Show Email

Tělo:

 MIMOŘÁDNÁ ANALÝZA MIMOŘÁDNĚ VÝZNAMNÉ A PRO NÁS VŠECHNY

 KRITICKÉ SITUACE!!!

 

 PŘÍPRAVY NA VÁLKU SKONČILY.

  

 Situace na strádající Ukrajině (bez jakékoli ironie vůči zemi

 a jejím obyvatelům) se vyvíjí tak, že lze konstatovat, že

 zájemci o konflikt, případně ozbrojený, dokončili všechna

 předválečná přípravná opatření - přinejmenším v

 diplomatické sféře. Dále se buď někdo musí poddat, nebo

 další krok vpřed znamená válku.

 

 Rusko zároveň nemůže vést „rozsáhlou“ válku s Ukrajinou

 – jsou to rozdílné váhové kategorie. Ukrajina není ani

 schopna dobýt Donbass. Účast Kyjeva na přímém vojenském

 střetu s Moskvou, i jako součásti skupiny států, bude pro

 Ukrajinu znamenat její téměř okamžité zničení jako

 politické entity.

 

 Ukrajina zároveň působí pouze jako provokatér prvního střetu.

 Jejím úkolem je nějak naznačit světovému společenství

 účast Ruska na vojenském konfliktu.

 

 Dále mají Spojené státy v úmyslu zahájit evropskou válku za

 účasti alespoň několika východoevropských zemí - členů NATO

 a EU. To jim umožní vyvíjet tlak na jejich západoevropské

 spojence, kteří nechtějí konflikt s Ruskem, a požadovat, aby se

 rozhodli, zda jsou s Moskvou nebo s NATO.

 

 Pro západní Evropu to není snadná volba. Zvolí NATO - zvolí

 válku, která se v tomto případě přiblíží rozsahu světové.

 Zvolit si Rusko znamená opustit staletý systém spojenectví, v

 němž je západní Evropa zvyklá cítit pohodlně. Existuje velmi

 vysoké riziko, že si Evropané vyberou USA a NATO v naději, že

 sázka vyjde a oni nebudou muset bojovat. Ale to je naděje na

 zázrak a Bůh sesílá zázraky pouze těm, kteří jsou jich

 hodni.

 

 Předpokládané vojenské řešení krize na kontaktní linii na

 Donbasu tedy nelze nazvat ukrajinsko-ruskou válkou. Situace je

 mnohem horší.

 

 Dovolte mi připomenout, že ruský velvyslanec, který byl odvolán

 ke konzultacím, se do USA nevrátil. Navíc to nemohlo být

 ohlášeno. Nikdo neví, na jak dlouho byl stažen, ale informace

 byly šířeny prostřednictvím oficiálních ruských médií.

 Moskva naznačila v informačním prostoru a poté ústy ministra

 zahraničních věcí potvrdila, že vztahy se Spojenými státy

 jsou na bodu mrazu, k dialogu nedošlo. To znamená, že situace je

 horší než během kubánské raketové krize. Poté SSSR a USA

 zahájily aktivní dialog, aby zabránily válce.

 

 Evropská média šířila informace, že USA přivedly své

 jednotky v Evropě na maximální úroveň bojové připravenosti.

 Současně byl v Itálii proveden průzkum na téma: „Jste

 připraveni bojovat s Ruskem za Ukrajinu?“ Mnoho účastníků

 průzkumu (většina z nich žádnou válku nechce) navíc

 zdůraznilo, že ve skutečnosti nejde o válku pro celkově

 většině Italů neznámou Ukrajinu, ale o válku pro zájmy

 Washingtonu.

 

 Evropané tedy všechno dokonale chápou. Italové dokonce

 vyjádřili naději, že pokud vypukne rozsáhlá válka, Putin

 splní svůj slib zasáhnout rozhodovací centra a nedovolí

 Američanům, zatahujícím do konfliktu jiné, tradičně sedět v

 zámoří.

 

 Nějaký polský generál se nadchl a oznámil naléhavou potřebu

 vytvoření pobaltské unie (skládající se z Polska, pobaltských

 států a skandinávských zemí) pro válku s Ruskem. NATO se mu

 nezdá dostatečně spolehlivé.

 

 V každé armádě je dostatek marasmických generálů, ale když

 se o těchto prohlášeních začne aktivně diskutovat v národním

 i mezinárodním tisku, znamená to, že odpovídající společnost

 (polská, pobaltská) je morálně připravena na válku -

 omezující mozková centra, včetně instinktu sebezáchovy, která

 normálně blokují přijímání rizikových řešení, jsou

 vypnuta.

 

 Ukrajinské vedení se navzdory provokativnímu ostřelování

 Donbasu zjevně obávalo vyprovokovat Rusko ke skutečnému

 nepřátelství při vzpomínce na to, co se stalo v roce 2008 s

 gruzínskou armádou a v letech 2014–15 s ukrajinskými

 ozbrojenými silami. Američané, kteří do poslední chvíle

 předstírali, že s tím nemají nic společného, museli svou

 účast na provokování konfliktu dokonce otevřeně přiznat. V

 průběhu jednoho dne 1. – 2. dubna proběhly telefonické

 rozhovory mezi ministry obrany a prezidenty Ukrajiny a Spojených

 států. V obou případech tlačili američtí partneři Kyjev do

 konfliktu s Moskvou a slíbili, že tváří v tvář Rusku Ukrajinu

 neopustí.

 

 Bezprostředně poté požadoval Kyjev společná cvičení s NATO

 (dosud nebylo rozhodnuto o jejich uspořádání, ale myslím si,

 že se to Spojené státy pokusí prosadit). Ukrajina rovněž

 informovala Radu bezpečnosti OSN o eskalaci na kontaktní linii na

 Donbasu. Děje se to proto, aby se vina za začátek konfliktu

 přesunula na Rusko, a aby bylo možné říci: „Varovali jsme,

 dokonce i k Radě bezpečnosti jsme se odvolali.“

 

 Ukrajinská Nejvyšší rada změnila legislativu upravující

 brannou povinnost a poskytla Zelenskému formální příležitost

 povolat do 24 hodin milion lidí, kteří sloužili v armádě, z

 nichž alespoň polovina má zkušenosti s bojem na Donbasu.

 Jelikož takový počet lidí není Ukrajina schopna uniformovat,

 nakrmit, vyzbrojit a formovat z nich nové jednotky a formace,

 znamená to, že ukrajinské ozbrojené síly mají k dispozici

 tolik krmiva pro děla, kolik jich dokáží strávit.

 

 Ukrajina také neustále demonstrativně převádí své jednotky na

 demarkační linii a na hranici s Ruskem. V některých případech

 mluvíme o plánované rotaci formací v zóně konfliktu na

 Donbassu, ale je pozoruhodné, že se Kyjev neobtěžoval vyvrátit

 informace svých vlastních médií o posílení uskupení vojsk na

 hranici s Ruskem.

 

 Moskva reagovala stejně demonstrativním přesunem vojsk k oblasti

 ukrajinských hranic. Ruské ministerstvo obrany navíc celý týden

 mlčelo, než oznámilo, že vojska jsou přesunuta v rámci

 plánovaných cvičení. Putin uspořádal videokonferenci s

 Macronem a Merkelovou, během níž byl ruský postoj k současné

 krizi sdělen Francii a Německu. Soudě podle jejich následného

 chování jim bylo důrazně doporučeno, aby se trhli a nezkoušeli

 se zapojit do tohoto konfliktu.

 

 Ruský ministr zahraničí vedl s Čínou rozsáhlá a úspěšná

 jednání, mimo jiné o koordinaci akcí mezi Moskvou a Pekingem v

 reakci na provokace Washingtonu, po nichž Rusko a Čína současně

 přijaly řadu nepříjemných opatření v boji proti americké

 cenzuře na globálním internetu. A také zasadili jemné, ale

 hmatatelné rány americkému obchodu a ekonomickým zájmům.

 

 Vysoce postavení představitelé ruského ministerstva obrany

 zároveň navštívili řadu zemí, které jsou spojeny s Moskvou a

 Pekingem v jihovýchodní Asii, a konzultovaly se svými čínskými

 kolegy otázky, jejichž obsah nebyl zveřejněn. Mimochodem,

 Číňané již dlouho chtějí vrátit Tchaj-wan a nevylučují

 provedení vojenské operace proti americkým spojencům na ostrově

 Kuomintangu.

 

 Tři ruské ponorky se vynořily v Arktidě současně, rozbily led

 a provedly úspěšné odpálení cvičných raket. Nejedná se o

 nic jiného než o ukázku Americe možnosti zahájit proti ní

 masivní jaderný úder z nejzranitelnějšího směru. Z toho byly

 na Sibiři označeny sledy s vojáky a vybavením pohybujícím se

 směrem k evropskému Rusku (fotografie byly zveřejněny na

 internetu lidmi, kteří byli omylem svědky přesunu vojsk).

 

 V Doněcku a Lugansku byly vydány dekrety o první výzvě k

 vojenské službě v historii lidových republik. Doposud bylo do

 obou armád republik povoláno čtyři sta lidí. Jedná se spíše

 o demonstraci než skutečné posílení sboru republik. Dekrety

 však umožňují současně povolat deset věkových skupin

 najednou, což v případě potřeby umožní dvakrát nebo

 třikrát zvýšit počet ozbrojených sil republik. Jelikož se DNR

 a LNR opírají o podporu Ruska, neměly by být problémy se

 zbraněmi a uniformami pro takový počet lidí. Ruské sklady jich

 umožňují vyzbrojit a vybavit miliony.

 

 Moskva otevřeně řekla a ukázala, že nemá v úmyslu ustoupit.

 Rád bych ještě jednou zdůraznil, že prakticky všechny

 předběžné diplomatické a politické akce na obou stranách již

 byly provedeny. Prakticky nezbývá prostor pro další

 stupňování napětí bez přechodu k otevřenému konfliktu.

 Manévry, které lze ještě absolvovat, napětí nijak nezmírní a

 jejich potenciál se také v příštích týdnech vyčerpá.

 

 Strany (a nejedná se o Ukrajinu a Donbass, ale o Rusko a Spojené

 státy) jsou v situaci „kdo mrkne první“. Marasmická Bidenova

 vláda ve skutečnosti realizovala plán Hillary Clintonové během

 její prezidentské volební kampaně v roce 2016 - plán jaderného

 vydírání Ruska. Poté Hillary oznámila, že bude požadovat

 ústupky od Ruska pod hrozbou rozsáhlé jaderné války. Spojené

 státy nyní v několika krocích prokazují svoji připravenost

 přivést krizi na Donbassu na úroveň přímé vojenské

 konfrontace mezi Ruskem a Spojenými státy.

 

 Proč to dělají? Protože nemají jiný způsob, jak bránit svou

 globální hegemonii, bez níž se Spojené státy jedním dotykem

 promění ve slabý a špatný regionální stát, vnitřně

 nestabilní a náchylný k rozpadu (horší než Rusko v 90.

 letech). Podle jejich vlastních amerických výpočtů by během

 příštích tří až čtyř let měli konečně ztratit

 ekonomickou a politickou konkurenceschopnost vůči Rusku a Číně

 a ztratit dokonce i teoretickou možnost vyhrát vojenský konflikt.

 Washington čelí dilematu: Teď nebo nikdy.

 

 Znamená to, že válka je nevyhnutelná? Ne. Její nebezpečí je

 velmi velké. Kromě toho existuje velké riziko, že se události

 vymknou kontrole, zvláště při neadekvátnosti současné

 americké správy. Jak však bylo uvedeno výše, politika

 neznamená povinný fatální vývoj. Pro vývoj situace je vždy

 spousta možností. Pro náse existují tři hlavní, aby se

 zabránilo nejhoršímu:

 

 1. Někdo ustoupí bez války. Pro ustoupivšího by to znamenalo

 politickou katastrofu, ale odloženou. Hned to nebude

 postřehnutelné.

 

 2. Vojenská krize začne a skončí příliš rychle na to, aby

 Spojené státy měly čas nasadit svůj plán na převrácení

 konfliktu do Evropské války. Zhruba řečeno, Ukrajina bude

 zničena tak rychle, že Poláci, Pobaltí a další sebevrazi pro

 americké zájmy, stejně jako samotné USA, nebudou mít čas

 reagovat, a pak už bude příliš pozdě.

 

 3. V určité fázi bude existovat mezera v eskalaci situace.

 Ukrajinští vůdci se možná nikdy neodváží překročit

 poslední hranici. Koneckonců, nemají prakticky žádnou šanci na

 přežití, bez ohledu na výsledek konfliktu. I když pro ně USA

 pošlou letadlo (což je nepravděpodobné), jednoduše se

 nedostanou do Boryspilu, nebo neopustí vzdušný prostor Ukrajiny.

 Rusko může oblohu nad ní kdykoli zavřít. Východoevropané si

 možná nedovolí být do konfliktu zataženi. Jedna věc je

 „vyhlásit válku Rusku“ ve svých vlastních sdělovacích

 prostředcích, a úplně jiná je udělat to v praxi. Možná

 nebudou mít čas sestoupit do protileteckého krytu. A je dobré,

 když parašutisté dorazí, aby je zajali, protože mohou dorazit

 rakety, které zajatce nepřijmou, protože nevědí jak. Západní

 Evropa může zaujmout tvrdý postoj. Je nepravděpodobné, že by

 Spojené státy riskovaly dotažení konfliktu do konce, pokud by je

 evropští spojenci odmítli podporovat, včetně zákazu

 Američanům provádět podvratné aktivity proti Rusku z jejich

 území. Západní Evropa si je dobře vědoma tohoto

 nepříjemného pocitu, když vaše město, vaše malá dobře

 upravená země je cílem bezduchých hlavic, které ji mohou

 třikrát vymazat do radioaktivního prachu. Chtějí žít dobře,

 ne hrdinsky umírat pro americkou nadvládu. Strach ze smrti v nich

 může probudit odvahu nezbytnou k otevřenému odporu proti USA.

 

 Slabost všech těchto možností spočívá v jedné věci, musíme

 se spoléhat na to, že někdo jiný udělá správné rozhodnutí,

 protože my sami už nemůžeme ustoupit. Jak však vidíme,

 existuje mnoho možností, kdy je fatální vývoj událostí

 přerušen.

 

 Přesto musím se smutkem konstatovat, že za padesát pět let, co

 jsem živ, svět nikdy nestál tak blízko válce. Nejbližší věc

 (po karibské krizi, která se stala ještě před mým narozením),

 byla třetí světová válka během evropské raketové krize na

 počátku 80. let, kdy USA rozmístily v Evropě své rakety

 středního doletu, a sověti s SS-20 (RSD-10 Pioneer podle

 klasifikace NATO) postoupili až k NDR. Polohové oblasti jaderných

 střel byly umístěny několik desítek kilometrů od sebe (v NDR a

 SRN), což znamená, že jakýkoli konflikt s použitím

 konvenčních zbraní hrozil výměnou jaderných úderů, protože

 v případě průlomu byl nepřítel schopen dosáhnout raketových

 pozic za den nebo dva ...

 

 I tehdy tedy byla situace lepší, protože Američané, i když

 byli nakaženi kovboji, byli obecně příčetní, nechtěli válku

 a dialog pokračoval. Nyní my (a celý svět) jednáme s

 nedostatečnými lidmi ve Washingtonu, pro něž je budoucí svět

 horší, než válka. Navíc věří, že válku lze stále vyhrát,

 a nejsou připraveni s nikým hovořit o kompromisu vyžadujícím

 jednostranné ústupky.

 

 A přesto máme šanci. Většina lidí (Američané nejsou

 výjimkou) chce žít. Senilní Bidenova junta, která se zmocnila

 Bílého domu, není všemocná. Lze to zastavit také společným

 úsilím. 

 

 Zdroj:

 

 [Кто моргнет первым? Приготовления к

 войне завершились]

 [https://ukraina.ru/exclusive/20210404/1031035168.html?fbclid=IwAR0sa2MK0s75k1tCnDND6j32oG0OozXQX9fl2lBCAPG22bU-wSvHZaBwW9A]