Ukázat Factcheck

Aktualizováno: 2021-05-28 19:26

Publikováno: 2021-05-28 19:26

Tvrzení:

První věcí, která je v encyklice Fratelli tutti šokující, je to, že papež v zásadě prohlašuje soukromé vlastnictví za ne soukromé, ale veřejné. Říká, že každý má právo používat tohle vlastnictví, respektive cizí majetek. ‚Křesťanská tradice nikdy neuznala právo na soukromé vlastnictví jako absolutní nebo nedotknutelné a zdůrazňovala sociální funkci jakékoli formy soukromého vlastnictví.‘“

Fakta:

Papež tam nic takového neříká. Hovoří o povaze soukromého majetku a jeho vyjádření je šokující jen pro toho, kdo nemá ani základní znalost katolické sociální nauky. Ta se dá doložit jako kontinuální už od středověku:

„V nauce Tomáše Akvinského o vlastnictví je vlastnictví soukromého majetku jednotlivci odlišeno od užívání majetku. Užívání majetku, na rozdíl od jeho soukromého vlastnictví, se označuje za společné. V tomto ohledu je člověk nesmí považovat za své osobní vlastnictví, ale za společné všem, aby se o ně snadno dělil s potřebami druhých. To znamená, že jednotlivci, kteří vlastní statky přesahující jejich základní potřeby, by se o ně měli dělit s ostatními, jejichž živobytí není zajištěno.

Svatý Tomáš Akvinský považuje bohatství za ‚zvláštní bohatství‘. To, jak má být bohatství v učení svatého Tomáše Akvinského posuzováno, závisí na tom, jak člověk užívá statky, které vlastní. Pokud jsou použity k zajištění obživy rodiny a k vedení ctnostného života, pak je bohatství obhajováno. ‚Pokud tedy bohatství přispívá k prospěchu ctnosti, je dobré.‘

Protože užívání hmotných statků by mělo být společné, když je potřeba, existuje povinnost dávat almužnu, když jsou druzí v nouzi. Tato povinnost se nutně vztahuje na případy, kdy se ostatní nacházejí v mimořádné nouzi, tj. kdy nelze pokrýt životní minimum. V této krajní nouzi se všechny statky stávají kolektivními, protože právo na život má nejvyšší hodnotu. Přiměřená potřeba nastává, když někdo nemůže žít v souladu se svým postavením. Žádoucím stavem majetkového systému Tomáše Akvinského je, aby všichni lidé žili podle svého postavení. Pokud člověk vlastní více, než je nutné k životu podle jeho postavení, je to hojnost. Překročení tohoto rozmezí se považuje za hřích. Proto by měl být majetek v hojnosti použit na podporu potřebných.“

https://www.grin.com/document/5864

Wolfgang Palaver v přednášce z 21. 4. 2005 na semináři v Innsbrucku říká: Vlastnictví (soukromé i společné) vzniká z posvátných, násilných obětí. Nejzřetelněji je to vidět na primitivních obřadech zabírání půdy. Při přebírání srov. Nomos (územní plánování; právo) je jasně patrný akt násilí, který je základem těchto představ o vlastnictví.

Bližší pohled na encykliku Rerum novarum ukazuje jasný odstup od pohanských představ o vlastnictví. Nemluví o posvátném majetku jako takovém, ale o "právu na osobní vlastnictví", které "musí být nutně zachováno". (Rerum novarum 35). Nejasnosti Rerum novarum jsou objasněny v encyklice Quadragesimo anno, která jasně odmítá pohanské nepochopení Rerum novarum (Quadragesimo anno 46). "Je proto třeba se pečlivě vyvarovat dvou nebezpečných jednostranností. Na jedné straně popírání nebo oslabování společenské funkce vlastnického práva vede k individualismu nebo alespoň k jeho přiblížení, na druhé straně nesprávné uznání nebo oslabení jeho individuální funkce vede ke kolektivismu nebo se alespoň nechává nejistě zasáhnout. Pokud se toto nebere v úvahu, morální, právní a sociální modernismus, před kterým jsme varovali již v okružním listu k zahájení našeho pontifikátu, se dostává na šikmou plochu." (Quadragesimo anno 46)

S II. vatikánským koncilem se tato zásada stává ještě více ústředním bodem úvah o vlastnictví:

"Bůh určil zemi se vším, co obsahuje, k užívání všem lidem a národům; proto musí být tato stvořená dobra užívána všemi ve spravedlivém poměru; v tom má hlavní slovo spravedlnost, ruku v ruce s ní jde láska. () Proto by člověk, který tyto statky užívá, neměl vnější věci, které oprávněně vlastní, považovat pouze za své osobní vlastnictví, ale zároveň je musí považovat za společné statky v tom smyslu, že mohou být užitečné nejen jemu, ale i ostatním." (Gaudium et spes 69)

https://www.pfz.at/themen/entwicklungspolitik/eigentum-in-der-katholischen-soziallehre/

Papež také nepíše nic jiného, než co co je v Katechismu katolické církve:

2403. Právo na soukromý majetek, ať už nabytý sám nebo zděděný či darovaný jinými, neruší skutečnost, že země byla původně dána celému lidstvu. Skutečnost, že statky jsou určeny všem, zůstává prvořadá, i když společné dobro vyžaduje, aby bylo respektováno právo na soukromý majetek a jeho užívání.

2404 "Proto člověk, který tyto statky užívá, má vnější věci, které právem vlastní, považovat nejen za své osobní vlastnictví, ale zároveň je musí považovat za společné vlastnictví v tom smyslu, že mohou být užitečné nejen jemu, ale i ostatním" (GS 69,1). Vlastnictví dobra dělá z jeho majitele správce ve službách Prozřetelnosti; má ho užívat a dělit se o užitek, který z něj má, s ostatními, především se svými příbuznými.

(https://www.uibk.ac.at/theol/leseraum/texte/377.html?pagenr=7#ch32)

Tvrzení:

„Papež František říká, že migranti by měli mít stejné výhody jako domorodí Evropané: 
„Nikdo nemůže zůstat znevýhodněn, bez ohledu na to, kde se narodil <…> Hranice států tomu nemohou zabránit. Stejně jako je nepřijatelné, aby člověk měl méně práv, protože je ženou, je rovněž nepřijatelné, aby místo narození nebo bydliště samo o sobě vedlo k menším příležitostem pro důstojný život a rozvoj.

To znamená, že nezáleží na tom, zda pracujete nebo ne, přesto můžete použít to, co vydělal někdo jiný. Těmito slovy papež František výslovně vyzývá migranty, aby si vzali to, co potřebují, bez ohledu na vlastnictví…

Mnoho faktů říká, že drtivá většina migrantů ze Středního východu nepracuje a nechce pracovat. Dostávají pohádkový, podle standardů ve své zemi původu, příspěvek a jsou s ním velmi spokojeni. A ukazuje se, že na podpoře a blahobytu migrantů by měli pracovat Evropané.“

Fakta:

Ne, není pravda, že papež „výslovně vyzývá migranty, aby si vzali to, co potřebují, bez ohledu na vlastnictví“. Nic takového v textu encykliky vůbec není.

Tvrzení že „drtivá většina migrantů ze Středního východu nepracuje a nechce pracovat“, se dá snadno vyvrátit fakty. Zpráva z Německa (které bylo migrační krizí po roce 2015 zasaženo nejvíc) z roku 2020 uvádí:

„Téměř polovina uprchlíků, kteří přišli do Německa v letech 2013-2016, si nyní našla práci. Vyplývá to z nedávné studie. Přibližně každý druhý uprchlík má nejpozději pět let po příchodu do Německa práci. To platí pro migranty, kteří přišli do Spolkové republiky v letech 2013 až 2016, jak oznámil výzkumný ústav IAB Spolkové agentury práce. Integrace na trhu práce se tak podařila o něco rychleji než u lidí, kteří se přestěhovali v důsledku jugoslávských válek z 90. let. Z nich 44 % mělo po pěti letech zaměstnání. V té době byly podle studie podmínky, pokud jde o jazyk, vzdělání a odbornou přípravu, příznivější než u novějších uprchlíků. Od roku 2015 se navíc do jazykových a dalších integračních programů pro žadatele o azyl a uznané uprchlíky investuje podstatně více než v té době, vysvětlují výzkumníci.“

(https://www.tagesschau.de/wirtschaft/arbeitsmarkt-fluechtlinge-103.html)

Nejde tedy o „drtivou většinu“ a je třeba vzít v úvahu, že možnost pracovat je také dána délkou azylového řízení a zapojení do pracovního procesu také znamená zvládnutí jazyka na potřebné úrovni. Názorně si to lze představit na problému, jaký by měl příchozí do nějaké arabské země a měl by si osvojit tamní řeč, aby byl schopen pracovat.

Pokud jde o statistiku, v současné době je velká migrační vlna z roku 2015 a dalších let již pryč. Počet uchazečů o azyl v EU poklesl dokonce před čísla z doby roku 2014.

(https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/-/ddn-20200922-1)

Tvrzení:

„V Německu se migranti, kteří již tvoří 5% všech obyvatel, dopouštějí více než 50% sexuálních zločinů. V roce 2017 bylo migranty denně znásilněno průměrně 13 německých žen. V noci na Nový rok 2016 v Kolíně nad Rýnem se shromáždilo asi 1 000 migrantů, aby „lovili“ místní ženy. Na policii bylo podáno 454 oznámení o sexuálním obtěžování a znásilnění. V roce 2016 německé orgány uznaly skutečnost, že velká německá města jsou téměř úplně ovládána kriminálními klany převážně libanonského, palestinského a severoafrického původu. V Německu se migranti, kteří již tvoří 5% všech obyvatel, dopouštějí více než 50% sexuálních zločinů.“

Fakta:

Tvrzení v článku jsou manipulativní. Vycházejí z toho, že migrace znamenala v některých zemích zvýšení kriminality a že statisticky je mezi migranty kriminalita vyšší. Dramatická tvrzení o nové vládě zločinu ale neodpovídají skutečnosti. Tu spíše vyjadřuje název článku na webu Tagesschau.de, který zní: „Žádná občanská válka, ale problémy.“

Tam se o vývoji kriminality v Německu v posledních pěti letech v souvislosti s přistěhovalectvím píše: „V důsledku prudkého nárůstu přistěhovalectví se zvýšila i kriminalita této skupiny. Počet trestných činů zaznamenaných v policejních statistikách kriminality (PKS) znatelně vzrostl. Odečteme-li však přestupky podle imigračního zákona, které mohou spáchat pouze cizinci, nezbývá téměř žádný nárůst: v roce 2014 se počet zaznamenaných přestupků zvýšil o 1,3 %, poté rok stagnoval a od roku 2016 nepřetržitě klesá.

Jedná se o pokračování dlouhodobého trendu: ve sledovaném roce 2019 PKS zaznamenala přibližně 5,4 milionu trestných činů – v roce 2005 to bylo přibližně o milion více. Navzdory změnám v evidenci, které ztěžují dlouhodobou srovnatelnost, se počet evidovaných trestných činů za posledních 30 let celkově snížil přibližně o 20 %. Důvody jsou mimo jiné demografické: v Německu dlouhodobě stárne a klesá počet obyvatel, což vede k celkově nižší kriminalitě. Ze stejných demografických důvodů páchá skupina přistěhovalců jako taková nepoměrně více trestných činů: Je to proto, že jsou výrazně mladší a mají více mužů než průměrná německá populace. Muži páchají více trestných činů než ženy ve všech zemích – a mladí lidé více než starší. Jedná se o kriminologicky konstantní faktory. Zejména v případě násilných trestných činů mají naprostou většinu na svědomí mladí muži ve věku 14 až 30 let. Jejich podíl ve skupině přistěhovalců je asi třikrát vyšší než ve zbytku populace. K tomu se přidávají nejisté životní podmínky, které dále zvyšují náchylnost ke kriminalitě: Hromadné ubytování, málo příležitostí k legálnímu zaměstnání a často nejisté vyhlídky na setrvání. Mnoho přistěhovalců vykazuje současně několik rizikových faktorů kriminality…

Tyto faktory mají největší vliv na násilné trestné činy: Počet pokusů a dokonaných trestných činů proti životu, tj. vražd, zabití, ublížení na zdraví s následkem smrti atd. vzrostl mezi lety 2015 a 2017 z 2721 na 2971. Zároveň se zvýšil počet trestných činů, na kterých se podíleli přistěhovalci, z 233 na 447. Čistě aritmeticky vzato jde tedy téměř celý nárůst na vrub podezřelých přistěhovalců. Jejich podíl na těchto vraždách činil v roce 2017 15 procent, což je násobek jejich podílu na celkové populaci, který činí něco málo přes dvě procent.“

Dojem z čísel také zkresluje, že kriminalita není mezi přistěhovalci rovnoměrně rozložena.

„Podle policie je přibližně třetina přistěhovalců, kteří se podílejí na trestné činnosti, podezřelá z více trestných činů. Podle PKS (policejní kriminální statistiky) se na 71 procentech všech trestných činů spáchaných přistěhovalci podílí více osob podezřelých z trestného činu. To je mnohem více než ve zbytku PKS, kde je tento podíl nižší a činí 27 %. Velkou část neúměrného podílu trestných činů s podezřením na přistěhovalce tak má na svědomí několik intenzivních pachatelů.  Je nápadné, že hlavní roli zde hrají podezřelí ze zemí s nízkými vyhlídkami na setrvání. Například podíl osob podezřelých z vícenásobného spáchání trestného činu z Libye, států Maghrebu, Gruzie, Guineje a Gambie přesahuje 40 %, zatímco u uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, u nichž je pravděpodobnost udělení azylu vyšší, je jen mírně nadprůměrná.“ Je tedy zřejmé, že více pachatelů pochází ze zemí, jejichž příslušníci nedostanou v zemi azyl.

(https://www.tagesschau.de/faktenfinder/fluechtlinge-kriminalitaet-105.html)

Můžeme tedy shrnout, že v Německu nenastal kvůli přistěhovalcům společenský rozvrat. Celková kriminalita dokonce klesá. Zvýšený podíl kriminality běženců je dán stejnými faktory, jako v celkové populaci: pohlavím a věkem a to je navíc vystupňováno podmínkami, které kriminalitu povzbuzují, ovšem pominou. Tedy život v uprchlických táborech, frustrace z nejisté perspektivy a podobně. Bylo by chybou kriminalitu zlehčovat nebo popírat, ale je třeba ji vidět v jejích souvislostech, aby byly jasné její proporce a příčiny.

Tvrzení:

„Ano, dnes migranti neničí mečem „opevněná města“. To ale není ani nutné. Dnes se demografická válka vede jinou zbraní. Nejjasněji to vyjádřil zesnulý palestinský vůdce Jásir Arafat: „Nejlepší zbraní Palestinců je lůno arabské ženy.“ Děloha, která nese mnoho dětí. Vzhledem k rychlému poklesu stoupenců křesťanství v Evropě, lze říci, že na celém evropském kontinentu bude vládnout islám.“

Fakta:

Toto tvrzení neodpovídá demografické realitě. Podle odhadu Pew Research Center je prognóza nárůstu počtu muslimů muslimů v celé populaci v případě nulové imigrace pro rok 2050 7,4 procenta, střední odhad je 11, 2 procenta a nejvyšší 14 procent. Porodnost muslimů ostatně klesá v v některých islámských zemích. U evropské ženy – nemuslimky se v období 2015-2020 čekala porodnost průměrně 1,6 dítěte na matku, zatímco evropské muslimky mají 2,6 dětí.

(https://www.pewforum.org/2017/11/29/europes-growing-muslim-population/)

Podle celkové míry porodnosti Pew Research Center pro roky 2015-2020 je míra porodnosti nemuslimského obyvatelstva Francie 1,9, zatímco jedna muslimka porodí v průměru 2,9 dítěte. Z 11,31 milionu obyvatel Belgie je pouze 7,6 % muslimů s mírou plodnosti 2,6. Podle zprávy Pew Research Center je budoucí příliv uprchlíků jedním z určujících faktorů náboženského složení obyvatelstva v Německu. Podle stávajících prognóz bude v roce 2050 podíl muslimů v Německu činit v průměru 10,8 %ve scénáři nulové, střední a vysoké migrace. Ve scénáři vysoké migrace je nejvyšší hodnota 19,7 %. Ve scénáři nulové migrace bude podle Pew Research Center podíl muslimů v Německu v roce 2050 činit 8,7 %. (http://www.mythdetector.ge/en/myth/four-lies-georgia-and-world-about-number-muslims-europe)

Z dat je patrné, že muslimky nemuslimské matky „nepřerodí“ a „lůno arabské ženy“ nezpůsobí, že „na celém evropském kontinentu bude vládnout islám“.

Závěr:

Z encykliky Fratelli tutti papeže Františka se nedá odvodit, že by papež chtěl – nebo vůbec mohl – zničit soukromý majetek, nebo že by chtěl – nebo vůbec mohl – Evropu islamizovat. Papež pouze zopakoval církevní postoj k držení majetku, který církev hlásá přinejmenším od středověku, ne-li od samého počátku své existence. Ohledně uprchlické otázky neříká nic jiného, než co odpovídá evropské azylové politice. Vztah k uprchlíkům musí být dán i tím, že poskytnutí základních možností pro život (nejedná se o žádná nadstandard, jak tvrdí protiuprchličtí hlasatelé) a integrace příchozích je významným faktorem snižování kriminality. Jak ukazují třeba ekonomické údaje Německa, které bylo uprchlickou vlnou po roce 2015 silně zasaženo, bylo možno i s touto zátěží pokračovat v ekonomickém růstu a každý rok v přebytku ve státním rozpočtu. To poslední se třeba nám ani v době světového ekonomického boomu a za hesla „ani jednoho migranta“ nepovedlo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Původní text:

https://www.pokec24.cz/politika/fratelli-tutti-rimsky-papez-navrhl-aby-evropa-spachala-sebevrazdu/

Fratelli tutti – Papež navrhl, aby Evropa spáchala sebevraždu

 12. 10. 2020  Janinna Evropa, migranti, multikulturalismus, papež

Papež František podepsal encykliku Fratelli tutti, v níž požaduje maximální pomoc muslimským migrantům při jejich zabydlování v Evropě.

V sobotu 3. října 2020 podepsal papež František během své návštěvy Assisi v bazilice svatého Františka novou encykliku Fratelli tutti.

Celý název v překladu zní:
„Encyklika pro všechny bratry svatého otce Františka o bratrství a sociálním přátelství.“

A toto „bratrství a sociální přátelství“ je míněno primárně ve vztahu k muslimům.

Třetí odstavec vypráví, jak František z Assisi navštívil sultána Malika al-Kámila v Egyptě. Pravděpodobně s projevem loajálních pocitů, protože pontifik píše následující: 

„Jsme ohromeni, jak před osmi sty lety František doporučil vyhnout se jakékoli formě agrese nebo sváru a žít v pokorném a bratrském „podřízení se“, a to i vůči těm, kteří jejich víru nesdíleli.“

A v pátém odstavci papež hovoří o svém vlastním setkání s imámem Ahmadem Al-Tayebem, které se uskutečnilo v roce 2019 a během kterého podepsali společné prohlášení o bratrství.

Hlavní poselství encykliky Fratelli tutti je následující:
Evropské země by se měly o migranty starat všemi možnými způsoby, podporovat jejich přesídlení do Evropy a prosazovat politiku tolerance, otevřenosti a multikulturalismu.

Měli by se muslimští migranti stát pány Evropy?

Ve vztahu k migrantům vychází papež František z podobenství o milosrdném Samaritánovi v evangeliu, ze skutečnosti, že dítě Ježíš Kristus a svatá rodina byli v egyptské zemi migranti, a z četných citátů Písma svatého o postoji k „příchozím“.

První věcí, která je v encyklice Fratelli tutti šokující, je to, že papež v zásadě prohlašuje soukromé vlastnict-
ví za ne soukromé, ale veřejné. Říká, že každý má právo používat tohle vlastnictví, respektive cizí majetek.

„Křesťanská tradice nikdy neuznala právo na soukromé vlastnictví jako absolutní nebo nedotknutelné a zdůrazňovala sociální funkci jakékoli formy soukromého vlastnictví.“ <…>

Princip všeobecného používání věcí, určených pro všechny je „prvním principem celého eticko-sociálního řádu“, je přirozeným, originálním a prioritním právem. Všechna další práva na zboží nezbytná pro celostní realizaci lidmi, včetně práv na soukromé vlastnictví a jakýchkoli dalších, „by tomu neměla bránit, ale naopak by měla přispívat k jejich realizaci“ jak uváděl sv. Pavel VI.

Právo na soukromé vlastnictví lze považovat pouze za druhotné přirozené právo vyplývající z principu univerzálního cíle vytvořených výhod, a to má velmi specifické důsledky, které by se měly odrazit ve fungování společnosti.“

A na jiném místě: 
„Spolu s právem na soukromé vlastnictví vždy existuje prioritní a předchozí právo podřídit veškeré soukromé vlastnictví univerzálnímu účelu pozemských statků, a tedy i právu každého je užívat.“

Uvažování o povaze majetku je pro duchovního obecně velmi neobvyklé, ale o to ani tak nejde. Papež František by měl pochopit, že tímto prohlášením skutečně vyzývá k porušení přikázání „nepokradeš“.

Tvrzení nejvyššího představitele římskokatolické církve znamená, že:
– pokud někdo chce jíst, může jít do obchodu a vzít si to.
– Pokud někdo nemá kde strávit noc, může jít do kteréhokoli domu a usadit se tam.
– Pokud si někdo myslí, že je chudší než někdo jiný, může to nepřijmout a „tuto situaci napravit“.

Koneckonců, „Princip všeobecného používání věcí a produktů určených pro všechny, je „prvním principem celého etického a sociálního řádu“. Tvrzení papeže znamená, že pokud někdo chce jíst, může jít do obchodu a vzít si to. Pokud někdo nemá kde strávit noc, může jít do kteréhokoli domu a usadit se tam. Pokud si někdo myslí, že je chudší než jiný, může tuto situaci nepřijmout a „napravit“ ji.

Papež František říká, že migranti by měli mít stejné výhody jako domorodí Evropané: 
„Nikdo nemůže zůstat znevýhodněn, bez ohledu na to, kde se narodil <…> Hranice států tomu nemohou zabránit. Stejně jako je nepřijatelné, aby člověk měl méně práv, protože je ženou, je rovněž nepřijatelné, aby místo narození nebo bydliště samo o sobě vedlo k menším příležitostem pro důstojný život a rozvoj.

To znamená, že nezáleží na tom, zda pracujete nebo ne, přesto můžete použít to, co vydělal někdo jiný. Těmito slovy papež František výslovně vyzývá migranty, aby si vzali to, co potřebují, bez ohledu na vlastnictví.

Mnoho faktů říká, že drtivá většina migrantů ze Středního východu nepracuje a nechce pracovat.
Dostávají pohádkový, podle standardů ve své zemi původu, příspěvek a jsou s ním velmi spokojeni.
A ukazuje se, že na podpoře a blahobytu migrantů by měli pracovat Evropané.

A papež František tento stav legitimuje: 
„Ve skutečnosti je činnost podnikatelů „ušlechtilým povoláním zaměřeným na vytváření bohatství a zlepšování světa pro všechny“. <…> V každém případě by tyto dovednosti podnikatelů, které jsou darem od Boha, měly být jasně zaměřeny na pokrok ostatních lidí a překonávání katastrof, zejména vytvářením různých pracovních příležitostí…“ Papež požaduje sdílení výhod s migranty a zcela zapomíná na slova apoštola Pavla: 

„… Kdo nechce pracovat, ať nejí! “  (2 Tes. 3, 10).

Ano, bohatí by samozřejmě měli pomáhat chudým. Papež František však ignoruje, že pokud požadujete takovou pomoc od bohatých a zároveň nepředložíte podmínku pro chudé, aby jejich strana také pracovala pro dobro své i společnosti, pak taková pomoc škodí jednomu i druhému.

Bohatí přicházejí o majetek a z chudých se stávají závislé osoby a paraziti. A jak víme, nečinnost je matkou všech neřestí. Papež však požaduje sdílení výhod s migranty a zcela zapomíná na slova apoštola Pavla:  „… pokud někdo nechce pracovat, ať nejí“  (2 Tes 3,10).

Samotná výzva papeže Františka užívat si hmotných statků bez ohledu na vlastnická práva je revolucí ve vztazích mezi lidmi. Hlava ŘKC však jde ještě dále, tvrdí, že i celé státy s jejich územím a zdroji jsou majetkem všech obyvatel Země.

Zde jsou jeho slova: 
„Důvěra v to, že zboží na Zemi je dnes obecné, vyžaduje, aby to platilo také pro země, jejich území a jejich zdroje. Podíváme-li se na to nejen z hlediska zákonnosti soukromého vlastnictví a práv občanů daného národa, ale také z prvního principu obecného účelu zboží, pak můžeme říci, že každá země patří cizinci, podobně jako zboží. Území nelze odepřít osobě v nouzi, která přichází z jiného místa.“

Co to je, pokud ne přímá výzva především k obyvatelům muslimských zemí, aby přišli do Evropy a vzali si vše, co potřebují?

Čtvrtá kapitola encykliky je zcela věnována tématu migrace.

Nazývá se: „Srdce otevřená celému světu.“

V této kapitole papež vyzývá k usnadnění migrace bez jakýchkoli podmínek a omezení.

Tady jsou jeho slova: 
„Naše úsilí přivést migranty lze shrnout do čtyř sloves: přivítat, chránit, propagovat a integrovat.“

Encyklika neříká nic o místních obyvatelích, Evropanech, o jejich ochraně, sociálním zabezpečení a realizaci jejich zájmů. Vše – pouze migrantům.

Papež František zejména vyzývá:

• „Zvýšit a zjednodušit vydávání víz;
   
• přijímat soukromé a veřejné programy ochrany zájmů;
   
• otevřít humanitární koridory pro nejzranitelnější uprchlíky;
   
• nabídnout přiměřené a slušné bydlení;
   
• zaručit osobní bezpečnost a přístup k základním službám;
   
• poskytovat odpovídající konzulární pomoc;
   
• právo mít vždy u sebe doklady totožnosti;
   
• nestranný přístup ke spravedlnosti;
   
• schopnost otevřít bankovní účty a zaručit to, co je nezbytné pro životně důležitou existenci;
   
• dát jim (migrantům – pozn. red.) svobodu pohybu a příležitost pracovat;
   
• chránit nezletilé a zajistit jejich pravidelný přístup ke vzdělání;
   
• zajišťovat programy dočasné péče nebo přijetí;
   
• zaručit svobodu náboženského vyznání;
   
• podporovat jejich sociální integraci;
   
• podporovat sloučení rodiny a připravit místní komunity na integrační procesy.“

To znamená, že Evropané musí migranty krmit, oblékat, obouvat, dát jim bydlení, zajistit dopravu, atd.

A to všechno dělat, aniž byste požadovali cokoli na oplátku, dokonce ani práci. 

„Dělat některé věci jednoduše proto, že jsou samy o sobě dobré, nedoufat, že hned získáme nějaké výsledky, neočekávat hned něco na oplátku. To vám umožní přivítat cizince, i když to v daný moment nepřináší hmatatelné výhody,“ říká papež.

Papež, migranti a zločin

Ale … možná budou migranti, kterým to přináší výhody, přinejmenším vděční? Možná se budou chovat v rámci zákona a pomáhat svým dobrodincům? Bohužel … Fakta ukazují něco jiného.

Například v listopadu 2019 ve Švédsku, proslulém svým liberalismem (liberál všech liberálů), předseda vlády Stefan Leuven se rozhodl zveřejnit statistiky o obludném nárůstu násilné kriminality a vysvětlil to „selháním integrace“. Počet vražd střelnými zbraněmi se od počátku 2010 ztrojnásobil.

A 90% těchto zločinů je spácháno migranty. Migranti spáchají 23krát (!) více znásilnění než domorodí lidé.
A ve Stockholmu, Malmö a dalších velkých městech jsou celé čtvrti etnická ghetta, kde vzkvétá obchodování s drogami, prostituce, obchodování se zbraněmi a další kriminalita a kam se bojí vstoupit i policie.

Tyto oblasti jsou řízeny kriminálními klany Středního východu a Severní Afriky, které rozšiřují své aktivity na další území. V roce 2018 došlo ve Švédsku k více než 160 explozím a dokonce Dánsko bylo nuceno uzavřít hranici se Švédskem poprvé od 50. let.

V Německu se migranti, kteří již tvoří 5% všech obyvatel, dopouštějí více než 50% sexuálních zločinů. V roce 2017 bylo migranty denně znásilněno průměrně 13 německých žen. V noci na Nový rok 2016 v Kolíně nad Rýnem se shromáždilo asi 1 000 migrantů, aby „lovili“ místní ženy. Na policii bylo podáno 454 oznámení o sexuálním obtěžování a znásilnění.

V roce 2016 německé orgány uznaly skutečnost, že velká německá města jsou téměř úplně ovládána kriminálními klany převážně libanonského, palestinského a severoafrického původu. V Německu se migranti, kteří již tvoří 5% všech obyvatel, dopouštějí více než 50% sexuálních zločinů.

Podobná situace je i v ostatních evropských zemích.

To vše ani zdaleka nepřipomíná zraněného poutníka z podobenství o dobrém Samaritánovi.

A této situace se vůbec netýkají slova Písma svatého:  „… milovat cizince a dávat mu chléb a šaty. Milujte cizince, protože vy sami jste byli cizinci v zemi egyptské“  (Deut. 10, 18–19).

Používání této a dalších citací z Bible o milosti vůči migrantům je záměrná spekulace.

Chování migrantů v evropských zemích více připomíná invaze Filištínů, Amalekitů, Kanaánců a dalších nepřátelských národů v zemi izraelské.

To, co migranti dělají v Evropě, je více v souladu se slovy proroka Jeremjáše: 

„Hle, dome Izraele, přivedu na vás
národ zdaleka, praví Hospodin.
Národ prastarý je to, národ odvěký,
národ, jehož jazyk neznáš,
a nerozumíš, co říkají.
Samí udatní hrdinové,
jejich toulec zeje jako otevřený hrob.

Pohltí tvou úrodu i tvůj chléb,
pohltí tvé syny i tvé dcery,
pohltí tvé ovce i tvůj dobytek,
pohltí tvou révu i tvé fíkoví.
Mečem dobude a zničí tvá opevněná města,
na která ses tak spoléhal.“  (Jer 5,15-17).

Muslimská Evropa je jen otázkou času

Ano, dnes migranti neničí mečem „opevněná města“. To ale není ani nutné.

Dnes se demografická válka vede jinou zbraní.

Nejjasněji to vyjádřil zesnulý palestinský vůdce Jásir Arafat: 
„Nejlepší zbraní Palestinců je lůno arabské ženy.“

Děloha, která nese mnoho dětí. Vzhledem k rychlému poklesu stoupenců křesťanství v Evropě, lze říci, že na celém evropském kontinentu bude vládnout islám. Co se potom stane s křesťanskými církvemi a svatyněmi? Nedávná transformace chrámu Hagia Sophia (chrám Boží Moudrosti) na mešitu a znesvěcení kostela velkého mučedníka Svatého Jiřího Vítězného v Řecku nehovoří o ničem dobrém.

Jak je známo, míra porodnosti v muslimských diasporách v Evropě je 5-6krát vyšší než u původních Evropanů. Radikální změna demografické mapy Evropy je jen otázkou času, a to velmi krátké doby.

Nedávno maďarský premiér Viktor Orban uvedl, že za 30 let bude populace v Evropě sestávat z 20% muslimů a ve velkých městech budou muslimové tvořit více než polovinu populace.

A to je pro křesťany stále velmi optimistický scénář. Vzhledem k rychlému poklesu evropských stoupenců křesťanství lze říci, že na celém evropském kontinentu bude vládnout islám.

Neúspěch migrační politiky a její katastrofální důsledky pro Evropu již uznává mnoho politických sil a sociálních hnutí. Papež František však ve své encyklice Fratelli tutti navrhuje nejen neomezovat příliv migrantů, ale naopak mu otevřít dveře dokořán, čímž v Evropě spáchá skutečnou demografickou sebevraždu.

Jedním z prvků protiopatření by měla být kompetentní migrační politika, která by měla blokovat pronikání nežádoucích prvků do Evropy: zločinců, militantů, radikálních islamistů, atd.

V Evropě existují země s velmi přísnými imigračními zákony. Jejich zkušenosti ukazují, že předcházet nemoci je mnohem snazší, než ji později léčit.

Lze se poučit ze sebevražedného jednání západoevropských zemí a pokusit se neopakovat jejich chyby.

Encyklika Fratelli tutti se však stala povinnou pro všechny katolíky poté, co ji římský papež podepsal.
Nyní bude do značné míry určovat postoj k migraci všech příznivců Vatikánu.

Zkráceno.
Vydána encyklika papeže Františka Fratelli tutti – Vatikánské zprávy
3. října podepsal papež František během krátké návštěvy Assisi novou encykliku Fratelli tutti, ve které poukazuje na bratrství a sociální …
https://bit.ly/3iOSapa

No, to je vše…. Země (stát) nepatří národu.

Nepatří jen jednomu, titulárnímu národu, ale všem lidem, kteří ji obývají nebo chtějí obývat.

Vzdejte se všeho, vzdejte se bydlení, manželky nebo dcery, vše pro migranty! Věc je to křesťanská.

Obecně je v encyklice mnoho velmi zajímavých věcí. Zkreslené texty z Bible, obsedantní a domýšlivé interpretace, cílené na nevyvinuté vědomí populace, zmrzačené chaosem.

A jako třešnička na dortu je na konci ekumenická modlitba.

Preghiera cristiana ecumenica
Dio nostro, Trinità d’amore,
dalla potente comunione della tua intimità divina
effondi v mezzo a noi il fiume dell’amore fraterno.
Donaci l’amore che traspariva nei gesti di Gesù,

nella sua famiglia di Nazaret e nella prima comunità cristiana.
Concedi a noi cristiani di vivere il Vangelo
e di riconoscere Cristo in ogni essere umano,
per vederlo crocifisso nelle angosce degli abbandonati

e dei dimenticati di questo mondo
e risorto in ogni fratello che si rialza in piedi.
Vieni, Spirito Santo! Mostraci la tua
bellezza riflessa in tutti i popoli della terra,
per scoprire che tutti sono importanti,
che tutti sono
essentialari , che sono volti differenti della stessa umanità amata da Dio. Amen.

Dato ad Assisi, presso la tomba di San Francesco, il 3 ottobre, vigilia della Festa del Poverello, dell’anno 2020, ottavo del mio Pontificato

…. Dobrá modlitba. Vypadá jako spiritualistický rituál.

https://www.vaticannews.va/cs.html

 

https://www.pokec24.cz/politika/fratelli-tutti-rimsky-papez-navrhl-aby-evropa-spachala-sebevrazdu/