Show Email

Tělo:

"""""""""Čti a přemýšlej.

Musíme přemýšlet co dělat potom, až skončí »fialové temno«

(https://www.iportal24.cz/featured/analytik-jan-schneider-musime-premyslet-co-delat-potom-az-skonci-fialove-temno/)

"""""""""

 

Také si přečti "šperky paní Černochové...

---Přepis textu v odkazu---

Analytik Jan Schneider: Musíme přemýšlet co dělat potom, až skončí »fialové temno«

9. května 2022 19:00

FOTO - ČTK/Vít Šimánek

Bezpečností analytik a publicista Jan Schneider patří mezi velmi sledované osobnosti současné doby. Signatář Charty 77, který po roce 1990 působil v tuzemských zpravodajských službách, neváhá popsat bez příkras realitu současné doby. V roce 2019 ho prezident vyznamenal Medailí za zásluhy. Schneider nyní tvrdí, že pod tíhou doby začíná naše země ztrácet demokracii…

Nezdá se vám, že pod výmluvou naší ochrany a pronikání dezinformací z Ruska najednou začínáme ztrácet demokracii?

Ne, nezdá se mi to. Štípu se do tváře, abych se probral ze špatného snu. Není to zlý sen, je to bohužel pravda. Výmluvy, že demokracie je křehká, a že ji musíme chránit před zlými vlivy – to už jsem kdysi slyšel, a nebylo to v dobách šťastných.

Vzpomínám si na případ, kdy manželé, oba lékaři, se po létech dočkali vytouženého potomka. Šťastná matka ho přinesla domů, uložili ho ve sterilní místnosti, chodili k němu v rouškách – a dítě nepřežilo rok, protože nemělo imunitu. Naproti tomu – dovolte mi ocitovat klasika:

»Teresina povila už deváté miminko, aniž se ještě stačila vdát. Doktor slyšel poděšenou zdravotní sestru vyprávět o úděsných životních podmínkách, v nichž žijí, a vydal se na vizitu. V kuchyni na plotně bublal obrovský kotel fazolí, jediná krmě, která se v domě podávala. Ječely-li děti nad míru, zamíchala babička fazolemi a několik naběraček chrstla přímo na podlahu, aby rychle zchladly. Děcka zmlkla a šmejdila po podlaze, dokud nesnědla poslední fazoli. Doktor následně děti podrobil všemožným testům. Jejich výsledky vzrušeně komentoval: V životě jsem neviděl zdravější děti! Dravečkové to jsou! Takové zuby jsem nikdy neviděl! V životě ne!« (John Steinbeck: Pláň Tortilla)

Je třeba ještě dalšího komentáře, jak je to s tou demokracií a její ochranou?

Nejsou další a další sankce spíše dalším tvrdým zásahem do »vlastních řad«?

Když se nějaký »nébich« shodou okolností dostane do vysoké pozice, ví, že za normálních okolností by se tak stát nemohlo, a drží se své židle jako přilepený, lpí na své funkci jako exkrement na košili, a aby se udržel, líže nadřízeným podrážky a odezírá jejich přání ze rtů. Rozhled takových lidí je možno přirovnat tankovému průzoru, jejich kreativita je spíše pavlačovou škodolibostí. Netuší, co vlastně dělají, a o tom, jaké budou mít jejich kroky důsledky, nemají ani páru. Opakují pouze to nejhorší, co se v dějinách odehrálo, a ještě ke všemu ve zrychleném tempu. Ano, myslím, že se opakovaně střílejí do vlastních nohou, a jejich čas se již ponachýlil.

Tím, jak jsme informováni, že vše mimo oficiální zpravodajství jsou prý pokusy