Show Email
Přemítání o milnících naší historie a o budoucím postavení Vrbětic mezi nimi. Až si ujasníme nejasné okolnosti kolem této kauzy, tak až pak se budeme moci spravedlivě rozhořčit nad státním terorismem v důsledku kterého byly zničeny zbraně, které měly zabíjet na druhém konci světa.
STANISLAV KŘEČEK: TAKŽE VRBĚTICE
[Stanislav Křeček: Takže Vrbětice]
A TEPRVE PAK SE VRBĚTICE STANOU SOUČÁSTÍ NAŠICH DĚJIN, NA
KTEROU BUDOU NĚKTEŘÍ VZPOMÍNAT A NĚKTEŘÍ CHTÍT ZAPOMENOUT. A
STANE SE TAK SOUČÁSTÍ NAŠEHO KONFLIKTU DĚJIN A NAŠÍ
PAMĚTI…
Stanislav Křeček
26. DUBNA 2021 - 09:01
Panuje u nás trvalé napětí mezi dějinami a pamětí. Někteří
by chtěli vzpomínat a někteří chtějí zapomenout. Za měsíc
si budeme připomínat květnové dny roku pětačtyřicátého.
Mnozí budou chtít vzpomínat na ty, kteří nám přinesli svobodu
a možná zachránili naše životy a mnozí, možná titíž, budou
chtít zapomenout, že nám současně přinesli nejen svobodu, ale
i nový útlak. Často si rád vzpomenu na obdiv, s jakým jsem jako
kluk vzhlížel ke skupince rozesmátých rudoarmějců, které jsem
poprvé potkal v ulicích Prahy. A rád bych zapomněl, že mne
později napadlo, zda to nebyli ti, kteří v těchto květnových
dnech šli pro našeho generála Vojcechovského a desítky
dalších našich občanů, které odvezli do Ruska, odkud se již
mnozí nikdy nevrátili.
Rádi si mnozí vzpomenou na ruské tanky v pražských ulicích v
pětačtyřicátém, ale současně by mnozí rádi zapomněli na
tytéž tanky v týchž ulicích v osmašedesátém. A až si budeme
připomínat zradu našich západních spojenců v osmatřicátém,
rádi si vzpomeneme, že to byli jen Rusové, kteří nám tehdy
nabídli pomoc proti Němcům, ale současně bychom rádi
zapomněli na reálnou možnost této pomoci, když po té, co
skutečně začala válka, byly jejich armády zatlačeny tisíce
kilometrů od našich hranic a vrátili se až po dlouhých šesti
letech….
Takže Vrbětice. Až si srovnáme v hlavě proč bylo možné, aby
v areálu slovenské firmy na našem území bylo uskladněno
takové množství munice o které věděly a měly zájem různé
tajné služby světa, kromě té naší, až si ujasníme proč
toto množství bylo hlídáno hlídačem asi stejně jako sklad
nábytku, až se dozvíme co se ve skutečnosti mělo s touto
municí v budoucnu stát a zda opravdu měla být předána
bulharskému podnikateli, který ji měl dopravit do zemí, kam je
patrně vývoz zbraní a munice zakázaný mezinárodními dohodami,
až se dozvíme kdo všechno o celé kauze „dávno věděl“ a
proč si ji politici, agenti a novináři přehazovali jako horký
brambor až musela být národu zveřejněna dramaticky v sobotu v
podvečer, pak se teprve budeme moci spravedlivě rozhořčit nad
státním terorismem v důsledku čehož byly zničeny zbraně,
které, podle všeho, měly zabíjet na druhém konci světa. A
teprve pak se Vrbětice stanou součástí našich dějin, na kterou
budou někteří vzpomínat a někteří chtít zapomenout. A stane
se tak součástí našeho konfliktu dějin a naší paměti…
_(rp,prvnizpravy.cz,blog
[https://blog.aktualne.cz/blogy/stanislav-krecek.php?itemid=39687],foto:arch.)_