Show Email

Tělo:

  JAKO GOEBELS PŘED MNICHOVEM: KDO Z TOHO MÁ PROSPĚCH 

  

    _MARTIN KOLLER_

  19. 4. 2021 

  K tragické explozi, či explozím ve Vrběticích jsem psal

  článek krátce, po tragickém výbuchu. Vyšel tehdy ještě na

  Parlamentních listech, což v současnosti určitě nehrozí.

  Při pohledu na komedii, kterou prezentují česká média,

  především ČT a Seznam, mám pocit generála, který v knize

  Černí baroni vidí, a komentuje úroveň lampasáků velících

  PTP. Protiruská kampaň připomíná svojí prolhaností Josefa

  Goebelse v létech 1937 a 1938 při tažení proti

  Československu. Bohužel, či bohudík, Babiš, Hamáček, Pavel

  a další slouhové cizáků zdaleka nedosahují úrovně

  kopytnatého socialistického advokáta, takže jsou spíš

  ubozí. 

  

  Obecně lze předpokládat, že strůjcem úžasných objevů po

  téměř sedmi letech je nejvyšší „čučkař“ Koudelka se

  svojí partou od firmy Bl.. Id.. St.., neboli CIA.cz. Stačí si

  připomenout jejich slavnou komickou akci s pisálkem Kundrou a

  smyšleným ruským diplomatem, převážejícím ampule s

  Novičokem. Nicméně, Koudelka je stálým oblíbencem Babiše i

  Hamáčka. Představa ruských Jamesů Bondů, vypátraných po

  sedmi letech má úroveň amerických i sovětských

  propagandistických filmů z doby studené války. Dvojka ruských

  agentů nejdříve tráví Skripala, poté vyhazuje sklad ve

  Vrběticích a možná i ohrožuje kriminálníka Navalného,

  případně ukradla Koudelkovi kufřík s tajnými spisy z auta.

  Opravdu, úroveň určená pro absolventy současné české

  inkluzivní školy, či doktory přes pasení koz, migrující ze

  Somálska do EU. Vcelku mne neudivuje, že na takovou stupiditu

  skočil Hamáček, který na mne při delším rozhovoru

  zapůsobil jako ubohá figurka o co omezenější, o to

  arogantnější, a navíc s nepotlačitelnou touhou po skleničce

  něčeho tvrdého. U Babiše, který se obvykle vyhýbá

  aktivistickým vystoupením k aktuálním událostem, mne účast

  na šaškárně to dost udivuje. Patrně začíná jít do

  úzkých a zednářští soudruzi typu Sorose, od nich má Babiš

  napůjčované peníze k nákupu a ovládnutí naší země,

  chtějí svoje dividendy, nejen v penězích. 

  

  OBECNÉ SOUVISLOSTI 

  

  Při hodnocení situace si vystačíme s jednoduchou

  předlistopadovou terminologií. Každopádně zde vidíme

  zoufalou snahu imperialistů, či neoimperialistů (rozbor slova

  si ponechám na jindy) k tažení proti Rusku, a to doslova za

  každou cenu. Imperialismus si totiž může udržet podporu

  obyvatel v demokratické komedii pouze při udržení životní

  úrovně. Zábor kolonií Polsko, Česko, Slovensko, Litva,

  Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko,

  Bulharsko a Ukrajina ho udržel při životě a růstu dalších

  třicet let. K tomu genocida Srbů a dva islámské

  narkomafiánské státy Bosna a Kosovo, které vyžírají EU. Na

  hranici Ruska se postup zastavil a není kam pokračovat. Putin

  odmítl udělat z Ruska rozkradenou a zotročenou kolonii,

  rozdělenou mezi USA a Německo a možná by něco málo Ukrajiny

  zbylo na Polsko. Je zde další z hospodářských krizí od roku

  1990, a s ní COVID, jako prostředek nátlaku na vlastní

  obyvatelstvo v rámci přechodu na globální GULAG značky Nový

  světový řád. Vzorovým výsledkem takového postupu je

  Ukrajina, rozkradená a ovládaná několika oligarchy, kterou se

  budu zabývat jindy. Za třicet let úžasných úspěchů, jsme

  na tom dost podobně, nicméně z nás cizí banky a německý

  průmysl vysávají ročně v klidu téměř bilion korun a

  nehraničíme s Ruskem, takže nejsme ve válce. Vše u nás po

  úspěšné privatizaci devadesátých let patří několika

  oligarchům typu Babiše, Kellnera a spol., cizákům a jejich

  bankám, jako na Ukrajině (Kolomojskij, Porošenko, Hrojsman,

  Jacenjuk a spoj). Aby mohl být Soros, Schwab a podobní,

  německý továrník a rovněž průměrný Němec bohatý, musí

  být Čech, Slovák, Polák….. chudý. Za třicet let se z

  hlediska porovnání reálných příjmů a důchodů v podstatě

  nic nezměnilo, jen si někteří na stálou chudobu, nejistotu a

  strach zvykli a jsou ochotni líbat i ruku, která je

  ožebračuje. K tomu je třeba přidat známou britskou praxi,

  kterou převzaly USA, spolu s námořními základnami po druhé

  světové válce. Je třebas bojovat do posledního spojence. Na

  řadě jsou Ukrajinci a Poláci, my se můžeme těšit. 

  

  Vrbětická realita 

  

  Sklad munice ve Vrběticích patřil původně resortu obrany a

  byl již v předlistopadovém období vybudován tak, aby byl

  bezpečný. Prostor Vrbětic a další skladů podobného typu na

  našem území tvoří rozsáhlý oplocený prostor, v němž jsou

  rozmístěna