Show Email

Tělo:

Myslím si, že není hloupá a používá mozek :

https://www.youtube.com/watch?v=p6hjJQBXU_w&list=TLPQMjAwNDIwMjEM0_rvTBv6wg&index=4

(Kateřina Konečná – Jsem v politice už dlouho na to, abych

věřila na tolik náhod zároveň)

Bismarck ( Stále platí )

V roce 1848 prohlásil jeden z největších světových stratégů své doby

německý kancléř Bismarck.

Cituji:

"Pokud bude chtít někdo porazit Rusko, musí nejdříve od něho

odtrhnout Ukrajinu a dále proti němu poštvat ostatní slovanské

národy, protože pouze Slovani jsou rasa, která je schopna zničit sama

sebe.

S jejich pomocí bude možné Rusko porazit.

Po jeho porážce zůstanou tyto slovanské národy bez ochrany a bude

jednoduché je zlikvidovat".

Konec citace. Zdá se, že jeho slova teprve nyní docházejí naplnění.

A je to tak, zničíme sa sami.

Radomír Dolanský

Radomír Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a

Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.

Chtěli jsme na Západ. To se povedlo. Tehdejší západní svobodu a demokracii

socialistický tábor infikoval a dnes se potácíme v něčem, co má něco málo ze

Západu, něco víc ze socialismu a stále více z diktatury orwellovského typu.

Po roce 89 ́ jsme byli nadšení, jak úžasně nás Západ vítá, objímá s ochotou

všemožně pomoci. Dnes, po letech, je jasné, že šlo převážně o kšeft a

strategické politicko-vojenské pozice. Navezli do východního bloku miliardy

tun západní nadvýroby – převraty v soc. dem. bloku pomohly Západu oddálit

agónii nekryté měny a zadluženosti. Následující kolaps se už bude týkat i nás.

V roce 1989 jsme udělali stejně hloupou chybu jako komunisté v roce 1948, když

jsme prohlásili, že vše, co vymyslel předchozí režim, je špatné a musíme to zničit.

Náš nový americký přítel s otevřenou náručí přijímal komunisty z vysokých postů i

estébáky podobně jako po 2. světové válce nacisty, zločinec, nezločinec, protože

právě tito lidé měli informace a styky, nejvzácnější platidlo kapitalismu. A v České

republice se už 30 let straší pořád dokola komunisty, aby si dav nevšiml, že zde

vyrostla mnohem horší mafie.

V kroužku dobrých známých občané polohlasně nadávali před rokem 1989, jak

komunisté kradou, zedníci jezdí v pracovní době stavit jejich vily, chaty,

nakupovali v Tuzexu v Esu… Po roce 1989 jsme teprve zjistili, co to znamená

krást. Mezi kecy o svobodě, demokracii a spravedlnosti mizely fabriky, miliardy

z bank beztrestně, nebo takřka beztrestně. To samozřejmě trvá dodnes, byť

možná v omezenějším rozsahu. Načerno se vesele staví továrny, vily milionářů

a politiků a vše se dodatečně povoluje. Manželé senioři však musí bez pardonů

zlikvidovat načerno postavený zahradní domek. Tak jsme se konečně dočkali

vytoužené spravedlnosti.

Justice žádá vysoké platy, aby byla neovlivnitelná, ale jak vidíme, taktéž téměř

neodvolatelná. A tak existuje právo, které se rozsudek od rozsudku mění o 180°,

soudní znalci vytvářejí zcela protichůdné posudky a nikomu to nepřipadá

nenormální. Ať už justice vysvětluje, jak chce kauzu podnikatele Janečka, který jiný

vězeň si v klídku běhá (nebo jezdí na kole) po svobodě? Který jiný vězeň by přes

takovou masivní mediální kampaň zůstal, byť jen týden, na svobodě? A co exekuce

ČSSD? Strana, která se tak stará o dlužníky. Který dlužník s desítkami milionů dluhů

má taková privilegia jako ČSSD? Není to u obyčejných dlužníků tak, že jej napřed

2

sedřou z kůže a teprve, když nemá nic, tak se může bránit? Takto nám funguje

právo a spravedlnost 30 let po převratu.

Určitě jsme si nemysleli, že 30 let po pádu socialistického systému zde vyroste

za peníze pracujících elitní minorita, která je hýčkána právě proto, že v drtivé

většině nepracuje. To by komunisty ani ve snu nenapadlo! Vše je perfektně

pojištěné, aby nikdo nezískal důkazy. Ačkoliv statistiky existují na všechno, na

úřadech práce je zakázáno uvádět etnikum. Takže sice můžete tvrdit, že

většina nepracuje, ale pohybujete se na tenkém ledě, protože, i když je důkazní

břemeno na státu, není jak dokázat, sic evidentní, pravdu. Stát se svými

pohůnky z médií prohlásil útržky poštovních poukázek sociální pomoci ve výši

přes 30.000 Kč za hoax kolující po internetu, takže kdo to i nadále tvrdí, lže. Na

zaměstnance pošty se odvolat nemůžete, protože jsou vázáni mlčenlivostí. A

kdo na věci upozorňuje, nosí cejch nácka, xenofoba, rasisty a dalších

nesmyslů žvanilů z politiky, médií a neziskovek, kterých se na etnickém uměle

vyvolaném problému velmi dobře živí hned několik desítek.

Že má západní „demokracie“ pro nás jiná pravidla, jsme zjistili záhy po vstupu do EU

a Schengenského prostoru. Například celých 30 let trvající několikanásobné rozdíly v

dotačním systému zemědělství. Nazývali nás kolegy, plácali po ramenou stejně jako

naivku s krátkými nohavicemi, který jim daroval východní zbrojní trhy (kdo by mu pak

neuplácal bustu v Kongresu USA), ale nesměli jsme na Západě pracovat.

Třicet let demokracie a svobody nám zdevastovalo soběstačnost v potravinové

výrobě. Výrobní prostředky u nás vlastnil dříve stát, dnes téměř vše vlastní

cizinci a veškeré zisky a dividendy odcházejí do zahraničí. S tím, co posíláme

do EU, mnohem více ztrácíme, než dostáváme na něčem tak typicky

socialistickém – dotacích. Po třiceti letech se pokrytecky chlubíme německou

firmou Škoda. Pyšníme se světoznámým japonským pivem z Plzně nebo

japonsky hořkým z Moravy. Hynek Čermák se dme patriotismem nad

kanadsko-americkým pivem. Možná více než 70% bývalého českého průmyslu

patří dnes Němcům a dalším „spojencům“, včetně strategické výroby. Hlupáci

prodali i to nejcennější – pitnou vodu a zničený řad si nechali. Dnes ji horko

těžko za nemalé miliony města kupují zpět. Dokonce jsme prodali i státní zlatý

poklad, který přežil od císaře pána, za pár bezcenných papírů nekrytých

zlatem. Zbavili jsme se všeho, co přežilo i komunisty. To znamená, že jsme

horší a hloupější než oni.

I těm nejhorším fanatikům neziskovek, které živí jednotlivé státy, říkají

mainstreamová média aktivisté. O lidech, kteří žádají, aby se používal rozum a

základní evropské hodnoty, se mluví jako o extremistech, rasistech, xenofobech,

kteří mají nesmyslné požadavky. Spousta médií a politických neziskovek na obou

stranách barikády je financována penězi ze zahraničí. Než vznikla lež nazývaná

politická korektnost, říkalo se takovým lidem kolaboranti a to plným právem. Dnes

jsou politickými předáky oslavováni. Tedy pokud nestraní Rusku, není-liž pravda?

3

Psychicky nemocná dospívající dívka se stala loutkou fanatiků zelené lobby. V

OSN do očí říká politikům, že jsou hloupí, oni kývou hlavami a nadšeně tleskají

(někdy může mít i Greta pravdu). Ve Švédsku nikdo neřeší její záškoláctví a ve

vedlejším Norsku kradou děti rodičům za pohlavek. Ulicemi prochází

zmanipulované davy řvoucí proti fosilním palivům, proti jádru. Ale drtivá

většina používá auta, používá elektřinu a na talíři má jídlo, které by neměli,

kdyby byla půda zastavěna solárními panely a elektrická energie na příděl,

protože by nebylo dost pro všechny. Tyto zelené manipulace opět vytvářejí

nové penězovody a další miliardy mizí z rozpočtů zemí i EU.

Kdo by si pomyslel, že třicet let po snaze o svobodu a demokracii budou

mainstreamová média psát a vysílat úplně stejně jako Rudé právo a Československá

televize v 70. a 80. letech. Tehdy se dennodenně objevovaly nenávistné zprávy proti

Spojeným státům a jejich evropským nohsledům. Dnes, takřka stejnými slovy, média

dennodenně vedou nenávistnou kampaň proti Rusku. Stačí porovnat veřejně

přístupné dokumenty. Odpustili jsme Německu porobu, vraždění, odsun z pohraničí,

plán na likvidaci Slovanů. Dnes jsme takřka jejich spolkovou zemí (vyjma životní

úrovně a rovnosti postavení) a za minulostí jsme udělali tak tlustou čáru, že naši

politici jezdí na setkání těch, jejichž předci vyhnali Čechy ze Sudet a tak strašlivě se

stydí, že jsme jim to v roce 1945 vrátili i s úroky. Ale za mnohem menší utrpení od

Sovětského svazu vedeme nenávistnou kampaň proti Rusku a o 21. srpnu 1968 se v

médiích píše už celoročně. Nenávidíme pro okupaci Rusko, ale jsme jako členové

NATO přinejmenším spoluviníky napadání svrchovaných států ostatními členy

NATO, jako jsou Spojené státy, Velká Británie, Francie, dnes třeba Turecko. Takže

co na jedněch kritizujeme, u druhých nanejvýš s výtkou (a to až po schválení EU)

mlčky přecházíme. Historie se přepisuje urputněji než v 50. letech minulého století.

Samozřejmě vše velmi podporováno našimi novými přáteli, na které socialistický tisk

ještě před třiceti lety plival. Podlézali jsme Moskvě, teď to samé děláme ve

Washingtonu a Bruselu.

Jako celek jsme jedním z nejtolerantnějších národů na světě, co se týká

sexuálních odchylek (i když toto označení asi způsobí řadě těch, co to mají v

hlavě jinak nastavené, ukrutné utrpení). Dnes životy většiny, za vydatné

pomoci pomýlených politiků, diriguje stále více se rozšiřující společenství

písmen (LGBT) a někdy se dá říci, že taky osoby, které by spíše patřily do

psychiatrické léčebny. Přes tři tisíce milionů let (3 000 000 000) zde existuje

svět o dvou pohlavích. Pak se sejde v Bundestagu parta politiků, většina

zvedne ruce a vznikne třetí pohlaví a tím i třetí záchodky. Vznikla zvrácená

gender politika, která je nebezpečnější než celý socialistický tábor dohromady.

Vznikla opět jen z křiku neziskovek a pomatených nápadů. Tyto perfektně

státem živené neziskovky s úžasnými zisky přikazují (a stát jako osel kývá),

aby si ve školkách chlapci hráli s panenkami, holky s auty, aby panenky byly

černé, aby rodiče byli bezpohlavní stvůry číslo 1 a 2. Vymýšlejí se zvrácenosti

typu, že Oscary vyhrávají pouze bílí herci (nikoliv ti dobří, bez ohledu na barvu

4

kůže), tupé návrhy na jeho přejmenování, ze státních znaků se lvům odstraňují

pohlavní orgány, takže jsou zde zástupy eunuchů. V muzeích je málo

vycpaných samic. V USA soutěži s ženami chlap cyklista, který si prostě myslí,

že je žena a vesele vyhrává. Ale Caster Semenyovou svět pronásleduje,

protože se narodila s vyšší hladinou testosteronu! Co se stane, až se někdo

bude cítit jako lev a vrhne se na kolemjdoucí? Bude souzen za napadení nebo

litován? Vůči těmto hnusům by měla být plná náměstí protestujících…

Stát nás den ode dne více nutí k tomu, co nemáme a máme číst. Už to chce

dokonce vnucovat dětem prostřednictvím Člověka v tísni ve školách. Už ani korunu

na Člověka v tísni, který mezinárodně již dávno není apolitickou neziskovkou! Stát

rozhoduje, co jsou lži, dnes nazývané fake news, ale přitom stále častěji jsou při

lživých zprávách přistižena právě mainstreamová média. Za 30 let jsme se nenaučili

uznávat právo na odlišný názor až tak, že by někteří byli schopni lynčovat v zájmu

svého jedině správného demokratického názoru, jak nám předvádí náměstí. A to už

vůbec nemluvě o presumpci neviny. Svoboda je i o tom, že si budeme číst, co

chceme, ať je to lež, ideologická kampaň, cokoliv. A tato svoboda v České republice i

v Evropě a západním světě končí. Zde jsme úspěšně na cestě k orwellovské

diktatuře.

Stát, kde se politici před třiceti lety dušovali, že zastupování lidu bude čiré jako

křišťál, vymyslel již 10 let po převratu tzv. náhubkový zákon. Poskytování

informací je stále více omezováno. Úředník se stal přinejmenším stejným

pánem nad našimi osudy jako za socialismu, nikoliv služebníkem a rádcem. A

takto by se dalo pokračovat dlouho a dlouho…

Nežijeme v demokracii, pokud si lžeme do očí a říkáme tomu politická

korektnost. Nežijeme v demokracii se svobodou slova, pokud jsou nám

cenzurovány názory, které se nelíbí druhým a pokud je nám vnucováno, co

máme číst. Cenzurováno opět úředníky jako za komunistů, ale taky vynucenou

autocenzurou a kolaborantskými neziskovkami. Nežijeme v demokracii, je-li

právo jedince nebo skupiny povyšováno nad právo většiny. Nežijeme v

demokracii, je-li možné odsoudit člověka bez soudu, ať už tak činí vyvolaná

nenávist na náměstích a v politice nebo zapšklost a závist, kdy stačí pro

zničení osoby ukázat mnohdy anonymně prstem, jak se děje především v

anglosaských zemích. Nežijeme v demokracii, pokud je právo ilegálního

narušitele hranic povyšováno nad práva původních obyvatel. Nežijeme v

demokracii, jsou-li vraždy, násilí a teror na domácím obyvatelstvu páchané

přistěhovalci neustále omlouvány jako něco zcela výjimečného. Nežijeme v

demokracii, když omezujeme vlastní křesťanské zvyky kvůli těm, kteří ve

svých zemích křesťany pronásledují. Nežijeme v demokracii, když se o

Vánocích musíme procházet mezi betonovými kvádry. V takovém případě nás

na konci cesty čeká zase jenom válka a zmar.

Radomír Dolanský

Ukrajina

K tomuto jednání došlo docela nedávno... naše sdělovací prostředky na prahu války mlčí... pozor, situace je velmi vážná...

Francie a Německo v roli mrtvého brouka, což je zarážející!

Bojí se USA? Válka totiž bude v Evropě! Svět bez Ukrajiny Rostislav Iščenko-

komentář 4. 4. 2021 - Video konference ve formátu Putin/Merkelová/Macron

se přece jen konala, a to je dobrá zpráva. Víc ale v této souvislosti nelze

nic dobrého říci. Lze se, samozřejmě, radovat, že Rusko dosáhlo projednávání

Ukrajiny bez Ukrajiny. Kyjev se sedm roků třásl při pomyšlení na pouhou

myšlenku možnosti takového formátu. Za důležitý průlom je možné považovat

to, že Němka a Francouz mlčky vyslechli a vzali na vědomí ruskou pozici k

Ukrajině, dokonce se nepokoušeli něco vážně namítat. Ale absence společného

prohlášení k výsledkům video konference, a také zjevné těžkosti, které

musela překonat ruská diplomacie při jejím organizování (navzdory ruské

diplomatické tradici byl dokonce učiněn elegantní únik informací o návrhu

Moskvy, aby se Paříž a Berlín ocitly před volbou: přece jen souhlasit s

video konferencí nebo vzít na sebe odpovědnost za následky jejího zmaření),

svědčí o tom, že Francie a Německo nemíní měnit pozici nestranného

pozorovatele, nebránícího USA a Ukrajině rozpoutávat válku, na aktivní

zasahování za účelem jejího odvrácení.

O tom, že konference byla věnována právě otázce odvrácení války, která se

stává nevyhnutelnou v důsledku ukrajinských provokací, není pochyb. To řekl

otevřeně, navzdory zvyklostem, tiskový tajemník Vladimíra Putina Peskov.

Jeho komentář o podstatě a výsledcích konference je v principu zajímavý, a

zajímavý dvojnásob, neboť Peskov je diplomat povoláním, tudíž lze jeho slova

posuzovat nejen z hlediska předání prezidentským tiskovým tajemníkem pozice

jeho nadřízeného, ale také z profesionálního hlediska.

Za prvé, Peskov prohlásil, že konference nebyla věnována pouze Ukrajině, i když o Ukrajině také hovořili.

Patrně, kromě Ukrajiny hovořili ještě i o počasí, o úloze USA

a možných následcích Kyjevem rozpoutávaného konfliktu pro všechny účastníky

konference, vzatých dohromady, i pro každého zvlášť. Ale ať tak či onak

všechno, o čemž mluvili, souviselo s Ukrajinou. Vyplývá to z toho, že při

dešifrování obsahu konference Peskov nejmenoval žádnou důležitou otázku. To

je také pochopitelné: válka je na spadnutí, o čem je ještě možné hovořit?

Za druhé, ze slov Peskova vyplývá, že Rusko požadovalo od svých spojenců,

aby přivedli Kyjev do stavu adekvátnosti a, když už jej nemohou přesvědčit,

aby plnil Minské dohody, alespoň jej přimět ukončit provokace na hraniční

linii. Je jasné, že Paříž a Berlín se konkrétním slibům vyhýbají (jinak by o

nich Peskov mluvil).

Za třetí, Rusko informovalo své partnery, že, pokud to Ukrajina nezvládne

sama nebo ji oni nezkorigují, začne válka. Konkrétně to v podání Peskova

vypadalo následovně: "Vyslovujeme znepokojení v souvislosti s rostoucí

napjatostí a vyjadřujeme znepokojení, že tak či onak může ukrajinská strana

jít na provokační akce, které přivedou k válce". Takže Rusko ukončilo

diplomatickou přípravu války, a uložilo odpovědnost za její možné zahájení

na Kyjev, a také na Paříž a Berlín, kteří nejsou s to (nechtějí) Ukrajinu

skřípnout a přinutit ji plnit závazky.

Aby nikdo nepochyboval o vážnosti situace, konference probíhala na pozadí

pomluv o přesunu ruských vojsk do Bělgorodské, Rostovské oblasti a na Krym,

které zaplnily ruské sociální sítě. Na internetu se šíří klipy transportů s

obrněnou technikou, přejíždějících Krymský most směrem k poloostrovu, a také

kolon ruských vojsk, pohybujících se po cestách pohraničních oblastí.

Ministerstvo obrany a diplomatický rezort Ruska by snadno mohly prohlásit

tyto klipy za fejk nebo oznámit, že jednotky a útvary ruské armády se stále

někam pohybují (mají skoro stále manévry), ale nebylo to učiněno. Rusko

tajemně (a na pozadí komentářů Peskova - výhružně) mlčí.

Za čtvrté, evropským partnerům byla poskytnuta možnost vyskočit z pasti

nastavené USA. Je pochopitelné, že Američané doufají, že se jim podaří v

důsledku zahájení rozsáhlého ukrajinsko-ruského konfliktu přimět své

spojence, aby přistoupili k úplnému roztržení vztahů s Ruskem (dokonce ne až

tak politických, i když těch také, jak ekonomických). Proto Peskov

zdůrazňuje, že, když mluví o válce, Rusko má na mysli občanskou válku na

Ukrajině, ale aby nikdo neměl pochybnosti, upřesňuje: "Občanskou válku, která tam už byla". 

Připomenu, že v té válce, "která už byla", ukrajinská armáda a nacistické prapory prakticky rozřezaly republiku na několik částí a odřízly od hranice (zůstávalo málem jediné Ukrajinou neobsazené propouštěcí stanoviště, ke kterému vedla stále ostřelovaná cesta).

Po té, když byla otázka potlačení povstání na Donbasu problémem výhradně času, prakticky rozdrcené jednotky domobranců najednou obrostly obrněnou technikou a

dělostřelectvem (někdo dosud tvrdí, že stovky tanků a dělostřeleckých

systémů byly "odtlačeny" u OSU holýma rukama), ukrajinské letectvo se masově

začalo sypat z nebe, a velení domobrany se stalo natolik profesionálním, že

ukrajinská vojska se začala dostávat do kotlů po celých formacích. Přitom

linie fronty (která se stala v Minsku linií rozhraničení) se odsunula od

ruské hranice přesně na tu vzdálenost, při níž může dělostřelectvo

podporovat přední části republik, aniž by opustilo ruské území. Nechci nic

říkat, nějak se všechno samo tak vyvinulo. A Peskov varuje partnery, že

znovu to bude stejné, a předem jim sděluje, že je to občanská válka, třebaže

Kyjev, jasná věc, vykřikuje a bude vykřikovat o "ruské agresi", Nejvyšší

rada znovu přijímá příslušné usnesení, a také zákon, umožňující (čistě

teoreticky, neboť v praxi pro to nejsou ani síly, ani prostředky) zvýšit

stav OSU pětinásobně za jeden den, uskutečněním mimořádné mobilizace

záložníků. Jak vidíme, Ukrajina také dokončila politickou a diplomatickou

přípravu na válku, kterou interpretuje a bude interpretovat ne jako

občanskou, ale jako válku s Ruskem. Že výsledkem bude katastrofická porážka

OSU, je zřejmé. Putin dokonce upozornil svět na možný krach ukrajinské

státnosti. Ale cíle této války nejsou vojenské (a ne ukrajinské). Jsou

politické (a americké). USA, jak bylo řečeno výše, se snaží odvrátit

postupné nasměrování Evropy k rozšíření hospodářské spolupráce s Ruskem,

které ve výhledu musí vyústit i v politické sblížení. Důvodem pro přerušení

rusko-evropské spolupráce má posloužit konflikt na Donbasu, který budou

Washington a Kyjev interpretovat jak ukrajinsko-ruskou válku, a Moskva jako

vnitroukrajinský občanský konflikt. Obě pozice byly sděleny vedoucím členům

EU (Francii a Německu). Rozhodnutí je na nich. Rusko jim dalo možnost

bezprostředně během konané video konference podpořit jeho pozici a tím

odvrátit válku. Neboť pokud by bylo politické rozhodnutí ohledně výsledků

konfliktu EU již schváleno (a bylo by nepříznivé pro USA a Ukrajinu), pak v

principu Kyjev nemá proč bojovat. Evropa se přijetí jednoznačného rozhodnutí

vyhnula, čímž učinila válku nevyhnutelnou. Nyní může zabránit konfliktu jenom

zbabělost kyjevských úřadů nebo odmítnutí OSU bojovat. Ale to sotva. Kyjev

se víc obává Washingtonu, než války, a marginály a generály OSU napraví

pouze hrob. 

 

 vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ján Čarnogurský: - Tři měsíce po nástupu Bidena do úřadu hrozí v Evropě válka !!!.

V médiích přibývají zprávy o přesunech všech druhů vojsk na východ Ukrajiny,

na západ Ruské federace a do moří omývajícich Rusko a Ukrajinu - Černého i

Baltického, píše na facebooku Ján Čarnogurský.

Ján Čarnogurský

7. dubna 2021 - 09:01

V květnu a v červnu plánuje NATO manévry v Černém moři naproti Krymu a v

Baltském naproti Kaliningradu.

Po válce o Náhorní Karabach začali v ukrajinských médiích vystupovat

generálové, že podobně jako Ázerbájdžán si vrátil - /zatím alespoň část/ -

Karabachu, Ukrajina si může navrátit Krym, Doněck a Luhansk. Přes Slovensko

proudí vlaky s těžkou výzbrojí na východ. Ukrajina už otevřeně nedodržuje

Minské dohody, přísun těžkých zbraní k linii příměří v Doněcku a Luhansku.

Dělostřelecké ostřelování okrajových čtvrtí Doněcka je na denním pořádku.

Ukrajinské tanky míří na Donbas (VIDEO)

https://www.prvnizpravy.cz/language=cs/zpravy/zpravy/ukrajinske-tanky-miri-na-donbas-video/preview=true/

Ruský prezident Putin dříve a ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov

nedávno upozornili Ukrajinu, že útok směrem na východ může zničit

ukrajinskou státnost. Pokud vezmeme v úvahu, že podle průzkumů na Ukrajině

vede pro-ruská strana Opoziční platforma - Za život, vedená Viktorem

Medvedčukem (prezident Putin je mu kmotrem), slova o možném zániku

ukrajinské státnosti mají svůj základ. To by byl dramatický scénář. Daleko

lepší scénář by byl, kdyby na Ukrajině ve volbách zvítězila strana / strany,

které by obrátily ukrajinskou politiku na partnerské vztahy s Ruskem,

netahaly by Ukrajinu do NATO a časem by se vztahy obou států normalizovaly.

Ale teď za horizontem duní bubny války. Psal jsem o tom 13. března na

stránce Slovensko-ruské společnosti 

http://www.srspol.sk/clanek-jan-carnogursky-rastie-vacsi-problem-nez-slovenska-vladna-kriza-21733.html

Ani ne tři měsíce po nástupu Joe Bidena do úřadu prezidenta USA v Evropě

znovu hrozí válka. Tato posloupnost vyvolává domněnku, že americký "deep

state" měl návrat Krymu a Novorossijska na Ukrajinu dlouho v plánu. Rusko je

třeba oslabit. S prezidentem Donaldem Trumpem se plán nedal uskutečnit.

Donald Trump nesměl pokračovat v úřadě. Řeči již ex-prezidenta Trumpa a jeho

právníků o padělání prezidentských voleb nyní jaksi nabývají na váze. Přibyl

další důvod, jeho význam možná neumíme docenit.

V srpnu by měl být dokončen podmořský plynovod Nord Stream 2, z Ruska do

Německa. Plynovod ekonomicky spojí Rusko a Evropu a sníží význam Ameriky.

Spojené státy chtějí mermomocí zabránit dokončení plynovodu. Obvinění Ruska

z agrese proti Ukrajině by možná přesvědčilo zejména Němce, aby odstoupili

od plynovodu. Západ používá jako argument tvrzení, že Rusko potřebuje

vybojovat pro Krym pitnou vodu. S pitnou vodou je to trochu jinak: Hlavní

zdroj pitné vody pro Krym pramení v Rusku, teče přes Ukrajinu a pokračuje na

Krym. Po odtržení Krymu Ukrajina přesměrovala tok vody na svém území, aby

netekla na Krym. Samo o sobě je to ze strany Ukrajiny zločin proti

Krymčanům, ale Krym za pomoci Ruska buduje nové zdroje pitné vody pro Krym.

Vraťme se ke styku armád. Krym byl součástí Ruska a vrátil se do Ruska.

Rozhodli o tom Krymčané drtivou většinou v referendu. Obyvatelé Doněcka a

Luhanska hovoří rusky a o svém současném postavení rozhodli také v

referendu. Vždy patřili k Rusku jako Novorossija, k Ukrajině je přidali až

bolševici. Hlásí se do "ruského světa" a Rusko nepřipustí jejich genocidu.

Větvička : Do zahajeni valky chybi už enem zastiraci akce pod cizi vlajkou

https://www.prvnizpravy.cz/language=cs/zpravy/zpravy/vetvicka-do-zahajeni-valky-chybi-uz-enem-zastiraci-akce-pod-cizi-vlajkou/preview=true/

Rusko vojenské akce nezačne. Pokud je začne Ukrajina, může se naplnit

výstraha prezidenta Putina a ministra Lavrova. Na mělkých vlnách plují

válečné lodě NATO. Současná ruská vojenská doktrína říká, že pokud z některé

země (čili iz válečné lodi) vystřelí na Rusko, země se stane cílem ruské

armády. Západní lodě v Černém moři má ruská armáda jako na dlani. Stejně

lodě v okolí Kaliningradu. Může je zničit v průběhu několika minut. V dosahu

ruských raket je celá Evropa a nyní už i USA. Co se stane, pokud z lodi NATO

padne výstřel na Krym nebo na Kaliningrad? Polovina května by mohla být

kritickou dobou.

NATO si zaslouží, aby se ztratilo ze světa, končí komentář Ján Čarnogurský.

Martin Koller

19. 4. 2021

K tragické explozi, či explozím ve Vrběticích jsem psal článek krátce, po tragickém výbuchu. Vyšel tehdy ještě na Parlamentních listech, což v současnosti určitě nehrozí. Při pohledu na komedii, kterou prezentují česká média, především ČT a Seznam, mám pocit generála, který v knize Černí baroni vidí, a komentuje úroveň lampasáků velících PTP. Protiruská kampaň připomíná svojí prolhaností Josefa Goebelse v létech 1937 a 1938 při tažení proti Československu. Bohužel, či bohudík, Babiš, Hamáček, Pavel a další slouhové cizáků zdaleka nedosahují úrovně kopytnatého socialistického advokáta, takže jsou spíš ubozí.

Obecně lze předpokládat, že strůjcem úžasných objevů po téměř sedmi letech je nejvyšší „čučkař“ Koudelka se svojí partou od firmy Bl.. Id.. St.., neboli CIA.cz. Stačí si připomenout jejich slavnou komickou akci s pisálkem Kundrou a smyšleným ruským diplomatem, převážejícím ampule s Novičokem. Nicméně, Koudelka je stálým oblíbencem Babiše i Hamáčka. Představa ruských Jamesů Bondů, vypátraných po sedmi letech má úroveň amerických i sovětských propagandistických filmů z doby studené války. Dvojka ruských agentů nejdříve tráví Skripala, poté vyhazuje sklad ve Vrběticích a možná i ohrožuje kriminálníka Navalného, případně ukradla Koudelkovi kufřík s tajnými spisy z auta. Opravdu, úroveň určená pro absolventy současné české inkluzivní školy, či doktory přes pasení koz, migrující ze Somálska do EU. Vcelku mne neudivuje, že na takovou stupiditu skočil Hamáček, který na mne při delším rozhovoru zapůsobil jako ubohá figurka o co omezenější, o to arogantnější, a navíc s nepotlačitelnou touhou po skleničce něčeho tvrdého. U Babiše, který se obvykle vyhýbá aktivistickým vystoupením k aktuálním událostem, mne účast na šaškárně to dost udivuje. Patrně začíná jít do úzkých a zednářští soudruzi typu Sorose, od nich má Babiš napůjčované peníze k nákupu a ovládnutí naší země, chtějí svoje dividendy, nejen v penězích.

Obecné souvislosti

Při hodnocení situace si vystačíme s jednoduchou předlistopadovou terminologií. Každopádně zde vidíme zoufalou snahu imperialistů, či neoimperialistů (rozbor slova si ponechám na jindy) k tažení proti Rusku, a to doslova za každou cenu. Imperialismus si totiž může udržet podporu obyvatel v demokratické komedii pouze při udržení životní úrovně. Zábor kolonií Polsko, Česko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko, Bulharsko a Ukrajina ho udržel při životě a růstu dalších třicet let. K tomu genocida Srbů a dva islámské narkomafiánské státy Bosna a Kosovo, které vyžírají EU. Na hranici Ruska se postup zastavil a není kam pokračovat. Putin odmítl udělat z Ruska rozkradenou a zotročenou kolonii, rozdělenou mezi USA a Německo a možná by něco málo Ukrajiny zbylo na Polsko. Je zde další z hospodářských krizí od roku 1990, a s ní COVID, jako prostředek nátlaku na vlastní obyvatelstvo v rámci přechodu na globální GULAG značky Nový světový řád. Vzorovým výsledkem takového postupu je Ukrajina, rozkradená a ovládaná několika oligarchy, kterou se budu zabývat jindy. Za třicet let úžasných úspěchů, jsme na tom dost podobně, nicméně z nás cizí banky a německý průmysl vysávají ročně v klidu téměř bilion korun a nehraničíme s Ruskem, takže nejsme ve válce. Vše u nás po úspěšné privatizaci devadesátých let patří několika oligarchům typu Babiše, Kellnera a spol., cizákům a jejich bankám, jako na Ukrajině (Kolomojskij, Porošenko, Hrojsman, Jacenjuk a spoj). Aby mohl být Soros, Schwab a podobní, německý továrník a rovněž průměrný Němec bohatý, musí být Čech, Slovák, Polák….. chudý. Za třicet let se z hlediska porovnání reálných příjmů a důchodů v podstatě nic nezměnilo, jen si někteří na stálou chudobu, nejistotu a strach zvykli a jsou ochotni líbat i ruku, která je ožebračuje. K tomu je třeba přidat známou britskou praxi, kterou převzaly USA, spolu s námořními základnami po druhé světové válce. Je třebas bojovat do posledního spojence. Na řadě jsou Ukrajinci a Poláci, my se můžeme těšit.

Vrbětická realita

Sklad munice ve Vrběticích patřil původně resortu obrany a byl již v předlistopadovém období vybudován tak, aby byl bezpečný. Prostor Vrbětic a další skladů podobného typu na našem území tvoří rozsáhlý oplocený prostor, v němž jsou rozmístěna jednotlivá skladiště a kobky. Skladiště jsou rozmístěna v terénu tak, aby nemohlo dojít k přenosu tlakové vlny a ohně při výbuchu z jednoho na další. Jsou většinou částečně zapuštěna do svahu a mají relativně lehké střechy a slabé zdi, což směruje tlakovou vlnu. Každé skladiště je vybaveno hromosvodovými sítěmi. Kolem jsou vysazeny lesy, takže stromy poskytují kryt před slunečným svitem a absorbují tlakovou vlnu při explozi. Existují naprosto jasné předpisy z hlediska skladování materiálu. Munice, trhaviny a třaskaviny se skladují odděleně, případně i podle stupně bezpečnosti v samostatných skladištích. Třaskaviny se skladují samostatně v malých podzemních kobkách. Existují jasně stanovené počty, případně hmotnosti materiálu, který lze skladovat v jednom skladišti. Při dodržení těchto norem je prakticky vyloučené, aby se exploze přenesla z jednoho skladiště na druhé. Sklady mají být opocené, hlídané a ostraha má znemožňovat proniknutí a pohyb cizích osob uvnitř areálů skladů.

Sklad ve Vrběticích si pronajala soukromá firma. Byly tam uskladněny ruční zbraně, především údajně kolem 10 000 kusů typu Samopal vzor 58. (uvedený počet nejsem schopen jednoznačně ověřit) Dále byla do skladu navezena dělostřelecká a letecká munice (granáty, rakety, bomby) a trhaviny ze Srbska, možná i jiných balkánských zemí. Údajně (?) se tam nalézala i americká munice s ochuzeným uranem. V televizních reportážích se objevily rovněž rakety do pancéřovky RPG-7.

Oficiálním důvodem uskladnění munice ve Vrbětickém skladu byla delaborace této válečné munice z Balkánu. Podle dosažitelných výpovědí hodnověrných svědků docházelo k hrubému porušování bezpečnostních norem i předpisů. Existuje dokonce dokumentární film, kde místní obyvatelé z okolí uvádějí, že přes poškozené ploty lezli do skladu zloději, kteří kradli kdeco, dokonce i ruční zbraně. Do objektu přijížděly osoby z Balkánu a pohybovaly se tam bez doprovodu. Množství munice překračovalo bezpečnostní normy a pravděpodobně byly spolu skladovány druhy materiálu, která by měly být skladovány separátně. Podle hodnověrných svědků byly ve skladech nálože šedé trhaviny na bázi nitroglycerinu, které se takzvaně potily. To je poslední fáze, před samovolnou explozí.

Tvrzení, že ve Vrběticích se prováděla delaborace munice, je mimo realitu. Delaboraci dělostřelecké a letecké munice mohly už v předlistopadové ČSSR a ČSFR provádět výhradně armádní muniční základna v Týništi nad Orlicí a firma Zeveta Bojkovice, na Slovensku závod v Novákoch a muniční základna v Moldave nad Bodvou. V současnosti delaboruje dělostřeleckou a leteckou munici v ČR základna v Týništi. Možnosti v Bojkovicích, kde se před lety naposledy delaborovaly jednotné náboje (granát/střela je pevně spojena s nábojkou jako u nábojů do ručních zbraní) ráže 100 mm (pro tanky T-54/55 a 100mm kanony vzor 53) jsou aktuálně nejasné. Nájemce Vrbětic nemohl dostat povolení k delaboraci dělostřeleckých granátů, raket a bomb. K něčemu takovému tam nebyly specializované stavby, bezpečnostní vybavení, ani technická zařízení. Delaboraci by musel zadat do Týniště, nebo Bojkovic, nebo do zahraničí. Nanejvýš by mohli ve Vrběticích ručně vytahovat prachové náplně z kovových dělostřeleckých nábojek u dělené munice (granát/střela a nábojka se skladují, přepravují a nabíjejí separátně), a poté vyšroubovávat, nebo iniciovat zápalkové šrouby, což je vcelku bezpečné.

Pokud někdo tvrdí, že dělostřelecká munice ve Vrběticích byla určena k vývozu na Ukrajinu, jednalo by se o hrubé porušení mezinárodního práva, a to ze strany státu. K takovému exportu je třeba povolení Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu a souhlas z Ministerstva zahraničních věcí. Transport velkého množství munice by byl sotva přehlédnutelný. Munice byla deklarována jako určená k delaboraci, jinak by nesměla být dovezena z Balkánu na území ČR a jistě zde byl jednoznačný zákaz reexoportu do další země. Povolení k dovozu musela opět vystavit Licenční správa. Pokud by došlo k vývozu bez povolení, nesl by stát následky hrubého porušení mezinárodního práva. Nicméně, nelze přehlédnout, že naše kolonie, přesněji značná část politiků, mediálních pracovníků a různých aktivistů je schopna spáchat v americkém zájmu pravděpodobně cokoli. Síla exploze však potvrzuje, že munici nikdo neodvezl islámským teroristům do Sýrie, ani fašistickým vrahům na Ukrajinu.

V podstatě existují dvě verze příčiny exploze munice ve Vrběticích. První a pravděpodobnější je samovolný výbuch na základě nedodržování bezpečnostních norem. Druhou je nesprávná manipulace s municí. Odborníci se shodují, byť mnozí neoficiálně, že výrazně pravděpodobnější je první možnost. Není příliš pravděpodobné, že explozi zavinili dva mrtví skladníci. Na druhé straně nelze zapomenout, že to byli svědkové všeho, co se dělo ve skladu. Nikde nebyl zaznamenán pohyb nějakých Rusů. Ti se vynořili, evidentně účelově, po více, než šesti letech. Zde si můžeme položit první otázku římského práva, kdo z toho má prospěch. Pro Rusko by bylo daleko zajímavější dokázat porušování mezinárodního práva, než nějaké riskantní akce ve stylu Jamese Bonda. Ostatně, staré munice bylo na Ukrajině dost a dost, dokážou si ji tam sami vyrábět.

Ruční zbraně se nevypařují

Zajímavější je otázka následné exploze skladu ručních zbraní. Jak již bylo uvedeno v médiích, ruční zbraně nevybuchují. Bez ohledu na otřesný nepořádek není příliš pravděpodobné, že by se truhlíky se zbraněmi skladovaly společně s dělostřeleckou municí. Následně se našlo, údajně, podle různých informačních zdrojů, 120-180 zbytků samopalů vzor 58. Je třeba zdůraznit, že ocelové předměty se při výbuchu trhaviny nevypaří. Přežijí, byť rozteklé a deformované i jaderný výbuch. Pomineme-li nějaké zlodějiny, zmizelo beze stopy tisíce ručních zbraní. To byl pravděpodobně důvod druhé exploze ve Vrběticích. Měla zakrýt fakt chybějících zbraní, a to velkého počtu. Export zbraní podléhá stejnému právnímu procesu, jako u výše zmíněné munice. Existují dvě teorie o cestě samopalů za hranice.

Podle první se jednalo o tajnou operaci zvláštních služeb. Zbraně byly převezeny do tajného skladu americké armády v Přáslavicích u tankového útvaru, o jehož obsahu nebyl informován ani velitel. O tomto skladu jsem psal již před několika lety a není jisté, zda ještě existuje. Odtud byly zbraně v rámci oslavovaných komediálních konvojů americké armády přes naši republiku odvezeny buď na Ukrajinu, nebo do Kosova na základnu Bond Steel. Faktem je, že u islámských teroristů v Sýrii byly nalezeny zbraně Samopal vzor 58. Předpokládám, že se nikdo nenamáhal zjistit jejich čísla. U zmizelých zbraní ve Vrběticích musí existovat seznamy čísel uložených zbraní. Stačilo jen porovnat. Je to podobná špinavost, jako v případě rakety BUK, která sestřelila Malajsijské letadlo nad Ukrajinou. Na mnoha dílech rakety jsou vyražena identifikační čísla. Podle nich by se dalo zjistit, kdo raketu vlastnil, a tudíž odpálil. Čísla dodnes nikdo nekontroloval, zato mediální štvanice proti Rusku vesele pokračuje.

Podle druhé teorie se jednalo i ilegální obchod bez vědomí státu, ve spojení s jedním obchodníkem z Bulharska. Tam se podařilo zbraně převézt bez ohledu na pohraniční kontroly. Proud kamionů mezi Německem a Tureckem, přes otevřené hranice EU, umožňuje pašovat téměř cokoli. O tom, že z Turecka se vozí zbraně pro islámské teroristy do EU, si štěbetají vrabci na střechách. Jestliže lze úspěšně provážet tlupy migrantů, proč ne zbraně. V jednom truhlíku je 10 samopalů s příslušenstvím, ve 100 truhlících 1000. To se vejde rozměrově i hmotnostně pohodlně na náklaďák střední velikosti. I tomto bylo třeba zakrýt zmizení zbraní. Nelze vyloučit, že zbraně zmizely oběma uvedenými směry. Pokud se české samopaly vyskytují ve výzbroji teroristických žoldáckých praporů na Ukrajině, není co řešit. Oficiálně se tam nevyvezly. Měl někdo z našeho, údajně právního státu zájem zjistit, zda se zmizelé zbraně nevyskytují na Ukrajině?

Kdo z toho má prospěch

Důvody nedůstojné komedie kolem Vrbětic jsou evidentní. Je třeba posílit štvavou kampaň proti Rusku, samozřejmě nikoli v českém zájmu. K zlosti amerických imperialistů, stejně jako jejich slouhů z německé EU, mnoho Čechů stále používá mozek. Proto bez ohledu na televizi, především ČT, rozhlas, Seznam a různé další internetové šiřitele pravdy a lásky, nevěří přehlídce mediálních výmyslů kolem Skripala, Navalného, ruskému travičství a údajné ruské agresivitě logicky. Jenže v cizáckém zájmu je třeba zvýšit nenávist obyvatel ČR proti Rusku. Je třeba zamezit očkování úspěšnou vakcínou Sputnik V, které mnozí logicky věří víc, než dlouhodobě nejistému genetickému léčivu Pfizer. Je třeba získat podporu občanů k zastavení nákupů ruského plynu (90%) a ruské nafty (40%) a nahradit je dražšími produkty z USA. Je třeba prosadit americký projekt dostavby Dukovan, přestože je méně bezpečný a provozně dražší, než ruská verze. Češi musí být ochotni platit dražší a dražší elektřinu. Zábavné z tohoto hlediska je, že i americké a evropské jaderné elektrárny nakupují ruské palivo. Na to odbornice Drábová v rámci ideologických školení na Seznamu, účelově zapomíná. V neposlední řadě je třeba poštvat Čechy proti Rusku natolik, aby podporovali bez ohledu na vlastní životy imperialistickou vojenskou agresi proti Rusku, včetně rizika jaderné války. Zaplatí ji životy především Ukrajinci a Poláci, my se můžeme těšit. A tady vidíme, komu slouží Babíš, Hamáček, Pavel a další politické hvězdy.

 

Zdroj: http://www.novarepublika.cz/2021/04/jako-goebels-pred-mnichovem-kdo-z-toho.html

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přála bych si… aneb "2000 slov dnes"

od obyčejné ženy Jana Zwyrtek Hamplová - advokátka

Pro ty, kdo tuto paní neznají - je to komunální politička a právnička z Mohelnice, bývalá starostka

A tak bych také ráda přispěla. Tak nějak normálně… od srdce. Protože se mi už dlouho zdá, že obsah našich životů uniká jak těm na pódiích, tak těm pod nimi. Jako by nešlo o to, proč se křičí, ale že se vůbec křičí. Bez ohledu na smysl toho křiku a bez ohledu na pravdu. A hlavně bez ohledu na zdravý rozum. V tom bezduchém překřikování všech těch part včetně té bruselské se ztrácí obyčejný člověk. Občan. Máma. Táta. Děti. Babička a děda. Obce. Města. Domov. Naše země. Naše Evropa. Ztrácíme se v tom my všichni a začínáme být bezradní a zmatení. Protože o nás na těch pódiích přestalo jít. Bez ohledu na všechny proklamace.

Přála bych si, aby se vrátil zdravý rozum. Aby byl přítomen, když budeme rušit tisíce nesmyslných právních předpisů a nařízení, kterými jsme zaplaveni, a aby byl přítomen při přijetí srozumitelných zákonů, které patří do civilizované Evropy.

Přála bych si, aby u soudů vítězila spravedlnost, ne otrocký výklad textu zákonů. Jde to - a někteří soudci to už umí. Jen tak tu vznikne důvěra ve stát.

Přála bych si, abychom zastavili obsazování Evropy lidmi, kteří tu nemají co dělat, a ti, kteří doposud nelegálně přišli, aby museli z Evropy odejít. Nemají tu právo být, nepatří sem, a jim nepatří Evropa. Nedejme si vnutit, že jsme odpovědni za jiné světadíly, protože tomu tak není.

Přála bych si, aby Evropská unie začala plnit roli, pro kterou byla založena, a pokud toho není schopna, ať raději skončí. EU nebyla zakládána proto, aby jedny státy diktovaly jiným, aby některé státy ekonomicky podváděly, nebo aby členové ztratili svou národní identitu. Od EU jsme očekávali bezpečné evropské hranice, bezpečné ulice, ekonomickou spolupráci rovnocenných států, volný pohyb a vzájemnou pomoc. Nevidím však dnes většinu z toho všeho.

Přeji si, aby se nám násilně nevnucovaly neuvěřitelné teorie o mnoha pohlavích. Máme dvě – muže a ženu, a pak jsou občas výjimky, které jako civilizovaní lidé budeme sice plně respektovat a ctít jejich jinakost, ale nebudeme kvůli nim měnit biologii. Máma je máma, táta je táta, a manželství je svazkem muže a ženy. To, že občas v ulicích teatrálně vystupují jiné skupiny, z výjimek nedělá většinu. Ta většina žije doma své klasické rodinné životy, a všechna ostatní tvrzení a teorie jsou znásilňováním přirozenosti.

Přála bych si, aby žena mohla být dále ženou, a aby měla po boku muže se vším, co je mezi nimi odlišné. Protože kdo tvrdí, že muž a žena jsou zcela stejní, je prostě hloupý. Muž a žena mají mít samozřejmě stejná práva, ale to z nich nedělá stejné bytosti – naopak. Na odlišnosti obou je založeno vše přirozené – láska, partnerství, mateřství a otcovství, jsou povolání ryze ženská, a povolání ryze mužská, například už kvůli tělesné konstituci – a ani občasné výjimky to nezmění. Odmítněme rušení oslovení dámy a pánové, odmítněme společné toalety, a odmítněme volby pohlaví jako čiré nesmysly proti přirozenosti.

Přála bych si, aby nám nediktovaly nátlakové skupiny, které jsou zneužívány k tomu, aby nás děsily, rozeštvávaly a unavovaly, aniž říkají něco užitečného nebo přinášejí jakákoliv řešení. Typickým příkladem budiž hysterická a nemocná Greta, které svět věnuje tolik pozornosti, až pochybuji o zdravém rozumu toho světa.

Přála bych si, aby se Greta dostala do péče lékařů, kteří jí vrátí ono její dětství, a aby její rodiče byli popohnáni k odpovědnosti za to, co se svou dcerou nechali provádět. Ano, chraňme přírodu, chraňme náš svět, ale ne pod diktátem zmanipulovaných dětí křičících do mikrofonu nebo přilepujících se k asfaltu s nejnovějším mobilem v kapse a nechodících kvůli tomu do školy. Naslouchejme vědcům – těm, které neplatí žádná lobby, ale které si budeme platit sami.

Přála bych si, aby i v budoucnu vzdělání mělo stále svou hodnotu. To předpokládá, že zajistíme dobrý obsah studijních oborů a smysluplné zkoušky, ať odborné, maturitní nebo státnice, ať akademické nebo praktické, ať více či méně náročné podle typu studia, tedy napříč spektrem, aby každý mladý mohl sáhnout po tom, co ho baví a co zvládne. Nedevalvujme však studia rušením maturit, státnic a jakýchkoli zkoušek, protože ani jedny z nich sice nejsou všespásné, ale jsou motivací ke studiu a určitým stupínkem v osobní profesní kariéře, na které se dá stavět dál.

Přála bych si, abychom si vážili všech, kteří pracují, a nepreferovali ty, kteří nepracují a nikdy pracovat nebudou. Považuji za nespravedlivé, aby ti, kteří dnes a denně chodí do práce, vydělávali na ty, kterým se pracovat nechce, a ani se tím netají. Není správné, aby ti, co nejvíce křičí, měli výhody a privilegia na úkor těch, kteří křičet nemají čas, protože chodí denně do práce, starají se o děti, o domácnost, splácí své bydlení, uklízejí kolem svých domů… Je přece velmi jednoduché odlišit, kdo se ocitl v přechodné nouzi z jasných důvodů, a kdo má život na úkor ostatních jako životní program. Těm prvním je třeba podat pomocnou ruku, protože od toho jsme civilizovaná země, ale těm druhým je třeba říct jasné ne – protože civilizovaní nejsou oni. Není důvod, aby to bylo jinak.

Přála bych si, aby naši politikové měli úroveň. Aby netančili ve sněmovně na lavicích, aby nemluvili do mikrofonu sprostě, aby byli pokud možno u toho mikrofonu střízliví, aby hovořili jako vzdělaní lidé, aby se nenapadali v osobní rovině, tedy aby zvládali názorovou diskuzi jako lidé inteligentní, aby nevystrkovali svůj zadek na kameru, aby neuráželi prezidenta z důvodu jeho věku a zdraví, zkrátka aby byli více normálními a slušnými lidmi, protože normální a slušní lidé nic z toho nedělají, a když, tak ne do mikrofonu a ne před kamerami, ale v hlubokém soukromí.

Přála bych si, aby se v naší zemi nevyplácely ve veřejném sektoru mnohamilionové mzdy a odměny, jejichž výše je neomluvitelná. Naopak bych si přála, aby se finančně více podpořili jiní. Odborné profese, zejména lékaři, učitelé, a také starostové, hasiči apod., kteří nesou mnohem větší odpovědnost, než leckterý úředník a leckterý šéf veřejné instituce. Lékaři za naše zdraví, učitelé za kvalitní vzdělávání mladých, a starostové za dobrý výkon samosprávy, což je obrovsky důležité pro občany obcí a měst. Na těch šetříme, a manažeři státních institucí dostanou odměny leckde i desítky milionů korun – což je neodůvodnitelné.

Přála bych si, aby neziskové organizace mimo těch, které poskytují sociální a podobnou péči, neměly právo čerpat z veřejných peněz ani korunu. Ať si najdou sponzory, ať přispívají členové, ať si to odpracují. Nevidím důvod, proč bychom je měli financovat z peněz nás všech. Dokud to tak bude, budou vznikat obskurní a nesmyslné projekty, jejichž šéfové budou brát vysoké platy a vykazovat činnost, která je leckdy k pousmání – kdyby nestála miliony. Chce-li někdo provozovat spolkovou činnost, ať si ji provozuje – ale za své, ne za naše. Evropa je tam, kde je, právě proto, že začala financovat podobné party lidí, kteří si z toho udělali vlastní byznys – aby nemuseli, nedej bože, do normální práce, jako my všichni, které jim tu „legraci“ platíme.

Přála bych si, abychom dokázali podporovat jasné talenty bez ohledu na to, zda na to rodiče mají, nebo ne. Ať jde o sport, o múzy, o studium. Na to by měly být budovány fondy, aby se talentovaným dětem dostalo takové podpory, jakou potřebují. Ne každé dítě má to štěstí podpory své rodiny jako úžasná Ester Ledecká; věřím přitom tomu, že talentů je u nás dost, a že podepřít je by mělo být otázkou národní cti.

Přála bych si, abychom se zasadili sebevědomě o návrat rodinného stříbra do našich hranic – ať je to zemědělství či jiné obory. Tedy aby existence EU nebyla překážkou pro schopnosti a aktivitu našich zemědělců, farmářů a podnikatelů, kteří tu odjakživa byli, a náhle se nám vnucuje, abychom se jich zbavili. Vzali nám názvy, vzali nám často i obsah, a já s tím nesouhlasím. Kooperace napříč Evropou je dobrá věc, ale nesmí být záminkou k diktátu.

Přála bych si, abychom neničili podnikavost a kreativitu drobných živnostníků nebo prostě šikovných lidí. Dnes se boji vyšívačka prodat ubrus, aby nemusela mít za chvíli EET, o drobných pěstitelích nemluvě. Každý, kdo uživí vlastní prací byť jen sebe a svou rodinu, by si zasloužil podporu státního aparátu, ne naopak.

Přála bych si akceschopnou profesionální armádu, která by mohla zasáhnout v případě potřeby na hranicích i jinde. Peníze, které putují po miliardách do neziskových organizací a někam do Afriky, by měly být nasměrovány právě sem, abychom byli soběstační v otázce bezpečnosti. Co nebylo nutné kdysi, je nutné dnes, kdy některé členské státy bez souhlasu ostatních členských států EU sem pozvaly, pustily a živí tisíce našich přirozených nepřátel. Lidé v tísni nebudou za chvíli za našimi hranicemi, ale v našich hranicích – tedy tady doma. Je třeba se na to připravit.

Přála bych si více samostatné obce a města, jejichž orgány se budou volit většinovým systémem. To znamená, že lidé, kteří dostanou početně nejvíce hlasů od občanů obce či města, by vytvořili zastupitelstvo. Tedy žádné přepočty podle procentuálního zisku stran, což vytváří zastupitelstva tak, že to neodpovídá skutečné vůli lidí. Je to důležitější změna, než přímá volba starosty, která sama o sobě nic neřeší.

Přála bych si, aby byl výrazně zredukován formalismus ve prospěch zdravého rozumu. Například zákon o zadávání veřejných zakázek nutí zadávat firmám, které ve skutečnosti nechceme, jen proto, že nabídly nejméně, zatímco důraz by měl být dáván na kvalitu. Složitý proces brzdí termíny, a my jezdíme po tom, po čem jezdíme – nebo spíše stojíme. Čtyři sta žádostí o informace za tři měsíce od jednoho člověka je důkazem o tom, že zákon o svobodném přístupu k informacím už dávno neplní roli, pro kterou vznikl, ale stal se nástrojem šikany a politického, a někdy obchodního, boje. Jsme tak „buzerováni“ zákonnými ustanoveními, že už ani nemáme čas přemýšlet proč.

Přála bych si konec všech dotací. Dotace křiví všechno včetně charakterů, a zpětně se stávají nástrojem destrukčních kontrol dotovaných. Důvody následných sankcí, a často 100% jejich lichvářské penalizace, jsou až neuvěřitelné příběhy. Navíc se šlape po malých, zatímco k velkým se přistupuje nesmírně velkoryse. Dejme peníze přímo obcím do rozpočtového určení daní, a nenuťme je prosit o milodary. Obce nejsou poddanými, aby prosily. Na podporu veřejné správy mají právo, protože právo na samosprávu je ústavně chráněné. A chce-li stát, aby za něj pracovaly, měl by je zaplatit o to víc. O dotacích do soukromého sektoru vůbec nehovořím – to pro mne úplný protimluv, který nemá žádnou logiku ani opodstatnění.

Přála bych si, abychom se v rámci Evropy spoléhali na ty kolem nás, kteří nás respektují, ne na ty, kteří se nám snaží diktovat, nebo jednají bez ohledu na nás. Nesnažme se s naší malou zemí dělat velkou politiku, ale mysleme právě a jen na tu naši malou zemi, aby nedoplácela na rozhodování a bezohlednost těch velkých. Velmoci si hrají své hry, kterých my budeme vždy pozorovatelem, a proto se snažme hájit si své, ne světové. To své si ale obhajujme a chraňme důsledně, s hrdostí, sebevědomím a ve spojenectví s těmi, kteří o toto spojenectví budou stát. Nepodlézejme velkým, kteří nás kdykoli budou ignorovat. Naučme se být sami sebou, kteří hájí své území, své občany a své hodnoty. Odmítejme, že je to nacionální, protože to tak prostě není. Na svoji zemi a svůj domov máme právo, a nedejme si to nikým brát.

Přála bych si, abychom na školách hovořili s dětmi napřed o České republice, a až potom o Evropské unii.

Přála bych si, abychom nemanipulovali zcela nelogicky už od jeslí děti panenkami tmavé pleti, protože tmavá pleť je v Evropě stále výjimečná, stejně jako v Africe je zase výjimečná pleť bílá. Nechci, aby na půdu škol měli přístup politikové, a nechci, aby tam měla přístup jakákoli církev. Když budeme děti učit o církvích, pak to musí být pravdivě, a v rámci hodin dějepisu. A tak, jak nelze vynechat u katolické církve čarodějnické procesy, tak nelze u islámu vynechat teroristy. Škola má přinést informace, nemá vnucovat názory.

Přeji si toho hodně. Ale měla jsem pocit, že doba na 2000 slov je zase tady. Tak jsem je zkusila po svém napsat. Protože je slýchám kolem sebe, jen se nevysílají.

Jana Zwyrtek Hamplová

Navzdory délce textu - čtěte a dočtěte až do konce! Ale nečtěte, prosím jen "konzumně!"