Show Email

Tělo:

A to po tom hovadu pojmenováváme ulice, náměstí, letiště - chce se mi

zvracet !!!!!!!

Tak ten den, co Havla volili úplně všichni a hlavně komunisti v Parlamentu,

aby neztratili přístup k miskám, my s Jirkou a potřebnou technikou se

dostavili do bytu budoucího prezidenta republiky, tedy pana Václava Havla a

jeho bratra Ivana,“ začíná vyprávění Jaroslav Bobek. V bytě Havlových toho

viděl docela hodně. Služka u Havlových - „Valil jsem oči, představ si, že to

byla služka, která začínala už u otce pana Havla. Pořád jsem říkal pana

Havla, protože ještě nebyl zvolenej, a ta jim tam nepřetržitě posluhovala.

Teď už se tomu snad ani služka neříkalo, tak teda vedoucí domácnosti Všechny

práce, první poslední, od mytí nádobí přes vaření kafe, obědů, praní prádla,

drhnutí podlahy a vůbec všeho. Aby si ručičky panstvo neumazalo. Sympatická

bábinka a dělala dobrý kafe. Mně to zarazilo, protože jsem si, já blb,

myslel, že už dvacet let žádný služky nejsou, ale ony byly. Aspoň u Havlů,

jenom to nikde neinzerovali,“ řekl dál Bobek.

Při obranně-technické prohlídce proti štěnicím a různým nástrahám prolezl v

podstatě všechno podle starého pyrotechnického přísloví : Oko není dámské

přirození, oko vidí‘. Včetně botníků, v něm jenom kožený, drahý cizí značky

bot. Co tam to oko vidělo, nebyl jedinej oblek nebo košile nebo oděvní

součástka, na které by byla značka OP Prostějov, nebo Kras Brno, nebo jiný

český podniky, zato tam bylo všechno z Vídně, Paříže, italský prádlo.“

Prohlídku dělali přibližně týden a nic nenašli. Pak udělali další prohlídku,

to již v době, kdy Havel prezidentoval. Prý se k nim choval rezervovaně a

bral je jako nutné zlo v baráku. Na jeho manželku Olgu vzpomíná: „Kvůli své

nemoci byla bohužel hrozně náladová. Jeden nebo několik dnů to byla velice

příjemná ženská, se kterou se dalo mluvit, a se kterou jsme i na chvíli

sedli ke kafe a která říkala, ježíšmarjá, já si vůbec nedokážu představit,

že by Vašek toho prezidenta doopravdy dělal, dala nám jednoznačně najevo, že

podle jejího názoru ten její na to nemá. A pak byl zase jinej den v tom

týdnu, kdy s ní nebyla žádná řeč, to jsem poprvé v životě viděl, jak působí

těžká migréna na člověka, jak ho to úplně změní a každá volovina vytočí."

Srovnání prezidentů.

Ve Správě ochrany Hradu zažil, jak je výše zmíněno, tři prezidenty. Generála

Svobodu, Gustáva Husáka a Václava Havla. „Nebylo to mnoho, ale přece jenom

jsou to tři osoby, který chtě nechtě člověk srovnává.

Svoboda byl v tý době už hodně starej pán, možná že už měl i takový nějaký

stařecký neduhy, pokud jde o paměť, taky už neběhal do schodů, ale pořád se

ještě držel, prostě to byl pan prezident, myslím v tom dobrým slova smyslu.

Člověk, kterej se nestyděl, nebál, podal taky ruku, se mnou vždycky

promluvil něco jako jak se máte, co manželka a děti, tak jak se slušný lidi

chovaj, když se vzájemně potkají,“ zmiňuje na jiném místě knihy Ve službách

ministerstva vnitra.

Podle něj byl Svoboda prezident, kterého tato země od dob Masaryka neměla a

celá ochranka by za něj dala ruku do ohně."

To u Gusty Husáka to byl pravej opak. Ten, když šel bludištěm Hradu, tak

neviděl nikoho mimo Grygara, známýho šéfa svý osobní ochrany a osobního

slouhu. Dřív to býval velkej borec a bojovník, však taky v těch hroznejch

procesech byl jedinej, kterýho nezlomili, a taky ty procesy přežil. Ještě po

osmašedesátým válčil se svýma jestřábama, aby vyúčtování za srpen nebylo pro

náš národ moc bolestivý. Jakmile ale dostal zprávu, že jeho druhá žena

spadla nad Bratislavou s vrtulníkem, tak jeho zájem o všecko skončil a pak

už to byl jenom stín,“ pokračuje.

Havla naopak viděl ve vytahaných teplákách prohánět se na koloběžce po

reprezentačních místnostech Hradu a byl zhnusen. V kapitole Samet jako

šmirglpapír u páté správy pak prohlídku bytu Havlových uzavírá slovy :„Tak

jsem se zakecal o tom bytě, ale stejně nevím, kam na to oblečení a ostatní

drahý věci chodil. Dyť to neměl nikdo z normálních lidí u nás. A k tomu

ještě krásnej mercedes. A to byl takovej nepřítel režimu, kterej "nesměl" za

hranice. Musel ho někdo sponzorovat, dnes už víme kdo, že jo.“

A já dodám, že ti tzv."disidenti" byli pořádná prasata, byli sponzorovaní

západem, bonama, nakupovali jenom v Tuzexu a o milodary se hádali jak supi.

Část valut totiž byla určena pro ty rodiny, jejichž muži byli v base, jenže

teď už nevím přesně, kdo dělal bankéře, mám dojem že stará Bendová, nebo

Kroupová, to už je teď jedno, ale některé rodiny nedostaly ani vindru,

protože všechno rozebrala kasta kolem Havla, a pak leželi v Havlově bytě

ožralí, poblití, Havel přes Vondru a podobně, a po hadráku ze sebe dělali

hrdiny.

Žádní hrdinové to nebyli, jenom ožralá hovada !!!