Show Email

Tělo:

David Martinek: Volby 2021 – Prohra Andreje Babiše otevírá cestu k návratu polistopadového kartelu

Režisér a producent David Martinek. Foto: fb

České volby 2021 skončily reálnou prohrou Andreje Babiše. Na cílové pásce jej v říjnu 2021 přefinišoval politický kartel tradičních porevolučních stran: ODS, KDU-ČSL a TOP09.

Přestože je možné, že prezident pověří Andreje Babiše jednáním o sestavení vlády, realitou bude spíše opačný výsledek. Vítězem voleb je opozice. Je nutné vzít tento fakt v úvahu a poskytnout opozici, korektně a věcně, šanci k sestavení vlády. Volby takto rozhodly.

Volby rozhodly, že politický kartel, proti kterému se vzepřely v roce 2017 rozsáhlé voličské skupiny, znechucené z kauz tunelování státu, plundrování veřejných zdrojů a nekonečných skandálů, je znovu blízko uchopení moci. Není to dobrá zpráva. Bohužel.

Nečestné vítězství

Řekněme si pravdu. Nešlo o čestné vítězství. Vítězství, které by vyplynulo ze souboje vizí a myšlenek, jakým způsobem stát vést k prosperitě. Politický zápas se vedl špinavými prostředky. Kartel vsadil na denunciaci, napadání, odmítání spolupráce, ostrakizaci a trvalý nátlak. Vyhrožování a zastrašování. Během celého volebního období následovala jedna špinavá kampaň za druhou. Kartel součinně podporovali i Piráti. Nutno uznat, že nakonec tato taktika i strategie slavila úspěch. Bohužel.

Čtyři roky trvající kampaň, která od prvního okamžiku minulých voleb do posledních vteřin volebního klání stavěla premiéra a jeho lidi do nejhoršího možného světla, aktivizovala společnost po celou dobu účinkování vlády a výrazně přispěla k dalšímu štěpení společnosti. Kampaně systematicky podkopávaly aktivitu vlády, odrazovaly od spolupráce, podvazovaly činnost vlády, odváděly od výkonu a problémů státu a prostřednictvím médií zaměstnávaly celý národ. Namísto práce pro lidi jsme jako stát a společnost řešili jednu pseudokauzu za druhou.

Lidé z tábora oponentů to tímto způsobem nevidí. Naopak.

Prohra ve volbách znamená konec nenáviděného Andreje Babiše. Mám obavu, že tuto část voličů nezajímá skutečná podstata dění. Tím je logika politického zápasu v demokracii. Chápu a vnímám, že jim jde především o symboly. Mluví o demokracii. Jásají o konci komunistů. Budiž. Radují se z vítězství prodemokratických sil. Přeji jim jejich radost.

Ale obávám se, že je to jinak. Spousta lidí jednoduše nepochopila základní věc. Politickou konkurenci.

Politická konkurence je základní princip demokracie. Andrej Babiš byl patrně jediným člověkem, který mohl nabourat nerušený režim vládnutí polistopadové moci od roku 1989 do roku 2017. Moci, jejíž angažmá vedlo k trvalému plundrování české ekonomiky, počínaje privatizací, výprodejem majetku státu, podniků, infrastruktury a hodnot, které tady vznikaly a budovaly se po desítky let. Které ale neustalo ani poté, co privatizace skončila.

Kartel polistopadových politických stran se za celou dobu vlád od listopadové revoluce naučil jedinou věc. Rozbíjet a vyprodávat stát. Bilance polistopadových vlád je odstrašující. Jako stát jsme přišli o biliony korun.

Politika polistopadového kartelu vedla k ekonomickému modelu, postaveném na plošném a vytrvalém vytěžování české ekonomiky, populace, postavení Česka jako montovny, podřízené, subalterní a nevýznamné ekonomiky v podmínkách globalizovaného světa. K mizerným, třetinovým platům oproti Západu, postupnému propadu životní úrovně celých tříd a především, za souběžného vytváření iluze, že takto, tímto způsobem, je vlastně možné vést zemi donekonečna, až k hlubokému úpadku.

Tento model měl a má, v podání polistopadového kartelu zásadní atribut a tím je postoj proti předchozímu komunistickému režimu. Z něj čerpaly polistopadové partaje svou legitimitu a přízeň voličů. Odmítnutí a odmítání komunistů je referenčním postojem většinové společnosti, jak se ukázalo i ve volbách 2021. A právě fakt, že polistopadové strany si přisvojily tento referenční postoj a tím se pasovaly do role „demokratů“, tak každá jiná politická konkurence vlastně představuje „nedemokraty“. Je to nejhlubší omyl části české společnosti. Považovat ty, kteří nefandí polistopadovému kartelu za „nedemokraty.“

Demokraty jsme ve valné většině všichni. Debata a zápas o moc je ale jinou věcí. Opozici proti kartelu, příznivcům Andreje Babiše (a také SPD, Trikolory a dalších) šlo o něco jiného. Ne o bourání demokracie. Ale o zápas, o vlastní postavení. O solidní životy, dobrou a dobře zaplacenou práci. O slušné bydlení. Slušnou životní perspektivu. O společenské uznání jejich postavení, statutu a práce. O ukončení korupce, devastující ekonomiku. O znovuobnovení potenciálu domácího průmyslu, zemědělství, vědy, kultury. O zkvalitnění chodu institucí.

Co přinesla politická konkurence v minulém volebním období?

Babiš a ANO představoval a představuje první skutečnou politickou konkurenci polistopadového kartelu. Protože polistopadová moc si během let od roku 1989 – 2017 získala a vybudovala rozsáhlou podporu v institucích, médiích, provozu státu a díky této provázané moci mohla na úkor státu a lidí prosperovat a nerušeně a do nekonečna stát okrádat.

Až Babiš, jako těžká váha české ekonomiky, člověk se zkušenostmi, znalý dokonale jak byznysu, tak i prostředí české politiky, byl schopen obrovské moci polistopadového kartelu postavit. Postavit reálnou konkurenci. O to větším překvapením bylo, že skutečně vyhrál volby 2017 a dokonce i sestavil vládu. A vládnul.

Za cenu, kdy po odmítnutí ze strany kartelu vykročil z komfortní zóny a přijal podporu komunistů.

Byl to jediný možný způsob, jak ustavit vládu. Multimiliardář, který přijme podporu od komunistů. Od odmítaných symbolů předchozí éry. Díky sociální demokracii se tato věc skutečně podařila.

Dnes, především díky sociálním demokratům a komunistům, můžeme říct, že v Česku funguje princip politické konkurence.

Výsledek politické konkurence se dostavil prakticky okamžitě.

Změnami, které vedly k posílení role pracujících. K lepším platům. Lepším důchodům. Spravedlivějším odměnám pro lidi, kteří zajišťují chod státu. To je základní věc, nutná pro správný chod společnosti. Spravedlivá odměna za práci je základem a zdrojem prosperity. Vláda tento nutný směr nastartovala a přes obrovský povyk opozice i prosadila. Podporu rodičovského příspěvku. Podporu dětem, samoživitelkám, rodinám a důchodcům.

Za několik měsíců budeme mít možnost srovnání. V minulosti se kartel ničím podobným nezabýval. Naopak, mzdy stagnovaly a v logice polistopadových vlád šlo o to, nabízet práci lidí, jejich talent, život a čas co nejlevněji. Tak, aby zde mohly prosperovat globální firmy a levná práce