Show Email

Tělo:

Předmět: Výpověď muže z ochranek prezidentů !!!

"Výpověď muže z ochranek prezidentů!!! . Čerstvý mladý poručík J. Bobek

začínal u vojsk Ministerstva vnitra jako chemický a pyrotechnický

instruktor, přešel do ústředního štábu civilní ochrany republiky a koncem

šedesátých let byl již jako velmi uznávaný specialista na hledání a

likvidaci výbušnin, chemických hrozeb i špionážních odposlechů převelen k V.

správě STB pro ochranu prezidenta a ústavních činitelů. Na pražském hradě

střežil tři prezidenty a státní činitele dvacet let. Koncem roku 1992 na

závěr kariéry ještě jako přídavek zakládal moderní bezpečnostní službu naší

Státní banky a svýma očima viděl miliardové zásoby zlatých prutů i cihel

pokladu republiky. Jeho život je kronikou nevšedních událostí, byl prakticky

u všeho dění, kde se rozhodovalo o dalším vývoji země v dobách dobrých i

zlých, zabezpečoval ochranu u všech státních návštěv hlav států na pražském

hradě, doprovázel naše činitele na obdobných návštěvách po celém světě.

Doprovázel a střežil letecké rozvážení potravinové a technické pomoci do

rozvojových zemí. Velmi zblízka mohl poznat dění kolem prezidentů Svobody,

Husáka a Havla, jeho štáb pravidelně prohlížel pracoviště i domovy státních

činitelů proti odposlechům a jiným možným nástrahám. Musel řešit mnoho

dramatických i nebezpečných situací při odstraňování bomb a jiných

nástražných zařízení v životě kolem nás. Jeho vzpomínky jsou místy černou

kronikou a mimořádnými událostmi, přikryté státním tajemstvím. Výpověď muže

z ochranek prezidentů !!! . . . Tak ten den, co Havla volili úplně všichni a

hlavně komunisti v Parlamentu, aby neztratili přístup k miskám, my s Jirkou

a potřebnou technikou se dostavili do bytu budoucího prezidenta republiky,

tedy pana Václava Havla a jeho bratra Ivana,“ začíná vyprávění Jaroslav

Bobek. V bytě Havlových toho viděl docela hodně. Služka u Havlových - „Valil

jsem oči, představ si, že to byla služka, která začínala už u otce pana

Havla. Pořád jsem říkal pana Havla, protože ještě nebyl zvolenej, a ta jim

tam nepřetržitě posluhovala. Teď už se tomu snad ani služka neříkalo, tak

teda vedoucí domácnosti. Všechny práce, první poslední, od mytí nádobí přes

vaření kafe, obědů, praní prádla, drhnutí podlahy a vůbec všeho. Aby si

ručičky panstvo neumazalo. Sympatická bábinka a dělala dobrý kafe. Mně to

zarazilo, protože jsem si, já blb, myslel, že už dvacet let žádný služky

nejsou, ale ony byly. Aspoň u Havlů, jenom to nikde neinzerovali,“ řekl dál 

Bobek.Při obranně-technické prohlídce proti štěnicím a různým nástrahám

prolezl v podstatě všechno podle starého pyrotechnického přísloví : Oko není

dámské přirození, oko vidí‘. Včetně botníků, v něm jenom kožený, drahý cizí

značky bot. Co tam to oko vidělo, nebyl jedinej oblek nebo košile nebo

oděvní součástka, na které by byla značka OP Prostějov, nebo Kras Brno, nebo

jiný český podniky, zato tam bylo všechno z Vídně, Paříže, italský prádlo.“ 

 Prohlídku dělali přibližně týden a nic nenašli. Pak udělali další

prohlídku, to již v době, kdy Havel prezidentoval. Prý se k nim choval

rezervovaně a bral je jako nutné zlo v baráku. Na jeho manželku Olgu 

vzpomíná: „Kvůli své nemoci byla bohužel hrozně náladová. Jeden nebo několik

dnů to byla velice příjemná ženská, se kterou se dalo mluvit, a se kterou

jsme i na chvíli sedli ke kafe a která říkala, ježíšmarjá, já si vůbec

nedokážu představit, že by Vašek toho prezidenta doopravdy dělal, dala nám

jednoznačně najevo, že podle jejího názoru ten její na to nemá. A pak byl

zase jinej den v tom týdnu, kdy s ní nebyla žádná řeč, to jsem poprvé v

životě viděl, jak působí těžká migréna na člověka, jak ho to úplně změní a

každá volovina vytočí." Srovnání prezidentů. Ve Správě ochrany Hradu zažil,

jak je výše zmíněno, tři prezidenty. Generála Svobodu, Gustáva Husáka a 

Václava Havla. „Nebylo to mnoho, ale přece jenom jsou to tři osoby, který

chtě nechtě člověk srovnává. Svoboda byl v tý době už hodně starej pán,

možná že už měl i takový nějaký stařecký neduhy, pokud jde o paměť, taky už

neběhal do schodů, ale pořád se ještě držel, prostě to byl pan prezident,

myslím v tom dobrým slova smyslu. Člověk, kterej se nestyděl, nebál, podal

taky ruku, se mnou vždycky promluvil něco jako jak se máte, co manželka a

děti, tak jak se slušný lidi chovaj, když se vzájemně potkají,“ zmiňuje na

jiném místě knihy Ve službách ministerstva vnitra. Podle něj byl Svoboda 

prezident, kterého tato země od dob Masaryka neměla a celá ochranka by za

něj dala ruku do ohně." To u Gusty Husáka to byl pravej opak. Ten, když šel

bludištěm Hradu, tak neviděl nikoho mimo Grygara, známýho šéfa svý osobní

ochrany a osobního slouhu. Dřív to býval velkej borec a bojovník, však taky

v těch hroznejch procesech byl jedinej, kterýho nezlomili, a taky ty procesy

přežil. Ještě po osmašedesátým válčil se svýma jestřábama, aby vyúčtování za

srpen nebylo pro náš národ moc bolestivý. Jakmile ale dostal zprávu, že jeho

druhá žena spadla nad Bratislavou s vrtulníkem, tak jeho zájem o všecko

skončil a pak už to byl jenom stín,“ pokračuje. Havla naopak viděl ve

vytahaných teplákách prohánět se na koloběžce po reprezentačních místnostech

Hradu a byl zhnusen. V kapitole Samet jako šmirglpapír u páté správy pak

prohlídku bytu Havlových uzavírá slovy :„Tak jsem se zakecal o tom bytě, ale

stejně nevím, kam na to oblečení a ostatní drahý věci chodil. Dyť to neměl

nikdo z normálních lidí u nás. A k tomu ještě krásnej mercedes. A to byl

takovej nepřítel režimu, kterej "nesměl" za hranice. Musel ho někdo

sponzorovat, dnes už víme kdo, že jo.“ A já dodám, že ti tzv."disidenti" 

byli pořádná prasata, byli sponzorovaní západem, bonama, nakupovali jenom v

Tuzexu a o milodary se hádali jak supi. Část valut totiž byla určena pro ty

rodiny, jejichž muži byli v base, jenže teď už nevím přesně, kdo dělal

bankéře, mám dojem že stará Bendová, nebo Kroupová, to už je teď jedno, ale

některé rodiny nedostaly ani vindru, protože všechno rozebrala kasta kolem 

Havla, a pak leželi v Havlově bytě ožralí, poblití, Havel přes Vondru a

podobně, a po hadráku ze sebe dělali hrdiny. Žádní hrdinové to nebyli, jenom

ožralá hovada !!!"