Show Email

Tělo:

Pomalu přečíst CELOU  přílohu včetně ODKAZŮ/musí být funkční překladač v 

poč./

K.

------------text přílohy---------------------

Pro ty s krátkou pamětí!

Publikováno 21 března, 2022 | Autor: vlkp

Současná pro ukrajinská a protiruská hysterie je dokonalým kolektivním zatměním mozků. Nikdy bych neuvěřil, že něco takového, zejména po pádu dvou obrovských diktatur zažiji! Nezažil jsem nástup komunismu v ČR. Ačkoliv jsem v něm prožil skoro 40 let. Ale rozhodně mnohokráte přemýšlel nad tím, proč se v tehdejším Československu a především v jeho české části etabloval tak snadno a důkladně. Vyšlo mi, že šlo o důsledek Mnichovské zrady, hospodářské krize třicátých let, prožité okupace a podílu Rudé armády na porážce hitlerismu. Prostě jedinečný souběh historických mimořádností, který převzetí moci KSČ ve státě umožnil.

Podobně mi dlouho trvalo najít vysvětlení proč Německo, bezesporu jeden z nejschopnějších, největších a vzdělanostně nejlepších národů Evropy a světa propadl kouzlu nacismu. Konečný závěr nebudu publikovat, to už jste několikrát četli. Shrnuto – opět jedinečná souvislost historických anomálií.

Ale nikdy, ani v tom nejdivočejším snu mne nenapadlo, že něco podobného sám zažiji na vlastní kůži. A to navíc v civilizačním okruhu, který přísahá na demokracii. Kde je základem svoboda slova a právo na vlastní názor. Nikdy bych nepředpokládal, že tenhle systém vygeneruje masovou hysterii, kdy fakta neznamenají nic, historická zkušenost také ne, kdy platí jen jeden názor a přípustný je jen jeden vzorech chování a nikoliv myšlení, to se s tím přímo vylučuje, nýbrž přemýšlení. Což není totéž! A přece se stalo! Míním tím současnou interpretaci událostí na Ukrajině. Zapojení Západu do dění a naprostá stigmatizace a dehumanizace Ruska a ruského prezidenta. A to v opravdu masovém měřítku. Které připomíná někdejší organizované třeštění Prvních májů a tehdejších průvodů a provolávání před tribunami. Totéž zažíváme nyní. Je tragedií, že jen malé procento lidí si zachovalo soudnost.

Pro naprostou většinu lidí na Západě a bohužel i v Česku dějiny Ukrajiny a našich vztahů s Ruskem začínají až 24.2.2022. Dříve nebylo nic. Respektive – sem tam něco i ano, ale jen to, co se jim /a současné drtivé propagandě/ hodí do krámu. Například Budapešťské memorandum. Že toto memorandum čímsi, zakotveným do ukrajinské ústavy, bylo podmíněno, že když to z té ústavy zmizelo, pak zmizel i právní základ memoranda, abych jmenoval jistý příklad, to tyhle nezajímá!

Že se tak děje v v prostoru, který okupuje mainstream a galerie českých politikářů, není nic divného. Ale že sem tam něco přijde dokonce od dlouholetých čtenářů Kosy???!!! Zaklínajících se demokracií, ale ve zvláštní formě – třeba všeobecné volební právo by rádi zrušili. Aby bylo jen pro zodpovědné, moudré a vzdělané. Ale tohle dnes netřeba řešit. Tragedií je, že tihle, v dokonalém souladu s tím mediálněpolitikářskodemagogickým vyšilováním patří k těm, co vzali za své, že před 24.únorem letošního roku nic neexistovalo. Prostě, že existovalo historické vakuum. Mezi pravidelnými a dlouholetými čtenáři Kosy bych něco takového rozhodně nečekal. A proto vydávám tenhle článek! Není můj. Sepsal ho publicista kdysi vysoký funkcionář ČSSD Přemysl Janýr.

Není mojí krevní skupinou. Prostě spoustu věcí vidíme jinak. Nicméně tenhle text nešlo nepřevzít. Protože popisuje co a jak ohledně Ukrajiny, kolem Ukrajiny, ingerence Západu do ukrajinských záležitostí a vztahů s Ruskem. Přebírám to proto, že vše je dokonale vyzdrojováno. Sám si na uvádění pramenů zakládám, ale ta Janýrova stať opravdu překonává i můj standard! Chci to mít v archivu Kosy. Vedle toho a především, jde o poslední, dost zoufalý a nejspíš marný pokus Kosy těm s krátkou nebo spíše s diodovou pamětí /která propouští jen tzv. správněsměrné informace a ty nehodící se potlačí/ zkusit poskytnout komplexní a o podložené nezpochybnitelné informace jak a z čeho dnešní celosvětová krize vznikla a jak snadno se jí dalo předejít! Ale dost řečí. Dáme je čas na Přemysla Janýra. Omluvte v textu ty vlaječky. Nevím, jak je odstranit ani proč je tam autor zařadil.

MOJE POZNÁMKA PRO PŘÍŠTÍ ČTENÁŘE:

Mějte trpělivost,rozklikávejte odkazy,než pochopíte strávíte MNOHO času četbou a přemýšlením.

Předurčená k válce?

Napsal Přemysl Janýr

Vytvořeno: 18. březen 2022

Europe: Destined for Conflict? (Evropa: předurčená ke konfliktu?) byl titul referátu, který přednesl George Friedman, americký analytik a zakladatel soukromé CIA Stratfor , v roce 2015 na Chicagském výboru zahraničních záležitostí . Přednostním zájmem, za který jsme po století vedli války – první, druhou i studenou – byl vztah mezi Německem a Ruskem, neboť jejich spojení představuje jedinou sílu, která by nás mohla ohrozit. A zajistit, aby se tak nestalo.

Zajistit, aby se tak nestalo, je červená nit, která se táhne nový stoletím. Bez ní mu nelze porozumět.

V červenci 1989 Michail Gorbačov představil vizi Společného evropského domu od Lisabonu po Vladivostok a pobídl dosavadní spojence, aby se vydali svou vlastní cestou. Následujícího roku byla rozpuštěna Varšavská smlouva, o rok později i SSSR. Nastal konec dějin. Svět vypadal, že se nadále bude vyvíjet už jen v míru a přátelské spolupráci. Hrozilo, že se s Ruskem spojí nejen Německo, ale celá Evropa, že americká armáda, NATO, CIA, vojenskoprůmyslový komplex ztratí své existenční opodstatnění, že vzniká síla, která by Ameriku mohla ohrozit. Bylo nutné zajistit, aby se tak nestalo.

Václav Havel a Lech Walęsa se tedy v roce 1993 náhle začali obávat ruské expanze a naléhat na přijetí do NATO . USA byly sice vázány slibem, že po znovusjednocení Německa NATO nepostoupí ani píď na východ , avšak na obzoru se již rýsovaly docela jiné perspektivy. V roce 1997 vzniká Projekt pro nové americké století (PNAC) za americkou unipolární vojenskou světovládu. Deset z jeho pětadvaceti signatářů zaujme o čtyři roky později klíčové pozice v administrativě G. W. Bushe.

V roce 1999 expandovalo NATO do prvních tří a do roku 2020 do celkem sedmnácti postsovětských států. V roce 1999 zahajuje obranná aliance po provokaci v Rambouillet své historicky první bojové nasazení – útok proti Jugoslávii, nejbližšímu ruskému spojenci.

Rusko projevilo po útocích 11. září 2001 plnou podporu USA , v následujícím roce dokonce vyjádřilo porozumění pro východní rozšíření NATO a zažádalo si rovněž o přijetí , ostatně v souladu s dřívějšími návrhy Clintonovy administrativy . Společné zájmy na válce proti teroru s Putinem nalezli i George W. Bush a Tony Blair , Rusko dokonce poskytlo vojenská letiště pro afghánskou invazi. Hrozilo, že by s ním mohly převládnout přátelské vztahy. Bylo třeba zajistit, aby se tak nestalo.

Na žádost o přijetí do NATO se Rusko odpovědi nedočkalo. Namísto toho odstoupily USA v roce 2002 od Smlouvy o nešíření balistických zbraní , v roce 2004 bylo do NATO přijato dalších sedm postsovětských zemí až k ruské hranici a v ostatních USA průběžně podporovaly či organizovaly barevné revoluce s cílem svržení proruských vlád. V roce 2006 začaly bilaterálně – mimo NATO – vyjednávat s Polskem a ČR o vybudování vojenských základen na jejich územích.

Rusko si pomalu začalo uvědomovat, že je v Evropě nejen nevítané, ale odsouzené do role nepřítele, že NATO se napadením Jugoslávie 1999 a Iráku 2003 změnilo z obranného společenství v útočné a že jeho expanze k ruským hranicím představuje reálnou hrozbu. Potvrzovala ji i arogance západních reakcí, zlehčující ruské obavy jako zcela neopodstatněné subjektivní pocity Vladimíra Putina, které nelze brát vážně, neboť se za nimi skrývá věčný ruský expanzionismus.

Na summitu NATO v březnu 2008 Putin vyhlásil, že přijetí Ukrajiny a Gruzie by bylo považováno za přímé ohrožení bezpečnosti Ruska a ministr Lavrov varoval před destabilizací Ukrajiny, která by Rusko nutila k rozhodnutí, zda má intervenovat. Americká administrativa to správně vyhodnotila jako vytyčení červené linie a okamžitě se pustila do opatření s cílem ji překročit a Rusko k rozhodnutí, zda má intervenovat, donutit. O dva měsíce později byl na Bukurešťské konferenci NATO oznámen záměr rozšíření o Gruzii a Ukrajinu a v červenci se uskutečnily společné manévry NATO s Gruzií, Ukrajinou, Arménií a Ázerbájdžánem.

Amerika bojuje za své přátele, ubezpečovala Condoleezza Rice gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho, než se v srpnu 2008 odhodlal k dělostřeleckému útoku a tažení na města v Osetii a Abcházii. Když však Rusko postup během pěti dnů odrazilo a uznalo státní samostatnost obou oblastí, zůstala Gruzie odkázaná sama na sebe. Jediná podpora, které se jí dostalo, byla štvavá mediální kampaň Gruzie 2008 = Československo 1968 a první hrozby protiruských sankcí . V ČR byla kampaň připravována od počátku roku, což je vzhledem k předchozí čtyřicetileté amnézii výmluvnou indicií, že konflikt byl plánován a načasován předem.

Rok 2008 představuje pro vzájemné vztahy rok obratu. Rusko se namísto na Evropu začíná orientovat jiným směrem a radikálně modernizuje armádu . V červnu 2009 se koná první summit sdružení Bra