Show Email

Tělo:

 Tento článek by si měli přečíst všichni. Ti, kteří

s Babišem sympatizují, ale hlavně jeho odpůrci. Každý

rozumný člověk pochopí, o co Babišovi vlastně jde. A v

příštích volbách snad bude volit toho, kdo to s námi

všemi myslí dobře.

Prosím, přeposílejte dál !!!

Tento článek poslala Ing. Rolčíková, zarytá

antikomunistka, obdivovatelka Havla, Klause,

Schwarzenbergera a dalších, tehdy pravicí obdivovaných

politiků. Když jí mnozí oponovali, že celá jejich

ekonomika a vedení státu vede ke krachu, dostala se do

transu. Nyní dává všem za pravdu, když poslala tento

pravdivý článek. Babišovi oponenti nejsou ani

ekonomové, ani právníci.

O co usiluje Andrej Babiš

Otázka v hovorové češtině, jež je srozumitelnější pro křiklouny z ulic,

kteří za rachotu hardrockových kapel hulákají podle předříkávačů

slogany, mezi nimiž někdo tluče na buben, zní: „Vo co tomu Babišovi

vlasně de?“ O co tedy Andrej Babiš usiluje? Je miliardář. Vybudoval z

ničeho obrovské, v jistém smyslu nadnárodní impérium výrobních a

mediálních podniků.

Malý český člověk, čecháček, by se s tím spokojil. Kvůli své malosti a

přízemnosti totiž nedokáže pochopit, proč někdo takový vstupuje do

politiky, neužívá si slastí života v luxusní vile s bazénem na pobřeží

Středozemního moře a netoulá se na jachtě po řeckých ostrovech. „Někdy

si říkám, že být miliardářem je vlastně nuda. Není, fakt není.“ Tento

marketingový slogan sázkové kanceláře, který lze vidět na televizních

obrazovkách, vystihuje situaci Andreje Babiše.

Výzva

Andrej Babiš je člověk, který na rozdíl od čecháčků, včetně jejich politiků,

jako je Miroslav Kalousek, Miroslava Němcová či Karel Schwarzenberg,

miluje to, co v angličtině prezentuje slovo challenge – výzva. Tento

absolvent Vysoké školy ekonomické, obor zahraniční obchod, který byl v

Československu jediný a elitní a vystudovali jej Václav Klaus, Livie

Klausová, Miloš Zeman a další, zahájil svou kariéru jako zaměstnanec

státního podniku zahraničního obchodu. Tam se naučil jednat s

byznysmeny v angličtině, němčině a ve francouzštině.

Po převratu v roce 1989 měl na vybranou. Buď zůstat zaměstnancem

nějakého podniku zahraničního obchodu, nebo se, jak se staročesky

říkalo, udělat pro sebe. Zvolil druhou možnost. Na rozdíl od jiných, kteří

se touto cestou vydali, vytvořil své impérium legálně, podle legislativy

vytvořené Klausovou, Zemanovou a dalšími vládami.

Navíc zůstal v Česku, platil zde na rozdíl od jiných daně a nezískával

podniky, aby je zlikvidoval a výrobní prostředky rozprodal, ale

revitalizoval, a tím zajistil tisícům lidí práci v nových, často tvrdých

podmínkách kapitalistické ekonomiky, na které nebyli zvyklí, a sobě zisk.

Je přece kapitalista v kapitalistické ekonomice.

Bylo by nošením dříví do lesa připomínat grandiózní rozkrádání,

tunelování, a s tím často spojenou devastaci státního majetku

vytvořeného za 40 let totality prací a z daní československých občanů.

Kdyby proti Babišovi existoval jediný důkaz, že se této divoké privatizace

zúčastnil, určitě bychom to věděli. Pro kreativní mentalitu ekonoma a

byznysmena byla taková politická a ekonomická situace neúnosná a díky

zkušenosti s budováním svého podnikatelského impéria věděl, že ji lze

změnit, jen když vstoupí do politiky.

Podnik, rodina, obec a stát

Při prvním kroku tímto směrem byl obviněn ze spolupráce s StB, což

razantně odmítl. Kdyby se hned na začátku ukázalo, že nějakou formou s

StB spolupracoval, političtí konkurenti by jeho politickou kariéru v

zárodku zlikvidovali. Babiš je racionálně uvažujícím byznysmenem.

Studium ekonomie, v jeho době ještě v marxistickém pojetí, ho

přesvědčilo, že lidská společnost stojí na čtyřech základních kamenech –

rodina, obec, podnik a stát.

Díky působení v organizaci a struktuře výrobních podniků poznal, že

pokud má výrobní podnik racionálně, bez zadlužení a následků, které to

přináší, fungovat, musí hospodařit minimálně v rovnováze mezi výdaji a

příjmy, respektive produkcí (výrobními náklady) a tržbou za produkty.

Nejinak je tomu v případě rodiny, obce či státu.

Vysvětlujte tyto základní principy ekonomiky lidem, kteří si rozpočet,

tedy v principu finanční plán podniku, pletou s výsledovkou, jež

informuje o skutečném stavu hospodaření a financí za určité období. A

právě tito lidé přivedli svou politikou českou ekonomiku a stát do stavu,

ze kterého se v poslední době jen obtížně dostává.

Diletantská privatizace

Největší problém současné české ekonomiky, státu a společnosti je na

začátku našeho kapitalistického vývoje. Tehdy politici okolo premiéra

Klause nechali privatizovat i ziskové podniky, nebo ty, které

nevyžadovaly prakticky žádný marketing svých produktů, neboť jejich

produkt musel být spotřebováván za každé situace. Od těchto ekonomů

pravděpodobně vzešlo i heslo: „Ať se to třeba rozkrade, jen když se to

zprivatizuje!“

Tak se zprivatizovaly pivovary včetně globálních značek Pilsner Urquell,

Becherovka, výroba alkoholu a tabákových produktů, nákladních vozů

Tatra, traktorů Zetor, řada strojírenských podniků, vodohospodářství

(vodní zdroje), těžba surovin (včetně uhlí), nákup pohonných hmot a

topných olejů.

Nejhorší bylo, že se kvůli nedostatku českého kapitálu privatizovalo

zahraničním zájemcům, aniž by se podle prvorepublikového bankéře,

ředitele Živnobanky Jaroslava Preisse trvalo na nostrifikaci. Chce-li

zahraniční zájemce vlastnit produkční kapacity a produkovat na území

českého státu, využívat jeho infrastruktury, musí mít jeho firma sídlo a

konta v Česku.

Dnes odtéká z Česka na dividendách zhruba 400 miliard korun ročně.

Další úniky jsou způsobeny tím, že podniky v držení zahraničních

vlastníků odvádějí podnikovou daň v zemi sídla podniku, tedy v

zahraničí, často v daňovém ráji. Tyto peníze pak chybějí ve státním

rozpočtu, ze kterého se vyplácejí kromě jiného i důchody. Když k tomu

připočteme donedávna možné daňové úniky drobných a středních

podnikatelů, což trochu narovnala až EET, a budou narovnávat další

daňová opatření, která Babišova vláda plánuje, je jasné, proč stát i

mnoho obcí je zadlužených.

Přidaná hodnota

Daně a dividendy jsou součástí přidané hodnoty, nadhodnoty či zisku. Je

v podstatě jedno, jak to nazveme. Mainstreamoví ekonomové, například

Lukáš Kovanda, nás přesvědčují, že produktivita českého zaměstnance je

nižší než německého či jiného západoevropského. Češi jsou podle nich

líní a méně schopní.

Dnes je organizace a produktivita práce v českých podnicích počítaná

podle časoměrných studií stejná jako v Německu, například výroba

automobilů Škoda. Spotřebou výrobního času a materiálových nákladů

jsou Bavoráky či Mercedesy srovnatelné se Škodovkami, jinak by výroba

v Česku nebyla pro německý Volkswagen zajímavá. Vyšší přidané

hodnoty, respektive zisku, dosahují německé vozy díky postavení značky

na trhu. I to jsme kdysi měli. Připravily nás o to v průběhu 40 let zásahy

komunistických vlád do struktury české ekonomiky.

Zlikvidovaná byla úspěšná a zavedená výroba motocyklů Jawa, ČZ i Ogar,

když Japonsko začínalo konstruovat motocykly. Zrušená byla výroba

lidového osobního automobilu Minor s dvoutaktním motorem a karoserií

brouka, když německé automobilky byly v troskách. Zlikvidovaná byla

výroba jedinečného skútru ČZ, licence na open-end spining (stroje na

bezvřetenové předení) byla prodána Japonsku, stejně jako výroba

umělých čoček. Lze jmenovat další produkty českého průmyslu a mozků,

které ve své době naší zemi přinášely vysokou přidanou hodnotu.

Náprava a mučedník

Soukromý podnikatel a miliardář Babiš se rozhodl napravit českou

ekonomiku, společnost a stát. Navzdory nepříliš sympatickému vzhledu

má podobně jako prezident Miloš Zeman charisma a především vizi.

Zpracoval ji v knize O čem sním, když náhodou spím. Jeho vize není

kompletní, je v ní najít řada chyb, ale je z ní jasné, že chce dostat Česko

na úroveň nejvyspělejších států Evropské unie, a tím světa. Chce toho

dosáhnout v dohledné době 17 let.

Čecháčkové mu dlouho vyčítali, že v politice žádnou vizi nemá. Komické

bylo, že to často říkali politici, kteří, ač v politice působí již téměř 30 let,

nikdy žádnou vizi neměli. Jinak by se nemohli dopouštět politických,

ekonomických a sociálních skopičin, které jsem naznačil. „Nemohu-li

svítit, nebudu alespoň stínit,“ tato moudrá slova říká v jednom ze

Shakespearových dramat jedna z postav a zařizuje se podle nich. Nikoli

však čecháčkovští politici, kteří nic nevědí o ekonomice, podnikovém

managementu ani o byznysu.

Kdyby Babiš nebyl přesvědčen, že je schopný svou vizi českého státu

uskutečnit, nikdy by nemohl snést špínu a nevybíravé útoky na svou

osobu a rodinu. Neznám v historii politickou osobnost (snad kromě

Ježíše a náboženských mučedníků), která by na cestě za svou pravdou

snesla tolik sprostoty, kopanců, vulgárních urážek a podrazů od svých

oponentů.

To co opoziční, takzvaná demokratická scéna předvádí a prezentuje

prostřednictvím mainstreamových medií, je v podstatě politický a

sociální lynč Andreje Babiše. Sotva se jedno obvinění ukáže nesmyslné či

nepravdivé, a to i podle české legislativy, okamžitě média dirigovaná

opozičními politiky a jejich agenturami vyrukují s jiným.

Neuvěřitelná vůle

Piráti, Transparency International a poslanci TOP 09 a Starostů se

obracejí na Brusel, aby proti české legislativě postavily unijní jako

nadřazenou českému právu. Připomínají Přemyslovce, kteří po

neúspěchu ve volbě na českého knížete či krále žádali o pomoc císaře

tehdejšího integračního uskupení Svaté říše římské nebo krále

německého, aby jim pomohl ukojit mocenské ambice. Neváhali zradit

českou pozici, přijmout od něho Čechy jako léno a vstoupit do vazalského

poměru. Češi pro tento druh lidí měli a mají jednoznačné označení.

Babiš musí mít neuvěřitelnou vůli svůj sen uskutečnit. Kdokoliv jiný by to

v jeho situaci vzdal a odešel si užívat života do teplých krajů. Babiš

bojuje. Stojí tomu Slovákovi Češi za to? Soudě podle volebních výsledků,

stojí. Je smutné, že se na české politické scéně se nenašel člověk jeho

schopností. A pokud se objeví, stane se okamžitě terčem posměchu

čecháčků, kteří nesnášejí inteligentní jedince. Do české politiky se od

počátku cpali především arogantní, sebestřední a oprsklí jedinci s

demagogickým myšlením, jejichž nepřítelem byl každý, kdo uvažoval

jinak, nebo se jim snažil zabránit v „odklánění“ státních financí do svých

kapes. Jejich heslem bylo Klausovo „Každý se musí postarat o sebe“. Stát

a společnost je nikdy nezajímaly. Stát chápali pouze jako zdroj vlastního

obohacení.

Na závěr ocituji verše z básně Když básníka britského impéria Rudyarda

Kiplinga:

„Když bezhlavost svým okem klidně měříš, ač tupen, sám že

nejsi bezhlavý,

když, podezříván, v sebe pevně věříš, však neviníš svých soků z

bezpráví, jsa obelháván, neupadáš v lež,

když nenáviděn, sám jsi beze zloby, slov ctnosti nadarmo však

nebereš,

když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova lstí bídáků jsou

pošlapána v kal,

když přinutit znáš srdce své i činy, by s tebou vytrvaly

nejvěrněji, ač tep a pohyb uniká ti živý a jen tvá vůle káže

,Vytrvej‘,

když řekneš: ,Svými vteřinami všemi mně, čase, jak bych

závodník byl, služ!‘, pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi – a co víc:

pak synu můj jsi muž.“

Vše ostatní, co jsem napsal o Andreji Babišovi, je vedle těchto veršů plýtváním slov.