišti vykonával podřadnou práci v
továrně a matku vyhazovali z práce vždy, když došel její kádrový posudek. Měla zákaz
práce v kultuře, a tak ji vyhodili dokonce i z místa vrátné v muzeu. Sebrali nám telefon,
otec musel pravidelně chodit na STB na „pohovor“, chyběly nám prostředky k
životu. Na základní škole jsem pochopil, že jsem jiný, když šli ostatní na nějakou akci
Pionýra a já jsem seděl v šatně, měl jsem do té organizace zakázaný
Hrdina Pavel.pdf
519.93 KiB