Show Email

Tělo:

  JAKO GOEBELS PŘED MNICHOVEM: KDO Z TOHO MÁ PROSPĚCH 

  

    _MARTIN KOLLER_

  19. 4. 2021 

  K tragické explozi, či explozím ve Vrběticích jsem psal

  článek krátce, po tragickém výbuchu. Vyšel tehdy ještě na

  Parlamentních listech, což v současnosti určitě nehrozí.

  Při pohledu na komedii, kterou prezentují česká média,

  především ČT a Seznam, mám pocit generála, který v knize

  Černí baroni vidí, a komentuje úroveň lampasáků velících

  PTP. Protiruská kampaň připomíná svojí prolhaností Josefa

  Goebelse v létech 1937 a 1938 při tažení proti

  Československu. Bohužel, či bohudík, Babiš, Hamáček, Pavel

  a další slouhové cizáků zdaleka nedosahují úrovně

  kopytnatého socialistického advokáta, takže jsou spíš

  ubozí. 

  

  Obecně lze předpokládat, že strůjcem úžasných objevů po

  téměř sedmi letech je nejvyšší „čučkař“ Koudelka se

  svojí partou od firmy Bl.. Id.. St.., neboli CIA.cz. Stačí si

  připomenout jejich slavnou komickou akci s pisálkem Kundrou a

  smyšleným ruským diplomatem, převážejícím ampule s

  Novičokem. Nicméně, Koudelka je stálým oblíbencem Babiše i

  Hamáčka. Představa ruských Jamesů Bondů, vypátraných po

  sedmi letech má úroveň amerických i sovětských

  propagandistických filmů z doby studené války. Dvojka ruských

  agentů nejdříve tráví Skripala, poté vyhazuje sklad ve

  Vrběticích a možná i ohrožuje kriminálníka Navalného,

  případně ukradla Koudelkovi kufřík s tajnými spisy z auta.

  Opravdu, úroveň určená pro absolventy současné české

  inkluzivní školy, či doktory přes pasení koz, migrující ze

  Somálska do EU. Vcelku mne neudivuje, že na takovou stupiditu

  skočil Hamáček, který na mne při delším rozhovoru

  zapůsobil jako ubohá figurka o co omezenější, o to

  arogantnější, a navíc s nepotlačitelnou touhou po skleničce

  něčeho tvrdého. U Babiše, který se obvykle vyhýbá

  aktivistickým vystoupením k aktuálním událostem, mne účast

  na šaškárně to dost udivuje. Patrně začíná jít do

  úzkých a zednářští soudruzi typu Sorose, od nich má Babiš

  napůjčované peníze k nákupu a ovládnutí naší země,

  chtějí svoje dividendy, nejen v penězích. 

  

  OBECNÉ SOUVISLOSTI 

  

  Při hodnocení situace si vystačíme s jednoduchou

  předlistopadovou terminologií. Každopádně zde vidíme

  zoufalou snahu imperialistů, či neoimperialistů (rozbor slova

  si ponechám na jindy) k tažení proti Rusku, a to doslova za

  každou cenu. Imperialismus si totiž může udržet podporu

  obyvatel v demokratické komedii pouze při udržení životní

  úrovně. Zábor kolonií Polsko, Česko, Slovensko, Litva,

  Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko,

  Bulharsko a Ukrajina ho udržel při životě a růstu dalších

  třicet let. K tomu genocida Srbů a dva islámské

  narkomafiánské státy Bosna a Kosovo, které vyžírají EU. Na

  hranici Ruska se postup zastavil a není kam pokračovat. Putin

  odmítl udělat z Ruska rozkradenou a zotročenou kolonii,

  rozdělenou mezi USA a Německo a možná by něco málo Ukrajiny

  zbylo na Polsko. Je zde další z hospodářských krizí od roku

  1990, a s ní COVID, jako prostředek nátlaku na vlastní

  obyvatelstvo v rámci přechodu na globální GULAG značky Nový

  světový řád. Vzorovým výsledkem takového postupu je

  Ukrajina, rozkradená a ovládaná několika oligarchy, kterou se

  budu zabývat jindy. Za třicet let úžasných úspěchů, jsme

  na tom dost podobně, nicméně z nás cizí banky a německý

  průmysl vysávají ročně v klidu téměř bilion korun a

  nehraničíme s Ruskem, takže nejsme ve válce. Vše u nás po

  úspěšné privatizaci devadesátých let patří několika

  oligarchům typu Babiše, Kellnera a spol., cizákům a jejich

  bankám, jako na Ukrajině (Kolomojskij, Porošenko, Hrojsman,

  Jacenjuk a spoj). Aby mohl být Soros, Schwab a podobní,

  německý továrník a rovněž průměrný Němec bohatý, musí

  být Čech, Slovák, Polák….. chudý. Za třicet let se z

  hlediska porovnání reálných příjmů a důchodů v podstatě

  nic nezměnilo, jen si někteří na stálou chudobu, nejistotu a

  strach zvykli a jsou ochotni líbat i ruku, která je

  ožebračuje. K tomu je třeba přidat známou britskou praxi,

  kterou převzaly USA, spolu s námořními základnami po druhé

  světové válce. Je třebas bojovat do posledního spojence. Na

  řadě jsou Ukrajinci a Poláci, my se můžeme těšit. 

  

  Vrbětická realita 

  

  Sklad munice ve Vrběticích patřil původně resortu obrany a

  byl již v předlistopadovém období vybudován tak, aby byl

  bezpečný. Prostor Vrbětic a další skladů podobného typu na

  našem území tvoří rozsáhlý oplocený prostor, v němž jsou

  rozmístěna jednotlivá skladiště a kobky. Skladiště jsou

  rozmístěna v terénu tak, aby nemohlo dojít k přenosu tlakové

  vlny a ohně při výbuchu z jednoho na další. Jsou většinou

  částečně zapuštěna do svahu a mají relativně lehké

  střechy a slabé zdi, což směruje tlakovou vlnu. Každé

  skladiště je vybaveno hromosvodovými sítěmi. Kolem jsou

  vysazeny lesy, takže stromy poskytují kryt před slunečným

  svitem a absorbují tlakovou vlnu při explozi. Existují naprosto

  jasné předpisy z hlediska skladování materiálu. Munice,

  trhaviny a třaskaviny se skladují odděleně, případně i

  podle stupně bezpečnosti v samostatných skladištích.

  Třaskaviny se skladují samostatně v malých podzemních

  kobkách. Existují jasně stanovené počty, případně

  hmotnosti materiálu, který lze skladovat v jednom skladišti.

  Při dodržení těchto norem je prakticky vyloučené, aby se

  exploze přenesla z jednoho skladiště na druhé. Sklady mají

  být opocené, hlídané a ostraha má znemožňovat proniknutí a

  pohyb cizích osob uvnitř areálů skladů. 

  

  Sklad ve Vrběticích si pronajala soukromá firma. Byly tam

  uskladněny ruční zbraně, především údajně kolem 10 000

  kusů typu Samopal vzor 58. (uvedený počet nejsem schopen

  jednoznačně ověřit) Dále byla do skladu navezena

  dělostřelecká a letecká munice (granáty, rakety, bomby) a

  trhaviny ze Srbska, možná i jiných balkánských zemí.

  Údajně (?) se tam nalézala i americká munice s ochuzeným

  uranem. V televizních reportážích se objevily rovněž rakety

  do pancéřovky RPG-7. 

  

  Oficiálním důvodem uskladnění munice ve Vrbětickém skladu

  byla delaborace této válečné munice z Balkánu. Podle

  dosažitelných výpovědí hodnověrných svědků docházelo k

  hrubému porušování bezpečnostních norem i předpisů.

  Existuje dokonce dokumentární film, kde místní obyvatelé z

  okolí uvádějí, že přes poškozené ploty lezli do skladu

  zloději, kteří kradli kdeco, dokonce i ruční zbraně. Do

  objektu přijížděly osoby z Balkánu a pohybovaly se tam bez

  doprovodu. Množství munice překračovalo bezpečnostní normy a

  pravděpodobně byly spolu skladovány druhy materiálu, která by

  měly být skladovány separátně. Podle hodnověrných svědků

  byly ve skladech nálože šedé trhaviny na bázi nitroglycerinu,

  které se takzvaně potily. To je poslední fáze, před

  samovolnou explozí. 

  

  Tvrzení, že ve Vrběticích se prováděla delaborace munice, je

  mimo realitu. Delaboraci dělostřelecké a letecké munice mohly

  už v předlistopadové ČSSR a ČSFR provádět výhradně

  armádní muniční základna v Týništi nad Orlicí a firma

  Zeveta Bojkovice, na Slovensku závod v Novákoch a muniční

  základna v Moldave nad Bodvou. V současnosti delaboruje

  dělostřeleckou a leteckou munici v ČR základna v Týništi.

  Možnosti v Bojkovicích, kde se před lety naposledy delaborovaly

  jednotné náboje (granát/střela je pevně spojena s nábojkou

  jako u nábojů do ručních zbraní) ráže 100 mm (pro tanky

  T-54/55 a 100mm kanony vzor 53) jsou aktuálně nejasné. Nájemce

  Vrbětic nemohl dostat povolení k delaboraci dělostřeleckých

  granátů, raket a bomb. K něčemu takovému tam nebyly

  specializované stavby, bezpečnostní vybavení, ani technická

  zařízení. Delaboraci by musel zadat do Týniště, nebo

  Bojkovic, nebo do zahraničí. Nanejvýš by mohli ve Vrběticích

  ručně vytahovat prachové náplně z kovových

  dělostřeleckých nábojek u dělené munice (granát/střela a

  nábojka se skladují, přepravují a nabíjejí separátně), a

  poté vyšroubovávat, nebo iniciovat zápalkové šrouby, což je

  vcelku bezpečné. 

  

  Pokud někdo tvrdí, že dělostřelecká munice ve Vrběticích

  byla určena k vývozu na Ukrajinu, jednalo by se o hrubé

  porušení mezinárodního práva, a to ze strany státu. K

  takovému exportu je třeba povolení Licenční správy

  Ministerstva průmyslu a obchodu a souhlas z Ministerstva

  zahraničních věcí. Transport velkého množství munice by byl

  sotva přehlédnutelný. Munice byla deklarována jako určená k

  delaboraci, jinak by nesměla být dovezena z Balkánu na území

  ČR a jistě zde byl jednoznačný zákaz reexoportu do další

  země. Povolení k dovozu musela opět vystavit Licenční

  správa. Pokud by došlo k vývozu bez povolení, nesl by stát

  následky hrubého porušení mezinárodního práva. Nicméně,

  nelze přehlédnout, že naše kolonie, přesněji značná část

  politiků, mediálních pracovníků a různých aktivistů je

  schopna spáchat v americkém zájmu pravděpodobně cokoli. Síla

  exploze však potvrzuje, že munici nikdo neodvezl islámským

  teroristům do Sýrie, ani fašistickým vrahům na Ukrajinu. 

  

  V podstatě existují dvě verze příčiny exploze munice ve

  Vrběticích. První a pravděpodobnější je samovolný výbuch

  na základě nedodržování bezpečnostních norem. Druhou je

  nesprávná manipulace s municí. Odborníci se shodují, byť

  mnozí neoficiálně, že výrazně pravděpodobnější je první

  možnost. Není příliš pravděpodobné, že explozi zavinili

  dva mrtví skladníci. Na druhé straně nelze zapomenout, že to

  byli svědkové všeho, co se dělo ve skladu. Nikde nebyl

  zaznamenán pohyb nějakých Rusů. Ti se vynořili, evidentně

  účelově, po více, než šesti letech. Zde si můžeme položit

  první otázku římského práva, kdo z toho má prospěch. Pro

  Rusko by bylo daleko zajímavější dokázat porušování

  mezinárodního práva, než nějaké riskantní akce ve stylu

  Jamese Bonda. Ostatně, staré munice bylo na Ukrajině dost a

  dost, dokážou si ji tam sami vyrábět. 

  

  RUČNÍ ZBRANĚ SE NEVYPAŘUJÍ 

  

  Zajímavější je otázka následné exploze skladu ručních

  zbraní. Jak již bylo uvedeno v médiích, ruční zbraně

  nevybuchují. Bez ohledu na otřesný nepořádek není příliš

  pravděpodobné, že by se truhlíky se zbraněmi skladovaly

  společně s dělostřeleckou municí. Následně se našlo,

  údajně, podle různých informačních zdrojů, 120-180 zbytků

  samopalů vzor 58. Je třeba zdůraznit, že ocelové předměty

  se při výbuchu trhaviny nevypaří. Přežijí, byť rozteklé a

  deformované i jaderný výbuch. Pomineme-li nějaké zlodějiny,

  zmizelo beze stopy tisíce ručních zbraní. To byl

  pravděpodobně důvod druhé exploze ve Vrběticích. Měla

  zakrýt fakt chybějících zbraní, a to velkého počtu. Export

  zbraní podléhá stejnému právnímu procesu, jako u výše

  zmíněné munice. Existují dvě teorie o cestě samopalů za

  hranice. 

  

  Podle první se jednalo o tajnou operaci zvláštních služeb.

  Zbraně byly převezeny do tajného skladu americké armády v

  Přáslavicích u tankového útvaru, o jehož obsahu nebyl

  informován ani velitel. O tomto skladu jsem psal již před

  několika lety a není jisté, zda ještě existuje. Odtud byly

  zbraně v rámci oslavovaných komediálních konvojů americké

  armády přes naši republiku odvezeny buď na Ukrajinu, nebo do

  Kosova na základnu Bond Steel. Faktem je, že u islámských

  teroristů v Sýrii byly nalezeny zbraně Samopal vzor 58.

  Předpokládám, že se nikdo nenamáhal zjistit jejich čísla. U

  zmizelých zbraní ve Vrběticích musí existovat seznamy čísel

  uložených zbraní. Stačilo jen porovnat. Je to podobná

  špinavost, jako v případě rakety BUK, která sestřelila

  Malajsijské letadlo nad Ukrajinou. Na mnoha dílech rakety jsou

  vyražena identifikační čísla. Podle nich by se dalo zjistit,

  kdo raketu vlastnil, a tudíž odpálil. Čísla dodnes nikdo

  nekontroloval, zato mediální štvanice proti Rusku vesele

  pokračuje. 

  

  Podle druhé teorie se jednalo i ilegální obchod bez vědomí

  státu, ve spojení s jedním obchodníkem z Bulharska. Tam se

  podařilo zbraně převézt bez ohledu na pohraniční kontroly.

  Proud kamionů mezi Německem a Tureckem, přes otevřené hranice

  EU, umožňuje pašovat téměř cokoli. O tom, že z Turecka se

  vozí zbraně pro islámské teroristy do EU, si štěbetají

  vrabci na střechách. Jestliže lze úspěšně provážet tlupy

  migrantů, proč ne zbraně. V jednom truhlíku je 10 samopalů s

  příslušenstvím, ve 100 truhlících 1000. To se vejde

  rozměrově i hmotnostně pohodlně na náklaďák střední

  velikosti. I tomto bylo třeba zakrýt zmizení zbraní. Nelze

  vyloučit, že zbraně zmizely oběma uvedenými směry. Pokud se

  české samopaly vyskytují ve výzbroji teroristických

  žoldáckých praporů na Ukrajině, není co řešit. Oficiálně

  se tam nevyvezly. Měl někdo z našeho, údajně právního

  státu zájem zjistit, zda se zmizelé zbraně nevyskytují na

  Ukrajině? 

  

  KDO Z TOHO MÁ PROSPĚCH 

  

  Důvody nedůstojné komedie kolem Vrbětic jsou evidentní. Je

  třeba posílit štvavou kampaň proti Rusku, samozřejmě nikoli

  v českém zájmu. K zlosti amerických imperialistů, stejně

  jako jejich slouhů z německé EU, mnoho Čechů stále

  používá mozek. Proto bez ohledu na televizi, především ČT,

  rozhlas, Seznam a různé další internetové šiřitele pravdy a

  lásky, nevěří přehlídce mediálních výmyslů kolem

  Skripala, Navalného, ruskému travičství a údajné ruské

  agresivitě logicky. Jenže v cizáckém zájmu je třeba zvýšit

  nenávist obyvatel ČR proti Rusku. Je třeba zamezit očkování

  úspěšnou vakcínou Sputnik V, které mnozí logicky věří

  víc, než dlouhodobě nejistému genetickému léčivu Pfizer. Je

  třeba získat podporu občanů k zastavení nákupů ruského

  plynu (90%) a ruské nafty (40%) a nahradit je dražšími

  produkty z USA. Je třeba prosadit americký projekt dostavby

  Dukovan, přestože je méně bezpečný a provozně dražší,

  než ruská verze. Češi musí být ochotni platit dražší a

  dražší elektřinu. Zábavné z tohoto hlediska je, že i

  americké a evropské jaderné elektrárny nakupují ruské

  palivo. Na to odbornice Drábová v rámci ideologických

  školení na Seznamu, účelově zapomíná. V neposlední řadě

  je třeba poštvat Čechy proti Rusku natolik, aby podporovali bez

  ohledu na vlastní životy imperialistickou vojenskou agresi proti

  Rusku, včetně rizika jaderné války. Zaplatí ji životy

  především Ukrajinci a Poláci, my se můžeme těšit. A tady

  vidíme, komu slouží Babíš, Hamáček, Pavel a další

  politické hvězdy.