Show Email

Tělo:

-------- text přílohy --------

Není pravda, že stát je špatný hospodář Představte se stručně našim čtenářům… Absolvoval jsem Strojní fakultu VUT v Brně, obor ekonomika a řízení, potom VŠE v Praze, obor zahraniční obchod, a později MBA a M.Sc. v Londýně, vyučil jsem se ještě dodatečně puškařem, jen tak ze zájmu, a částečně studoval ještě několik dalších oborů. Pracoval jsem ve strojírenských podnicích a v zahraničním obchodě včetně dlouhodobého přidělení v Austrálii. Po roce 1990 jsem byl generálním ředitelem velkého strojírenského podniku, kde se mi velmi hodily předchozí zkušenosti, protože náš sortiment bylo nutné umístit na zahraničních trzích pro udržení zaměstnanosti. Založil jsem společný exportní podnik v USA a poznal mnoho zemí. Viděl jsem hodně lesku, ale také mnoho bídy a chudoby v nedůstojných slumech. Hovořím několika cizími jazyky. Mým koníčkem je myslivost, kde jsem zkušebním komisařem všech předmětů, a kynologie. Jsem soudním znalcem. Jak byste charakterizoval současný stav naší ekonomiky? A dá se ještě vůbec mluvit o českém národním hospodářství? Bývám na rozpacích, když se hovoří o ministerstvu průmyslu, protože to ministerstvo nic neřídí. Stát žádný průmysl nevlastní. Před rokem 1989 jsme byli průmyslovou velmocí. Strojírenství mělo špičkovou úroveň, naše výrobky se nevyvážely jen do východního bloku, jak tvrdí naši odpůrci, ale československé obráběcí stroje šly do západní Evropy, Spojených států, do celého světa. A skutečnou velmocí jsme byli, pokud šlo o investiční celky. Na relativně malý stát byl rozsah a struktura vyvážených investičních celků impozantní. Byly to cukrovary, pivovary, rafinérie, elektrárny a další. Pracoval jsem krátkou dobu ve Zbrojovce Brno právě ve vývozu investičních celků. Dělali jsme montovnu traktorů v Iráku, pneumatikárnu v Barmě, továrnu na propan-butanové lahve v Nigérii… Naše podniky zahraničního obchodu měly každý své pole působnosti, na investiční celky byl specializován například Technoexport, Škodaexport, Strojexport a další. Ale stavěly se třeba i nemocnice na náročných trzích v bohatých arabských zemích. Ve srovnání s touto minulostí je současný stav tristní. Nyní jsme překladiště Evropy a montovna Evropy. Zatímco dříve se dělaly finální výrobky, dnes jsou to z devadesáti procent jen subdodávky. Mimo Škodu Auto, to je jediný nosný program v průmyslu, ale i její zisk odchází mimo republiku. Dělá se u nás jen práce ve mzdě, subdodávky. Na tom, že se dělají součástky pro zahraniční firmy, se nedá vytvářet žádný zisk. Žádná přidaná hodnota. Odeberou je od našich firem za nejnižší možnou cenu. Naopak investiční celky přinášely vysokou přidanou hodnotu, protože jako součást toho celku jsme vyvezli i komponenty, které se takto prodaly za daleko vyšší cenu, než kdyby se prodávaly samostatně. Byl propracován určitý systém, kdy podniky zahraničního obchodu byly jakýmisi tykadly na trzích, a své poznatky předávaly generálním ředitelstvím výrobních podniků, které měly specializované projekční kanceláře. Ty byly schopny na klíč vyprojektovat téměř jakýkoli investiční celek. Dnes, když mám mluvit o národním hospodářství, je mi smutno. Je to takové paběrkování. Podřízený, subdodavatelský charakter české ekonomiky je ovšem příčinou velmi nízkých mezd… Ovšem, náš subdodavatel velký prostor na mzdy nemá. Ceny vstupů – surovin, energií apod. jsou všude přibližně stejné, konkurovat může náš výrobce leda jen nízkou cenou práce. Ten kompletátor mu ze svého zisku popustí jen to nejnutnější. Jaké z této situace spatřujete východisko? Musíme si také uvědomit, že zde f