Show Email
Na začátku je uvedeno: "V rámci ankety Reflexu 7 otázek pro … jsme oslovili také ekonoma Karla Kříže (59). Jeho rozsáhlé a polemické odpovědi, s nimiž nemusíme jako redakce Reflexu nutně souhlasit, vnímáme jako možnost vyvolat diskusi na téma příčiny ukrajinské krize. "
Válka na Ukrajině je v podstatě neideologický hospodářský střet USA a Německa o prostor střední a západní Evropy a o severoatlantickou hegemonii, v němž sama Ukrajina hraje neblahou roli šachovnice, po níž se šlape a tahá figurkami. A Rusko pak ochotně naskočilo do vedlejší, i když důležité, role vzteklého velkého psa, který na svém dvorku nesnese odpor a dá se i snadno vydráždit. Amerika soudcuje, Evropa bude platit.
Ukrajině se nepovedla ekonomická – a vlastně ani politická – transformace. Za to Rusko myslím moc nemůže.
Amerika a Evropa pro Ukrajince ve skutečnosti za těch dlouhých 18 let skoro nic reálného – v ekonomickém a politickém smyslu - neudělaly.
Západ ve skutečnosti Ukrajinu neměl v úmyslu ekonomicky významně podpořit, natož vstřebat, ani bránit.
Amerika vždy chtěla Kyjev pro své cíle jen využít - a zahodit. Spojené Státy „rozzuřeného psa“ Rusko na Ukrajinu ve finále de facto pozvaly.
Green Deal je technicky vzdělaným lidem k smíchu, ekonomům k pláči. Vybírají se enormní uhlíkové daně na životadárný a vcelku vzácný plyn oxid uhličitý, povinná drahá elektroauta, pro které nemáme suroviny, nabíječky a energii. K tomu se na ulicích kácejí sochy otců zakladatelů, profesoři se na univerzitách bojí říct, že 1+1=2. A v armádách se diskutuje o ústroji mužů, kteří jsou zrovna těhotní…
-------------Text článku----------
Polemika: Američané mohou za dnešní Ukrajinu víc než Rusové, Evropa bude platit
V rámci ankety Reflexu 7 otázek pro … jsme oslovili také ekonoma Karla Kříže (59). Jeho rozsáhlé a polemické odpovědi, s nimiž nemusíme jako redakce Reflexu nutně souhlasit, vnímáme jako možnost vyvolat diskusi na téma příčiny ukrajinské krize.
K čemu vlastně dnes na Ukrajině dochází? Nejsme svědky resuscitace bývalého carského impéria?
Je zajímavé sledovat kolik - i jinak chytrých - lidí dnes v Česku ukrajinskou krizi vnímá jako jakýsi mytický střet dobra se zlem, s komunismem (případně totalitarismem obecně). Je to přitom v podstatě neideologický hospodářský střet USA a Německa o prostor střední a západní Evropy a o severoatlantickou hegemonii, v němž sama Ukrajina hraje neblahou roli šachovnice, po níž se šlape a tahá figurkami. A Rusko pak ochotně naskočilo do vedlejší, i když důležité, role vzteklého velkého psa, který na svém dvorku nesnese odpor a dá se i snadno vydráždit. Amerika soudcuje, Evropa bude platit.
Vysvětlete to.
Ke střetu na Ukrajině se koncentruje energie už nějakých dvacet let. Američanům (potažmo Britům) od začátku evidentně nejde primárně o Rusko, nýbrž o jeho vztahy s EU a speciálně s Německem. Americké angažmá v obou světových válkách bylo především o tom, zabránit Němcům ve spojení jejich technického a průmyslového potenciálu s nedozírnými průmyslovými a surovinovými zdroji na Východě. Přitom teď je Německo znovu hlavní hráč ve 450 milionové EU a z obnoveného Ruska proudí do Evropy nejvíce ropy a plynu v historii. Budují se další kapacity. Bez energie není průmysl, není výkon, není nic. Sami Američané o těchto svých evropských prioritách píšou odborné knihy. Nakonec i prezident Trump o těchto věcech mluvil docela otevřeně. Na své někdejší světové superiorní představy a plány může Evropská unie po této nové krizi asi definitivně zapomenout.
Mohla za těch dvacet let Ukrajina víc uhrát?
Určitě, je to velká a lidnatá země. Nepovedla se jí ekonomická – a vlastně ani politická – transformace. Za to Rusko myslím moc nemůže. Ale část Ukrajinců si to tak vyložila. V roce 2004 přišla prozápadní Oranžová revoluce, následovaly další její vlny. Ale Amerika a Evropa pro Ukrajince ve skutečnosti za těch dlouhých 18 let skoro nic reálného – v ekonomickém a politickém smyslu - neudělaly. Obchod je slabý, Západ po Ukrajině nechce nic: Ani železnou rudu, ani ocel, ani uhlí, ani elektřinu, už vůbec ne obilí a další potraviny. Nové průmyslové obory se nerozvíjely, Západ do nich také neinvestoval, a ty tradiční, krom výše zmíněných ještě třeba strojírenství, vojenský, letecký a kosmický průmysl, jsou úplně v rozvalu. Takže ukrajinský obchod s Ruskem vytrvale klesá a obchod se Západem dále skomírá.
Ukrajinští techničtí inženýři dnes doma, na tržnicích svých měst, něco prodávají a případně pomáhají v Evropě na stavbách. To málo co se z Ukrajiny na Západ vyváží, je za hladové ceny. Ukrajina je dnes – dle velice kvalitních a průběžně aktualizovaných dat knihovny CIA – na 40. místě na světě v objemu HDP v paritě kupní síly (tedy i s podporujícím započítáním vlivu tamní nízké cenové hladiny), což je mnohem méně, než šesté Rusko a jen trochu více, než Česko, které má ovšem 4x méně obyvatel. V HDP na hlavu je Ukrajina, dle dat za rok 2020, až 121. na světě, mezi Iránem a Kubou, zatímco třeba Česko v této statistice stojí hodně vpředu, mezi Itálií a Izraelem. Podrobněji zde.
Jaká je podle vás pozice Německa?
Německo v takto nastavené situaci, hledíc si svých zájmů, po celou dlouhou dobu Merkelovsko-Schroderovského kancléřování, poměrně zdatně bruslilo, ale teď nejspíš přece jen bude kapitulovat. Pád nové železné opony mezi Estonskem a Rumunskem (s Ukrajinou na druhé straně) je velmi pravděpodobný a Evropskou unii to bude stát šílené politické problémy a - ještě šílenější peníze. Ukrajina nejspíš, pokud by její špičky zvládaly emoce, a byly bazálně jednotné, mohla zůstat jednou nohou na obou stranách (pro ni optimální stav), mohla se pokusit vyjednat jakousi obdobu finlandizace. Politicky to však nezvládla, vyostřila národnostní spor nade vše, a dnes fakticky už nemá ve smyslu neutrality o co hrát.
Nic jiného přitom ve hře nikdy nebylo, Západ ve skutečnosti Ukrajinu neměl v ú